Minulost ukrytá v Nučicích

Vesnice Nučice těsně sousedí s Rudnou, přesto pravděpodobně málokdo z rudenských navštívil muzeum v Nučicích, pokud o něm ovšem ví. Jednoho sobotního únorového a studeného dopoledne, se přes deset dětí v doprovodu několika dospělých vydalo do muzea, kde jsme měli návštěvu domluvenou. Muzeum není totiž běžně otevřené – otevírá se pouze při zvláštních příležitostech, nebo po domluvě na obecním úřadě. Jen pro zajímavost, první myšlenky o založení muzea přišly na svět v roce 1958, ale pro první návštěvníky bylo muzeum otevřeno až v roce 1967.

Protože jsme k muzeu přišli o chvíli dříve, než jsme měli domluveno, zahráli jsme si starou hru Cukr, káva, limonáda…, ovšem některé děti zaujaly spíše sousedovic slepice u plotu. Když pan průvodce přišel, hned začala prohlídka. Ze začátku jsme se dozvěděli něco o odbojovém vojenském oddílu Železo, o kterém nám pan průvodce později povídal osobní zajímavou příhodu z konce války – o boji mezi Němci a vojenském oddíle Železo v Dušníkách (dnešní části Rudné). Odkud pocházel název odbojového oddílu, je asi jasné.

O dobývání železné rudy v našem kraji byla větší část expozice. Dozvěděli jsme se takové zajímavosti, že se nejdříve začala ruda dobývat povrchově, že pod zdravotní stanicí pro horníky bylo vězení, že v kraji bylo         6 dolů a každý horník měl svou známku, aby se poznalo, že se z fárání vrátil. Kluky také zaujalo, že nákladní auta používaná na dolech byla nejdříve značky Mercedes a poději Fiat, nebo že do trafostanice se přivádělo 35 000 voltů a odtud se rozvádělo už běžných 220V (předtím měl každý důl svou výrobnu elektrické energie). V Nučicích byla také zřízena odborná hornická škola. K vidění byli staré fotografie, mapy, malby, důlní nástroje, písemnosti a další exponáty.

Další expozice se týkaly historie obce Nučice, společenských a sportovních spolků, např. Sokola. Děti zaujala vystavená kostra mladé ženy slovanského původu, která se našla spolu s dalšími kostrami a předměty v roce 1958 při stavebních pracích.

Jedna část expozice se ale netýkala jen Nučic, protože zachycovala běžný život tehdejších obyvatel. Tedy jak se museli starat o obživu, jaké k tomu používali zemědělské nástroje, nebo domácí vybavení – nahřívací žehličky, mlýnky, hmoždíře, máselnice… Nebo jak to bylo s hygienou či volným časem. Žádná televize tehdy nebyla. Po návštěvě muzea jsme si cestou do Rudné dali kvíz z toho, co všechno si děti z muzea zapamatovaly. Návštěva muzea byla zajímavá a rozhodně doporučuji se s přáteli domluvit a objednat si prohlídku na obecním úřadě v Nučicích.

Fotogalerie