Aktuální zpravodajství HOCHFICHT - Lipno 2013

Domů se vracíme všichni v pořádku. Děkuji všem instruktorům za jejich práci - Ondrovi, Markovi, Tomášovi a paní učitelce Hluché, která se kromě lyžování starala i o zdraví vašich dětí. Vašim dětem děkuji za přístup k lyžováníi i ostatním činnostem, byly prima. Sice jich bylo 54, ale kurz proběhl bez problémů a jakýchkoliv vážnějších prohřešků. Snad jsme některé z nich přitáhli k lyžování a pobytu na horách.

Konec zpravodajství.

Sobota
Budíček v 7:30, snídaně v 7:45. Úklid, balení, ukládání věcí do autobusu. Po deváté vyrážíme na cestu k domovu. Některé děti žádají prodloužení kurzu o týden, ale to již přenecháme vám rodičům. Vyražte s dětmi na hory, třeba na Hochficht, můžeme doporučit. Nebo někam jinam, pobyt  na horách je přiíjemný za jakýchkoliv podmínek. Vaše děti jsme na to dobře připravily.

Pátek
Ranní program podle zaběhnutého scénáře - budíček, hygiena, bodování, snídaně. Vše probíhá jako na drátkách, V 8:10 vyrážíme z hotelu natěšeni na poslední den lyžování. Cesta mírně komplikovaná, sněhový poprašek nedělá autobusu na silnici úplně dobře, zvlášť když inertní posyp končí asi 500 metrů před státní hranicí, asi došel štěrk zrovna v tom místě kded to je nejvíc potřeba. U nás panují přísná pravidla pro údržbu komunikace na Šumavě musíme chránit národní park. Stejná pravidla zjevně neplatí v Rakousku, tam si očividně přírody neváží a plundrují ji posypovou solí, takže jejich silnice je úplně holá.   Mají se od nás ti rakušáci ještě co učit v ochraně přírody a krajiny. Přijíždíme na parkoviště a vítá nás nová vrstva sněhu a sluníčko.

Rychlé přezutí a hurá na svahy. Paráda sluníčko je i na vrcholu Hochfichtu, upravené sjezdovky pokryté vrstvičkou prašanu. Pro takové dny se vyplatí jezdit na hory, Po čtyřech dnech dřiny v mlze se nám dostává zasloužené odměny. První dvě tři jízdy pro uvolnění svalů na modré dvojce a červené trojce a pak přesun na další sjezdovky za sluníčkem. Jezdíme všichni, i Martina, která se zázračně zotavila. (Trochu jsem to očekával). Jízdu na lyžích si po jednodenním půstu užívá. Zbytek dopoledne trávíme hlavně na sjezdovce č.8 na jižní straně Zwieselbergu. Krásně tady svítí, navíc jsme tady sami. Návrat do centrálního bufetu k obědu nám trochu komplikuje uzavření oblíbené sjezdovky č.7 (probíhá zde údržba a intenzivní zasněžování). Tak se "začátečníci" z pětky (někteří ještě v pondělí neuměli lyžovat) pouští odvážně po černé sjezdovce 7a. Zvládají ji bez problémů a pádu, až na jednu výjimku, kdy nám jeden z lyžařů srazil Dana, naštěstí ho jen lehce štrejchnul. Asi jsou vaše děti mimořádně nadané na lyžování nebo v tom trochu hrají zkušenosti instruktorů, ale ještě jsme neměli kurz, kdyby všichni sjeli i černé sjezdovky...

Krátce po dvanácté se všichni scházíme v bufetu a lebedíme si dopolední lyžování. I parkoviště ve středisku je skoro plné, ale na sjezdovkách to není vidět, žádné fronty, asi všichni přijeli hlavně za občerstvením a tráví čas v místních hospůdkách, Naše děti musí utratit poslední eura, takže hranolky, pizza, obří řízky a jiné vybrané lahůdky, včetně zákusků. Samozřejmě nezbytná kola a jiné pití. Tentokrát i my instruktoři si dáváme výjmečně jedno weissbeer, dopoledne jsme se dost zapotili.

Po odpočinku následuje společné focení u výstupu z kotvy na šestce, Snad děti dostanou časem společnou fotku na památku. Odpoledne probíhá v klidu, užíváme si posledního lyžování. Po třetí hodině je vyhlášen signál k ústupu do autobusu, všechna družstva se vrací po černé sjezdovce, tentokrát mírně komplikováno zúžením sjezdovky. Trénují zde závodníci obří slalom, ale jak se tak na ně koukám, naše jednička, dvojka i trojka by je strčila hravě do kapsy, amatéry. Rozloučení s areálem, balení a nakládání lyží. Máváme sjezdovkám a v 16 hodin vyrážíme k našemu přechodnému domovu.

Drobná poznámka. Na Hochfichtu bylo dnes opravdu nádherně, jako v pohádce. Obalené stromy sněhem a sluníčko. Jedna z dívek se mě ptá, jak to ti rakušáci s tím umělým sněhem dělají, že je jeden strom jako druhý...

Po návratu na hotel začíná první fáze balení. Večeře opět s bohatou nabídkou. Vepřová se zelím, houskový knedlík, karlovarský knedlík, rýže, pečené kuře. Nicméně přes bohatou nabídku u dětí na celé čáře vítězí, hádejte co, hranolky, hranolky, hranolky... Někteří odvážlivci si k nim přidávají kuře, případně zeleninu, Doporučoval bych k sobotnímu pozdnímu obědu návštěvu některého z fastfoodů, či nákup velkých hranolek v rudenském Lidlu.

Po večeři vyhodnocení kurzu, předání drobných odměn. Rozloučení s Tomášem, který odjíždí.
Závěrečná diskotéka pod vedením zkušených dýdžejů. Během večera vznikají a zanikají nové lásky, pro některé je to traumatizující zážitek, ale snad se z toho oklepou. O zážitky se mezi sebou dělí a vzájemně se podporují, i to jim pomáhá se s emocemi vyrovnat. Večerka ve 23. Kupodivu klidná noc, aspoň my si to myslíme, možřná, že se časem dozvíme úpně něco jiného...

Čtvrtek
Zahájím tiskovými opravami, stal jsem se terčem kritiky za nepřesné zpravodajství a dotyční požadují omluvu a uvedení na pravou míru.
Omlouvám se instruktoru Ondrovi, film Doba ledová vybral pro děti on a ne jak jsem mylně uvedl pan řidič Podobně se omlouvám paní učitelce Hluché, to ona poskytla náhradní rukavice, ne nejmenovaný spolužák.

Při ranním probuzení se na Lipně objevil sněhový poprašek, to vypadá nadějně, rozhodně klesla teplota. Po snídani řešíme drobnou nepříjemnost, ztratil se klíč od pokoje 21 a ubytování, naši nejmenší kluci,  začínají být nervózní, protože chvíle odjezdu se blíží a vypadá to, že se nedostanou do pokoje. Nakonec se uplatnilo staré pravidlo, kdo hledá najde, klíč místo na stole v jídelně spadl na židli a úspěšně se před námi skrýval. Díky této eskapádě odjíždíme asi o 5 minut pozděj než obvykle.

Při cestě se kocháme šumavskými vrcholy na které vykukuje sluníčko. Taky to tady konečně vypadá jako v zimě, protože krajinu pokryl sněhový poprašek. Cestou k hranici se sněhová pokrývka zvyšuje. I parkoviště u střediska je pokryté vrstvou sněhu a tak poprve nešlapeme v blátě. Dole je -2, nahoře -5, což velmi prospělo sjezdovkám, které jsou opět vzorně upraveny a tentokrát vydrží tvrdé po celý den. Jen to sluníčko né a né protrhnout mlhu, která pokrývá Hochficht. Začínáme na dvojce a trojce, ale postupně se přesunujeme na červenou sedmičku a černou sedm A. To je jediná sjezdovka kam si zatím netroufá družstvo 4 a 5.

V poledne společná zastávka v bufetu, tentokrát už jsou tady všichni, odpočíváme, konzumujeme, relaxujeme... Co se jí psát nebudu, to je jasné... Pauzu si někteří z našich svěřenců zpestřili autogramiádou, k podpisu přinutili pana Filipa Blažka, jak se jmenuje sice neví, ale znají ho z televize, tak proč toho nevyužít a nepožádat o podpis. Měl z toho očividnou radost. Naši svěřenci jsou jako na pérko už před koncem limitu k odchodu nás bombardují dotazy kdy vyrazíme na svah.

Odpoledne si zpestřujeme výcvik různými kratochvílemi, vláček, jízda ve dvojicích a další. Kolem 15. hodiny na chvíli v některých místech padla mlha a je konečně vidět. Čtyřka a pětka projíždí poslední nepoznaný svah sjezdovku č.8 na jižní straně Zwieselbergu (1163 m). Ostatní jezdí hlavně po černé sjezdovce nebo si zpestřují výcvik na sjezdovce Rehberg č.6, široká sjezdovka vhodná pro nácvik carwingového oblouku. Kolem 16. hodiny se všichni sjíždíme k autobusu, tentokrát jednička, dvojka i trojka přijíždí vzorně do cíle sjezdovek, na čele s instruktorem a úžasným hadem.  Není to jako včera, kdy se tam přihnala asijská horda připravená loupit a drancovat. Možná to bylo důraznou domluvou za včerejšek nebo spíš upozorněním říďa je dole a sleduje ??? Ten to naivně komentuje slovy:"Tak vidíte, že to jde, když se chce".Lyžování bylo skvělé, jen to počasí nám pořád nepřeje.

Cesta autobusem, tentokrát se Shrekem 4, zastávka v Horní Plané na nákup. Při večeři asi vítězí špagety a buchtičky se šodo, někteří nepohrdli pizzou.

Po večeři krátká instruktáž k dalšímu dni a poté osobní volno, povoleny návštěvy na pokojích. Večerka ve 22, ta se netýkala tří zvlášť vybraných pokojů, které měli večerku již ve 21,30.

Až na drobnosti jsme v pohodě a těšíme se na poslední den lyžování. Na Hochfichtu má být až -10 st a konečně to sluníčko. Ale s tím se to má asi jako v pořadu Možná přijde i kouzelník, který taky nikdy nepřišel. Ale dokud dýcháme tak doufáme.
Zdravíme do Rudné a okolí.

 

Něco ke komentářům. Moc nechápu kdo to mají být ti začátečníci, když všichni brousí všechny svahy. Požadavek více fotek je trochu komplikován počasím, v mlze se úplně ideálně nefotí, ale snad se situace zlepší.

Středa
Některým dětem nestačí po ránu běžný budíček, ač probuzeni, ulehnou do postele a na snídani je posílá až služba bodující pořádek...

Zahajujeme třetí den, jak praví klasik kritický. Při cestě na Hochficht poprvé neprší a to nás naplňuje optimismem, taky teplota postupně klesá. Přezujeme se, bereme lyže a hurá na svahy. Ve čtyřce trochu komplikuje situaci jeden z hochů, protože až nahoře na kopci se přizná, že si nechal na hotelu rukavice. Nicméně se ptá jestli je tady někde obchod se sportovním zbožím... Situaci nakonec řeší jeden ze spolužáků, který mu jde do autobusu pro svůj náhradní pár. Celé dopoledne výborné lyžování, pouze zatím řídká mlha trochu kazí umělecký dojem. Družstva postupně zkouší většinu dostupných svahů.

Po důkladném odpočinku v bufetu (hranolky, piza, hranolky, pizza) pokračujeme. I pětka zkouší další svahy, náramně se jí líbí na červené sedmičce, až po několikátém sjezdu se vrací zpátky do centrální oblasti střediska. Jako každý den postupně dolní partie svahů měknou a sníh se stává těžkým. Jedna z dívek ze trojky padá na konci výcviku  a k autobusu je svezena zdatnými instruktory na zádech. Po kontrole v nemocnici je konstatováno naražené koleno a ordinován klid. Kritický den si vybral svou daň.

Vracíme se, pan řidič nás odměňuje přiměřenou pohádkou - Doba ledová, kéž by nastala i na Hochfichtu, ale předpověď na budoucí dny je optimistická,

Hitem večeře jsou kuřecí řízky a šťouchané brambory, taky je k dispozici opět výborný mrkvový salát. 

Po večeři 70% účasníků zájezdu míří do aquaparku ve Frymburku. Jako obvykle máme jej skoro sami pro sebe. Vodní hrátky neberou konce, děti si užívají vodní živel. Sladká tečka na závěr dne - cukrárna v areálu hotelu, klasik by řekl, že byla vypleněna nenasytnou cháskou. Návrat na hotel. Možná by si někdo myslel, že budou žáci po celodenním lyžování a plavání unaveni, ale mýlíte se vaše děti jsou plné energie. Kolem jedenácté, ale panuje na chatě relativní klid, už jen pár nadšenců komunikuje na facebooku.

Všichni jsou OK, až na jednu vyjímku, ale i tady věřím v zázračné uzdravení. Dobrou noc.
 

Úterý
Po klidné noci, rutina - ranní hygiena, snídaně, nátup do autobusu. Při jízdě nahoru sledování závěru pohádky Madagaskar 3, frekventanti jsou v klidu.

Vybalení lyží, přezutí a hurá na svahy. Celé dopoledne paráda, výborně upravené sjezdovky, hoblujeme manšestr o sto šest. Náladu nám trochu kazí mlha, která je v 11 hodin jako mléko, vidět je na pár metrů. Využíváme všech dostupných svahů a užíváme si lyžování bez front. Teda děti si užívají, my instruktoři bychom občas nějakou pauzičku uvítali.

Polední siesta v bufetu. Už jenom pár skalních horalů tráví přestávku u autobusu. Stejně jako včera kralují v jídelníčku našich dětí hranolky a pizza, podle našich zkušeností to tak vydrží až do pátku.

Odpoledne začíná být lyžování trochu složitější, jednak v dolních částech svahů sníh už zase trochu měkne a je těžší a kolem třetí začíná hustě sněžit. Taky máme za sebou několik pádů. Říklala Martina: "Hodlila jsem držku jako prase, ale koleno drží, tak je to v pohodě." To Denisa  si válení ve sněhu přímo užívá, to je pro mne jediné vysvětlení, proč tráví poměrně hodně času na zemi. Její pády už nestojí za to ani počítat, spadne oklepe se, případně nasadí lyže a s úsměvem konstatuje, že zase spadla, frčíme dál...

Lyžování jsme zvládli, užili jsme si to a říkáme si, že počasí se musí konečně zlepšit a my snad uvidíme i ty Alpy.

Při zpáteční cestě zastávka v supermarketu COOP v Horní Plané. V nákupech vede zdravá strava - hlavně cola a brambůrky.

Asi by jste tomu nevěřili, ale děti si k večeři dávají opět hranolky - ať už s přílohou nebo jen tak s kečupem nebo tatarkou. Mysím, že kdyby v nabídce nebylo nic jiného, děti by byly spokojené. Dalším lákadlem byly výborné borůvkové knedlíky.

Večer diskotéka. Nejprve pár otázek jestli je to povinné, ale nakonec se účastnili skoro všichni. Osvědčení dýdžejové Bobo a Lečo opět kralovali. Pravda, někteří sedmáci řeší dilema - mohou vůbec tančit s děvčaty, když svoje slečny nechali doma...? No nakonec si zatančili.

Večerka v obvyklý čas, tentokrát trochu rušnější s občas důraznou domlouvou. Naše lyžaře asi rozparádila debata prezidentských kandidátů a museli si popovídat o preferencích zúčastněných.

Všichni jsme zdraví a v pohodě, zdravíme do Rudné a okolí.

Pondělí
Po celkem klidné noci budíček v 7:00, většina osazenstva už byla vzhůru. Asi mají naspáno z domova. Zřejmě jsem přecenil zahájení výuky, na reprezentačním vzorku jsem zjistil, že klidně můžeme zahajovat vyučování v 7:30 a všichni budou OK.
Jedna špatná zpráva - celou noc pršelo a ráno ještě drobně mží.

Snídaně v 7:30, odjezd na Hochfich naplánován na 8:00, odjíždíme s drobným zpožděním, ale ještě v toleranci. Někdo běžel pro brýle, jiný pro helmu, jednomu chyběly boty, zřejmě usoudil, že k lyžování nejsou potřeba. Po klidné cestě bez komplikací a taky skoro bez sněhu jsme za hodinku na parkovišti.

Nastává složitá etapa, vyzout, obout, najít lyže. V jednom případě složitější problém, troje stejné a ještě stejně veliké, ale nakonec se frekventanti porovnali.

Hurá na svah, je pod mrakem, 2 st. C., vlhko. Sníh do poloviny svahu skvělý, v dolní polovině dost těžký. Zahřívací kolo, po něm rozdělování do družstev. Zjišťujeme, že 70% žáků obstojně lyžuje, i ve čtyřce jsou lyžaři, kteří by v jiných letech patřili do jedničky nebo do dvojky. Začátečníci zatím pilují styl v kidsparku. Před polednem vyrážejí i začátečníci na svah. Stihnou ho před polední  pauzou dvakrát sjet.

Polední pauza. Část osazenstva tráví pauzu u autobusu, většina však míří do bufetu. Kromě svačiny a čaje, konzumují "bufeťáci" ve velkém pizzu, hranolky a colu. Tentokrát to mají usnadněné tím, že jedna z pokladních je češka.

Po pauze nejprve všichni na záchod a pak hurá na svah. Lyžuje se slušně, kolem třetí začíná sněžit. V tu chvíli svahy patří jenom nám. Ostatní lyžaři se vytratili. Jednička a dvojka zkouší i sjezdovky na sousedním kopci. Kolem čtvrté se začínáme scházet u autobusu, přezouváme se a nakládáme. Někteří vytrvalci přijíždí před půl pátou. Pan ředitel zkoumá terén na běžky, bohužel pro žáky, i na běžeckých tratích je sněhu pomálu. Asi z plánovaných běžeckých přesunů nic nebude, ale možní nasněží...

O půl šesté jsme zpátky na hotelu. Sušíme věci, myjeme se  a uklízíme.

Večeře - dnešním hlavním hitem je bramborová kaše a smažené filé, druhým jídlem v pořadí podle poptávky - knedlík a kuřecí na paprice. Zeleninovou tečkou je vynikající strouhaná mrkev s kousky ananasu. 

Večer v klubovně společné společenslé hry. Ve 22:00 večerka.
Den jsme zvládli v pohodě, snad tak budou probíhat i další dny. Zítra má na Hochfichtu mrznout, snad budou sjezdovky v lepším stavu. Všichni jsou v pořádku a plní energie.




Neděle
Sraz ve 14 hodin u školy, naložení věcí, rozloučení a odjezd.
Po obvyklé trase přes Písek se zastávkou v  Českých Budějovicích jsme kolem půl šesté dojeli do Černé v Pošumaví  hotelu Jestřábí.

Vyložení zavazadel. Rozdělení do pokojů proběhlo, i přes velký počet účasníků nebo právě proto, v poklidu. Děvčata bydlí v hlavní budově, pokoje dvou, tří a čtyřlůžkové. Kluci v budově naproti ve čtyřlůžkových pokojích. Čtyři vybraní nejhodnější jedinci z řad chlapců bydlí v křídle dívek ve dvoulůžkových pokojích.

Večeře v 18:15. Hlavním hitem hranolky, samotné s kečupem nebo s kuřecím masem. Druhou nejžádanější lahůdkou palačinky s marmeládou.

Po večeři vybalování.
V 19:45 proběhne první schůzka v klubovně věnovaná poučení o bezpečnosti a seznámení s režimem kurzu.
Večerka ve 22:00, po několika drobných upozornních nastal kolem 23 hodiny klid.