Pátek
Aktuální zpravodajství
Předpokládaný příjezd k ZŠ Rudná v 17.00 hod.
Čtvrtek
Blížíme se ke konci kurzu a pracovitost našich dětí klesá. Dnes při bodování byly čtyři mraky. Máme dva dívčí pokoje, kde to během dne vypadá jako po výbuchu bomby kombinované s indickým bazarem. Kam šlápnete, tam něco leží. Cestu si můžete prohrnovat pluhem. Takže během dne několikrát uklízí, ale žádné závratné výsledky to nepřineslo.
V Rudné prý svítí sluníčko. Tady je celý den mlha, která padne s koncem lyžování odpoledne. Počasí je sice nepříjemné, ale má kladný vliv na minimální sněhovou pokrývku. Ta drží, dnes netaje a lyžování je po celý den velmi dobré.
Na svahu jsme relativně brzo, již před devátou máme za sebou první sjezdy. Díky malému počtu lyžařů se točíme jako na kolotoči a střídáme jednotlivé dostupné sjezdovky. Vyhýbáme se stříkajícím dělům, která produkují nepříjemný tupý sníh. Ten vás dokáže dostat z lyží i lyžáků. Povinná zastávka u Yettiho, tentokrát přímo v restauraci; je lezavo a oheň v kamnech příjemně hřeje. Polovina našich svěřenců se stejně válí venku ve sněhu a užívá si mnohdy hnědý sníh. Určitě si na mne vzpomenete, až budete prát jejich oblečení.
Oběd - zeleninová polévka, kuřecí na paprice, rýže.
Při poledním klidu povoleny návštěvy. Kluci většinou hrají své karetní hry, dívky řeší holčičí problémy. Je až podezřelý klid.
Užíváme si odpolední lyžování a to tak dokonale, že se nikdo ani nezastaví u Yettiho. To je snad poprvé, kdy jsme během některého z půldnů vynechali. Nahoru jedeme posledním vlekem.
Učení, zahájeno balení a třídění materiálu na pokojích. Při balení se ukáže, že se do jednoho ze zavazadel pohodlně vejde jedna z našich slečen. Jako překvapení je zavezena do klučíčího pokoje. To bylo jásotu, když ji kamarádka z kufru vyčarovala.
Večeře - čočka , párek
Po večeři druhá část přípravy na zítřejší odjezd. Kdo nemá uklizeno a předbaleno, nejde na disko. Současně probíhá příprava kostýmů a zevnějšků na večerní společenskou událost - diskotéku. Bouřlivá diskotéka byla zahájena v 19:30. Zhruba po hodině končí, děti vytancované a dobrá třetina z nich tráví část taneční produkce na baru. Kola teče proudem.
Ve 21:00 večerka. Zítra v tuto domu je budete mít doma. Dobrou noc. Všichni OK.
Středa
Ranní probuzení vzbuzuje naději na změnu počasí. Ale optimistická předpověď bere brzy za své. Trochu zasněžilo, ale jedná se jen o poprašek, žádná výrazná změna. Sice to tady i kolem sjezdovek chvíli vypadá jako v zimě, ale podle informací z domova v Rudné během dne napadlo sněhu milionkrát více. Pozitivní je pouze to, že v noci byla puštěná sněhová děla a trochu sněhu nastříkala.
Na sníh vyrážíme kolem půl deváté. Tentokrát bez zvláštních příhod. Dvojka, trojka a čtyřka začínají na Jezerní. První kopeček jedeme zvolna. Po chvíli se ale ukazuje, že volná jízda je dána především typem sněhu. Ten je tupý a chvílemi se mi zdá, že budu muset běžet. Nejprve si myslím, že to je dáno mými neošetřenými skluznicemi, ale ukazuje se, že tento problém trápí všechny. Je to dřina slanit ten kopeček k nástupní stanici.
Rychle všichni utíkáme na druhou stranu. Tam je to o něco lepší. Dají se najít místa, kde to chvílemi jede. Terén se postupně zlepšuje a kolem desáté je lyžování zatím nejlepší v tomto týdnu. Mé družstvo postupně projíždí všechny dostupné sjezdovky, na zítřek nám chybí pouze Promenádní. Jedeme Pánskou, momentálně asi nejprudší sjezdovku areálu, protože Střecha je zavřená. V polovině zastavuji a Šimon říká: „To je hustý“. Sjezdovka je rozbitá a leží na ní hroudy ledu, ale jemu se to evidentně líbí, navíc to tady konečně jede. Před koncem upadnu. Přemýšlím, jak se postavit a vydávám pokyn : „Jeďte za Nicolasem.“ Ten totiž zastavil asi dvacet metrů pode mnou a čeká co se bude dít. Najednou v šoku sleduji, jak se mé družstvo začátečníků v klidu rozjíždí, volám: „Zastavte, zastavte!!“. Marně. Jedou krásně v minihadu, i Dominik najednou v klidu stíhá a míří k dolní stanici lanovky. Než se vyhrabu, tak jsou pryč. Supím za nimi, naštěstí spořádaně stojí u vleku. Ptám se, proč nestáli na místě. Bezelstně odpovídají: „Říkal jste, jeďte za Nikolasem.“ Čeština je bohatá, oni se drželi příkazu, ač já jsem měl na mysli úplně jiný scénář. Ani zlobit jsem se na ně nemohl.
V půl jedenácté se postupně všichni scházíme u Yettiho. Jak to tam vypadá, vidíte ve fotogalerii. Koblížky jsou, to je základ dobrého lyžování na Lipně. Fajnšmekři si dávají čokoládu se šlehačkou. Jeden filuta si koupil Birell v plechovce. Tentokrát je mu zabaven, ne snad z důvodu strachu z konzumace, ale plechovka je úplně ledová a po jejím požití by měl dotyčný v krku rampouchy.
Po svahu se pohybuje více družstev podobných našim. Taky jedno z Kaplice. Shodou okolností se s družstvem této školy utkala naše děvčata ve florbalové kvalifikaci o mistrovství republiky. Za odměnu jsme dostali stejné, ale velmi atypické rozlišováky. V pondělí jedu s mým družstvem začátečníků po svahu a nedaleko od nás se válí jeden modrý, to je totiž barva těch dresů. Vidím, jak zezdola usilovně šlape paní učitelka na pomoc. Volám: „Blanko, nemusíte chodit, už mu pomáhají.“ Několikrát to zopakuji, ale až při posledním volání pochopím, že se nejedná o naši paní učitelku Zemánkovou, ale o konkurentku z Kaplice. Asi proto na mé výzvy nereagovala a já zbaběle s mým družstvem odjíždím. Dnes naopak naši modří stojí vzorně seřazeni na startovací čáře pod vlekem. Paní učitelka Zemánková k nim přijíždí a sleduje, jak jim kaplická kolegyně udílí pokyny. Děti trpělivě naslouchají. Mírně ji upozorní, že se nejedná o její svěřence, ti totiž stojí na druhé straně svahu. Paní učitelka s omluvou odjíždí. Co si o ní myslely naše děti nevím, ale asi projevila dostatečnou autoritu, když nikdo ani nehlesl. Inu naše učitelské povolání je velmi náročné a my na nějaké naši vaši nehledíme, pereme do nich to vzdělávání hlava nehlava. Jenom doufám, že nám příště naše děti neodvede do jejich ubytovacího zařízení, nerad bych je totiž s lupou hledal po Lipně.
Oběd - bramborová polévka, rizoto
Kratší polední klid. Vydáváme se do aquaparku. Volíme západní cestu po silnici. Nechceme riskovat cestu lesem, máme obavu, že na konci by bylo 42 malých „černoušků“ nebo spíš „hnědoušků“, protože cesta je rozbředlá a bahnitá. Máme štěstí, ze škol jsme dorazili první a tak v klidu vstupujeme do vodního království. Všichni si užívají vodních radovánek. Pár záběrů v galerii.
Po koupání šopování. Dnes je den nabitý spoustou akcí. Místní COOP bereme útokem. Sice jsem se vaše děti snažil poučit, odradit od zbytečných nákupů a upozornit na to, že úlovek ponesou nahoru sami. Marná snaha. Dopadlo to jako obvykle. Ze zdravých potravin vyhrály brambůrky a kola. Šimon se držel doslova nařízení v obchodě, nakupujte s nákupním košíkem. Zboží si v něm vynesl až před obchod a chvíli to vypadalo, že s ním půjde až do hotelu. Nakonec si omyl uvědomil a s klidem angličana odložil košík v předsálí obchodu. Nákup ale také ukázal na spoustu kladných stránek vašich dětí, není to s nimi tak zlé. Za všechny tři příklady - solidarita, manažerské dovednosti a gentlemani. Dozvídám se, že Viktorovi nestačili na nákup dvě stovky a tak jej kamarád založil. Nakonec se ukázalo, že uvedená hodnota a vzájemná výpomoc se zopakovala v několika dalších případech. Kam se hrabu se svou útratou 82,- Kč. Manažer. Vojta stojí u košíků a cpe do sebe čokoládovou koblihu. Hlásí: „Stála 9,- Kč“. Ptám se kolik stojí u Yettiho? Dozvídám se: „Šestnáct.“ Říkám: „Ale není radioaktivní, protože ty mají jenom u Yettiho.“ Dozvídám se: „Ale je stejná.“ Vzápětí vytahuje druhou a pokračuje v konzumaci. Říkám si: „Určitě budoucí finanční manažer, koupil dvě v podstatě za cenu jedné u Yettiho, přičemž pochopil, že kvalita je stejná a nějaké nálepky jej nezajímají.“ Gentlemani. Stoupáme zpět západní cestou. Některé dívky si toho nahamounily víc, než unesou. Tu se nabízí gentleman Jakub a bere dívkám několik batůžků, s grácií postupuje vpřed jako nepálský šerpa. Matyáš se mu chce vyrovnat a taky osloví dívky a nabídne pomoc. Vzápětí je obdarován. Zatímco Kuba jde v pohodě, Matyáš úpí pod nákladem. Je mezi nimi drobný tělesný rozdíl, Jakub má skvělý fyzický základ, zatím co Matyáš má dvacet kilo i s postelí. Ale má co chtěl, mám obavu, že na příště je z galantnosti vyléčen.
Večeře - sekaná, brambor
Večerní program - přednáška člena místní skupiny Horské služby. Nejvíce naše děti zaujaly nafukovací dlahy. Přifouknout kamaráda je zábava.
Kritický den je za námi, obešel se bez problémů a my se těšíme na další den lyžování. Dobrou noc. Zdravíme z Lipna.
Interní informace - zprávy o psaní jsem předal, jahoda zkonzumována, linecké je výborný doplněk ke kávě, Marek dnes doplňoval energii gothajem.
Úterý
Pro mne hektický den. Po snídani, ke které jsou oblíbené párky, ty jsem raději nejedl, vyrážím zpět do Rudné uvítat ministryni školství. Prostory k další výuce potřebujeme a při její návštěvě se má diskutovat hlavně problém nedostatečných školských kapacit některých obcí kolem Prahy. Uvidíme, snad to dobře dopadne.
Ostatní instruktoři trochu přeskupují družstva a o půl deváté jsou na svahu. Mé svěřence si bere paní učitelka Hluchá. Ukazuje se, že výstupní kontrola je nutná každý den a to bez ohledu na vyspělost lyžaře. Při podrobné prohlídce je odhalena lyžařka (budete-li pozorní, najdete její foto v galerii), která si nazula levou na pravou a opačně a vzorně zapnula přezky. Stalo se nám to již několikrát, dokonce loni jedna slečna takto půl dne i lyžovala a tak dáváme na tuto vychytávku pozor. Jak je to možné nepochopím, ale důkaz byl podán.
Lyžování probíhalo celkem v klidu. Trojka se trochu s mými svěřenci trápila, protože zatím nejsou z nejrychlejších, ale zvládli to. Problémy máme trochu s hady. Tentokrát to nejsou děti proplétající se davem, jak to v minulosti prokázali někteří naši svěřenci, ani to není potřeba, protože fronty jsou minimální. Jedná se o určitý druh fakírů protahujících se za dřevěnou deskou. To je totiž součást startovacího zařízení při nástupu u vleku. Opřete se o něj, zařízení se otevře a vy jedete na koberec. Naši „hadi“ či „fakíři“, ti ale nástup řeší jinak. Nejprve, jak se lidově říká, sledují všechno co kde lítá a pak k nástupu nejsou připraveni nebo si nechají příliš velký odstup a nemohou se k zařízení dostat. Nicméně, co mají udělat, si uvědomí v poslední chvíli a tím minimální prostorem, kam já bych mezi prkno a kovovou nohu nestrčil ani malíček, natožpak nohu, se prosmýknou v poslední chvíli jako světoznámý Hudini. Skvěle, jsou tam. Bohužel má to háček, v tom lepším případě se ocitnou již za sedačkou. Pokud by zůstali na koberci, odvezl by je mimo nástup. V horším případě do nich může sedačka uhodit. Prostě v každém případě problém. Obsluha musí zastavit lanovku a „fakíra“ teleportovat jinam. To vše se děje za souhlasného mručení ostatních účastníků provozu. Jednomu našemu specialistovi se tato věc podařila dvakrát za sebou, i když byl opětovně poučen. Prostě kolem je spousta zajímavých věcí, velké kolo se točí, koberec se posunuje, vysílačka u vlekařů mluví, v místnosti obsluhy blikají světýlka a spousta dalších zajímavých podnětů. To vše dokáže sledovat, ale včas nastoupit... to prostě nejde.
Paní učitelka jej při dalším příjezdu hubuje a praví: „Pojedeš se mnou, nikam se ani nehni.“ Dočká se vyčítavé odpovědi: „A proč? Já nastoupit umím.“ durdí se dotyčný. Co na to máte říct... Hlava v oblacích a čistá dětská duše.
Oběd: polévka, francouzské brambory (nepříliš vydařené)
Polední klid. Kontroluji telefonem stav na Lipně, je hlášeno vše OK, až na ten oběd. Zrovna se láduji v jídelně gulášem s knedlíkem. Raději do hor nesděluji. Ještě před koncem poledního klidu, přijíždí paní ministryně s doprovodem. Rokování začalo, sdělujeme naše problémy a trápení v širším fóru ředitelů i starostů z blízkého i vzdálenějšího okolí. Paní ministryně je připravena a navrhuje možné cesty řešení, její ekonomická náměstkyně podporuje fakta jasnými čísly. Snad to dobře dopadne a do roka budou peníze i pro nás. Než na Lipně skončí polední klid, „vládní“ kolona i s hejtmanem pokračují na své cestě po kraji. S paní ministryní jsem se v celkem krátké době potkal ji podruhé a vždy byla připravena a její argumentace i vystoupení měla hlavu i patu. Snad naše očekávání nezklame nebo nebude nahrazena někým méně schopným. Ze setkání mám velmi dobrý pocit.
Já vyjíždím zpátky na Lipno. Naše děti odchází na lyžování. Jediným závažným problémem odpoledne je, že u Yettiho došly oblíbené radioaktivní koblížky. Většina našich frekventantů se na ně po nepříliš vydařeném obědě těšila, ale nejsou. Museli vzít za vděk různými náhražkami, třeba preclíky.
Po lyžování studium.
Večeře - guláš s knedlíkem.
Vracím se do hotelu kolem půl sedmé. Večeři mám připravenu, takže si již podruhé dnes dávám guláš.
Večer diskotéka. Z disko síně je slyšet různé hity. Děti křepčí o stošest. Někteří hoši si připravili speciální modely. Například Michal jde ve své oblíbené kukle se slunečními brýlemi. Co na tom, že druhý den, kdy se ochladilo, kuklu nemá, důležitá byla hlavně na disko. Postupně se také většina tančících vystřídá u baru, průprava do života se vším všudy. Disko se vydařilo.
Večerka. Kontrola pokojů. Hoši ve velkém pokoji mají na podlaze rozloženou nějakou hru s kartami, asi nějakou obdobu dračího hnízda. Paní učitelka mne prosí, abych tam za chvíli došel a zhasl jim, prý si to potřebují dohrát. Nu což, to je chvályhodné, společenská hra namísto mobilů či tabletů a navíc rozvíjející kombinační a strategické dovednosti. Asi za deset minut jdu zhasnout. Hochům se to nelíbí. „Paní učitelka nám to dovolila dohrát“, upozorňují mne na nejednotnost našeho pedagogického přístupu. Sdělují mi to celkem kategoricky, asi jsou v nějaké dramatické fázi hry. Chvilku nad tím přemýšlím, že bych ještě dal pár minut. Nakonec se, ale zmůžu na otázku: „A jak dlouho to bude ještě trvat?“ Dozvídám se pro mne zajímavou odpověď: „To klidně můžeme hrát až do rána.“ „Tak a dost hoši, odložit karty a spát“, pravím. S nevolí a brebtáním se podřizují autoritě. Ale za chvilku jsou uloženi. Člověk se pořád učí, učí, učí a dozví nové informace někdy od ministryně někdy od našich dětí.
Pro mne dost náročný den končí vlastně až nyní hodinu po půlnoci ve čtvrtek, protože teď jsem doplnil zpravodajství a fotografie. Na rozdíl od kluků jsem nehrál žádnou hru, možná, že se k nim příště přidám a budeme společně pařit karetní strategii. Jak by někteří řekli: „To je hustý pane řediteli“. Dobrou noc. Všichni jsme OK.
Pondělí
Budíček v 7:30. Kontrola pokojů zatím uspokojivá.
Snídaně – pečivo, pomazánka, čaj.
Kolem půl deváté se vydáváme na svah. Přidělení dresů, družstvo 1 – oranžoví, družstvo 2 – modří, družstvo 3 – žlutí, družstvo 4 – červení. Jenom jednička si troufne na severní svahy. My ostatní začínáme na Jezerní. Sněhu je tady opravdu málo. Zatím nejhorší stav, který jsme tady viděli za dobu, co na Lipno jezdíme. Ale lyžovat se dá. Má to taky výhodu, skoro nikdo tady není a fronty u vleků se netvoří.
Dvojka a trojka po dvou jízdách také míří za kopec. Mí čtyři stateční nejprve pěšmo schází první část sjezdovky a pak se do toho dáme. Postupně se seznamujeme a obnovujeme si lyžařské umění. Zpočátku to vypadá dost krušně, ale lepšíme se. Ke konci sjezdovky už to vypadá, že všichni pochopili, jak na to. Umíme zatočit i zastavit. Trvalo nám to skoro hodinu, těch 1300 m, ale trpělivost se vyplácí. Používáme sedačku a jedeme na kopec. Hurá na druhé kolo, náš čas jsme stlačili o více než polovinu a pohyb se nápadně začíná podobat lyžařům.
Oběd – čočková polévka, špagety, čaj.
Polední klid a odpočinek, venku probleskuje i sluníčko, jenom to slibované sněžení nepřichází. Nevěřili byste, kolik skrýší se dá najít v jednom pětilůžkovém pokoji. Dva pokoje totiž tráví polední pauzu hrou na skovávanou. Hrají si tak tiše, že mne vyruší od práce a musím jim vysvětit, že běhat po pokoji v kukle a s brýlemi na očích není to, co jsem si od jejich poledního klidu sliboval.
Ve dvě jsme už zas na svahu. Jenom chvilku nás provází sluníčko, potom se zatáhne. „Pokročilí“ postupně zkouší všechny sjezdovky a trénují, my začátečníci nejprve na známý svah a pak i já se odhodlám vzít je na druhou stranu. Dostáváme se až k Yettimu, kde se postupně potkáváme s našimi družstvy. Lyžujeme do čtyř, sníh je postupně pořád těžší, ale zvládají to všichni bez problémů. Vracíme se do hotelu bez úhony. Spokojení a možná mírně unaveni.
Od 16:30 do 17:45 studium v jídelně.
Večeře – znojemská pečeně rýže.
Hry v jídelně.
Večerka ve 21:00. Dobrou noc.
Neděle
Tento kurz začal již na počátku komplikací. Během soboty a neděle se čtyři děti odhlásily pro zdravotní komplikace. Snad ty ostatní, které se dostavily na sraz, mají tvrdý kořínek a jsou vůči virózám odolné. Pravda, i mne zasáhl v pátek v poledne nějaký moribundus, ale můj trénovaný organismus a vypracované tělo jej během 36 hodin dokázalo zdolat. Jako obvykle v tomto roce jsem svou odolnost vyzkoušel v sobotu na plese, tentokrát sokolském. Přece nepojedu na hory svěží a odpočatý.
Věřím, že se jednalo o poslední zdravotní komplikace tohoto kurzu. V klidu jsme naložili. Děti usedly do autobusu a ten se bez pana ředitele vydal na Lipno. Paní učitelky si hravě se 42 dětmi poradí. Je to jenom 21 na jednu a to je pod normu. Normálně zvládnou v klidu i 25-26 dětí. Takže další pracovníci nejsou potřeba. Chvíli takto lakuji dotírající rodiče. Pravda je trochu jiná. Já je následuji vozem, jednak vyzvedávám Marka po florbalovém turnaji a především mi pobyt na Lipně trochu komplikuje paní ministryně školství, která nás v úterý poctí svou návštěvou ve škole.
Cesta pod řízením pana Valenty staršího proběhla v klidu a v pohodě. Obvyklá zastávka v Budějovicích na benzince u Kauflandu. Pokyny pro návštěvu toalet a případné nákupy vyřčeny a tak hurá na to. Jak se ukazuje, nikdo není dokonalý; ani pokyny. Přes důrazné varování co je možné nakoupit a co ne, se po příchodu do autobusu v uličce za chvilku válí arašídy. Viník je vzápětí odhalen. Na důraznou domluvu reaguje větou: „Ale vy jste paní učitelko říkala, že se nesmí nakupovat brambůrky, ale tohle jsou arašídy...“.
Zhruba po třech hodinách jsme na místě. První překvapení, západní část hotelu je zrekonstruovaná, dřevěná přístavba je pryč. Pan majitel zahájil rozdělování do pokojů. Za chvíli mají všichni svou postel. Až na velmi drobné výjimky si všichni vynosili věci. Rodičům děkujeme, to je snad poprvé, co se to podařilo. Vybalování věcí, lyží, bot. Poučení o tom, co sebou na svah. Několik hlášek o tom, co komu chybí a co hledá. Nejprve drobná pasivita, ale po vysvětlení, že si dotyční musí věci najít, se dávají do práce a snad se podařilo.
Před čtvrtou se vydáváme k rozdělení. Nebudu popisovat tradiční kolorit, kdo co kde zapomněl a nevzal si. Kolovrátek opakuje, co mají mít, ale i tak dva záškodníci pronikli na svah bez rukavic. Naštěstí důkladná výstupní kontrola odhalila slečnu, která si obula levou na pravou a opačně. K lyžování jsme ji takto upravenou nepustili. Kýžené lyžování - zkušené lyžaře pouštíme ze svahu u hotelu, před tím se chvíli pereme s rolbou. Trochu rozdíl proti našim zkušenostem z Hochfichtu, tady nejsme ti, co si je mají zaměstnanci areálu předcházet, protože přivezli peníze, tady jsme ti, co zavazí a překáží. Nakonec i s tím jsme se vyrovnali a rozdělení až na jeden drobný pád proběhlo úspěšně. Většina odchází do chaty, já se čtyřmi začátečníky asi 40 minut cvičíme základní lyžařské úkony. Uf, zatím je to dřina, ale snad se to zlomí.
Večeře v 18:00 - velmi chutné zapečené těstoviny, čaj.
Večerní program - poučení o bezpečnosti, denním programu a všechny nezbytné organizační záležitosti. Na závěr dotazy. „Jak je to s tím koupáním?“ Odpovídám: „Bude ve středu.“ „Ne bazén, myslím mytí. To se jako dneska máme mýt?“ Slyším rozhořčený šum z více stran. S takovou vervou se mi to již dlouho nestalo. Psal jsem o tom již v některém z minulých zpravodajství. Je to jasné, žijeme v době absolutní ekologie a vracíme se ke kořenům, ekomatky mají na vrch, napříště zavedu hygienu asi jen jednou za dva nebo tři dny. Nerad bych vaše děti stresoval a hlavně rád ušetřím naši přírodu. Budu se muset někde informovat na správnou míru osobní hygieny. Pravím: „Zpotili jste se a budete se mýt.“ Dívenky po mé levé ruce oponují, že ony se nepotily, dělám, že neslyším, došly mi argumenty.
Nicméně před večerkou se všichni umyli, někteří si čistili i zuby.
Večerka ve 21. Teď je klid. Zdravím od počítače těch třináct nadšenců, kteří ještě nyní čtou mé zpravodajství. První půl den za námi, zítra budíček v 7:30. Klidnou hodinu duchů přeji.
Formát pro tisk