Čtvrtek
Po probuzení zjišťuji, že na Šumavě stále sněží a v Přední Výtoni fouká silný vítr. Naštěstí silnice k hranici je protažena a tak nám nic nebrání vyjet.
Krátce po osmé vyjíždíme. Cesta na české straně je v pohodě. Rakouská je v prvních kilometrech složitější. Uježděný sníh, snad ošetřený posypem. Jedeme opatrně. Řidič zvládá nástrahy bravurně. Až těsně před parkovištěm na Hochfichtu chvíli bojujeme se živlem, ale nakonec se nám daří zaparkovat.
Ve středisku sněží, ale dole nefouká. Na snowblady jde dvojka, jednička frčí na běžky. Ukazuje se, že ve vyšších polohách střediska opět silně fouká. Dokonce tak silně, že omezují provoz kabinkové lanovky. Od desáté hodiny jezdí kyvadlově pět kabinek pouze do první stanice. Dvojka se vrací z vrcholu Hraničníku do první stanice taky lanovkou. Pan učitel má obavu, že někeří drobnější lyžaři z jeho družstva by se vůbec nedostali na sjezdovku, tak silně fouká. Nejlepší podmínky nabízí sjezdovky 7 a 7a. Jsou schované v lese, nefouká tam a sníh je perfektní. Dokonce ani na sedačce nepofukuje. Takže skoro všichni lyžaři tráví dopoledne v tomto prostoru. Já jsem rozdělil své malé družstvo začátečníků, kluci postoupili do pětky k paní učitelce a já s děvčaty lyžuji u tunelu a na svahu u restaurace. Dohodnutý sraz k obědu je ve dvanáct, ale vzhledem k podmínkám se družstva schází v azylu restaurace už ve tři čtvrtě na dvanáct. Ne tak snowbladová dvojka, ta řádí na krátkých lyžičkách až do dvanácti možná i trochu déle. Opět jsou všichni nadšeni z jízdy na těchto speciálních lyžích. Jednička se vrací z běžek, chlapci a dívky zdolali více než 7 kilometrů. Podmínky byly výborné, protože pár set metrů po odjezdu potkávají rolbu, která upravuje stopy. Mají tak vytvořeny ideální podmínky. Zase při pohybu v lese zažili spoustu pádů a dřiny.
U oběda se ukazuje, že naši svěřenci jsou slučně vybaveni evropskou měnou. Pizza, hranolky, vídeňský řízek nechybí na skoro žádném stole. Trochu to připomíná lukulské hody. Dnes jsem se musel našim svěřencům v duchu trochu omluvit. Při příjezdu na Hochficht jsem zjistil, že jsem si ráno nevzal lyžařské podkolenky a mám na sobě jen krátké tenké ponožky. Pro mne to zase není takový problém, zimou netrpím, ale už mne zřejmě děti nakazily nebo se začíná projevovat můj vyšší věk. Všechno ostatní jsem si naštěstí vzal. Mám drobnou omluvu, ráno jsem chystal boty na běžky, běžky a nosil další vybavení do autobusu, ale přípravu jsem prostě podcenil. Dávám si závazek, že se polepším.
Po odpočinku vyjíždí na běžky dvojka. Ostatní jedou lyžovat do krytých území. Já s děvčaty využívám kyvadlové dopravy a odpoledne trávíme na Václavově louce. Fouká tady minimálně, sníh je výborný a naše lyžovánbí je sladěno s dopravou lanovky. Nasedneme do "kývačky", vyjedeme na horu, obujeme lyže, zdoláváme svah a dole už čeká připravená kabinka. Na svahu jezdíme skoro sami. Holky si to užívají. Návrat k autobusu o půl čtvrté. Bára a Bety mi sdělují svůj zážitek z kotvy. Postaví se na nástupiště, chytí kotvu, dají si jí pod zadek, ale za chvíli ji mají obě na zádech, končí to pádem. Vyhrabou se z kyprého sněhu a vrací se na start. Vlekař je německy poučuje. Nerozumí ani slovo, co jim ten pán říká. Opět vystartují, tentokrát v družném hovoru a dobré náladě opět vystartují s kotvou pod zadkem. Ouha zapomněli, že si nesmějí sedat a opět následuje pád. Bety říká, že jí lyže vystřelily nahoru a už zase se válí ve sněhu. Při třetím pokusu se konečně rozdělily a zdolávají nástrahy vleku. Ony jsou v pohodě a nakonec i obsluha se usmívá, i když podle jejich slov pořád něco drmolí. Konečně pády se nevyhnuly ani dalším lyžařům o čemž zpravidla svědčí jejich sněhulácke dresy.
Do hotelu se vracíme kolem půl páté. Připravujeme snowbaldy dalšímu družstvu.
Při večeři vítězí buchtičky se šódó. Po večeři krátké poučení o daším průběhu kurzu a organizační pokyny k odjezdu. V osm se scházíme v tělocvičně. Stručné hodnocení kurzu. Předání diplomů a cen za soutěže, pamětní diplom. Konečně vypukla diskotéka. Zapojení je celkem slušné, i když část chlapců se trochu distancuje. Ale zábava je dobrá, končí krátce před jedenáctou. Jsem pokárán od Lucky, že jsem s ní netančil. Odpovídám, že jsem netušil, že by měla zájem. Když o to stála měla za mnou přijít. Terezka mne rázně poučí:"Ale pane řediteli muž vyzývá ženu k tanci."To je svatá pravda, příště se určitě polepším. Lucka říká, že žádné příště už nebude, příští rok už bude někde na střední škole. Dávám jí slib:"Až přijdeš na školní ples, máš u mne tanec." Otázkou je, zda v té době ještě o něj bude stát. Ztrapňovat se s vetchým starcem, nic moc.
Kolem půl dvanácté je na pokojích relativní klid.
Co nás čeká zítra ? Předpověď napovídá, že by mohlo být lépe. Snad.
Středa
Kritický den.
Budíček jako obvykle. Na Lipně sněží. Přes noc napadlo 10-15 cm sněhu. Vyjíždíme krátce po osmé.
Cesta probíhá v poklidu, ač na rakouské straně se vrstva ujetého sněhu zvyšuje. Běžkaři mají absolvovat výlet z běžeckého střediska na Hochficht. Odbočujeme na Schoneben a stoupáme. Za první vesnicí autobusu prokluzují kola. Asi po dalších 500 metrech se zastavujeme. Dál to nejde. Podaří se nám nasadit na jedno kolo řetězy. Po rozjetí ujedeme sotva 10 metrů a zase stojíme. Zjišťujeme, že řetěz spadl. Další pokus o nasazení řetězů se nedaří, protože dřevěný klín, který je k tomu potřeba klouzá po vozovce a ne a ne se zastavit. Ondra volá podporu, během pár minut je na místě policie. Po krátkém dohadování se ukazuje jako nejjednodušší couvat zpět. Policie zastaví dopravu na obou stranách silnice, děti vystupují. Řidič couvá zpět do údolí. Jde to pomalu, ale daří se. Asi po dvaceti minutách se může autobus konečně v jedné z úzkých uliček otočit. Děkujeme policistům a odjíždíme směr Hochficht. Celkem jsme se zdrželi asi hodinu. Snad ten nejkritičtější okamžik dne je za námi.
Vykládáme, obouváme. Běžkaři odchází na výlet po běžecké trase do lesa. Ostatní jdou na lyže, jednička vyzkouší snowblady. Ve středisku je podobné počasí jako včera. Sněží a fouká vítr. Naštěstí sjezdovky jsou lepší než včera. Postupně všechna družstva hledají nejlepší podmínky na lyžování. Jednička zkouší malé lyžičky. Zjišťují, že nic v technice neodpouští. Ti kteří si nevedou zcela přesně, prkýnka hned trestají. Už po první jízdě někteří z nich vypadají jako sněhuláci. A tak to pokračuje celé dopoledne. Většinu lyžování tráví
na červeno černé sedmičce. Sjezdovka je široká a nikdo nikde. U oběda sdělují, že to bylo výborné.
Podmínky pro lyžování se mění každou chvíli. Vyjedete na kopec, nasadíte lyže ve snesitelných podmínkách. Ujedete pár metrů a jste v bílé tmě. Protivítr vás zastavuje a jehličky bijí do obličeje. Pokračujete po sjezdovce a po pár stech metrech je všechno OK. Tak se to opakuje celé dopoledne. I běžkaři v lese trpí. Poryvy větru pronikají i tam. Takže tentokrát není běžkování úplně nádherným zážitkem, ale spíš bojem s živly. I tak běžkaři zdolávají cca 4 - 5 km.
Na oběd se scházáme kolem jedné. Shodujeme se, že podmínky jsou těžké, ale rohodně lepší než včera. Po odpočinku vyrážíme na svahy. Trojka jde na běžky. Počasí se postupně uklidňuje.lyžování je stále lepší. Protže většina lyžařů to už vzdala, brázdíme svahy areálu skoro sami. Odpolední běžkaři mají naprosto odlišné podmínky a opět se běhání v lese stává čirou radostí. Pohádkově zasněžený les, ticho a panenská stopa, co si více přát. Při návratu na parkoviště je to z kopečka a tak někteří z běžkařů končí v drobných kotrmelcích. Podle jejich sdělení si to užili. Před čtvrtou jsme všichni u autobusu, Díky novému sněhu jedeme na lyžích až k autobusu.
Cesta zpět v pohodě. Po návratu do hotelu nastavujeme snowblady druhému družstvu. Jednička a dvojka zkouší boty na běžky.
Po večeři odjíždí jedna část do bazénu, zbytek odchází na procházku po zasněžené Přední Výtoni. Ujdeme sotva dva kilometry a trvá nám to skoro čtyřicet minut. Částečně po silnici, částečně hlubokým sněhem. Během procházky zjišťuji, že snad třetina dětí si nevzala rukavice. To prostě nechápu. Třikrát jim řekneme co a jak, ale oni stejně mají svoji hlavu nebo spíš jim chybí trochu selkého rozumu. Venku sněží, fouká a oni se obejdou bez rukavic.
Večerka jako obvykle. Postupně obcházím pokoje. Vypadá to, že kolem půl jedenácté je na většině klid. Možná, že někteří jsou už trochu unavení.
Kritický den je za námi, až na ranní dobrodružství s autobusem, proběhl celkem v klidu.
Úterý
Před budíčekem
Na Šumavě intenzivně sněží. Přes noc napadlo cca 10 cm. Ideální podmínky pro běžkaře. Dnes se na výlet chystá čtvrté družstvo. To budou kouzelné záběry zimní přírody.
Kupodivu na pokojích zatím klid.
Dnes při bodování žádné prasátko. Hoši ze trojky (lážo plážo) povýšili na mráček. Snídaně, odchod do autobusu. Ti běžkaři, kteří nezapomněli si berou boty, ostatní reagují až na vyzvání. Nástup do autobusu mnohem rychlejší než včera, ale dojem kazí zapomnětlivci, kteří se vrací pro různé věci. Takže nakonec odjíždíme skoro ve stejném čase jako včera.
Do střediska dorážíme těsně před devátou. Moje odhady kouzelné přírody berou za své. Na Hochfichtu intenzivně sněží a ve vyšších partiích silně fouká. To, ale dole na parkovišti není zřejmé. Vyrážíme lyžovat. Jednička a dvojka jede Hochfichtbanem, trojka, čtyřka a pětka vajíčkem. Začátečníci se rozcvičují na koberci. Potom i my jedeme vajíčkem. Po výstupu z lanovky mne překvapí silný vítr. Takže i já poprvé v životě nasazuji kapuci. Podaří se nám proti větru zdolat prvních 50 výškových metrů. Všichni zarputile lyžujeme, ale podmínky jsou dnes opravdu šumavské. Z vysílaček se ozývají samé znepokojivé informace, nikde to není lepší. Již chápu pocity Hanče s Vrbatou, vánice je opravdu silná, my na rozdíl od nich jsme ve výhodě, máme kvalitní oblečení a jistotu úkrytu v restauraci na konci svahů.
I v těchto okamžicích se ovšem dá vychutnat lyžování. Paní zástupkyně se svými svěřenci míří na schwarcwaldkou stranu. Děti usedají na sedačky před ní. Ona se usadí společně s dalšími dospělými na sedačku za nimi. Vítr pofukuje, sníh padá, lyžaři na sedačce upadají do letargického stavu, každý si podle svého vychutnává ticho a bouřící živly. Nikdo nemluví. Jedou, jedou a najednou se ozve: "Achtung, achtung !", letargie ta tam. Všichni se rázem proberou, přejeli ideální místo pro výstup. Co teď. První dva seskakují. Je to otázka milisekund. Mám skočit, nemám skočit, zvládnuto. Co děti, to bude potupa, když mne budou sundavat za otočkou. Ustojím to ? Rychlé rozhodnutí a ladný skok. dopadá asi z výšky 30 - 50 cm na sněhový podklad. Vše v pořádku. Přijíždí k družstvu. "Viděli jste to ? Co ?, ptají se frekventanti, "Ten můj skok, byla jsem skoro jako Pavel Ploc. Kdo to je? Náš známý skokan na lyžích. Opravdu, to jsme nikdy neslyšeli." Zklamání nebo úleva? Nikdo neviděl jak skočila. Rozčarování. Nikdo nezná jediného z našich slavných skokanů na lyžích. Kde jsou ty časy, kdy se národ mačkal u televize a povzbuzoval. Snad jen jim to připomene čepice "raškovka" kterou na blížící se zimní olympiádě budou nosit naši sportovci.
I začátečníci vyzkoušeli nejdelší sjezdovku areálu modrou dvojku a červenou dvě a. Jedeme ji třikrát, nikdo nikde. Na vrcholu silný vítr a intenzivní sněžení. Ve střední pasáži už jen sněžení. Před polednem to vypadá, že živly se unavují, ale mylný předpoklad, jenom jdou dříve na oběd.
Kolem dvanácté se scházíme v restauraci. Řešíme dvě drobná zranění. A dohadujeme se o situaci. Co dál? Čtyřka má jít na běžky. Po krátkém rozhodování rušíme odpolední lyžování. Na všech svazích fouká a za oknem, po polední pauze živlů, už opět intenzivně sněží. Teď padají z nebe klasičtí sedláci, na sjezdovkách se vrší obrovské návěje sněhu. Jedna z lyžařek, která upadla, nemůže v té peřině najít lyži, kterou má pořád na noze. I paní učitelce dá velkou námahu než ji vyhrabe. Lopata by se hodila. Tato situace netěší dva z načich lyžařů. Ondru, který by rád lyžoval a paní zástupkyni, která je natěšená na běžky. Sorry, ale zdraví je přednější.
Kolem druhé odjíždíme, nejsme sami i některé z ostatních kurzů se dávají na ústup. Sjíždíme ze strřediska a v rakouské nížině je klid, Po čase začíná pršet. Při návratu na Lipno drobně sněží. Náhradní program - nákup v lipenském supermarketu COOP. Procházím Lipnem a je opravdu hnusně. Prší a v botech mi čvachtá. Na Jezerní sjezdovce je vidět družstva, která se snaží lyžovat. Při tom protivětru a dešti se jim to moc nedaří. Obvykle plné parkoviště je poloprázdné. Zlatý Hochficht, tam "jenom" sněžilo,
Po návratu je zahájen velký turnaj ve stolním tenise, šipkách, stolním fotbale a kulečníku. Bavíme se tím do večeře. Při večeři vyhrává krkovička a hranolky, případně pečené brambory. Po večeři dokončení turnajů.
V osm hodin sraz u křesílek, seznámení s dalším programem. Zájem o plavání je vlažný, dáváme dohromady necelou třicítku zájemců. Ostatní půjdou ve středu večer na procházku. "Kolik máme platit my?, ptá se Vítek, který nejede na bazén. Plavci platí 100,- Kč. "Tři stovky", odpovídám, "Ale dám vám stovku slevu, taže jenom dvě." Vítek pokýv hlavou a dál se neptá. "To jako budeme platit dvě kila?" ptá se jeden z pozorných posluchačů. "Za co ? " mumlá si pro sebe, "to jsme měl jet raději plavat." Uklidňuji jej, že to byl takový můj žert, on jej nepochopil. A u Vítka si nejsem jistý, pochopil nebo nevnímal.
Přeměřujeme a zkoušíme boty na běžky dalšímu družstvo. Snad to zítra vyjde. Jedničce upravujeme vázání na snowblady, které by měli vyzkoušet, Ukazuje se, že dva z lyžařů, asi ani lyžičky nebudou potřebovat, protože jejch bota je tak veliká, že už to není potřeba. Jsou jim přiděleny učitelské lyže. Instruktor Ondra má naštěstí botu standardní a tak dostává dětskou lyži.
Osobní volno. I při něm se dějí zajímavé věci. Pozornému pozorovateli neunikne, že se na pokojích vytvářejí nová přátelství opačných pohlaví. Zatím z lehka, ale možná naberou postupně na síle. Ale ne všude. Někde se řeší úplně jiné problémy. Najednou se ozve na chodbě rána. Sakra, už zase něco rozbili. Ne, to jenom upadla velká koule sněhu na koberec v prvním patře. To snad není možný, oni tady po sobě hází sníh ? Taky ne. To se jenom hoši v jednom z pokojů rozhodli, že si vytvoří domácí lednici. Umyvadlo je po okraj plné sněhu a v něm se chladí nápoje. Inu jsou zvyklí na kvalitní servis a nakoupené limonády není možné pít jen tak bez ledu.
Večerka ve 22:00. Asi ve 23:15 přibíhají vyděšená děvčata a hlásí, že u nich v pokoji je slyšet intenzivní zvuk vrtačky. Kde by se tady vzala skoro o půlnoci. Jdu na prohlídku, ale nic neslyším. Opravdu vrtali, přesvědčují mne dívky. Sedím a čekám na toho záškodníka, z kterého rohu se ozve. Nic. Uklidňuji děvčata a odcházím. Není se co divit jejich zjitřené fantazii, když klasickou televizi sleduje málokterý pokoj. Většinou tam mají vraženou flešku a holdují různým uměleckým dílům pochybné kavality a pak, že vrtačka.
Zítřejší předpověď nic moc. Uvidíme.
Pondělí
Budíček v 7:00, osobní hygiena, snídaně. Už zase máme jeden pokoj, který si neumí uklidit. Hoši mají na všechno dost času. Včera jsme na ně čekali než se uráčii přijít na poučení, dnes vstávají lážo plážo.
Po snídani by člověk čekal, že natěšení lyžaři vyzazí do autobusu, aby byli na lyžích co nejdříve. Ne tak vaše děti, polehávají posedávají na pokojích, zřejmě si užívají ranní siestu. Po druhém důrazném vyzvání odcházejí.
Odjíždíme po osmé. První cesta do střediska bez rušivých elementů. Před námi jsou na parkovišti už čtyři rakouské autobusy. Celkem se jich dnes na Hochfichtu ukáže dvanáct. Velká změna proti minulému týdnu. Další změnou je počasí. Mrzne a tak děla běží na plný výkon. Se začátečníky mířím do Kdsparku. Ostatní se jedou projet a potom rozdělit. V průběhu prvního kola lyžování se ukazuje, že několik našich svěřenců má problémy s výstrojí. Zahajuje Ondra, který má takovou radost, že opět sedí na vleku a čistí lyže o zábranu tak intenzivně, až jedna z nich končí ve sněhu pod lanovkou. Nu co Marek pro ni vyráží do hlubokého sněhu a ostatní lyžaři čekají než ji najde, sebere a opět vyjede Hochfichtbanem na vrchol. Druhý lyžař se zapůjčenými a seřízenými prkýnky sice zvládne cestu lanovkou, ale ukazuje se, že lyžovat na tom nelze. Vázání jaksi nesedí. Instruktoři upravují. Taky jedna ze slečen má podobné potíže. Letos už byla lyžovat, ale vzala si pro jistotu větší boty, které ovšem nepasují do jejího vázání. I zde opravujeme a upravujeme, snad to vydrží. Tolik k servisu poro začátek.
Družstva jsou rozdělena, dresy přiděleny a lyžujeme.
Oběd tradičně ve dvanáct. Dochází k drobným úpravám v rozdělení jednotlivých skupin. V jednu už jsme zase na lyžích. Dopoledne i odpoledne v areálu sluníčko.
Ve čtyři se scházíme u autobusu a odjíždíme plni lyžařských zážitků.
V 18:00 večeře. V nabídce svíčková a těstoviny.
Po večeři organizační pokyny a hry. Jsem trochu rozladěn, protože se ukázalo, že minulý týden hoši na trojce rozbili jeden přímotop. Zatím se k tomu nikdo nemá. Dnes pro změnu jedna ze slečen prošlápla postel. Jak řekla, ono to nejdřív křuplo a potom kamarád dokončil destrukci. Co dělal kamarád u ní na posteli jsem se nedozvěděl.
Při hrách se ukázalo, že některé slečny nejsou schopny svým dechem popohnat pinponkový míček. Možná slabý dech nebo chybějící znalosti fyziky? Někdy se zdálo, že míček couvá. Asi jsem hru špatně vysvětlil.
Večerka ve 22:00, snad bude klidbnější noc.
Neděle
Všichni dorazili na sraz včas, odjíždíme kolem patnácté hodiny. Cesta probíhá poklidně. Do hotelu přijíždíme v 18:00. Rozdělení do pokojů a ubytování,
V 18:30 - večeře.
Po večeři nezbytné poučení a seznámení s organizací kurzu.
Večerka ve 22:00.
Formát pro tisk