Výměnná návštěva s polskými žáky z polské Rudné

V minulém školním roce již proběhly kontakty mezi oběma školami, česká Rudná navštívila polskou školu, k nám přijeli polští učitelé, ale tentokrát se jednalo o třídenní pobyt, přičemž polské děti byly ubytovány u svých českých partnerů. Mohly se tak lépe poznat a dorozumět. Mluvili hlavně česky a polsky, ale na řadu přišla mnohdy i angličtina, ale dokonce i němčina.
Uspořádali jsme několik společných akcí včetně prohlídky školy a obce a také přijetí na městském úřadě paní starostkou. Dále děti absolvovaly společné výlety do Koněprus a na Karlštejn, v sobotu celodenní výlet po pražských památkách. Společně využívali volný čas ke hrám, vzájemným návštěvám v rodinách, výletům do Metropole nebo na bowling.
Podle ohlasů zjišťujeme, že Polákům se u nás moc líbilo a oceňují péči českých rodin o ně. České děti byly také spokojené se svými partnery, i když někdy si stěžovaly, že polské děti málo jedí a měly starost, aby u nich neměly hlad.
Na květen jsme pozváni my do Polska,abychom oplatili jejich návštěvu. Děti se už těší a spřádají plány, co je asi v polské Rudné čeká.
M. Sedmíková, ZŘŠ

V půlce října nás paní Sedmíková oslovila ve věci možného ubytování polských kamarádů. Vzhledem ke značným zkušenostem (návštěvy bratrových spoluhráčů z Kanady a Ameriky) jsem i já patřila k přihlášeným.
Den „D" padl na čtvrtek 4. 11. 2010. Dle plánu měli naši noví polští kamarádi přijet kolem 13. hodiny, ale ve vestibulu školy jsme čekali až do 14.30 hod. Pak jsme se dočkali. 18 dívek a 5 chlapců ve věkovém rozpětí 12 - 16 let v doprovodu 4 dospělých byli uvítáni paní Sedmíkovou a námi - dětmi, u kterých měli být návštěvníci v azylu. Následoval slavnostní oběd ve školní jídelně (řízek s bramborem), schůzka s paní starostkou na městském úřadě a poté již odchod do rodin.
„Naše" Olga - Ola byla velice milá, tichá a skromná třináctiletá dívka. Jako pozdrav z její domoviny jsme dostali její tetou uháčkované dečky. Vzhledem k brzkému stmívání jsme v den jejího příjezdu stihli být chvilku na zahradě, kde jsme si zaházeli na basketbalový koš a pokračovali pak v garáži šipkami. Následovala lehká konverzace typu: „Co děláš? Co máš ráda? Co dělají rodiče a příbuzní? Máš sourozence? ......." Bylo to velice obtížné, protože Ola mluvila jen polsky. I když se zdá, že polština je hodně příbuzná českému jazyku, abychom se domluvili, museli jsme téměř neustále používat překladač na počítači. Ač jsme měli navařeno, napečeno, nakoupeno, naše Ola po vyčerpávajícím dni chtěla k večeři jen vodu, malou porci těstovin s rajskou omáčkou (bez masa) a v 19.30 h již ležela v posteli.
V pátek jsme společně absolvovali výlet do Koněprus, na oběd jsme se vrátili do školy a odpoledne jsme strávili prohlídkou Karlštejna. Doma jsme byli kolem 17. hodiny a ani ne za hodinku jsme se já, Ola, Terka B. a její nocležnice Paulina procházely po Metropoli, prolézaly obchody, nakupovaly suvenýry a občerstvovaly se v Mc Donaldu. Před 20. hodinou jsme se sešli s rodiči a vyrazili na hodinu bowlingu. Ola jej hrála prvně v životě a šlo jí to moc dobře. Rozhodně jsme se bezva bavili. Další nabitý den skončil a následovala sobota, den výletu do Prahy, ale hlavně odjezdu polských kamarádů domů - do polské Rudné a přilehlých městeček a vesnic.
Před 9. hodinou jsme se sešli na školním parkovišti a pár minut nato jsme společně vyjeli autobusem směr Hradčanská. Odtud jsme se pěšky vydali na Pražský hrad, Karlův most a Staroměstské náměstí, kde jsme, opět po svých, vystoupali i na vrchol Staroměstské věže. Kolem 15. hodiny jsme se u jejich autobusu definitivně rozloučili. Je čekala dlouhá cesta domů - do polské Rudné, nás sice o dosti kratší, ale zato zpestřená o vydatný déšť, cesta MHD domů - do Rudné u Prahy.
Já i celá moje rodina budeme na Olu rádi vzpomínat. Její návštěvu nám budou připomínat nejenom dárky, ale i společné fotografie. Již nyní jsem zvědavá a plná očekávání, neboť někdy na jaře příštího roku bychom své kamarády měli na oplátku navštívit zase my.

Tereza Hrdličková, 7. A