Závěrečné hodnocení zájezdu
Během šesti dnů jsme navštívili hodně zajímavých míst v okolí. Ubytování a stravování bylo vynikající. Tímto děkujeme pracovníkům restaurace i střediska za výborné služby. Vydáte-li se do této části naší republiky, vřele vám středisko Drhleny doporučuji. Sportovní možnosti ve středisku jsou nadstandardní. Nepřálo nám úplně počasí, ale i s tím jsme se vypořádali. Dopravu zajistila spolehlivě Autobusová doprava Valenta.
Během zájezdu jsme nemuseli řešit žádné problémy, ani technické, ani zdravotní, ani kázeňské. Děkuji instruktorům, paní učitelce Hluché a vašim dětem za výborný přístup ke všem uskutečněným činostem.
Možná za rok ... ?
Pátek 13. 9. 2013
Budíček až o půl deváté, snídaně v 9:00.
Úklid, balení, přemístění věcí do klubovny.
V 10:30 odjíždíme na poslední výpravu. První zastávka u rozhledny Čížovka, která nás provázela celý týden. Další zastávka Kněžmost a potřeba utratit poslední peníze. Zase letí nanuky. Závěrečné stoupání do střediska Drhleny. Máme za sebou posledních 10 km našeho zájezdu. Všichni zdraví, bez úhony a úrazu.
Oběd - italská (rajská) polévka, pikantní krůtí s rýží
Vyhodnocení soutěží, předání cen a pamětních diplomů.
Je 14:30, máme naloženo. V Rudné budeme možná o něco dříve. Kolem 16. hodiny.
Čtvrtek 12. 9. 2013
Přijeďte za námi, rostou !
Vstáváme otráveni, prší a je nevlídno. Pesimistická vize se naplnila. Postupně déšť slábne a tak jdeme aspoň na procházku do lesa. Paní učitelka jen tak pro jistotu vezme nůž a tašku. Světe div se za chvíli se začíná plnit houbami. Někteří sběrači jsou vytvrvalí a velmi úspěšní. Nacházejí velmi hezké kousky. Potvrdil se předpoklad, že jsou tady lesy plné hub. Každý den při našich vyjížďkách potkáváme houbaře s košíky. "Co s nimi, budeme dělat?", ptají se děti. Z řad našich mladých cyklistů se nabízí několik kuchařů, že by si s houbami hravě poradili a chrlí recepty pro jejich úpravu. Docela mne zaskočili, ale jsem rád, že máte tak šikovné děti.
Postupně se trochu vyčasilo, teď probleskuje i sluníčko. Proto před obědem pokračujeme bojovkou v lese, jednotlivé skupiny vyráží a plní úkoly. Uvidíme jak budou úspěšní. Bojovka se zdařila, všichni došli do cíle a plnili úspěšně úkoly.
Oběd : polévka kmínová, guláš s knedlíkem
Počasí se umoudřilo, neprší a tak vyrážíme na krátkou projížďku do lesního terénu. Jen tak pár kilometrů pro radost a protáhnout ztuhlé svaly. Naplánujeme úvodní pasáž, ale zase je všechno jinak. Takže místo jízdy pohodlnou cestou lesem se prodíráme jehličím. Máme správný směr, na vyhlédnutou cestu nakonec narazíme. Jedeme po zpevněných a nezpevněných cestách, vedoucí pelotonu prohlašuje, že je to nuda a tak hurá terénem do lesa. Dojedeme ke Sněhurce, focení pod pískovci, šplhání po skalách a sbírání hub. Někteří houbaři toho ještě pořád nemají dost. Naštěstí je nemají kam dát. Dělíme se na skupinky, zájemci o adrenalin, tlačí kolo přímo proti pískovcovým skalám a těší se na další cestu terénem. My usedlejší jedeme pohodlně po lesních cestách a asfaltkách. Spojujeme se pod Kostí, obě skupiny spokojeny.
Na doporučení pana správce pokračujeme údolím Plakánek. Je to prý jedno z nejkráenějších míst v Českém Ráji. Musím mu dát za pravdu, udolí je kouzelné. Nepokazil nám to ani fakt, že v jednom místě ti nešikovní brodí skoro po kotníky v blátě. Na konci údolí nezbytné focení. Po pár minutách jsme v obci Střehom. Ve svérázné hospodě se občerstvujeme. Tedy jen my vedoucí, dětem jsme prozřtelně řekli, že peníze nepotřebují, pojedeme jen pár kilometrů lesem... Pokračujeme známou cestou z pondělka na Dobšín a Kamenici, nejprve stoupání po krásné kamenité cestě. Když cyklisté zjistí do jaké pasti jsme je zavedli, tak chvíli hořekují, ale stejně to všichni zvládli a rychleji než poprvé, věděli co je čeká a tomu přizpůsobili své tempo. Nakonec to ani moc nebolelo, trénovanost se zvyšuje. Kolem 18:15 jsme zpátky ve středisku a v nohách máme těch pár kilometrů pohodové jízdy. No je jich 20 a některé byly perné. Ale nevyužijte příznivé situace povětrnostní a potenciálu našich svěřenců.
Večeře - nudlová polévka, holandský řízek, bramborová kaše. Po jídle se jen zaprášilo. Jako bonus dostávají děti meloun. Moc si pochutnaly.
Teď probíhá závěrečná diskotéka. Co se tam děje nevím, uvidíme jak to dopadne. O tanečníky se starají zkušení dýžejové.
Jedna smutná zpráva - zítra přijedeme domů. Krásnou noc.
Středa 11. 9. 2013
Po domluvě s našimi "spolubydlícími" z Mladé Boleslavi jdeme na snídani na devátou. Budíček byl pro ty co neuklízí, "prasátka", v osm hodin, aby si stihli uklidit, pro ostatní v půl deváté.
Předpověď počasí na našich i zahraniční servrech vypadá nadějně, i realita tomu odpovídá, proto naplánujeme prodloužený polodenní výlet. Ne celodenní si vzhledem k povětrnostní situaci netroufáme. Cílem našeho dnešního putování je zřícenina hradu Trosky. Podle podrobné rekognoskace terénu na mapách všeho druhu 18 km tam, zpět 17 km, to vše chceme stihnout do 14. hodiny.
První polovina cesty ideální, šlapeme známou cestou do Kamenice, míjíme křižovatku Pomníky, pokračujeme do Dobšic. Cesta vede po okreskách, provoz minimální, terén mírně zvlněný. Všichni drží vysoké tempo. Korekční zastávka u Rytířovy Lhoty. Počkáme na opozdilce a hurá do lesa. Jedeme po nádherné polní cestě, poprvé se nám v plné kráse zjevuje cíl dnešní cesty. Ouha, krásná cesta, náhle na louce u samoty končí. Jsem přesvědčený, že jsem navigoval dobře, ale chybička se vloudí i zkušenému veteránovi. V lese pod sebou vidíme silnici, na kterou se potřebujeme dostat, ale vede k ní nepřekonatelný sráz. Nepropadáme panice a po objetí louky, nacházíme unikový východ. Krásná lesní pěšina, po které běžně běhají srny, ale i my jsme se prosmýkli. Sice musíme tlačit, resp. mírně slaňovat s koly, ale za pár minut jsme na kýžené silnici.
Další část cesty je idylická, nádherné silnice mezi pískovcovými skalami a rybníky. Šustíme si to o sto šest. I dětem se to líbí, zatím nevědí co je čeká. Po této mezihře jsme se přiblížili k Toskám na dohled a už před Troskovicemi to začalo, dlouhé táhlé stoupání. Ty poslední kilometry stály za to. Rychlíci se od nás odpoutali a my supíme do kopce. Většinou tlačíme, protože stoupání je to opravdu vražedné. Pod závěrečný kopec nám to trvalo hodinku, stejný čas jsme strávili tlačením. Aby toho nebylo málo, hoši vepředu se rozhodli vyjet v sedle až na hrad, naše pouť končí u brány starobylého hradu. Většině z nás se klepou únavou kolena, ale jsme na Troskách a trosky z nás zdaleka ještě nejsou. Po prohlídce hradu, obou jeho věží, následuje nezbytné fotografování. Při pohledu z jedné z nich se ukazuje, že hrad se zřejmě chystá pokořit srnka. K odpočinku využíváme útočiště v restauraci pod parkovištěm. Počasí je sice ideální cyklistické, ale je dost citelná zima, přesto hlavním nákupem našich dětí jsou nanuky. Majitel má zřejmě výborný mrazák nebo potraviny udržuje v dusíku, protože i venku se ze zmrzlin kouří.
Po odpočinku, doplnění tekutin a krátké regeneraci vyjíždfíme na zpáteční cestu. To co jsme půlhodinu tlačili nahoru, máme za dvě minuty sjeto. Opět idylická jízda po silničkách a lesních cestách, pravda občas nám ji kazí teréní vlnky, no vlnky, někdy i vlny. Zastavujeme na nákupu v Libošovicích. Prostor místního konzumu je za chvlíli plný našich dětí. Sedím venku a pořád něco pípá, až za chvilku zjistím, že to je signalizace vstupu a výstupu z objektu. Hraje celou dobu naší přítomnosti, protože někteří se do krámu vydali i třikrát, to znamená, že 6x zapípali. Zajímavý zvuk. Klobouk před mladým prodavačem, v klidu markuje a s úsměvem obsluhuje. Drží se hesla náš zákazník náš pán. Světe div se, polovina osazenstva už zase líže nanuky. Proti plánu měníme trasu, a po ověření u místních domorodců, se vydáváme Prokopským údolím. Pravda, paní, které bylo asi semdesát, povídala, že už tam leta nebyla, ale zamlada tam na kole jezdila běžně. No uvidíme. Musím říct nádhera, dvě třetiny cesty po louce, vyjetá cestička, zleva i zprava nádherný les a pískovce. Jednu drobnou chybičku to mělo, louka byla dost podmáčená a po projetí údolí jsme všichni od bláta. Doslova od paty až k hlavě. Tomáš má bláto na obličeji ještě u večeře. Míjíme Kost a rychle po známé trase na oběd. Do střediska přijíždíme před třetí. Máme za sebou jízdu v náročném terénu a v nohách 40 km. Ale zvládli jsme to s úsměvem na rtech.
Drobná hygiena a na oběd. K obědu je bramborová polévka a kuřecí maso s rýží. Odpočinek. Někteří jej využívají k omytí byciklů, ale většině jsou zablácená kola volná. Holky ze 23 mají stát kola tak jak přijely ještě po večeři, ani je nestačily uklidit. Inu není čas, furt se něco děje.
Odpoledne hrajeme hry na louce, na hřišti, na závěr jsme rozpoutali turnaj v přehazované. V té vyniká jeden z našich nejmenších účastníků Ondra. Přes drobné rozměry má umístěné rány jako z děla a jeden ze zápasů rozhoduje pouze svým podáním.
K večeři je zeleninová polévka a kynuté jahodové knedlíky. Po večeři je vyhlášeno osobní volno k psaní úkolů. Většina však hraje pinkponk nebo přihlíží a povzbuzuje. Asi už mají věci do školy hotové. Večerka je naplánována na 21:30, zítra jdeme brzo na snídani.
Uvidíme co nám přinese zítřek, zatím nám odborníci nejsou moc nakloněni, straší deštěm.
Úterý 10. 9. 2013
Probudili jsme se do slunečného dne. Dopoledne nás čeká Kněžmost a skalní hrad Valečov. Odpoledne uvidíme podle počasí.
Pár foto ze snídaně.
Po snídani vyrážíme udaným směrem. Zkoušíme novou cestu ze střediska, první pokus se nevydařil, to se nám dnes stane několikrát... Napodruhé jsme se trefili, vyrážíme lesem kolem chat, následuje sešup po pískovcovém skalisku. Takový výtahový padák s velkými kameny. Ondra vybral kvalitní cestu, ale máme zkušené cyklisty všichni to zvládli bez problémů, či pádů. Rychlým tempem pokračujeme do Kněžmostu, krátká zastávka a rychle do cíle dnešní cesty - skalní hrad Valečov. Odkládáme kola a hurá na zevrubnou prohlídku hradu. Pan kastelán se nám věnuje s velkou vervou, pouze jeho verbální projev je trochu zatížen mírným ráčkováním. Některé z návštěvníků napadl ve sklepení vyplašený netopýr. Děti křičeli upír, upír, ale byl to jenom nešťastný netopýr, ještě že má radary a všem se vyhnul.
Po prohlídce berou cyklisté místní bufetové doupě útokem, ve fóru jsou zmrzliny. Tři odvážlivci si od kastelána nechali udělat rozpečenou bagetu. Celou zpáteční cestu jsem trnul zda se tato středověká krmě neprojeví na zažívacím traktu odvážlivců. Nestalo se, tímto se kastelánovi z bufetu omlouvám. Ondra se celý den těší na jízdu terénem, jeho nápad jet po červené zamítám, nehodlám nést tři kilometry kolo. Určujeme náhradní trasu, pokyny jsem vydal jasné, než vysupím k plánované odbočce peleton je pryč, zamířil do vesnice Mužský. Vedoucí skupiny rychleji jezdí než sleduje terén. Po telefonickém upozornění se cyklisté vrací. Dozvěděl jsem se, že zajížďka byla zcela úmyslná, je třeba naplnit vlastivědné cíle naší cesty a mne trochu šetřit, abych si odpočinul. Ta ohledupnost je chvályhodná. Pokračujeme nádhernými lesními cestami do Branžeže, kolem nás pískovcové skály, cesta je zpestřena překonáváním padlých stromů.
Z Branžeže naplánujeme trasu kolem Komárovského rybníka. Asi nedopatřením jedeme nakonec po úplně jiné trase... Cesta vede po žluté turistické, přes kořeny ke hvězdám, tento úsek končí nádhernou lávkou ze tří klád, ale i tu nakonec všichni bez úhony zdolají. Trasa má jednu výhodu, můžeme sbírat houby rovnou z kola. Pár exemplářů uvidíte ve fotogalerii. Sice jsme jeli jinudy než byl předpoklad, ale jak praví klasik: "všechny cesty vedou do Říma", my nakonec končíme v Drhlenech pár metrů od místa, kde jsme ráno začínali. Volíme nejkratší cestu ke středisku, doba oběda se blíží. To znamená cesta přímo do nebe, kamzíci samozřejmě v sedle, my obyčejní cyklisté potupně tlačíme. Hurá jsme doma. Máme za sebou 16 km v náročném terénu. Přesněji já mám 16 km, kolik mají rychlíci, kteří nedávají pozor nevím, tipnul bych to tak na 20. Dopoledne bylo nádherně, ideální počasí pro cyklistiku. Nádherný výlet.
Oběd - hovězí vývar, výborná svíčková s knedlíkem. Většina našich strávníků vyčistila dokonale talíře.
Polední klid naplánovaný do 15 hodin se nakonec díky intenzivnímu odpolednímu dešti prodloužil. Děti tráví odpoledne v chatkách nebo u stolního tenisu. Píší úkoly, povídají si, používají elektronické hračky, navštěvují se.
Večeře - čočková polévka, přírodní vepřové, brambor.
Po večeři následují společenské hry v klubovně a sledování výborného výkonu našich fotbalistů v Itálii.
Těšíme se na zítřejší den, snad se přes noc vyprší a my budeme moci vyrazit na kola.
Zdravíme do Rudné a okolí.
Pondělí 9. 9. 2013
Po klidné noci, nemilé probuzení. Pesimistická předpověď našich rosničkářů se naplnila: "prší, prší jen se leje..." To bude den. Náladu nám trochu zlepšila snídaně formou švédského stolu - pečivo, čaj, šťáva, máslo, sýr, salám, čtyři druhy musli, mléko, bílý jogurt, marmeláda, sladká buchta - tvarohový nebo makový závin. Každý si vybral podle svého gusta. Klidně a beze spěchu snídáme, není kam se honit.
Středisko naštěstí poskytuje možnosti i při nepříznovém počasí. Dělíme se na skupiny, ti pokročilejší tabletenisté hrají na třech stolech turnaj ve stolním tenise, ostatní v klubovně mají turnaj v piškovorkách. Pokud by se náhodou nemilá situace s počasím opakovala, skupiny si vymění turnaje. Hrajeme v duchu Coubertainova hesla: "Není důležité zvítězit, ....." Vítězem turnaje v kategori mužů je Tomáš Meruňka, následují Muřický, Vašák a Vrána. V tomto turnaji velmi překvapili svými dobrými výkony Kuba Vašák a Kuba Talaš. V ženské části turnaje zvítězila fovoritka Petra Svobodová, následují Eliška Brychtová, Katka Baldová a Anička Matějovská. Eliška a Kačka mile překvapily svou hrou.
Piškvorky ovládla překvapivě Anežka Pěnkavová, výborně si vedl na druhém místě Ondra Brejcha, o třetí místo se dělí Anička Valentová a Honza Halbych. Vítězům všech turnajů blahopřejeme.
Před polednem konečně ustává déšť, vypadá to nadějně. K obědu je nudlová polévka a výborný moravský vrabec se zelím a bramborovým knedlíkem.
Hned po obědě vyrážíme na kola, naším cílem je starobylé město Sobotka. Po známé trase jedeme k hradu Kost, první zastávka. Netrvalo nám to ani 20 minut. Následuje horská prémie první kategorie, ti nejodolnější a trénovaní letí jako šipky, ti trochu slabší a méně trénovaní tlačí kolo. Občas se ozve drobné postesknutí, ale nakonec kopec zvládli všichni. Další zastávkou je malebná obec Vesec s typickými roubenkami. Místo pro svou malebnost hojně využívají filmaři při tvorbě pohádek. Kocháme se.
Na zájezdu budeme šest dnů a další část cesty připomíná populární motocyklovou soutěž Šestidenní. Chceme se podívat do malebného údolí Plakánek. Vyjíždíme z Vesce, cesta vede z kopečka, terén středně náročný kamenitý. Pohoda. Po pár minutách nastává peklo, vjíždíme do bahnitého moře. Někteří jedou, někteří tlačí, občas někdo spadne. Kola jsou během chvilky k nepoznání. Navíc lavina se nedá zastavit, protože čelu peletonu terén evidentně nedělá problémy. Jsou to kamzíci na kolech. Konečně stojíme, kamzíky zastavil další sráz. Otočka o 180 st, co jsme sjeli, musíme vytlačit. Bahnitý úsek byl sotva 200 m, ale dává nám zabrat řádně, až na kamzíky, ti jsou za chvíli zase na čele a mizí v dáli. Některým se ani netočí kola, musí je nést nebo smýkat za sebou, většina má naprosto ucpaný prostor u brzd. S vypětím všech sil nakonec nad bahnem vítězíme. Kola zbavíme největších nánosů a činíme z nich opět pojízdné stroje, ani Květoslav Mašita by se za nás nemusel stydět. Hurá na Sobotku, za chvíli vidíme lovecký zámeček Humprecht, dnes bohužel zavřený, je pondělí. Odměnu v podobě odpočinku na náměstí si musíme odšlapat na druhé horské prémii těsně před městem, Odměna je skadká a to doslova, v Sobotce bereme útokem cukrárnu. Jsme sice mírně ošuntělí a špinaví, ale šťastní, že jsme dosáhli svého cíle. Nakonec naše děti nechaly vydělat i ostatním prodejcům na náměstí. Před odjezdem focení u kašny. Při nástupu na kola drobná komplikace, Eliška ztratila klíček. Opět pižláme zámek - rutina.
Přes Osek, Šlajfernu, kolem obce Střehom pokračujeme ke třetí vrchařské prémii dnešního dne, tentokrát cross country, nádherná kamenitá cesta mezi poli. Zbabělci tlačí. Nahoře nádherný výhled - Trosky, Humprecht, Hrubá Skála. Někteří místo, aby se kochali výhledem padají do trávy a oddechují. Následuje silniční část do nám známé Kamenice. Před obcí potkáváme maminku, která v "Bavoráku" veze batole, bavorák připomíná šlapací autíčko, maminka jej řídí dálkovým ovladačem. Inu 21. století, já jsem si musel v mládí všechni poctivě odšlapat.
Celé odpoledne vládne ideální cyklistické počasí, občas probleskuje sluníčko. To platí až do poslední zastávky, přemýšlíme o drobné zajížďce lesem, tuto myšlenku nám zhatí déšť. Bohužel poslední tři kilometry jedeme v dešti. Užili jsme si, máme za sebou 25 poctivě ujetých kilometrů. Až na poslední část parádní výlet.
Večeře - frankfurtská polévka, boloňské špagety. Při večeři venku parádní průtrž mračen. Z oblohy padají provazy deště.
Po večeři oblíbená diskotéka, mixují hity a zvedají náladu dýžejové Bobo a Lečo.
Dobrou noc. Na obloze svítí hvězdičky.
Neděle 8. 9. 2013
Pomalu končí první den našeho cyklistického zájezdu do Českého ráje. Za dnešek máme tolik zážitků, že zítra můžeme jet domů.
Naše putování začalo v Rudné u školy, v klidu jsme naložili kola a zavazadla, máváme rodičům, příbuzným a v 11,15 vyrážíme vstříc dobrodružství.
První zastávka byla tentokrát vynucená technickou závadou. Ještě před Starou Boleslaví na nás gestikuluje motorkář a ukazuje, že máme nějaký problém, v zrcátku ale není nic vidět. Přesto zastavujeme U čtyř kamenů a po krátké prohlídce je jasno. Máme defekt na jednom z kol u vleku na kola, je na maděru. Naštěstí máme rezervu, kterou pan Valenta bleskově vymění a můžeme pokračovat. Zastávku někteří využívají k návštěvě nebo drobným nákupům. Jak už to bývá na místě stojíme asi 20 minut, když chceme odjíždět, tak se jeden z Kubů rozhodl a vyráží něco nezbytně nutného nakoupit. No nic, těch pár minut už nás nezabije. Ještě, abych nezapomněl, poděkování neznámému všímavému motorkáři. Děkujeme.
Na místo přijíždíme krátce po třinácté hodině. Ondra, který tady kdysi byl naviguje, ale nějak to nevychází podle plánu, asi jsme přijeli z druhé strany. V samotném areálu chvíli bojujeme s úzkým vjezdem, ale díky bravuře řidiče pana Valenty mladšího úspěšně zajíždíme k chatám. Rychle vykládáme a současně třídíme mládež na pokoje, jde to celkem hladce, během pár minut jsme rozděleni. Už jsme zažili složitější situace.
Rychle vybalit a na kola, je příjemně, svítí sluníčko, trochu fouká. Pan správce nám radí, kudy se vydat, je jasné, že okolí má zmáknuté a dává nám spoustu užitečných pokynů. Před odjezdem nezbytné poučení, kontrola vybavení, pití, helmy, peníze. Chybí Ema, kde je ? Ona se na kolo zapomněla přezout, má bačkůrky... Trochu jako scéna z jedné známé české komedie, ale nakonec dorazí ve správné sportovní obuvi. Poučení ukončeno, rady rozdány, Ondra vyráží po určené trase. Ze střediska je to trochu do kopce. Jak to bývá u těchto zájezdů, konec konců i v Tour de France, všichni jsou natěšeni a v peletonu vládne drobná nervozita.Tempo, které první nasadili je zdrcující.
Vyjedeme, po několika desítkách metrů zjišťuji, že s mým kolem není něco v pořádku, divně v něm rachtá a přehazovačka je nefunkční. Trochu mne orosilo, vzpomněl jsem si na Netolice, kde jsem 20 km z Hluboké běžel po svých... Potom kolo opravil Pepa na náměstí, mají tady někde šikovného Pepu? Telefonem, zastavuji peleton, který už zmizel v nedohlednu, dohoda, na plánované zastávce se ozvou. Podrobně prohlížím stroj, ale nic poškozeného nevidím. Vyndám zadní kolo, kontroluji přehazovačku, nic. Nasadím zpátky, pokusím se rozjet a ono to jede, nejprve opatrně, postupně přidávám, sláva, kolo drží. Asi při nakládání nebo vykládání bylo pohnuto se zadním kolem a proto ten problém. Ještě, že v pokynech bylo jasně napsáno, že kola mají být zkontrolována a v dobrém technickém stavu ....
Skupinu dojíždím u odbočky do lesa v Kamenici. Cestu nám poradil výše zmíněný odborník, se slovy: "přece nepojedete po silnici". Takže následuje pasáž cros country v typickém pískovcovém prostředí, poměrně prudký sjezd střídá hluboký písek. Cyklisté bojují s terénem podle svých schopností a fyzických možností, ale jsme odměněni nádherným prostředím pískovcových skal a na konci cesty se před námi vyloupne romantický hrad Kost. Do prohlídky nám zbývá půlhodinka, takže uložit kola a rychle se občerstvit, dobře vybavený bufet a příjemné posezení je třeba využít. Třetí a snad poslední, tento den, drobná technická komplikace. Pan ředitel si rychle zamknul kolo a následně si uvědomil, že nemá klíče od zámku ... Kdyby to udělaly děti. Takhle beru kombinačky a zámek úspěšně po pár minutách přecvaknutím (spíš přežižláním) odemykám. Ještě, že jsem zručný mechanik.
Následuje prohlídka hradu. Klidná průvodkyně, přiměřený výklad, odpovídající délka, po 45 minutách je část mužstva nesoustředěná a mírně začíná rušit, ale naštěstí končíme. Jak se později ukázalo, nešlo ani tak o nervozitu, jako o akutní fyziologickou potřebu několika svěřenců, přece jenom dodržujeme pitný režím, ale i tuto věc jsme nakonec snad úspěšně vyřešili.
Zpáteční cestu volíme po silnici, potřebujeme stihnout večeři. Střídají se mírná stoupání a sjezdy, provoz mírný. Vše jsme zvládli, po půl šesté jsme zpátky ve středisku. V nohách máme úvodních 12 km. Následuje drobná očista a večeře. K večeři je dobrá gulášová polévka, smažený sýr, brambory, tatarka, k pití neomezeně čaj nebo šťáva.
Po večeři se ti nejodvážnější vrhají do bazénu, podle informační cedule teplota vody 20 st, nevím, nevím. Ti skalní si však koupání užívají.
Zbytek dětí využívá první volné chvilky, někteří sportují, jiní komunikuji, ve 20 hodin porada.
Formát pro tisk