Aktuální zpravodajství LVK Lipno - Přední Výtoň 5. ročník

Pátek

Předpokládaný příjezd ke škole v 18:00

Čtvrtek

Dnes byly dva pokoje probuzeny o něco dříve, aby dívky stihnuly všechny věci včas. Podařilo se, na sjezdovku odjíždíme už kolem čtvrt na devět. Koho by zajímalo, jak se dařilo našim Sněženkám s obouváním - i zde jsme byli úspěšní. Naši Machři dnes zapínali jenom jednu přezku. Dívky obouvání přes noc nezapomněly.

Díky dřívějšímu odjezdu a příjezdu na Lipno jsme se vyhnuli holandské frontě. Na Lipně sněží, teplota mírně pod nulou. Sjezdovkám to viditelně prospívá. Zahajujeme lyžování, než se sjezdovky zaplní. Lyžování si družstva zpestřují různými hrami a cvičeními - živý slalom apod. O půl dvanácté schůzka u Yettiho. Tradiční průběh – hranolky, čokoláda se šlehačkou, radioaktivní koblížky a další pochutiny z bohatého servisu. Některým našim Sněženkám opravdu nechybí sebevědomí. Při konzumaci nápojů a jídla si k nám přisedne partička, kterou instruktoři poznali již v pondělí, a ve stejný čas se potkáváme v místním vyhlášeném restaurantu. Jaký div, když na svahu vlastně jiný není. Vedle Marka sedí pohledná slečna, on s ní vede zdvořilostní rozhovor. Její partner zrovna nakupuje, a protože je fronta, tak mu to celkem trvá. Tu přichází jedna z našich dívek a celkem neomaleně se jej ptá: „Kdo to je?“ On celkem pohotově odpovídá: „To je má partnerka, přijela za mnou.“ Přál bych vám vidět ten pohled přidrzlé slečny. Ale to není všechno, druhá po ní švihne pohledem, kdyby mohl, tak ji vymaže z povrchu zemského. Hlídat si své stádo, je informace uložená v genech a stará jako lidstvo samo, ale čeho je dost, toho je příliš. Dívky ve stádu rozhořčeně odchází, kdyby to nebylo neslušné, řekl bych, že kvokají jako slepice. Jen ta vejce zatím chybí. Ale jdou zřejmě ven sbírat plody, protože i tuto informaci mají geneticky ženy uloženou. Jen si tak říkám: „Teď jsou v páté třídě, co se s nimi proboha bude dít, až ty hormony začnou pracovat naplno.“ Budoucí partnery těchto „čarodějnic“ předem lituji. Jen doufám, že slečnu, která je v tom nevinně, nepotkají odpoledne na svahu, protože mám obavu, že by jí probodly nabroušenou lyžařskou hůlkou.

Odpolední lyžování probíhá v poklidu. Občas se tvoří fronty, ale lyžování je celkem ucházející. Stále sněží. V tradičním čase se scházíme u autobusu. Ti, kteří mají zájem, jdou nakupovat do COOPu. Podobně jako minule jsou nákupy velmi umírněné. Vracíme se na hotel. Převlékání a sušení. Polévka, dnes výborný kuřecí vývar se zeleninou.

Polední klid. Odpočinek, většina sleduje televizi. Nejprve Teorie velkého třesku a potom Futurama. Teorii znám, o Futuramě mne poučují, že od stejného autora jako Simpsonovi. Zase jsem o něco vzdělanější.

Studium v jídelně. Bude následovat chvíle osobního volna, většina ji bude trávit v tělocvičně a pak večeře. Zlatým hřebem dnešního večera by měla být diskotéka. Uvidíme.

Večeře

Středa

Jak jsem již napsal večer, Lipno se konečně pokrylo sněhem. Sice slabá vrstvička, ale i ta nám udělala velkou radost.

Po ranním probuzení hygiena, úklid, snídaně. Jednoho z našich svěřenců budeme muset odpoledne učit uklízet, protože díky němu dostává pokoj druhou výstrahu v podobě prasátka. Prostě v pokoji je slušný nepořádek.

Po snídani se vydáváme na lyžování. Tedy rádi bychom jeli, ale musíme čekat, než se posední dva pokoje, jeden dívek a druhý chlapců, uráčí nasednout. V autobuse sedí 33 natěšených lyžařů, ale děvčátka mají dost času. Zřejmě probíhá pleťová maska, potom líčení a úprava vlasů, mezitím kafíčko a trošku podrbat o aktuální situaci - prostě dámy. Hoši pro změnu hledají ztracenou helmu. V pokoji 3x4 metry se prostě ztratila a není k nalezení. Zřejmě měla křídla a uletěla. K čemu jsou oběma skupinám mé rady, že si věci na lyžování mají přichystat již večer.

Po dvaceti minutách čekání a několika pobídkách odjíždíme. Jedeme zimní krajinou. Lyžařský areál se změnil k nepoznání. Můžete porovnat ve fotogalerii snímky z úterý a dneška. Na parkovišti se nám rozmohl takový nešvar. Máme tady slečny, které si nemohu zapnout boty, jak tvrdí: „Ono to nejde.“ Tak se Marek s Tomášem válí po asfaltu a slečinky obouvají a zapínají. To dělají i přes můj výslovný zákaz, protože minulý týden se čtvrťáky nic podobného nebylo potřeba. Říkám: „Když se někdo neumí obout a zapnout, nemá tady co dělat.“ Hlavní problém, ale vidím v tom, že slečny nemají nejmenší snahu podílet se na obouvání. Prostě stojí a s milým úsměvem trvají na svém, prostě to nejde. Uvidíme odpoledne po lyžování, dostanou kurz a ono to půjde, jsem přesvědčen.

Odcházíme lyžovat. Díky zpoždění, které jsme nabrali před odjezdem, se opět dostáváme do té největší vřavy u turniketů. Oranžová lavina lipenské lyžařské školy právě dorazila. No děkujeme chlapci a dívky, prostě si počkáme. Vyjíždíme potupně všichni na Kramolín. Na sjezdovce hučí děla. Přes počáteční masakr u vleku je nyní areál skoro bez lidí. Tratě upraveny, posypány čerstvým sněhem. Přimrzlo, sjezdovky jsou pěkně utažené. Počasí je aprílové. Jedete první jízdu a hustě sněží, při druhé svítí sluníčko, při třetí je zataženo. A tak se to střídá celý den. Lyžování je na místní poměry parádní. Kolem půl dvanácté se scházíme všichni u Yettiho. I má parta začátečníků využívá místního azylu. Ráno u snídaně jsem speciálně moje hochy upozorňoval na to, že se zde zastavíme, aby s tím počítali a vzali si peníze. Jak myslíte, že to dopadlo? Peníze nemá ani jeden a tak sedí na lavici a smutně koukají, jak ostatní konzumují. Možná, že to pro ně bude poučení pro zítřek.

Pokračuje lyžování, občas se přihodí nějaký ten karambol, naštěstí bez vážnějších následků. I já jsem dnes okusil, zač je toho loket. Při poslední jízdě mě jeden z mých svěřenců poslal k zemi. Viděl jsem, jak se ke mně neovladatelně řítí po sjezdovce, ale nestačil jsem udělat nic. Hezky nás trefil jako kuželky. S Petrem se sbíráme, naštěstí se nám nic nestalo, Petr je bez lyží, mně chybí jedna. Původně stál pode mnou, teď je nade mnou. Při tom pádu jsme si vyměnili pozice. Jedna moje hůlka vypadá jako luk, Ten, co mu to „uklouzlo“, má obě lyže na nohou a taky se mu naštěstí nic nestalo. Spočítám své staré kosti a pokračujeme v jízdě. Snad mám pro dnešek vybráno. Mýlím se, na Jezerní na mne útočí malá holčička z Holandska, ale jenom se ode mne odrazí. Asi po dalších dvou stech metrech zaznamenám hluk a křik, tentokrát vedle mne zaparkují dva puberťáci, podaří se na poslední chvíli uskočit. Prostě kritický den, naštěstí jen pro mne, naši svěřenci přežili vše bez úhony. Ve 14:45 odjíždíme z areálu.

Jdeme na polévku. Polední klid, na hodinku se i na našich pokojích rozprostře výjimečně klid a mír. Děvčátka trénují obouvání a zapínání bot, nepořádník úklid. Po hodině je dravá zvěř vypuštěna do arény. Většina z nich lítá v tělocvičně. Ukazuje se, že hoch, který neuměl ustlat a uklidit, se to naučil, uvidíme zítra po ránu.
Od půl páté studium.

Večeře – segedínský guláš, knedlík, brambor, kuřecí steaky, obalované filé, grilovaná zelenina, zeleninový salát, šišky s mákem, čaj.

Po večeři následuje kontrola nácviku obouvání. Dívky předvedly svůj um. Přichází do jídelny a pod naším bedlivým dohledem se obouvají a zapínají si boty. Ani jedné z nich to netrvá déle než dvacet vteřin. Hezky vložily nožky do bot, kupodivu se ohnou a zapínají nezapnutelné přezky elegantně jednu za druhou. Hoši instruktoři to sledují s otevřenými ústy. Vždyť to v pondělí, úterý ani dnes nešlo. Mají to moc festovní a utažený. Snad konečně i oni prozřeli a pochopili, jak se věci mají… Děvčátka s milým úsměvem odcházejí. Druhý zázrak během 12 hodin. Nejprve sněžení a teď nabytí neuvěřitelných dovedností při obouvání. Jak říkám: „Zázraky děláme na počkání, nemožné do tří dnů.“ Právě se praktickým pokusem potvrdilo.

Hrajeme hry u křesílek. Dva pokoje dívek mají dřívější večerku. Snad se jim dnes podaří uložit se včas, máme den zázraků.

Večerka. Třetí kritický den je námi. Trochu mne bolí hřbet, ale určitě to přežiji. Dobrou noc.

Průřez fotografií ze zdroje Tomáš Panenka

Stal se zázrak. Kolem večeře začalo konečně sněžit. Vydrželo padat asi do půl dvanácté. Napadlo odhadem 3-4 cm sněhu. To zřejmě znamená, že i zítra budeme lyžovat. A krajina se na chvíli opět promění v zimní.  Snad to bude na ty tři zbylé dny stačit.

Úterý

Po probuzení musím konstatovat, že předpověď se bohužel naplnila. Tady na Šumavě prší. Naštěstí intenzita deště je různá.

Budíček, úklid, snídaně. Při dnešním bodování se ukazuje, že pokoj č. 6 to nezvládl a dostává prasátko. První výstraha, uvidíme zítra; pokud se situace bude opakovat, budeme muset sáhnout k nápravným opatřením. Snídaně probíhá v rychlejším tempu. Děti se již zorientovaly a výběr jídla je nejen pestřejší, ale i svižnější. Vypadá to, že dnes vedou párky.

Přes nepříznivé povětrnostní podmínky se vydáváme lyžovat. Z domova dostáváme zprávy o intenzivním sněžení, ale tady ani ťuk. Pozitivem je, že teplota klesla a sjezdovky vydržely déle pevné. Lyžaři opět na kramolínské straně, začátečníci na Jezerní. Během druhé jízdy vyvážíme lanovkou i Dominika a i on sjíždí sjezdovku. Sláva, mám splněno, všichni už absolvovali jízdu lanovkou a sjeli sjezdovku. Do jedenácti hodin to celkem jde, déšť není nijak intenzivní, párkrát se mraky dere i sluníčko. Po jedenácté bohužel intenzita srážek narůstá a sníh v nedohlednu. Jestli se nestane zázrak, zítra budeme lyže přenášet po jednotlivých flecích sněhu. Lyžaři se hřejí u Yettiho, my skalní brázdíme svah. Máme ho skoro sami pro sebe. Občas se mihne nějaký zbloudilý Holanďan. Lyžaři ze země tulipánů jsou na tento typ deště zvyklí a možná se navíc jedná o jachtaře, takže ti se tady cítí jako ryby ve vodě. Po čtvrt na jednu balíme i my. Aniž bychom se dohodli, potkávají se u konečné stanice lanovky na Kramolíně všechna družstva. S Dominikem jsem na konečnou vyjel už po třetí. Trochu mne mate jeho způsob vystupování z lanovky. Pokaždé mu jasně vysvětlím postup, ale vždy udělá něco nečekaného. Místo, aby se prostě postavil, dělá divné poskoky a nekontrolovatelné pohyby. Duchapřítomně jej pevně držím, takže se náš odjezd obejde bez většího karambolu. Nejprve musím ocenit svou sílu v levé ruce, protože Dominik je kus chlapa. Přemýšlím o jeho taktice a nakonec na to asi kápnu. Televize, to je můj nepřítel. Zřejmě se jedná o pravidelného diváka skoků na lyžích. Při odjezdu od lanovky kopíruje pohyb skokana na odrazovém můstku. Naštěstí pro mne neuletí, ale možná jen proto, že jej pevně svírá moje levice. Pokusím se mu dát zítra více volnosti.

Jedeme poslední jízdu, pouštíme před sebe všechna družstva a v poklidu obloučky zdoláváme Jezerní. Ne tak Dominik, jízda jeho druhů v oranžových, modrých a hlavně žlutých dresech jej inspirovala. První dvě jízdy absolvoval šnečím tempem. Nyní nasadil postoj lyžaře sjezdaře pluhaře a rozjel se neuvěřitelnou rychlostí ve fortelném postoji. Žluté hravě dojíždí. Paní učitelka se s tím moc páře, pořád nějaké zatáčky. Když to vidím, trochu mi zatrne a sprintuji za ním, podaří se mi ho zachytit až v půlce kopce, ale on je viditelně spokojený. Poprvé zažil to opojení z rychlé jízdy. Ondra Bank skončil a na Šumavě se zrodil jeho nástupce.

Pak již v klidu nasedáme do autobusu. Většina promoklá na kost. Hurá na polévku. Před hotelem poučení o dalším postupu a způsobu sušení věcí. Hlavně je nedávejte na radiátor, rozvěste si je. Jak myslíte, že to dopadlo. Nejeden pokoj obložil studené těleso, ráno si je vypnuli. Během jídla další instruktáž, snad to pomůže. Po jídle pokyny ke koupání a organizaci poledního klidu. „Budete v klidu odpočívat každý na svém pokoji. Opakuji každý na svém.“ Ukončím svůj proslov, přichází Martin s dotazem: „Můžu jít na návštěvu?“ Petr pro změnu: „Můžeme na kulečník?“ Co na to říci. Jak říkal jeden můj kamarád: „Mé vyjadřovací schopnosti nebyly příliš dobré, protože jsem kupříkladu z českého jazyka dostal jedna mínus.“ I já o svých vyjadřovacích schopnostech začínám vážně pochybovat.

Ve dvě se vydáváme do Frymburka do aquaparku. Po telefonickém dotazu na bazénu nejsme příliš optimističtí, protože všichni rekreanti z Lipna a blízkého okolí se tady zrovna koupou, ale kdo neriskuje, nevyhrává. Odjíždíme od hotelu. Dva hoši volají: „Stát, stát! Proč? Já nemám plavky, já nemám ručník. Vždyť jste se před chvílí vraceli do pokoje,“ říkám. „No, ale to jsme si byli pro rukavice.“ Co na to říct, argumenty chybí. Ve Frymburku se paní učitelce Hluché podaří svým šarmem přemluvit recepční a tak vnikáme do vodního království. Přece jenom jsme tady štamgasti, v posledním měsíci již po třetí. Plavali jsme tady, i když tam nebyla ani noha. Vodní hrátky nebudu radši popisovat. Přivezly jsme sebou i akvabely. Jenom společné číslo dívky nechtěly předvést, ač trikot byl společný. Protiproud a tobogan jsme ovládli. Po necelých dvou hodinách vodní bitvy končí a my se všemi odjíždíme nakupovat do lipenského COOPu. Finanční vyspělost páťáků se projevila. Kam se hrabou na čtvrťáky, to byli jiní nákupčí. Ti to dokázali roztočit, většině z nich nestačily dvě stovky. To tihle škudlílci si počínají s rozvahou a pečlivě vybírají.

Před večeří asi půlhodina osobního klidu. Tělocvična opět zažívá zátěžovou zkoušku. Vydržela ona i personál.

V 18:30 večeře. Dnes v nabídce – masová směs se zeleninou, grilovaný karbanátek, rizoto se zeleninou a kuřecím masem, hranolky, pečené brambory, rýže, dušená zelenina, zeleninový salát, borůvkové knedlíky, čaj. I u večeře si počínáme zkušeněji a odběr jídla je mnohem plynulejší.

V 19:30 vypukla diskotéka. Účast všech povinná. Dívky připraveny po stránce stylingu výborně. Speciální oblečky, či boty nebyly výjimkou. Zato ti dřeváci - až na pár výjimek teplákový code dress.
Před diskotékou dostávám dotaz od dívek: „Jsou ploužáky povinné?“ Nevím, jak na záludnou otázku odpovědět. Netuším, zda má být odpověď kladná či záporná. To znamená, dívky chtějí ploužit a má odpověď má být podkladem pro vynucení si účasti chlapců na této taneční akci. Nebo dívky mají k takovéto činnosti zjevný odpor a má to naopak podpořit jejich nechuť pohybovat se v rytmu společně s hochy. Vyřeším to šalamounsky: „Diskotéku řídí diskžokej a ten to rozhodne.“ Nakonec se na parketu při tomto druhu tance objevuje 12 – 15 párů. Takže asi platila varianta jedna. Z disko síně se ozývá hlasitá hudba a v přítmí sálu je možné sledovat rozličné taneční kreace. Asi po půl hodině se někteří chodí pravidelně občerstvovat, na záchod a za jinými důležitými pochůzkami. Otevřou se dveře a jeden z chlapců se ptá: „Kam pořád všichni chodí? To se musí?“

Jestli si myslíte, že po dni plném akcí jsou vaše děti unavené, žijete v omylu. Poslední pokoj krotím ještě kolem jedenácté. Dvěma pokojům dívek slibuji zítra dřívější večerku. Dívky se totiž nemohou absolutně vejít do půlhodinového časového limitu k přípravě na spánek. Uf, to byl den.

Vzkaz pro Dominika a Šimona: dnes bylo na Jezerní 155 sedaček, takže čísla z minulého týdne neplatí.

Pondělí

Budíček v 7:30. Většina frekventantů je vzhůru. Hygiena, úklid. První den je to ucházející, samá sluníčka, pouze jeden mráček. Snad to tak bude i další dny.

Snídaně v 7:50. Výběr - čaj, mléko, kakao, džus, voda, housky, rohlík, chléb, máslo, džemy, několik druhů sýrů a salámů, čtyři druhy lupínků, jogurt, ovoce, sladké pečivo, párky. Ukazuje se, že někteří naši svěřenci asi nejsou úplně zvyklí snídat, ale každý něco spořádá. Do konce týdne přijdou anglické snídani na chuť a spořádají několik druhů potravin.

Před lyžováním se scházíme v prostoru s křesílky. Děti dostávají skipasy. Kontrola ustrojenosti. Máte rukavice, helmu, boty…? Nasedáme do autobusu a odjíždíme. Za deset minut jsme v areálu. Vybalování a přezouvání. Jako obvykle první problémy. Petr má sice rukavice, ale obě levé, Není nad to mít absolutně stejnou výbavu dvakrát. Odpoledne říká, že už si na opačný gard rukavic zvykl. Dominik pro jistotu rukavice nemá. To mne trochu nadzvedlo. Minimálně čtyřikrát byl poučen a dvakrát zkontrolován, přesto pronikl; dostává moje. Petr se výborně obul, ale opět zaměnil boty. Tomáš ho přesvědčuje, aby boty vyměnil. Trvá na svém, že je obutý správně - sice drhne přezkami o sebe, ale je spokojen. Vyřešil to až strohý příkaz: „Přezout!“ Nakonec jsou všichni ustrojeni.

Lipno nás přivítalo sluníčkem, ale sníh mizí před očima. „Pokročilí“ míří lanovkou na Jezerní k rozdělení do družstev. Začátečníci se vlečou do Kidsparku. Dostávají základní pokyny a za pár minut šlapání, pouštím první na koberec. Proplétáme se mezi desítkami malých lyžařů z Holandska i Česka. Honza s Petrem jedou dvě jízdy a dá se říct, že pochopili pluh. Dominikovi to chvíli trvá, ale nakonec taky techniku ovládá a k trénování používá koberec a celý areál Kidsparku. Tomáš volá telefonem: „Posílám vám ještě jednoho člena do začátečníků.“  Po sjezdovce směrem dolů kráčí postava s lyžemi na rameni. Jde celkem svižně a přidává se do naší smečky začátečníků. Trochu se divím, jak pronikl na vlek. Dozvídám se, že o tom, že začátečníci nepojedou vlekem, nic neslyšel. V poučení jsem o tom po minulých zkušenostech mluvil minimálně čtyřikrát. Na otázku, zda jel někdy vlekem, odpovídá: „Ne, nikdy.“ Pravděpodobně jedinec s velmi málo vyvinutým pudem sebezáchovy. Naštěstí jel na sedačce s Tomášem a ten ho při výstupu podržel jako králíka za hřbet a tak se mu nic nestalo a přežil první etapu ve zdraví.

Ne úplně ideální sněhové podmínky pro lyžování mají opět jednu výhodu - v areálu není skoro nikdo. I když tu jsou Holanďani, netvoří se fronty. Jedničce, dvojce i trojce stačila jedna jízda po Jezerní a po rozdělení míří na druhou stranu, na Kramolín. Počasí nádherné, svítí sluníčko, sníh postupem času těžkne a mizí. Dopolední lyžování je celkem v pohodě. I některé začátečníky vyvezu dvakrát na Jezerní, jsou šikovní a sjezdovku sjíždíme za 15 minut. Minulý týden nám první jízda trvala hodinu. Kolem dvanácté krátký odpočinek. Lyžaři u Yettiho, my začátečníci u Lanovky.

„Odpolední“ lyžování si lyžaři zpestřují společnými závody. Zastavení v pluhu na určené metě. Vyhrává Lenka Jelínková, druhé místo Filip Landr. Poznámka v galerii - snímky pluhařů zachycují soutěž. Klání pokračuje během štafet. I začátečníky beru na kramolínskou stranu. Jednou opatrně sjíždíme. Chvíli nám to trvá a bez pádů se to neobešlo, ale nakonec svah s mizícím a čvachtajícím sněhem zdoláváme. Kolem půl třetí se scházíme u autobusu. Přezouvání, ukládání lyží. První den lyžování jsme přežili bez úhony. Většina z nás poznamenaná intenzivním sluníčkem.

Ve tři hodiny si na hotelu dáváme polévku s pečivem. Po krátkém odpočinku jdeme na vycházku. Děláme okruh po Přední Výtoni. Čekáme na parník; má jet za deset minut, ale bohužel jezdí jen v červenci a srpnu. Zhruba po hodince se vracíme. Následuje studium v jídelně, všichni pilně plní pracovní listy.

V mezičase využívají naše děti tělocvičnu, hrají kulečník, stolní fotbal, pinponk, někteří lítají po tělocvičně jako utržení z řetězu. Nejoblíbenější hra na jelena.

Večeře v 18:30 - tentokrát je na výběr - moravský vrabec, zelí, bramborový knedlík, bramborová kaše, kuřecí řízek, rybí prsty, dušená zelenina, zeleninový salát, domácí perník.

Po večeři společenské hry v naší klubovně u křesílek. Zabavili jsme se lidským pexesem. Někteří hadači předváděli neuvěřitelné výkony. Ve 21:00 večerka.

Neděle

Podobně jako u čtvrťáků, i několik páťáků se odhlásilo na poslední chvíli. Důvody byly zdravotní. Doufám, že všichni marodi překonají své obtíže a brzy se uzdraví. Přeji jim klidné stonání.

I tentokrát všichni přišli na sraz včas. Za dochvilnost děkuji všem zúčastněným. Prognóza počasí není zrovna ideální a sněhové podmínky na Lipně jsou velmi na hraně. Snad překonáme všechny nástrahy a lyžování si užijeme.

Cesta proběhla v poklidu a pohodě. Oblíbená zastávka v Budějovicích na pumpě u Kauflandu. Kolem půl páté zastavujeme u hotelu AKTIV v Přední Výtoni. Stěhujeme věci z autobusu do prostoru s křesílky a probíhá dělení na pokoje. Nejedná se o nijak složitou operaci. Dívky mají pokoje tři a rozdělení je hotovo za pár vteřin. U kluků to trvá trochu déle, ale nakonec je i tato operace zdárně dokončena a každý má svou postel. Vybalujeme a zabydlujeme se. My s Tomášem jedem na Lipno nakoupit skipasy. Od pátku znatelně ubylo sněhu, ale pořád se lyžuje. Navíc u pokladen je slyšet „chrochtání“, typický hlasový projev hostů z Holandska. Oranžová lavina je tady, ale nejeví se mi zatím příliš výrazná.

Večeře - polévka, filé, masové kuličky s rajskou omáčkou, pečené kuře, rýže, těstoviny, nejdůležitější součást večeře - hranolky, teplá zelenina, zeleninový salát, čaj, borůvkové knedlíky. Pestrá nabídka zaskočila naše děti, některé si nedokázaly hned vybrat. Po drobném návodu si poradily a snad všechny zasytily. Čaj prý byl výborný. To bylo asi pro večerní stolování rozhodující.

Večerní program - nezbytné poučení o bezpečnosti a organizaci kurzu. Věřil jsem si, že bylo důkladné, ale ráno mne mírně vyvedlo z omylu, ale o tom až v pondělním zpravodajství.

Večerka ve 21:00. Většina připravena ke spaní. Samozřejmě pár opozdilců a vzpurných jedinců se našlo. Pravidelnými kontrolami jsme je postupně eliminovali. O půl jedenácté už to vypadá, že všichni spí. Snad.