NÁVRAT
15:20 Dubenec - odhad Rudná - 16:10
14:40 Písek - odhad Rudná - 16:05
14:00 České Budějovice - odhad Rudná - 16:00
13:30 Český Krumlov - odhad Rudná - 16:00
Dobrý den všem,
opět po dvou letech vás zdravím z našeho cyklistického putování, tentokrát z okolí Lipna.
Pokusím se vám zprostředkovat některé zážitky, které získávám prostřednictvím vašich dětí.
Pátek
Po mírně prodloužené večerce, klidná noc. Vstáváme v 7:30. Hygiena, balení, snídaně. Nakládání a odjezd.
V 10:40 máme v Krumlově objednanou prohlídku zámku. Snad to stihneme. Další informace kolem poledne.
Dobrý den.
Čtvrtek
Podle předpovědi nás má čekat nejhorší den. Ráno po probuzení, ale venku svítí slunce. Máme několik variant co s tímto zapeklitým dnem. nakonec vítězí ta s in-line bruslením. Kolem půl desáté odcházíme na cylostezku ke hřišti. Budeme sportovat a jezdit, Sluníčko svítí, ideální podmínky.
Bruslařů i s paní učitelkou je čtrnáct, většinou zkušení borci, jenom Nikolas na nich stojí poprvé, ale není to znát. Trasa stezky je povětšinou lesem. Je podzim a napadané listí a vlhkost stěžuje bruslařům pohyb. Vyrovnávají se s tím ovšem statečně. Většina dojíždí až k hrázi, což je skoro 6 km, každý svým tempem a v pohodě, Ti nejstaší si na pláž u hráze dávají dýchánek, kde řeší nejvážnější problémy jejich současného života. Jsou v pohodě. Bruslaři zdolali 12 km a žádná zvláštní únava na nich není patrná. Někteří mne přesvědčují, že je to lepší než kolo. Ale mám obavu, že mne na svou stranu nezískají. Starého psa novým kouskům asi nenaučí. Během cesty potkáváme mnohem větší množství cyklistů než v minulých dnech.´, sluníčko je vytáhlo z nor. Nebruslaři hrají volejbal, fotbal a náramně se baví. Kolem jedné se varcíme na hotel. Někteří stuhnou i návštěvu místního konzumu.
Krátká pauza na občerstvení. Sraz k vyražení je o půl druhé, ale skutečně vyjíždíme až ve 13:40,. Přívoz odjíždí z Frýdavy ve 14:00. Ty čtyři kilometry doslova letíme a ještě máme do příjezdu prámu pětiminutovou pauzu. V Frymburku jedeme do místního welnes hotelu. Nejprve navštívíme expozici Podvodní svět Kde jsou akvária s našimi i cizokrajnými rybami Vitríny s různými přírodninami. Všechny děti to zaujalo a phbují se od ryby k rybě, fotí a fotí, Někteří zkouší 3D brýle přii lovu žraloků. Po prohlídce jdeme do aquaparku. Jako obvykle jsme tam skoro sami. Vířivka, tobogán, protiproud, bubliny. Vod ní radovánky se vším všudy. Venku začalo pršet a slušně leje Po hodině a půl máchání odcházíme. Vítá nás nevlídné počasí, ale neprší už jen kape. poslední cesta přívozem a rychle do hotelu. Je zima a sychravo, ale všichni se v pořádku vracejí.
Cyklistická část je za námi. Zítra už na kolo nepůjdeme. Zvládly to vaše děti. Skoro 180 km kolem Lipna ,ísty náročným terénem. Mají pochvalu. Nepotkal nás žádný defekt. Pár drobných oprav a spadlých řetězů. Na 32 lidí a ujetou vdálenost skoro neuvěřitelné. Když budte hodní, možná vás sem někdy v budoucnu vezmou s sebou.
Večeře. Absolutní hitem jsou sladké borůvkové knedlíky. Kuchařka musí gastro nádo neustále doplňovat. My večeříme od šesti, strkoničtí po nás. Jetě o půl osmé je o knedlíky zájem. Nesmím zapomenout na vynikající zelí, bramborový kndelík a vepřovou prečeni. Stojí to všechny velké přemáhání, aby nepodléhali lákadlům předložené krmě. Buďte v klidu, nakonec stejně všichni podlehli a nacpali se k prasknutí. Pochavala paní kuchařce.
Po večeři dokončení turnaje. Ve 20:30 krátké poučení o zítřku a diskotéka. Nyní probíhá. Uvidíme jak to dopadne, velcí kluci prý onemocněli záhadnou chorobou, která jim brání v účasti. Bez ohledu na aktuální zdravot ní stav všichni musí na taneční parket.
Zítra nás máte doma. Předpokládám kolem 16. hodiny, možná o něco dříve. Sledujte zpravodajství a sms, Dobrý večer.
Středa
Předpověď na tento den nabízela nejvyšší šanci na návštěvu nejvýše položeného hradu České republiky Vítkův Hrádek. Vstávali jsme s obavami zda se potvrdí prognóza šance na déšť 30%. Po ránu pohled z okna dával výletu velkou šanci. Pohled na radar již trochu menší. Po snídani rychlejší příprava a vr čtvrt na deset jsme na trati. V létě jsem se zde byl podívat a vyzkoušel trasu z Přední Výtoně doporučenou vyklistickým průvodcem. Bylo to 8 km brutálního stoupaní. Místní nám poradili trochu jinou variantu i tak jsem mírně nahnáno. Ale první stoupání po státní jsme zvládli rychle, míříme do lesa a po krásné cestě pokračujeme dalších 5 km. Sice pořád stoupáme, ale není to nějak zlé. Formujeme se před poslední části cesty na křižovatce do Svatého Tomáše. Konečně to začalo, krásná silnička se prudce zvedá. Sprinteři letí k Hrádku, ti méně zdatní skoro celou cestu ty dva kilometry tlačí. Protože dávají občas pauzu na pití, mohu zkoumat okolní les. Jen tak pro informaci jsem vám vyfotil pár hub.Já si to užívám, tlačiči moc ne. Ale každý kopec, který je kořením cyklistiky jednou končí, úspěšně jsme ten "brdek" zdolali a stačila nám na to slabá hodinka. Tedy jak komu, ti rychlejší byli asi o čtvrt hodinu rychlejší.
Odměnaje sladká. Vysoká oblačnost umožňuj krásné výhledy z Vítkova Hrádku. Pod námi se rozprostírá Lipenská přehrada, na severozápad je krásně vidět hřeben Smrčiny kam jezdíme lyžovat, jako na dlani je vesnice Sonewald, kde jsme byli v pondělí, V dáli na jihu se rýsují Alpy. Jsme v nadmořské výšce nad 1000 m, výška vrcholu je 1035 na hradní věži 1052 m. Nezbytné focení a kochání se okolním prostorem. Dole ve věži probíhá občerstvení, částečně z vlastních zásob, někteří nakupují v bufetu. Mírně mne šokují ěkteří naši svěřenci, kteří si dávají párky na tácek
s hořčicí. Co na tom, že stejnou pochutinu před ne dlouhou dobou měli ke snídani. Prostě v Čechách k turistice patří párek a přes to nejede vlak. Na konci naší návštěvy hradu vidíme ze západu postupující frontu.
Scházíme k parkovišti, kde jsme nechali kola. Nasedáme a sjíždíme tu nejprudší část cesty, kterou někteří směrem na horu zdolávali přes půl hodiny. Teď je za námi během pár minut. O rychlostech, které se daly dosáhnout raději nebudu psát. Některé slabší povahy by to mohlo rozhodit, Na křižovatce v pravo směrem na Pasečnou. Krásná silnice s mírnými brdky, Tentokrát mne trochu zlobí někteří naši svěřenci, kteří se teď potřebují nutně napít. My všichni seděli mi nimálně 20 - 30 minut v bufetu, ještě na parkovišti vyzývám k napití, ale vše marno po cca 10 minutách je nutné doplnit tekutiny. A ten skvělý výběr místa. Samozřejmě takový cyklista zastaví ve chvíli kdy ho napadne, že se napije. Ne ve chvíli kdy je pro to vhodný terén, např na vrcholu vlnky. On si vybírá místa, aby se pak co nejvíce nadřel nebo případně mohl zase tlačit kolo. Možná, že to časem pochopí a budou i při jízdě používat hlavu, ale s některými je to opravdu svízel. I přes tyto drobné chybičky jsme zhruba za 20 minut v Pasečné. Z mého pohledu víska na konci světa, už ani lišky tam nedávají dobrou noc, protože i pro ně je tam daleko. Ani signál tam není, nejen ten český, ale chybí i ten z Rakouska.O televizním signálu nemluvě. Mohu to potvrdit, protože v penzionu Dobík jsme byli v létě s manželkou při průzkumné cestě ubytováni. Chcete-li relaxovat bez moderních vymožeností doporučuji, nikdo vás tam elektronicky nedohoní a mám obavu, že ani nenajde.
Další postup na východ po fungl nové silničce. Silničku mají nyní novou, už i vodící čáry stihli namalovat. Mírně nám vane do zad a tak těch 7 km šumavskou pustinou zdoláváme všichni ve velmi svižném tempu. Ani vlci by nám nestačili a medvědi by ve srovnání s námi byli za šenky. Zastavujeme na křižovatce s hlavní silnicí. Čeká nás zásadní rozhodnutí, pokračovat na Vyšší Brod nebo se stočit vlevo a po pár minutách jízdy z kopce být v hotelu. Celé rozhodnutí ovlivňuje postupující fronta za námi, déšť už je skoro cítit. Na Vyšší Brod nás čeká nejprve stoupání, potom sjezd a dalších 15-20 km "domů". Bohužel uhnout není kam. nakonec se rozhodneme pokračovat, kdyby bylo nejhůř, otočíme a budeme rychle sestupovat k hotelu. Rozhodnutí možná ovlivnila moje informace o stoupání na rozcestí Kapličky, čekají nás sice 4 km a cca 200 výškových metrů do cca 950 m n, m, ale podle mapy my mělo být pozvolné. Rozhodnuto, jedeme na Vyšší Brod.Pár stovek metrů po státní odbočka vlevo do lesa a má informace o pozvolném stoupání bere za své, kopee jako prase. Stupání je prudké a navíc stará cesta totálně rozbitá. Snažím se souputnikům tlačičům dodat energii, ale jejich pohledy jou výstižné. Opačně je to na čele pelotonu, tam Contadorové a Konigové ženou Ondru před sebou. Byli to krušné 4 km, ale byli jsme nakonec odměněni. U Kapličky dáváme delší odpočinek, déšť za námi je pořád vidět, ale podle radaru se zdá, že se postup zpomalil. Snad to zvládnem. Startujeme do sjezdu, nejdříve prudká část, potom krásná jízda údolím potoka, poslední 4 km po nádherné silnici. To opravdu nemělo chybu, skoro nedotčená příroda, a ticho jako v kostele. Naši cyklisti ti pomalejší, maji jednu nespornou výhodu, do kopce sice trpí, ale sjezdy zvládají bravurně. Jedou s rozumem, ale svižně. Krátce po čtvrt na tři přistáváme ve vyšším Brodě na náměstí. Rozchod. Občerstvování, odpočinek. Teď nás dohání déšť, ale naštěstí se jedná pouze o malu osvěžující přeháňku,
Ve tři hodiny vyrážíme do vyšebrodského kláštera. našímcílem je poštovní muzeum. I během prohlídky venku poprchává. Muzeum mohu všem doporučit - skvělá a rozsáhlá expozice.
Kolem čtvrté vyjíždíme z Vyššího Brodu k domovu. Jedeme proti proudu Vltavy. Trasa je opět místy zvlněná, ale zážitky jsou to neskutečné. Hlavně v oblasti Čertovy stěny a proudů je to nádhera. Jako bych slyšel Smetanovu Vltavu. Jedeme po úzké cestičce, voda zurčí, vítr pofukuje, phledy na řeku jsou náramné. Mohu tuto část cesty opět všem vřele doporučit. K Lipnu npřijíždíme kolem elktrárny a toto stoupání je velmi nepříjemné. Cestu od hráze už známe, po 45 km je sice po rovině, ale mnohým dává zabrat. Když překonáme tuto nástrahu, čeká závěrečné stoupání k hotelu, asi 300 m, ale něktří s ním bojují dlouhé minuty. Poslední dojíždí do kolárny v 18:15.
Máme za sebou 52 km se dvěma horskými prémiemi. Nádherná cesta plná přírodních scenérií, nádherných výhledů, skvělého stoupání a sjezdů.Trochu odbočím. Trasa, kterou jsme jeli, je dlouhá a někteří z našich účastníků určitě takovou dálku v tomto terénu ještě nejeli. Ale nemusíte mít strach. Zastávek na trase je více než ve výše uvedené m textu zmiňuji a vždy po cca 10 km následuje delší pauza na regeneraci. Někteří jsou určitě unaveni, ale po 15 minutách v hotelu to na nikom není znát. Vesele pobíhají a drobně zlobí...
Po večeři dnes osobní volno a pokračování v turnajovém soupeření. Večerka ve 22:00.
Úterý
Po klidné noci kvalitní snídaně. Dnes má většina pokojů sluníčko, i 23 se zlepšila. Zkoumáme předpovědi počasí a sledujeme zamračenou oblohu. Na Lipně poprchává. Měníme program a věnujeme se sportovnímu klání. Dvojice soutěží ve čtyřboji stolní tenis, kulečník, šipky, stolní fotbal. To vše nabízí tělocvična v hotelu. Po rozlosování probíhají tuhé souboje. Jak se říká, jedenáctá rozhodne. Krátce před jedenáctou dokonce na chviličku vykukuje sluníčko. Konec soutěžím, vyrážíme. Nejprve na Frýdavu k přívozu. Čekání si krátíme krmením labutě, či konzumací vydatného balíčku. Hot dog nejlépe chutná v přírodě. Ve dvanáct přijíždí přívoz a my jsme za pár mnut ve Frymburku. Dáme se kritérium kolem náměstí, poté následuje válečná porada o dalším postupu. Ondra za žádnou cenu nechce jet nudnou cestou kolem přehrady. Dnes se rozhodl pro cross country. Nejprve průzkum, potom porada s místním domorodcem. "Za hřbitovem po asfaltce na Kramolín", radí. Ondra: "To bude nuda, pojedeme lesem." Kolona se dává do pohybu. Zprvu pohoda silnice, potom lesní cesta. Rozcestí, rovně nebo doleva. Volíme postup vlevo. Stoupáme, už zase stojíme. Co se děje? Za hájovnou daňci… ale vidí je jenom Ondra. Začíná pršet. Stoupáme, stoupáme, stoupáme a vzdalujeme se od Kramolína. Ukazuje se, že v navigaci nastala drobná chyba. Končíme na státní silnici. Varianty nahoru a potom lesem, další domorodec varuje před popadanými stromy na trase. Druhá možnost po silnici dolů, zpátky na lesní cestu a konečně správně rovně. Třetí varianta do Frymburka, kde jsme byli před půl hodinou a nuda kolem vody. Rozpršelo se, volíme jistotu a nudu. Za pár minut prudkého sjezdu jsme již opět ve Frymburku. Na chvíli se kryjeme pod stromy. Obléct pláštěnky a bundy, už slušně prší. Předchozí jízda byla tréninkem na zítřejší vrcholový výstup.
Jedna drobnost. Většina našich jezdců nemá blatnííky. Jak to dopadá, vidíte ve fotogalerii. Vybral jsem dva slušnější objekty. Někteří dopadli mnohem hůře. Terén v kombinaci s deštěm, jistota cákanců po celém těle. Při jízdě po cyklostezce někteří ze zásady vybírají louže. Zřejmě čistí pneumatiky, ale současně ohodí sebe i všechny za sebou. Náramná legrace. Nechávám si bezpečný odstup, úplně netoužím po spršce vody v obličeji. Kolem druhé ukládáme kola u Coopu na Lipně. Rozchod na občerstvení a úkryt před deštěm. V této chvíli padají provazy vody. V restauraci Lanovka vítězí hranolky a borůvkové knedlíky, my chudší si dáváme polévku a nenápadně přikusujeme svačinu. S obavou sledujeme situaci za sklem. Déšť neustává, radar nevěstí nic dobrého. Už podruhé dnes měníme plány. Vynecháváme exkurzi v elektrárně a nejkratší cestou směřujeme k hotelu. Čeká nás 12 km vodní cesty. Statečně se s tím pereme. Světe div se, před Výtoní déšť končí. Záhada. Ukládáme kola, následuje odpočinek. Ve vydatném dešti jsme zvládli 28 km. Naštěstí v hotelu topí. Sušíme se a chvíli odpočíváme.
Hurá do tělocvičny pokračujeme ve sportování. Naše největší hochy zaujal dětský stan. Najednou se prostředkem tělocvičny šine dětské áčko a v něm tři specialisté na přemisťování. Náramně se baví… inu kdo si hraje, nezlobí.
Při večeři vítězí svíčková a brusinky, počet knedlíků je různý od dvou do osmi, možná i více. A závdavkem opět výborný borůvkový koláč. Někteří vynechávají ze svíčkové maso a cpou se jen knedlíky s omáčkou. Krátký odpočinek. Následují líté souboje v tělocvičně. Kolem deváté končí základní skupiny. Zítra turnaj dokončíme.
Příprava na večerku. Celkem klidná fáze se vším, co k tomu patří. Někteří nestíhají, jiní se chystají spát v teplákách a ponožkách, další se z obavy před deštěm na noc přikrývají pláštěnkou, hoši sledují ligu mistrů a nemohou teď přece přestat, dívky se nestačily vystřídat v koupelně…
Máme za sebou deštivý den, ale náladu nám to nekazí. Jsme v pohodě a s optimismem vzhlížíme k dalšímu mizernému dni. Nebo bude změna? Zítra před polednem bychom se chtěli hlásit z nejvýše položeného hradu u nás Vítkův kámen. Držte nám palce.
Pondělí
Budíček v 8:00, ranní hygiena, úklid. V 8:30 snídaně. Snídaňovou nabídku uvidíte ve fotogalerii. V klidu pojíme a v 9:30 jsme připraveni vyjet na výlet za dvěma přívozy.
Po ránu nesměle probleskuje sluníčko. Snad to dnes nebude tak pesimistické, jak prorokovali při předpovědi. Je celkem fryšno, ale první kilometry nás zahřejí. První zastávka ve Frýdavě, rychlé napití a pokračujeme k Schwarzenberskému plavebnímu kanálu. Další zastávka rozcestí Kyselov. Úvodní část trasy vede po parádní asfaltce s lehkými vlnkami. Odbočujeme na rakouskou stranu a po 2 km jsme na cestě u kanálu. My kolem něj jedeme zhruba 10 km, jeho celková délka je 44 km, postaven byl na konci 18. století a sloužil až do roku 1962. Je to unikátní technický zázrak. Jedeme po výborné šotolinové cestě a míjíme několik opravených stavidel; v jednom z nich se prohání nádherní pstruzi. Všem vřele doporučuji tuto krásnou trasu. Krátká zastávka v rakouské vesnici Sonnenwald, dělá čest svému jménu, nádherný výhled a sluníčka je tady určitě spousta. Před Zadní Zvonkovou drobné problémy s navigací, větší část skupiny uhání dolů s kopce, my světa znalí se zastavujeme u opraveného kostela. Zrovna odbíjí dvanáct, romantické místo i čas. A hurá k přívozu, jede ve 35, máme na 6 zbylých kilometrů asi 20 minut. Uháníme z kopce do kopce a stíháme. Trochu souboj s automatem na jízdenky, ale nakonec i jej porážíme. U přívozu čeká ohromný traktor se sekačkou. Řidič je v klidu, zřejmě má s jízdou na prámu zkušenosti. Nejprve najíždí dvě auta, postaví se vedle sebe a potom onen mohutný polní pomocník. Na závěr my asi dalších 30 cyklistů. Takže přívoz obsahuje dvě auta, traktor a cca 70 cyklistů, slušná porce a skvělý zážitek.
V Horní Plané polední pauza, občerstvení a oddech do 14:00. Místem soustředění je náměstí u Coopu. Ukládáme kola a vyrážíme za občerstvením, každý podle svého gusta. Někdo restaurant, někdo cukrárna, někdo vlastní zásoby doplněné o pitivo z obchodu.
Další směr na Černou v Pošumaví jedeme opět po cyklostezce. Cesta ubíhá skvěle, aspoň pro mne. Někteří z našich spolujezdců začínají trochu vadnout. Máme v nohách už 40 km a občas nějaký brdek ubírá sil. Před Černou přejíždíme přes most a vydáváme se vpravo směrem k hotelu Jestřábí, v minulosti naše útočiště při lyžování na Hochfichtu. Krátká zastávka před vydatným stoupáním na Bližnou. Je to zhruba kilometr, ale dá to zabrat, na kopci nás svým frkáním zdraví nádherné stádečko koní. Někteří půl kopce tlačili, ale nahoru se dostali všichni. Pár z nich s drobnými obtížemi, proč zjišťuji vzápětí. Jeden z našich drobnějších hochů otvírá batoh a vytahuje dvoulitrovou láhev koly. Proti kole nic nemám, ale proč toto balení… Batůžek má odpovídající své postavě a láhev zabírá její celý objem. Nevím kolik klučina váží, cca 30 kg, a na zádech vleče takovou zátěž. Vzpomněl jsem si na svá léta školní, kdy jsme museli při branném cvičení nosit v chlebníku cihlu. To proto, aby nás imperialisti nepřekvapili. Dnes jsou imperialisti naši kamarádi v NATO a on to vozí zcela dobrovolně.
Do dnešního druhého přívozu v Dolní Vltavici přijíždíme před půl čtvrtou. Máme půlhodinovou přestávku. Občerstvujeme se. Naše unavené děti řádí na průlezkách a vozí se na kladce. Po chvíli se k nám přidává družstvo našich budoucích spolubydlících ze Strakonic. Přijeli sem z Lenory.
Užíváme si jízdu nejdelším lipenským přívozem. Tentokrát jenom 60 cyklistů bez vozidel. Začíná se zatahovat, snad to vydrží a nezmokneme.
Závěrečnou část cesty známe. Od rozcestí Kyselov přes Frýdavu do Přední Výtoně. Ve Frýdavě závěrečná zastávka. Krátké poučení o dalším průběhu. Veřejně jsem před našimi cyklisty smeknul. V nohách 60 km a na tváři lehký úsměv. Náš odhad je, že po večeři někteří ulehnou.
Kolem půl šesté jsme všichni v hotelu. Sprchování, převlékání. Chlapci ze třiadvacítky nestihli žádnou z těchto věcí, polovina z nich vyráží na večeři v cyklistickém. Při večeři vítězí řízky a hranolky. Někteří si jako první berou prý výborný perník. Já na něj přes kopce zeleniny zapomněl. Teď si uvědomuji, že to vlastně není pravda, jeden okrajový jsem od instruktorů dostal. Prostě drobné výpadky paměti v mém věku jsou možné. Snad trefím do svého pokoje.
V sedm shrnutí dne a výhled na příští období. Představení všech účastníků a první nesmělé společenské hry. Krátké přerušení, v osm pokračujeme ve velké tělocvičně. Zahrajeme několik her. Naše hypotéza o únavě se nepotvrdila, kolem deváté běhají ti smrtelně unavení po hotelu a hrají své hry. Zřejmě zábavnější než ty naše. Je potřeba je trochu umravnit. Opravdu dětská energie je nekonečná a nevyčerpatelná.
Za mne jsme prožili úžasný výlet v nádherném terénu české i rakouské Šumavy. Já si to náramně užíval. Mohlo být trochu tepleji, ale někdy nemůžete mít všechno. Vaše děti jely skvěle, nad má očekávání. Těm rychlíkům vepředu bych ještě nebo spíš už nestačil. Dívky z devítky vyslovily úžas nad mou kondicí a trochu mne a paní učitelku podezírají z technického dopingu. Zřejmě budu muset podstoupit kontrolu detektorem jako při Grand tour, aby holky uvěřily. Ale mám trochu obavu, že to nebude stačit. Přece ten stařík nemůže vyjet každý kopec na kole. Holky každý nevyjedu, ale na tu dnešní rovinu jsem si troufl. Uvidíme ve středu, kdy se chystáme na Vítkův hrádek.
Zítra bude trochu klidnější den. Budeme střádat síly na středu.
Dobré ráno, dobrou noc, dobré poledne. Posíláme pozdravy do Rudné a okolí a já se těším na další výlety.
P. S. Končím psaní v 1:12 a ještě nyní to někdo čte, naskočilo další přečtení. Že by Austrálie nebo Amerika?
Neděle
Po probuzení mne trochu děsí nevlídné počasí za okny. Nechci použít slova klasika a ch... a ch..., jenom konstatuji, že prší. No potěš, to bude zážitek a ještě na Šumavě. Bohužel předpověď nespolehlivých rosničkářů se plní.
V 10 hodin nakládáme, loučíme se a vyrážíme směr Přední Výtoň náš oblíbený hotel Aktiv. Cesta v pohodě. Jedna nemilá drobnost. V Českých Budějovicích u Kauflandu zastavujeme na naší oblíbené zastávce u benzinky MOL. Ale ouha benzinka je v rekonstrukci, vyčurat se tam nedá leda na trávník a tak po chvilkovém váhání pokračujeme dál. Ještě, že si všichni účastníci došli v Rudné...
Kolem druhé jsme na místě. Vykládáme, ukládáme kola do lyžárny. Probíhá rozdělení do pokojů. Nic dramatického, pro našich 32 cyklistů máme 6 pokojů. Možností moc není. Holky dva pokoje v přízemí. Jeden pro ty starší, druhý pro ty mladší. Naši borci z osmého a devátého ročníku zabírají ten největší pokoj na hotelu pro osm duší. Ti, kteří tady byli, ví, o co jde, pohoda. A ty menší rozstrkáme do tří zbylých pokojů. Malá děvčata přichází nešťastná, že jim chybí dvě postele. Po krátkém vysvětlení a instruktáži vyrábíme potřebná dvě lůžka ukrytá v rozkládacích křeslech, vyčarujeme i lůžkoviny vzorně připravené personálem. Následuje poučení o ručnících. Každý host má k dispozici dva sněhobílé kousky. Podle našich zkušeností ovšem naše děti nemají k těmto ručníkům důvěru, ze zásady používají ty z domova. Proto je nutné ty hotelové uložit na bezpečné místo, zpravidla do skříně, na konci kurzu se pak snadněji hledají.
O půl třetí vyjíždíme na první trek. Zvolil jsem nenáročnou trasu z Výtoně do Lipna nad Vltavou a zpět. Před odjezdem krátké poučení a jde se na to. Venku trochu poprchává, ale to nás nemůže zlomit. Po cestě pár drobných problémů s přehazovačkami a řetězy, ale to patří k první vyjížďce. Pravda, po pár minutách mám ruce černé jako kombajnér pracující na SK4, ale s tím se počítá. Pokud by někdo nevěděl co to je SK4, tak to byl krásný červený kombajn sovětské výroby s lištou šířky 4 metry. V době mého dětství jsme různé Johny Deery a podobné Kolosy neznali.
Až na tyto drobnosti jízda ubíhá jako po másle. Zastavujeme v Lipně u bazénu, pár metrů od našeho, před lety hojně využívaného penzionu Panorama. Prostředí se tady výrazně změnilo. V loňském roce tu pro olympijský park vykáceli nádherný vzrostlý les, aby zde vyrostlo pár opuštěných sportovišť. Jak symbolické, v Brazílii plundrují deštné pralesy a my abychom se jim vyrovnali, srovnáme ze zemí les. Jenom měřítka jsou trochu jiná, holt naše malé české poměry. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že tato nebetyčná prasárna má posloužit hlavně místním developerům. Otec zakladatel olympijské myšlenky Piere de Coubertin by se divil, co všechno se dá provádět v duchu hesla Rychleji, výše, silněji… No alespoň v maríně zbyl Emil. Fotografování s rybou a Emilem. Jedeme se podívat na Jezerní sjezdovku.
Pod sjezdovkou dostává Ondra nápad. Pojedeme po Jezerní nahoru. Kupodivu se k němu přidává přes polovina našich svěřenců. Oni tedy s Markem vyráží po sjezdovce. My zbabělci po asfaltce kolem bobovky na Kramolín Při prvním stoupání se ukazuje, že pro některé by to na začátek byla velká dřina a tak se asfaltkáři dělí na dvě skupiny. Jedna u nemovitosti bývalého hejtmana pana Zimoly otáčí a jde se občerstvit do Coopu, druhá pokračuje ve výškovém výšlapu. Občas o tlačíme, ale nakonec se dostáváme na vrchol. Kramolín 908 m n.m, ukazuje můj slídil, aplikace mapy.cz. Na sjezdovce sledujeme počínání odvážlivců, kteří jako korálky zdolávají lyžařský svah. V zimě je to na Jezerní nuda, placka, kde když zafouká, se skoro nedostanete dolů, ale dnes dává cyklistům řádně zabrat. Většinu z nich můžete vidět ve fotogalerii. Vrcholové foto. Následuje další dělení, větší skupina po asfaltce, menší terénem dolů. Jak už to bývá, nahoru se drápete půl hodiny, dole jste za pět minut.
Sraz u Coopu, nezbytné nákupy a hurá k našemu prozatímnímu domovu. Ještě k nákupům. Denisa si zřejmě jak je v neděli zvyklá vyrazila jenom na nákup. Zpátky do hotelu veze na řídítkách igelitku nacpanou k prasknutí. Podobně David ukládá do batohu nákup, který obsahuje hlavně brambůrky, bez té by pořádná cyklistika nebyla možná. Krátce po páté jsme u hotelu, v nohách 20-22 km, lehce zvlhlí, ale v pohodě. Parádní výlet.
Následuje bohatá večeře, každý si vybere dle svého gusta. Vítězem výběru se stává výborný borůvkový koláč jako od babičky. Skutečná laskomina. Z ostatního zaujalo pečené kuře, výpečky, kupodivu i špenát a bramborový knedlík.
Po večeři standardní poučení o bezpečnosti, chování na hotelu, programu a průběhu kurzu. Po večeři osobní volno, večerka ve 22:00. Kolem jedenácté to vypadá, že v pokojích zavládl klid, ale bůh ví. Wifi je dnes jenom pro nás, studenti ze Strakonic přijedou až zítra.
Formát pro tisk