Toto je archivní neudržovaná verze předchozího webu. Některé odkazy a funkcionality již mohou být nefunkční.
Aktuální web najdete na tomto odkazu.
Dnešní datum: 22. 11. 2024, 47. týden roku
Kategorie: 2012/13 archiv

Aktuální zpravodajství lyžařský kurz Lipno 2013

VÝZVA - prohlédněte vaky na lyže, došlo k záměně lyží, snad poznáte, že nejsou vaše...

Tři děti si nevyzvedly kartičky pojištěnce a další doklady,  vyzvedněte se je u paní učitelky Hluché.


Příjezd do Rudné kolem 18. hodiny

Zažili jsme příjemné týdenní lyžování. Děti se snad i něco naučily, užily si pobyt na zdravém horském vzduchu. Až na pár drobností nebyly žádné vážné problémy. Stínem pobytu byl odjezd Gábiny, ale měla bohužel vysokou teplotu. Snad se doma rychle zotavila. Děti zjistily, že se dá přežít bez televize a počítačů. Podmínky pro lyžování byly výborné.

Končím aktuální zpravodajství poděkováním instruktorům paní učitelce Hluché, Markovi a Ondrovi, kteří se o vaše děti starali po celý týden ve dne i v noci.

Že by za rok ????   



Pátek
Po klidné noci, tradiční rituál, hygiena, úklid, snídaně – houska, chléb, pomazánka, čaj.

Pár slov o úklidu. Pokaždé hodnotíme pořádek pokojů po ránu během snídaně. Jedná se hlavně o preventivní opatření, bez něj by si někteří své věci na kurzu vůbec nenašli. Většinou v úklidu jsou pečlivější děvčata. Samozřejmě platí výjimky potvrzující pravidlo. Tentokrát chci pochválit pokoj chlapců z 203. Byli trošku ve stísněných podmínkách, ale s úklidem si poradili bravurně. Asi pod vedením Jakuba, si Jirka, Sebastian, Tomáš a Lukáš vedli velmi zdatně a získali samá sluníčka. Nevídaný jev. Chválím a doufám, že jim to vydrží i doma. Omlouvám se vzorným dívkám, že je nechválím, ale u nich to bereme spíše jako samozřejmost.


Následuje trochu improvizace, hoteliér potřebuje vyklidit   tři  pokoje.  Kupodivu to zvládáme v rekordním čase a bez vážnějších zádrhelů. V půl deváté už jsme na svahu. Vítá nás sluníčko, na které jsme čekali celý týden. Lyžujeme  o sto šest  než se nahrnou další lyžaři. Parádní  lyžování se sluníčkem si všichni užíváme. V deset hodin závěrečná zastávka u Yettiho, potřebujeme utratit poslední peníze a udělat tradiční společnou fotografii. Loučíme se s lipenskými svahy a postupně odjíždíme do chaty. Při odjezdu od Yettiho již se zapnutými lyžemi si Nikola vzpomněla, že nemá helmu. Ještě, že zareagovala rychle, protože druhé čekání ve frontě bych asi nevydržel.  Ideální počasí totiž přilákalo na Lipno další lyžaře a tak v poslední frontě čekáme 10 minut. Tak dlouho jsme tady ještě nikdy nečekali.

Při příjezdu balíme lyže a boty a skládáme je u lyžárny. Jde nám to celkem plynule. Konečně zjistíme komu patří futrál, ke kterému  se nikdo celý týden neměl a ležel smutně opuštěný v lyžárně. Naopak Nikola ten svůj nemohla najít. Popletou týdne vyhlašujeme Kubu T., v neděli si obul Adamovi boty a celý týden opatroval  vak Nikoly (naštěstí ten svůj měl vzorně podepsaný – děkujeme mamince nebo tatínkovi).

Oběd – výborná čočková polévka, vepřový guláš, houskový knedlík.

Dobalujeme věci, vyklízíme pokoje a odnášíme zavazadla. Znovu připomínám, že v pokynech byla věta o tom, aby si děti věci unesly. Kufr s kolečky je výborná věc, ale šumavský hotel nemá výtah z druhého patra. Na schodech se ozývají rány jak u Verdunu, kolečka nahlas trpí, snad to některá vydržela. Samozřejmě, že v pokojích i přes veškerou prevenci zůstávají věci, které nikomu nepatří. Část se jich po domlouvání podařilo udat, ale šusťáky z pokoje od kluků nikdo nechce, možná je pozná někdo z rodičů u autobusu. Předem avizuji, že samostatné zmuchlané ponožky jsme nikomu nenabízeli, to už je nad naše síly, nikdy nikoho nejsou, zřejmě je do pokojů přivezli předchozí hosté… I přes tyto drobné patálie máme v jednu hodinu naloženo do auta pana správce.

Absolvujeme poslední bod našeho lyžařského kurzu – výlet mezi koruny stromů. Jsem rád, že jsme si počkali, je nádherné slunečné počasí a výhledy nad zasněženými šumavskými velikány jsou kouzelné. Děti samozřejmě musí vyzkoušet všechny atrakce, které stezka nabízí. Společné vrcholové focení  a ze stromů zpátky na zem. Když budete  poblíž Lipna, zastavte se, je to zajímavá, příjemná, poučná  a mohutná atrakce. Jízdu toboganem jsme z bezpečnostních důvodů vynechali, tu si dopřejte s vašimi dětmi.

Poslední kritický moment, sešup na parkoviště jsme zvládli bez úrazu. Ve 14:30 nastupujeme do autobusu a odjíždíme.




Čtvrtek
Budíček, hygiena, snídaně – houska, šunka, sýr, čaj.

Po snídaní rychle na lyže. Opět se nám daří označkovat sjezdovky jako první. Užíváme si bydlení přímo na sjezdovkách, za tu dobu co jezdíme, vlastně poprvé. Vyjít z hotelu, zapnout lyže a jet, to je paráda. Trochu máme starost, aby si naši svěřenci nemysleli, že to je normální a běžná záležitost. Z hotelu se vždycky přece jde  rovnou na sjezdovku. Ale rodiče to je  vaše starost napříště si na dovolenou vybrat správný hotel… 

Dopoledne lyžujeme na všech sjezdovkách na severní i jižní straně Kramolína. Je zataženo, příjemných -7 st, bezvětří.Podmínky dobré ba výborné, postupně se opět začínají tvořit fronty u vleků, ale většinou do pěti minut. Když jsem u front a vleků. Honza V. z trojky je jako had, ať přijede s družstvem v jakékoliv pozici, třeba na konci, okamžitě se proplete do čela a na vleku je daleko před ostatními, nahoře čeká. Kdo umí, umí. V úterý před obědem přijížděla trojka k vleku u Střechy, byla tam poměrně slušná hromada lidí, tak na deset minut. Vedoucí jezdec Míša zřejmě omylem, automaticky zabočila do koridoru pro lyžařskou školu a elegantně tak družstvo vyvedla na vlek za minutu. Paní učitelka byla trochu vyvedená z míry, ale když viděla, že dav nereaguje, přidala se. Koneckonců – lyžařská škola jako lyžařská škola. 

I dnes žádné z družstev nevynechalo krátkou zastávku u Yettiho. Mimo koblih a preclíků je novým hitem horká čokoláda se šlehačkou. Děti říkaly, že výborná.

Oběd – bramboračka, čevapčiči s bramborem. Následuje dlouhý polední klid do dvou hodin, někteří už jsou dost unaveni a tak si dopřáváme delšího odpočinku. Pravda, během klidu potřebují někteří umravnit, asi nepatří do skupiny unavených.

Odpoledne lyžování jen na severní straně, poslední končí dvojka, přijíždí k hotelu ve čtvrt na pět, ostatní těsně před čtvrtou. Chvilku, než přijede dvojka, jsem trochu v nejistotě, protože k Horské službě přijíždí záchranka pod světly, naštěstí se nás to netýká.  Všichni jsme bez zranění, objevují se pouze drobné bolístky.

Dnes jsem trochu jako na trní, protože ve škole probíhá zápis do první třídy a mám trochu obavu, že těch nových lyžařů bude až příliš. Nevím zda tentokrát uspokojíme všechny žadatele. Asi mimo dalších kritérií zavedu jedno nové, umění jezdit na lyžích. Pořídíme sněžné dělo, nafoukáme sníh na cvičný kopec a zájemci se budou muset předvést i v této disciplíně. Snad to u zápisu všechno dobře dopadne, když se ředitel baví na horách s vašimi dětmi.

Večeře - zapečené těstoviny.

Večerní program - hry v klubovně. Večerka ve 21 hodin. Dobrou noc. Děti se začínají těšit domů.




Středa - odpoledne
Třetí kritický den jsme přežili bez úhony a naplnili jej spousty zážitků. Po poledním klidu vyrážíme do města po lesní pěšině kolem sjezdovky. Naštěstí jsou zde natažené provazy, protože v první části je to spíš klouzačka než stezka. Nakonec jsme sešup zvládli bez úrazu. Pokračujeme kolem bobové dráhy a hlavních pokladen k aquaparku. Chvilku to vypadá, že se tam nedostaneme, protože před námi přišla druhá škola, ale nakonec jsme úspěšní.

Převlékání a ukládání věcí do skříněk ve stísněném prostoru by vydalo na román. Tak jen krátce. Nejdřív nemáme desetikorunu na skříňku, vyřešili jsme. Potom se převlečeme a jdeme se sprchovat, ale ručník jsme nechali ve skříňce, musíme zpět. Klíčkem, který máme na ruce se zamčená skříň špatně odemyká, Adam to zkouší, ale po několika pokusech to vzdává a klíček odepíná z ruky. Máme ručník, ale skřínka nejde zamknout. Pochopitelně, když jsme desetikorunu znovu nevhodili, a tak dále… Přes všechna úskalí za pár minut jsme v bazénu. Plně si užíváme vodních hrátek. Můžete vidět v galerii. Jedna komplikace, Dominik si vlastním kolenem vyrobil modřinu nad okem. Nevím jak to lze dokázat, mně by to už určitě nešlo. Naštěstí se nejedná o nic vážného. Po hodině koupání opět martyrium v šatně. Tentokrát je potřeba dětem vysvětlit, že nasazovat si ponožky, když je kolem plno vody není úplně optimální. Někteří se zpátky do šatny vrací několikrát, nechali tam tašku s věcmi, rukavice, čepici, bundu, ponožky… Nekonečný příběh. Vede Honza, tomu nejdřív někdo na bazénu ukradl ručník, půjčuji mu svůj, když se utře vrátí se na bazén a ručník nachází, ale předtím tam určitě nebyl. Ze skříňky se mu ztratila rukavice, má ji kamarád, nemá druhou ponožku, je v kombinéze, chybí čepice, je v batohu. Odešel ze šatny, ale vrací se, chybí mu ten ručník, nechal ho na lavičce.

 Po bazénu nákup v místní Coopu. Někteří to pojali jako velký nákup na celý týden, aspoň podle tašek to tak vypadá. Vedou brambůrky a pití. Upomínkové předměty nakupují v přilehlém obchůdku s asijským vedením. Tady zřejmě vyhrály „nefritové“ figurky a svíčky. Hojně nakupují dárky rodičům a sourozencům. Což je hezké a milé, když za to někteří dají svou poslední hotovost, nemyslí jenom na sebe, ale taky na své blízké.

Stoupáme lesní cestou na zaslíbenou horu. S igelitkami je to někdy složitější. Dost to klouže. Rekordmani jsou s paní učitelkou za 20 minut nahoře, nám rozvážnějším to trvá minut 40. Musíme si pořádně vychutnat zimní přírodu. Záběry z cesty nahoru v galerii.

Krátký odpočinek a jdeme na večeři. Dnes o půl šesté. Čočka s párkem neměla moc velký úspěch, většina skončila v odpadcích, Konkurence nakoupeného proviantu je velká. Vyrážíme na večerní lyžování. Nejprve rychlá výměna skipasů a hurá na svah. Teplota je příjemná, pár stupňů pod nulou a svah je řídce osazen lyžaři.Užíváme si nevšední zážitek lyžování v noci pod lampami. Zpočátku mají někteří strach z cesty na temné lanovce. Prý co by se stalo, kdyby na ně něco ze stromů skočilo. Třeba gepard? Postupně podle únavy a zámrzu odchází na hotel. O půl deváté končí poslední vytrvalci.

Krátce po deváté večerka. Dnes opravdu všichni usínají, konečně, snad jsme je unavili. Kritický den je za námi. Zítra Svatý Valentýn, uvidíme co nám přinese. Podle kuloárních informacích začala u některých párů probíhat „milostná“ korespondence. Zajímavější o to, že ani malý věkový rozdíl není na překážku – starší dívka oslovuje mladšího chlapce. Uvidíme jak se to vyvine.



Středa
Budíček, hygiena, snídaně - houska, máslo, džem, čaj. Jeden světa znalý freventant, nás upozorňuje, že servírované  máslo má 82% tuku. Nevím zda to je výtka nebo pochvala, protože máslo má mít minimálně 80%. Máme všímavé děti.

Odchod na lyžování, tentokrát nezdržovali vedoucí, ale Honza, který si snídani užíval, všichni stojí venku a on jde teprve ze snídaně, ale protože v termoprádle chodí pořád, tak je během dvou minut venku za ostatními.
Dnes si užíváme prvosjezdy. Na severní straně absolvujeme čtyři jízdy úplně sami. Na Jezerní jsou první dvě jízdy taky bez další veřejnosti. Je zataženo, padá lehce drobný sníh. Tak jako v Rudné tady nesněží. Sjezdovky jsou pokryty tenkou vrstvou prašánku, paráda. V deset se všichni scházíme na krátké zastávce u Yettiho, drobně ohřát, koblihu a zpátky na svah. Nejmenovaný  jedlík ze včerejška si dnes vzal peníze a na čokoládové koblize si vyloženě pochutnává, je radost se na něj dívat. Jak málo nám občas stačí ke štěstí. 

Oběd - pórková polévka, vepřové na houbách rýže.

Krátký polední klid, ve 13 vyrážíme do aquaparku,  za nákupy a pořídit skipasy na večerní lyžování. Všichni OK.

Úterý
Budíček opět v 7:15, dnes je  většina účastníků ponořena do hlubokého spánku, jen pečlivé studentky už zase pracují a plní zadané domácí úkoly.
Po hygieně odcházíme na snídani, pořídíl jsem pár fotografií pokojů, které jsou ve fotogalerii. Možná, že poznáte, které patří děvčatům a které jsou chlapecké.

Snídaně - teplý dietní párek, houska, hořčice nebo kečup, čaj. Snídaně měla úspěch, většině dvě nožičky nestačili a přidávali si. I náš nejmenovaný žák, který nic nejí se olizoval až za ušima a přidával si. Je to v pohodě přežije další den.

Hned po snídani vyrážíme na svah. Někteří naši svěřenci jsou tak rychlí, že ještě než my vedoucí stačíme dojíst snídani, oni už stojí připraveni před chatou. Dnes to dětem vyloženě kazíme, protože my se vyhrabeme až před půl devátou. Nicméně i přes toto zdržení lyžujeme první tři až čtyři jízdy sami na sjezdovkách a užíváme si lipenský "manchestr". Počasí - zataženo, ráno drobně sněží. Po celý den parádní podmínky pro lyžování. Postupně během dne svahy houstnou lyžaři a začínají se tvořit fronty, ale rozhodně menší než včera. Všichni lyžujeme na severní straně i čtyřka. Taky zkoušíme místní mini fourcrossovou dráhu Pohádkové Česko, tato atrakce se líbí hlavně čtyřkařům.  Z jejich jízdy jsou také fotky v galerii.

Oběd tradičně v 11:30 - květáková polévka, vepřo, zelo, knedlo. Oběd měl rozdílný úspěch, někteří si přidávají, někteří asi nejsou zvyklí jíst knedlíky. Omlouvám se všem, kteří doma dbají na zdravou stravu.

Polední klid do 13:30. Hurá na svahy za výborným lyžováním. Pilujeme oblouky, pluhy, carving a další nezbytné součásti lyžařského umění. Někteří z instruktorů by rádi zabrousili k Yettimu, ale zástupci mužstva jsou upozorněni, že jsme na lyžích a ne na návštěvě bufetů. Tak tam nakonec skončí jenom někteří zmzrlíci. Jeden z nich vyzve Odnru :"Dej mi dvacku." "Na co?", ptá se Ondra. "Na čokoládový koblížek". Ondra :"Jednak se to říká jinak a navíc koblihy už nejsou." Po kontrole aktuální nabídky "žadatel" zklamaně odchází. Že netušíte o koho se jednalo? Prozradím, je to náš "dobrý strávník", konzument pizzy, párků a hranolků... Škoda, třeba zítra, možná i požadavek bude řečen jiným stylem.

Poslední jízda před koncem 16.hodiny, čtyřka jede ještě po Jezerní, není tam totiž už fronta. Těsně před koncem sjezdovky, takřka na rovině mi upadlo tělo. Nedá se říct, že to byl tygr, spíš velryba upadla na svahu, slušná rána, při které jsem se odkutálel do lesa. Potupný skok viděla jenom Tereza, pomohla mi a podala čepici. Spočítal jsem kosti, propnul naražená záda a vyrazil. Tentokrát asi vyhraji mistra pádů. Dětem se naštěstí nic takového nepřihodilo. Lyžování končíme kolem čtvrt na pět.

Skalní vyráží na bobování. Postupně si vytvoří vlastní bobovou dráhu, ve které si užívají sjezd na mnoho způsobů, vítězí skeleton, to je hlavou napřed. Po hodince se vrací spokojení, vymrzlí, ale určitě minimálně unavení do chaty.

Večeře - špagety, konečně jsou uspokojeny i chutě strávníků vyžadujících těstoviny.

Teď je v plném proudu diskotéka. Konzumace na baru  a nákup letí ďábelským tempem. Kdo tančí musí vydatně pít. Pitný režim je třeba dodržovat. Už se nedivím velikosti některých kufrů. Nemálo dívek vyrukovalo se speciálním flitrovým oblečením, určeným určitě pouze pro tuto příležitost. Před diskotékou řešíme stížnost jednoho z hochů, že mu maminka žádný speciální diskotékový oblek nepřibalila. Ujišťujeme jej, že i v teplácích se to dá zvládnout. Snad bude mít úspěch u dívek. Maminky, ale pro příště se polepšete, diskotéka je přece nedílnou součástí lyžařského kurzu. Nechce se mi věřit, že jste zapomněli na svá mladá léta.

Zdravíme do Rudné a okolí. Speciálně zdravíme Gábinu, kterou dnes tatínek musel odvézt s teplotou. Přejeme brzké uzdravení a klepeme na dřevo, aby bacil nepřeskočil na další účastníky.

Dobrá zpráva na závěr - dnes nikdo neplakal.

Zítra plánujeme  lyžování pouze dopoledne, po obědě bazén, nákupy v místním supermarketu  a večer lyžování na osvětlené sjezdovce. Snad dodržíme plán.



Foto disco




Pondělí
Ráno budíček v 7:15, ale většina osazenstva už je vzhůru kolem šesté hodiny, asi nemohli dospat.

Ještě jednu poznámku k průběhu noci. O půl dvanácté byly přistiženy dvě studentky jak pilně dělají úkoly. Prostě děvčata to mají v genech  - hodná, pilná, pracovitá.

Snídaně v 7:45 - čaj, houska, pomazánka.

Po snídani vyrážíme po družstvech do lyžárny a na svah. Je nepříjemná zima -17 st, ale všichni se pořádně oblékli a postupně se mírně otepluje. První jízda po Jezerní pro skipasy. Jednička, dvojka a trojka sjíždí bravurně dolů, čtyřka se dvěma velkými začátečníky s rozmyslem a pomaleji. Na začátku se to neobešlo bez drobných pádů, ale všichni statečně bojují.

První tři družstva vzápětí směřují na severní sjezdovky, výhoda je v tom, že dopoledne tam bylo málo lidí, nevýhoda trochu tam foukalo. Dobrá záminka pro instruktory zavítat do oblíbené destinace u Yettiho. Je tam teplo, WC a vaří dobré svařené nápoje. Postupně se tam vystřídají všechna jmenovaná družstva. My ze čtyřky bez odpočinku bojujeme na Jezerní. Před obědem vyspělejší lyžaři ze čtyřky taky sjíždí červenou na severní straně, ale hned zpátky k hotelu pro odpočívající a ještě jednou k jezeru. Jedna teď už humorná příhoda. Zkušená lyžařka ze čtyřky Bára mi před polednem prozradila, že na vleku ještě ani jednou normálně nesestoupila, pokaždé zůstala sedět a vlekaři ji za točnou museli sundat. Nejspíš se jí ten kolotoč líbil. Odpoledne trénujeme vystupování společně, už se rozpomněla a vystupuje bravurně sama.

Po jedenácté odcházíme do chaty. Před polednem probleskává sluníčko.
Oběd v 11:30 - zeleninová polévka, vepřové na paprice s rýží, čaj. Strávníky uvidíte ve fotogalerii. Někteří jedí slušně. Jeden zarputile odolává, prý doma jí jen hranolky a pizzu...? Nakonec sní alespoň vydatný talíř polévky.

Polední klid do 13:30. Potom rychle na svah. Před odjezdem focení družstev. Jednička červenozelení a Ondra. Dvojka oranžoví a Marek. Trojka modří a paní učitelka. Čtyřka žlutí a pan ředitel. Odpoledne nám trochu ztěžují holanďani. Oranžová lavina zaplavila Lipno. Lyžování výborné, ale u vleků začínají fronty, tomu jsme již odvykli, ale určitě to zvládnem. Lyžování končíme po čtvrté hodině. Upustíme od plánovaného bobování přece jenom je ještě dost velká zima, nahoře kolem -8 st. Honem do pokojů a rozmrznout. Některým na to stačí pár minut a už skotačí po hotelu. Máme tady dva až tři, kterým se trochu stýská, sem tam ukápne i slzička, ale nemusíte mít doma strach, v pohodě to zvládnou. Některým tečou slzy a při tom se smějí.

Večeře - francouzské brambory.

Po večeři hry v klubovně - Kufr a hádání věcí a osobností. Ve 20:15 odchod na pokoje. Večerka ve 21:00. Děti už jsou trochu utahané a má na ně dobrý vliv čerstvý horský vzduch. Skoro všichni ve 21:30 tvrdě spí. Andílci.




Neděle
Od školy odjíždíme v časovém limitu v 10:10. Zamáváme rodičům a hurá na hory. Nevím kdo je šťastnější zda děti nebo rodiče, kteří si od svých ratolestí odpočinou. V Rudné nás vyprovázelo slunečné počasí, teď po cestě je spíše zataženo a občas vykukuje sluníčko. Nakonec nás je 44, 23 chlapců a 21  dívek.
Máme za sebou hygienickou zastávku v Táboře u McDonalds. Aktuální čas příjezdu na Lipno je 13:30.

Na parkoviště ke skiareálu jsme opravdu dorazili o půl druhé. Cesta byla úplně bez problémů,jen my vedoucí se musíme trochu přeorientovat s těmi většími byl v autobuse klid, tihle menší pusy nezavřeli a pořád štěbetali. Drobný problém v komunikaci se správcem chaty, nebere telefon, vysíláme rychlou spojku autem nahoru a ve třičtvrtě už nakládáme. Kupodivu všechny naše věci naložil do své zánovní dodávky a lyže na vlek.Při nakládání jsem si párkrát říkal, že v některých zavazadlech vezeme i mladší sourozence, protože do některých kufrů by se určitě vešli. Paní učitelka jako ubyvatelka jede autem se zkušeným horalem. Pár slov k horalovi. Vrátil jsem se skoro o dvacet let zpátky, protože když jsme jezdili na Boží Dar k panu Francovi a jeli k němu poprvé. Ptal jsem se obecního policisty jak ho najdeme, mrzlo -15 st a foukal silný vítr, ten mi sdělil až uvidíte člověka v trenýrkách a nátělníku to je Franc. Panu Benešovi dnes chyběl jen ten nátělník, měl tričko, asi je to na našich horách běžný zvyk, horalové chodí jenom v trenýrkách... A ještě jedna drobná poznámka, vyrazil z parkoviště stylem a lá Snowborďáci, jenom ti sněhuláci u cesty chyběli, říkala pan í učitelka, že to byl nevšední automobilový zážitek.

Teď něco smutnějšího, vyrazili jsme nahoru po svých. Ten kopec se na lyžích zdá placatý, ale pěšky je to Nanga Parbat. Já jsem těch 1840 m funěl 30 minut, a protil se na tři lyžodny, někteří rychlíci to zvládli za 27 minut a vytrvalci. kteří si to šetřili a užívali to zvládli za 45 minut, ale všichni jsme na hoře. Rozdělení do pokojů, vyložení bagáže a uložení lyží do lyžárny. Pokoje jsou tady dvou kategorií A a B. A po rekonstrukci B před rekonstrukcí. Odhadem tak půl na půl. Ve kterých myslíte, že bydlíme my vedoucí, obsadili jsme tři pokoje, ale všechny v zóně B. Ale nestěžujeme si, všechny pokoje mají sociální zařízení a sprchu na pokoji u B stojí letitý sprchový kout přímo v pokoji. Teplá voda teče a v pokojích je teplo, to je hlavní.

Po krátké přestávce vyrážíme na lyže, nejdříve musíme vybalit lyže, boty, najít oblečení. Lyžárna na rozdíl od pokojů není tak veliká, takže to jde trochu ztuha. Když už jsme skoro hotovi, tak tři až čtyři zjistili, že nemají rukavice. Vyzout a zpátky na pokoj. Trochu nešťastný byl Adam, protože nemůže najít svoje boty na lyže, po zevrubném hledání mezi prázdnými vaky nacházím batoh s botami, ale ten není jeho, boty říká se těm jeho podobají.  Vyráží na obhlídku mezi natěšené lyžaře a své boty nachází na jiném účastníkovi. Ten si je vzal z jeho vaku na lyže a vůbec mu to nebylo divné. Přezouváme se, zdá se, že problém je vyřešen, ale ouha Adam nemá lyže. Zbývají tam jediné, třikrát jsem mu je nabídnul, ale tvrdí, že jsou ,jiné, napočtvrté připustil, že to jsou asi ony. Padnou mu jako ulité...

Na svah se dostáváme kolem čtvrté, vlek už nejezdí. Někteří nechápou, že se dá lyžovat i bez vleku. Postupně uděláme na svahu u chaty tři jízdy, nahoru šlapou po svých,  mužstvo je rozděleno do čtyř výkonostních skupin. Kolem páté balíme, neseme věci do lyžárny, bereme prázdné vaky a hurá na pokoje.Celou dobu krásně sněží, na Lipně jsou ideální sněhové podmínky. Zítra má bý sluníčko, těšíme se na lyžování a asi půjdeme na rozhlednu mezi stromy.

Večeře v 18:15 - rizoto, většina sní bez problémů, někteří se drobně ofrňují asi mají ještě zásoby z domova. Někteří si jdou přidat. Čaj teče proudem.

Po večeři poučení o bezpečnosti, seznámení s režimem kurzu a další provozní věci. Během přestávky ti zkušenější obsadí bar a kupují rozličné nealkoholické nápoje s brčkem, světáci se poznají na první pohled.

Večerka pro nekázeň některých jedinců posunuta na 20:45, normálně ve 21. Po deváté hodině je na pokojích celkem klid, pravda najdou se výjimky, ale někteří i spí.
Zdravíme do Rudné a okolí. Dobrou noc.

Pár momentek z přesunu

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).

Jméno
Kontrola tyto znaky přepište do pole kontrola
Text
  1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

, - odpovědět
Moc všechny zdravíme a panu řediteli, paní učitelce i všem instruktorů moc děkujeme za jejich vzornou péči a starost o naše ratolesti!
Pokaždé je velmi obdivuju za to, že do toho „jdou znovu“ (i několikrát ročně!) a s dětmi někam vyrazí, vždycky dětem připraví skvělé zážitky a i rodičům zprostředkují atmosféru pobytu.
Díky a máte můj obdiv!
, - odpovědět
Také se přidáváme k pozdravům a už se na zlatíčko těšíme:-)) 1
, Poděkování odpovědět
Děkujeme za naprosto vyčerpávající a vtipné zpravodajství. Je to paráda :) Zdravíme všechny přítomné a přejeme ještě spouty pěkných zážitků.
V pátek ahóój 9 3
Jedličky
, Krasné odpovědět
Časy se mění, ale KVALITA zůstává :)))
, Pozdrav odpovědět
Zdravíme E.Mrázkovou,S.Prokopovou,J.Vašáka a S.Klenovcovou z 5.A!
Včerejší beseda s paní M.Drijverovou se nám moc líbila.Byla velmi hodná a hezky nám o sobě vyprávěla.Oskar se jí dokonce zeptal,na její první lásku. 1
Mějte se moc hezky zdraví 5.A.
, - odpovědět
Děkujeme za skvělé a hlavně vtipné zpravodajství. Asi vám všem i trochu závidíme jak si to užíváte,jen tak dál...hlavně ať vydrží počasí,zdraví a nervy vedoucích.
Vrbská
, Pozdrav odpovědět
Všichni kamarádi s paní učitelkou ze 3.B vás všechny zdraví,
přejí pěkné počasí a spoustu krásných zážitků.
Pohodové další dny přeje
Jana Kamarýtová a žáci 3.B
odpověděl(a)
Děkujeme za pozdavy ze 3.B. Vyřídíme. 1 2 3 1
, - odpovědět
Zdravím na hory, přeji stálé počasí, pevné nervy a hlavně bezproblémový průběh až do konce!
Děkuji za skvělé zpravodajství!
Skalová
, Děkujeme za zprávy odpovědět
Děkujeme za vynikající zpravodajství.
Jelínkovi 9