Jak jsme Rychlé šípy hledali a lodičky pouštěli

Poslední výprava v tomto kalendářním roce začala jinak, než bychom si přáli. Autobus na zastávku přijel tak plný, že nenabíral další cestující, tedy ani nás. Popošli jsme si na jinou zastávku, abychom ukrátili čas čekáním na další spoj. Letošní účast byla mnohem bohatší než loňský první ročník, přidali se také někteří rodiče. Tedy, pouštění lodiček to byl loni první ročník pro nás, jinak tato soukromá akce, ke které jsme se přidali, běží už spousty let.

Do Prahy k Mánesovu mostu jsme dorazili se zpožděním, takže spousta lodiček již plula po Vltavě. I naše grupa začala připravovat svá papírová, dřevěná a korková oře k plavbě. Lodičky musely být ze samo-rozložitelného materiálu. Přilepovat cestou odlepené komínky a zapalovat svíčky po tmě a v zimě nebylo tak jednoduché, jak by se zdálo. Všechny lodě nakonec vypluly. Jak se později ukázalo, některé vydrželi svítit ještě za Mánesovým mostem a jedna byla nalezena svítící ještě asi po kilometru, Na Františku. Některé děti mimo lodiček velmi zaujalo klouzání se ze všeho, co klouzalo. To při sobotních ledovkách nebyl žádný problém.

U Rudolfina přišla na řadu další část výpravy. Rozdělili jsme se se třemi dospěláky na tři pátrací skupinky. Všichni na mobilu shlédli „instruktážní fotografie“ jak vypadají Rychlé šípy, které se někde na Starém městě ukrývají a ukázky, kde byly v minulých letech. Pak každá skupinka dostala mapu, kde je herní území a mohlo se začít s hledáním Rychlých šípů. Pětice knižních kluků byla vyobrazena v životní velikosti, nejednalo se o živé postavy. Na hledání jsme si dali hodinu, sraz byl u kostela Svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí.

Procházeli jsme ulicemi Starého města v našem území a Jakub v naší skupině odškrtával, kde už jsme hledali. Každá skupina si také zaznamenávala, co je při hledání zaujalo. Například naši skupinku zaujala pamětní deska na domě na Smetanově nábřeží, kde žil a zemřel významný český sochař Josef Václav Myslbek. Ostatní zaujala například Klausova synagoga nebo Anežský klášter. Rychlé šípy nakonec ani jedna skupina nenašla. Ale z příběhů o Rychlých šípech a Vontech naše pátrací skupiny objevili obrázky ježků v kleci v jedné tajemné uličce, plakát z června o volbě Velkého Vonta (tak přeci stále žijí) nebo uličku Ve Stínadlech.

Zažili jsme zajímavý večer a viděli zajímavé uličky, zákoutí a indicie tak, jako bychom byli v příběhu odehrávající se ve Stínadlech. Po hře si děti na Staroměstském náměstí prohlédly poníka, ovce a kozy. Nebyl už ani čas si zahrát nějaké „městské“ hry, hodina návratu se blížila. Ve vestibulu dolní stanice metra Můstek jsme si ještě něco pověděli o kamenných klenbách, které tam jsou zachované. A metru jsme si přeci jen jednu hru zahráli – slovní fotbal.

Fotogalerie