Jarní výprava nalákala hodně dětí a tak se nás v pátek na chatě v Železné sjelo celkem 34, z toho 5 vedoucích. Kdo jel, rozhodně neprohloupil. Počasí nám přálo víc, než meteorologové slibovali, a tak jsme si jarního sluníčka užili dosytosti.
Věkové rozpětí dětí bylo velké a těch nejmenších, předškoláků, tu byla pěkná hromádka. Počítejte se mnou: Péťa, Max, Jony, Matyáš, Emička, Tomášek, Tadeáš, Mariánka, Kristýnka, Anetka a Andrejka. Vydali by sami na jedno velké družstvo, ale protože rozložení sil mezi týmy by mělo být aspoň trochu spravedlivé, rozdělil se náš táborový potěr rovnoměrně mezi Wallíky, Superwallíky, Šváby a EMMK 008. A i když nebyli tihle malí právě oporou týmů, nikdo se na ně nezlobil a všechno probíhalo tak jak mělo.
Páteční odpoledne jsme zahájili hrami, které s tématem víkendovky ještě nic společného neměly. Teprve po večeři v klubovně jsme děti rozdělily do družstev. Hned jsme si zahráli první tři hry na body. V první děti odpovídaly na „záludné“ otázky typu „Kolik obrazů visí v jídelně?“ a podobně. Další dvě hry se jmenovaly Cvrnkačka a Foukanda a děti při nich cvrnkaly knoflíkem na obodovaná políčka a foukaly do papírové koule. Protože čas už mezitím dost pokročil, mohli ti nejvíc unavení odejít do koupelny a pak do postelí. Ostatní čekal film Wall-I. Samozřejmě, že někteří „vytrvalci“ se konce filmu nedočkali a sladce během něj usnuli.
Ráno nás (jako obvykle) vzbudily dětské hlásky. Protože pro některé neposedy je nepředstavitelné, že by si mohli povídat polohlasně, byla za chvilku na nohou celá chata. Po snídani jsme šli na hřiště, kde si děti napřed užily půlhodinku volné zábavy na kolotočích a houpačkách a pak jsme ještě na blízké louce stihli dvě bodované hry: Boj o rostlinku a Zaháněnou míčkem. Při hrách nám notně vyhládlo a tak jsme hned po nich spěchali na písmenkovou polívku a pohádku mládí...
Tradiční polední klid je klidem jen pro některé. U jiných se zdá, že teprve ten je tou pravou zábavou – bouchání dveří a dupot běžících nožek na chodbě nebraly konce. My, vedoucí, jsme si ani nestihli oddechnout a už se šlo na odpolední blok her do lesa. Tady týmy hledaly zvířátka (kartičky pexesa), která na nově zabydlované Zemi lidé (a Walli s Evou) znovu začali chovat. K nezapomenutelným chvílím v lese patří megasvačina, kterou Zbyšek dětem donesl. Po jablku a bábovce od jedné maminky následovala vánočka a pak ještě Emička rozdávala sladké pečivo – zatočené šneky, jako malou oslavu jejích pátečního svátku. Druhou hrou v lese byla Walliho sbírka. Na čtyřech různých místech byly uloženy mikroténové sáčky s předměty z Walliho sbírky. Každé družstvo dostalo nápovědu, kde hledat. Jakmile děti jeden sáček objevily, zapamatovaly si co v něm je, doběhly to nahlásit vedoucí, dostaly druhou nápovědu a šly hledat znovu.
Nastal čas k návratu. Před táborákem jsme si ještě na zahradě zahráli Smajlíky a pak už jsme nad ohněm opékali buřtíky a přikusovali k nim velké množství zeleniny. Mezitím nastala dostatečná tma na Zbyškovu malou laserovou show. Měla velký úspěch! Než se šlo spát, proběhlo vyhodnocení dne a bylo vyhlášeno povinné koupání. Teď se pro změnu místo oblečení, které si děti často nepoznávají, hledaly ručníky a mýdla. I tento bojový úkol byl nakonec splněn a děti poměrně rychle usnuly.
Ani nedělní ráno nebylo jiné než sobotní. Tentokrát nás tedy první křiklouni nevzbudili už dlouho před sedmou, ale „až“ v půl osmé. Program dne byl velmi zkrácený – sbalili jsme, zahráli si v klubovně a na zahradě posledních pár her a už se šlo na oběd. Po něm jsme vynosili tašky před chatu, sesedli se kolem vyhaslého ohniště a vyhlásili výsledky. Jak kdo dopadl, si můžete prohlédnout dole v tabulce. Všechny děti dostaly krásný diplom a malé zvířátko. Na úplný konec se týmy vydaly hledat poklad, kterým opět byly nějaké ty sladkosti. Nebylo jich ale mnoho a tak se největším mlsounům podařilo všechno sníst dříve, než si pro ně rodiče přijeli.
Wallův víkend v Železné byl větrný, slunečný a povedený. Žádné větší problémy se nevyskytly a zábavy bylo až až. Těch pár slziček stezku, prolitých malými dětmi, oschlo už v sobotu. Věřím, že se na ně rychle zapomene, a doufám, že i tyto děti se do Železné vrátí. Velký dík patří kuchtíkovi Zbyškovi a hlavně mým kolegyním, Aleně, Pavle a Žanetě. Při tak velkém počtu dětí (a tolika malých!) se žádná z nás ani na chvilku nezastavila a jsem moc ráda, že v Železné byly. Humor je naštěstí neopustil ani v neděli odpoledne.
Věra Bartáková
Formát pro tisk
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.