Aktuální zpravodajství cyklozájezd Libá

Pátek
Diskotéka se protáhla do půl jedenácté. Zněly různé hity, včetně populární mašinky.

Prodloužený budíček, vstáváme v 8:15, část mužstva ještě spí. Část nadšenců hned po budíčku buší do míčku.

Snídaně obohacena o domácí bábovku a smažená vajíčka, po obém se rychle zaprášilo. Ještě, že jsem stačil pro nás ukořistit dva kousky bábovky na ochutnání.

Po snídani částečné balení a svlékání povlečení.  Bohužel Michal má opět prázdnou duši, tentokrát nelepíme, ještě jsem nestačil zalepit včerejší defekt, nechám na tatínkovi, určitě si s tím poradí. Bereme z místní nabídky náhradní stroj a dohádníme skupinu. O půl desáté vyjíždíme k naší poslední výpravě na zámek do Libé. Jedná se původní hrad, postupně přestavěný na zámek a nyní rekonstruovaný. Z krásného zámku se postupně v minulém století stala ruina, které zbyly pouze obvodové zdi. Nyní se zámek intenzivně osm let rekonstruuje. Je zajímavé vidět stavbu v surovém stavu, některé místnosti částečně opraveny. Podle slov kasteláno do roka či do dvou bude vzámku restaurace a ubytování. Největším zážitkem je šplhání na věž, jednu z mála dochovaných věcí z minulých století. Budova je stará 750 let a nakonec přestála všechny dějinné zvraty a snad doroste do bývalé krásy. Zajímavá prohlídka, vřele doporučujeme.

Vracíme se na rotu. Naši houbaři ještě musí do lesa, bez hub domů nepojedou. Naštěstí nerostou jako loni, tak to vidím na skromný úlovek, ale třeba překvapí. Místní lesy na hranici zrovna nejsou plné sběračů a tak mohou naši lovci štěstí.

Čeká nás oběd a pak nakládání. Všichni jsou v porřádku.

Čtvrtek
Čeká nás celodenní výlet do Chebu a okolí, počasí vypadá nadějně, trochu to kazí teplota 8 st celsia.

Ráno ranní rituál, hygiena, úklid, snídaně. Včera jsme mírně pohrozili jednomu z chlapeckých pokojů, každý den měl mráček za úklid. Dnes, světe div se, dostal sluníčko. Ne, že by neuměli uklízet, ale mají to trochu na háku. Tedy, abych byl spravedlivý, v pokoji jich je pět, čtyři uklízí a pátý salámista se tváří, že to neumí. Nevím jak to zařídili, snad mu nedali deku, ale dnes to bylo OK.

V půl desáté jsme všichni, včetně marodů,  připraveni k odjezdu. Opět závady, Štěpánce dofouknout kolo, Michalovi vyměnit duši. Naštěstí má náhradní, takže je to na to tata. Večer vadnou zalepíme,  snad nebudou další defekty. Prvním postupným cílem je Zelená hora s Bismarckovou rozhlednou. První část cesty, po známé signálce cyklistické trasy 2063 a 2243, je v pohodě. Devadesát procent trasy je z kopce a mužstvo šlape jedna báseň. V obci Pomezí jsme za cca 20 minut. Pak, ale přichází zrada, stoupání přes Dolní a Horní Hraničnou. Rozhledna je takřka na dohled, ale cesta se podivně kroutí a hlavně její kvalita je zoufalá. Zase se jedná o cestu vytvořenou asi pro pohraniční stráž, kterou od revoluce nikdo neudržoval, z ojedinělého asfaltu trčí špičaté kameny. Kupodivu nikdo nepíchl. Což uprchlíkům vepředu to nevadí, ti pádí jako pštrosi, které vidíme na jedné ze zahrad. Ale my v grupetu trpíme. Převážně po svých tlačíme kolo do kopce. Těch pár rovinek nestojí ani za řeč.  Nikdo nereptá, u některých je vidět, že mé nadšení z cyklistiky právě nesdílí. Přiznám se, i já na malou chvilku podléhám drobné depresi.  Každý kopec jednou končí. U psího útulku v Horní Hraničné se po zhruba 7 km stoupání scházíme všichni. Porada o dalším postupu, po turistické zelené lesem cca 1,5 km nebo po cestě snad po vrstevnici asi další 3 km. Většina volí zelenou. Asi volili dobře. Mohu-li doporučit vždycky volte zelenou, vyplatí se to. Pár odvážlivců a já pokračuje po cestě. Na prvních 50 m to vypadá, že půjde o solidní asfaltku, ale po této vzdálenosti se opět mění na tankodrom. Protože rozhledna je coby kamenem dohodil, vstupujeme opět na pastviny a hlava nehlava jedeme nejktratší cestou po poli. Když se k rozhledně dostaneme, naši kolegové už v klidu svačí. Tentokrát se sázka na jistotu nevyplatila.

Rozhledna je to solidní, kamenná, postavena na začátku minulého století turistickým spolkem z Chebu. Až k výhledu je to 70 schodů tvrdí Petra, paní učitelka se dostala k číslu 72. Nevím komu mám věřit, vyberete si. Je krásný pohled na okolní krajinu - Cheb, Smrčina i Český les jako na dlani. Po prohlídce, část svěřenců hledá kešku, část běhá po lese s kouzelnými hůlkami, někteří rozumně relaxují. Pokud nevíte co je to kouzelná hůlka, pokusím se to vysvětlit. Hoši ze 7.ročníku, ti co se jim nedaří uklízet, mají údajně ve skříni trpaslíka. Nevím kde se tam vzal, ale kouzelná hůlka pomáhá v potírání jeho schopností. Inu nebudu jim brát iluze, ale nerozumím tomu, proč teď běhají po lese a řvou. Pár skalních houbařů, už zase čenichá houby, tentokrát naštěstí nesbírají, ale jenom hlásí nalezené kusy. V očích mají smutek, že jsou o tuto kratochvíli násilím připraveni.

Po dostatečném odpočinku odjíždíme do Chebu. Podle ukazatele je to 4 km a pořád z kopce. To bude jízda. To by, ale peleton nesměl vést Ondra, asi po 2 km najednou nesmyslně zatáčí na další rozbitou cestu, doteď jsme jeli po asfaltce. Jeho motivaci nechápu. Cesta nadranc a navíc po pár stech metrech už zase míříme k nebi. Aby toho nebylo dost, dostali jsme se do Pelhřimova, že by konečně zabrala kouzelná húlka a my se teleportovali na Vysočinu ? Čelo skupiny  zastavuje na vrcholu kopce. Rozumný důvod proč tudy, jsem se nedozvěděl, prý kvůli Pelhřimovu, ale to nemohl vědět, tentokrát jsme zapomněli mapu. Inu cesty páně a Ondry jsou nevyzpytatelné.

Konečně město Cheb, trochu bloudíme, ale náměstí nacházíme. Parkujeme nedaleko Špalíčku. Rozchod. Nákupy, občerstvení prohlídka. Paní učitelka už dva dny básní o chebském mlíčňáku, my dospělí tedy míříme tam. Musím konstatovat, že skutečnost daleko překonala očekávání. Nenápadný podnik nabízí obědy za lidovku, výběr dortů, o dalších pochutinách ani nemluvě. Nezastavil se zde čas, u vchodu dostáváme kreditku na kterou nakupujeme a platíme až při odchodu. Dříve jsem v podobných zařízeních dostal konzumní lístek, na který se psalo, inu modernizace a atomový věk. Dávám si výbornou držkovou polévku, dva rohlíky, nealko birell 0,5, potom neodolám výbornému pařížskému dortu a špičce k tomu pochopitelně presso s mlékem. Kvalita všeho úžasná, obsluha milá a rychlá, dorty nadýchané, rozplývají se na jazyku. U kasy zaplatím za to vše 114 Kč a jsem v šoku. Oni tady snad ponechali ceny z mého mládí. A to už je bohužel dost dávno. Pojedete-li do Chebu, optejte se na tuto provozovnu, bude určitě překvapeni jako já.

Po odpočinku, rozchodu a nákupech, trochu vlastivědy u Špalíčku a nezbytné focení. Pokračujeme na chebský hrad. Jedná se o jednu z nejstarších a současně nejvýchodnější císařských falcí v Evropě. Máme štěstí za pár miínut probíhá komentovaná prohlídka. Děti se dovídají spoustu zajímavostí. Hrad je nenápadný, ale návštěva stojí za to. Každého zaujme něco, některé útrpné nástroje a vpravdě naturalistický popis jejch používání, některé Černá věž postavená ze sopečného materiálu  Komorní Hůrky, jiné zase dobře vybavená zbrojírna...

Kolem čtvrté odjíždíme k našemu dočasnému domovu. Bereme to nejkratší cestou a tentokrát bez Ondrových oblíbených meandrů,. Fičíme kolem přehrady Skalka na Pomezí. A odtud po známé trase. Jedinou větší překážkou je prudký kopec osázený panely, ale snad polovina ho vyjíždí bez zastávky a i grupeto se prodírá skoro do poloviny kopce. Asi tam zítra pojedeme ještě jednou a všichni ho vyjedou s prstem v nose. Ve čtvrt na šest jsme na rotě v nohách slušných 32 km, z toho prvních 16 km dost krutých. Než stačím uložit kolo a vybelhat se k pokoji, hoši už běhají vesele kolem stolu na pinčes. Ptám se jestli nejsou unaveni. Odpovidají, že ne, protože byla krátká trasa. Už si připadám trochu starý, asi příště přenechám někomu mladšímu...

Večeře - francouzské brambory, zeleninový salát

Po večeři důkladná příprava na diskotéku. Sprcha, společenský úbor, deodorant a vše co k tomu patří.  Nejprve přání Dádě k narozeninám a k svátku. Odebíráme se z disko místnosti, kde rej právě začíná. Podle průběhu bude možná prodloužená večerka.

Zítra  nás čeká návštěva zámku v Libé a odjezd domů. Už se těšíte ?

Předpokládaný příjezd se dozvíte během jízdy autobusem ve zpravodajství. Přeji vám dobrou noc, nám pak, abychom to přežili ve zdraví. Všichni jsou OK.

Středa
Probouzíme se do nadějného dne, ač předpověď nebyla úplně ideální.

O půl desáté vyrážíme směr Komorní Hůrka. Cestou se zastavujeme u miniaturní zříceniny tvrze Pomezná. Děti prochází zbytek tvrze, ti statečnější nebo zvědavější prolézají sklepením v délce asi 5 metrů. Jedním otvorem tam, druhým ven. Při odjezdu po pár stech metrech Kryštofovi upadla šlapka. Šroub v nedohlednu. Vrací se pěšky s Markem na Dubinu. My pokračujeme rychlým tempem k sopce.

Jsme na místě, cestou se střídá sluníčko a občas hrozí déšť. Procházíme naučnou stezku naši nejmladší sopky. Jedná se oblíbené místo německého básníka J.W.Gothe. Má zde také památník. Jako vždy se nám nechce vracet cestou, kterou jsme přijeli. Proto míříme nejprve na Cheb a poté se stáčíme k vodní nádrži Skalka a jedeme do Cetnova. Zde se ukazuje, že turistická cesta končí a dál se nedostaneme. Místní domorodci říkají, že se musíme vrátit odkud jsme přijeli, to znamená vyšlapat cca 3 km do kopce, který jsme si před chvilkou s vervou užívali. Nepřistupujeme na jejich návrhy a vybíráme cestu po louce. Cestu, ona tam žádná není, chvíli vidíme stopy po traktoru. Je to perfektní cross country, Určitě tudy před námi nikdo nejel. Vypadá to jako na irském vřesovišti, tráv nám sahá minimálně po pás. Chvíli po vrstevnici, chvíli z kopce a pak logicky do kopce. Taky musíme překonat, jako na správné steeplchase oranici, i tu zvládáme. Zhruba po dvou kilometrech cesty necesty, jetí nejetí jsme v obci Bříza, máme vyhráno, další regulérní cesta je nedaleko. Pokračujeme zpátky na Dubinu po parádní cyklostezce, jenom musíme překonat pár brdků. Před jednou jsme zpět v nohách 22 km, obohaceni o nové znalosti z geologie.

Oběd - špenátová polévka, kuřecí maso na kari, těstoviny

Prodloužený polední klid do půl čtvrté. Za okny svítí sluníčko a láká k projížďce. Kryštofovi půjčujeme kolo z místních zásob. Vedení se ujímá Ondra. Cesta po signálce od Dubiny nad Libou. Horská prémie první kategorie, cesta v lese úžasná.  Jako vždy Ondra nevolí klasická řešení, míjí odbočku na Libou a pokračuje ke Třem rybníků a dále do osady Podílná. Tam nás začíná tlačit čas, chceme z pošty poslat pohledy. Otáčíme a opět hlava nehlava pádíme njkratší cestou po louce do Libé.  Druhá crosscountry v jednom dni. U pošty jsme včas s 10 minutovou rezervou. Nezbytný nákup a pak již zpátky na rotu. Máme za sebou dalších 11 km.

Večeře - čočka s párkem, některým moc nejede.

Teď následuje táborák a opekání buřtů

Foto z uplynulých dnů zítra během dopoledne.

Zítra nás čeká druhý celodenní výlet do Chebu a okolí.
 

Úterý
Rychle pouze základní informace.

Celodenní výlet - plán splněn. Navštíveny Františkovy Lázně, SOOS i Motýlí dům. Ujeto 44 km. Všichni OK. Počasí OK

Další zpravodajství snad večer. Nyní relaxace - solná jeskyně (zájemci), sledování poučných filmů, odpočinek na pokoji, nezmaři - stolní tenis.
 

Budíček, ranní hygiena, snídaně vše v obvyklém rozsahu, včetně rautu.

Příprava na celodenní výlet. Zabalit vše potřebné, s sebou balíček na cestu.  V 9:30 vyjíždíme. Počasí vypadá nadějně, po ránu je mlha, ale snad se to vylepší. Trasa je pečlivě naplánována. Ondra jako vodič. Jedeme, jedeme všichni natěšení, nejprve po signálce. Cesta vytvořená pro potřebu ochranu hranice. Krásná, přímá absolutně bez respektu k nějakým výškovým poměrům . Chvíli jedete po rovince, potom prudký padák, pak zase prudké stoupání. Pohoda. Po prvních třech kilometrech se ukazuje, že pečlivě naplánovaná trasa se zhroutila. Jsme úplně jinde než jsme chtěli být, máme mířit na Františkovy Lázně, ale jsme na hranici Chebu. Chybička se vloudila, provádíme korekci dráhy a nyní již správně pokračujeme. Míjíme nejmladší sopku Komorní Hůrku, té se budeme věnovat zítra.  Jedeme kolem soukromého sanatoria, kolem něhož se prohání desítky daňků, asi součást léčby. Před jedenáctou vjíždíme do prvního cíle dnešní cesty Františkových Lázní.  Za pár minut jsme na kolonádě, v pěší zóně spořádaně kráčíme pěšky.

Nejprve fotografování u Františka. Snad jeho pomoc nebudou v budoucnu naše děvčata potřebovat. Hledáme kam umístit kola. V lázních zřejmě nejsou cyklisté vítáni, protože v centru není jediný stojan na kola. Asi místní politika, hosté ano, cyklisté ne. Nakonec kola opíráme o lázeňské lavičky. Připadám si trochu jako barbar, ale jinak to nejde. Musíme vyzkoušet místní léčivý pramen, naši svěřenci se po většinou netváří nějak nadšeně, nechutná jim. Potom rozchod – nákupy, oplatky, zmrzlina, lízátka, pohledy a vše co ospalá kolonáda a okolí nabízí. S paní učitelkou si dáváme v Cukrárně u Františka kávu a dort, z mraků konečně vylezlo sluníčko. Na pár dnů si dovedu představit, že bych se věnoval lázeňskému životu.

Po přestávce pokračujeme k přírodní rezervaci SOOS. Cesta po rovince se sluníčkem v zádech rychle odsýpá. Procházíme rezervací a hledáme bahenní sopky a mofety.  Bohužel i tady se projevuje nedostatek srážek, většina území je prostá vody. Alespoň vývěry plynu jsou dobře vidět. Zkoušíme jeden z místních pramenů – Císařský. Většině chutná, rozhodně více než ten v lázních.  Po cestě naše děti zaujal ježek, ale my se mu moc nelíbíme, rychle prchá. Návštěva muzea, poté občerstvení v místním fast foodu. Vede jej starší paní, člověk by řekl zkušená. Jak si vydělává na živobytí není úplně jasné, protože již první člověk u okýnka vytvořil frontu.  Útratu jedno pivo za 29 a klobásu za 59 musí spočítat na kalkulačce a při objednávce nad čtyři kusy je to pro ni skoro neřešitelné. Ale nakonec snad uspokojila přání všech zájemců. Doporučení – pokud se budete chtít v této oblasti občerstvit, najděte si raději jiné zařízení.

Nezbytné focení a vyjíždíme na návštěvu Motýlího domu. Jsme tam za pár minut, je to nedaleko. Po základním ponaučení, jsou děti vpuštěny do arény motýlů. Je to kouzelná podívaná i nyní na podzim.

Důkladná porada o další trase. Směr a postupné cíle jsou jasně stanoveny. Projíždíme Františkovými Lázněmi jako nůž máslem. Na několika křižovatkách zastavujeme provoz a budíme všeobecný zájem, Jeden z místních se ptá jestli to je ten peleton Tour de France, asi ještě tolik cyklistů neviděl pohromadě. Uháníme svižným tempem a zákonitě se po pár kilometrech roztrháme na menší skupinky. My na chvostu, co musíme opravovat spadlé řetězy a od šmíru už jsme i na nose v jedné chvíli ztrácíme přehled. Měli jsme jet po modré, ale to čelo skupiny ignoruje. Míří kamsi ne severozápad, přitom potřebujeme jet na jih. Na telefonické výzvy hoši nereagují . Rozmýšlíme se co dál. Naštěstí zvolená cesta se ukázala jako slepá a čelo skupiny se vrací. Přebírám vedení, protože dále nehodlám riskovat chyby v kurzu.  Sluníčko zalezlo a začíná být zima, navíc jak už to u nás bývá, když jedete na kole, fouká proti. Kolem páté hodiny přistáváme v Libé u konzumu, všichni zvládli jak závěrečné stoupání tak nebezpečné klesání kolem zámku bez úhony.  Drobné nákupy a hurá domů. Při příjezdu vydán pokyn k odpočinku. Za pár minut si hoši přijdou pro míč, aby si mohli zakopat, další skupina běhá kolem stolu a hraje pinkponk. Ujetých 44 km je nechává zcela lhostejnými. Naštěstí alespoň několik holčiček je unavených a odpočívají.

Večeře – brambory a ryba, výborně okořeněno.

Po večeři zájemci relaxují  v solné jeskyni, postupně se v ní vystřídá několik skupinek. Další část sleduje na videostěně film. Někteří odpočívají na pokojích, část už zase buší do stolu na stolní tenis.

Večerka v obvyklý čas. Máme pár drobných zdravotních problémů, ale ráno určitě budou všichni v pořádku. To, aby se naše zdravotnice nenudila a mohla vařit čaj, či přikládat priznitz. Před půlnocí se ještě z jednoho pokoje ozývá hovor.  Kruci člověk se je snaží trochu utahat, poskytnout jim krásné zážitky, aby měli libé sny a oni to celodenní úsilí zneváží plytkým tlacháním

Pondělí
Podezřele klidná noc, žádné výstřelky, kolem půlnoci snad všichni spí, aspoň to tak vypadá.

Budíček v osm hodin. Ranní hygiena, úklid. Kontrola pořádku na pokojích. Udělen pouze jeden mráček. Nadstandardní výsledek. Jen aby to vydrželo.

Snídaně - na jídelníčku napsáno raut.  Pečivo, kakao... Opravdu se tomu nabídka podobá. Ne, že by to byl katering jako na Hradě, kde panu prezidentovi zvedla sněmovna rozpočet na tyto příležitosti v létě  o 30 milionů korun. Je to trochu skromnější - obsahuje dva druhy salámů, sýr, uvařené vajíčko, máslo, cornflakes, mléko, čaj, kakao, pečivo - výborný chléb, rohlíky. V klidu a v pohodě se všichni nasnídali.

Špatná zpráva dne - počasí. Je zataženo, drobně mží, občas přijde vydatnější přeprška. Co s nimi ? Myslím s vašimi dětmi. Po chvíli rozhodování vítězí náhradní varianta. Jde se do lesa, tam přece neprší. Skupina s instruktory a paní učitelkou vyráží do okolních hlubokých lesů zvaných Smrčina. Při vstupu do lesa se v některých nejmenovaných jedincích probouzí houbařská vášeň, hned jdou po nich. Marně se jim snažíme vysvětlit, že nevíme co s nimi. Naštěstí to není takové jako loni, ale začínají růst. Hlavně klouzci, ale našli i několik krásných hřibů. Snad není letošní houbařská sezóna ztracena.

Rozdělení do tří družstev, hry v lese. Nakonec světe div se, je zaujalo i stavění domečků. Asi rodiče zanedbáváte ve výchově návštěvu lesa... Stateční se vrací kolem půl jedné. Já se zatím mořím s rozvrhem, abychom ho vyladili, dostali do systému a mohli začít používat třídní knihu a sázet známky do elektrinické žákovské. Nakonec se po telefonním mostu Libá - Deutsche Telecom - Rudná dílo daří a zítra snad bude všechno fungovat, jak má.

Oběd - vločková polévka, segedínský guláš, knedlík

Při nalévání dostávám záludnou otázku: "Bude ještě druhé jídlo?". Přiznám se, že tento druh polévky příliš nemusím.  Chvíli nevím, jak z toho ven, protože si vzpomenu na seriál Combeck, kde Lexa a jeho sestra taky jí snad jen obden. Ale chlapec nevypadá úplně podvyživeně. Statečně odpovídám: "Ano." V tom případě polévky pouze trochu," říká způsobně tazatel. Co by dělal, kdybych řekl ne, nevím, uvidíme příště...

Polední klid do 14:30 prodlužujeme o půl hodiny, venku opravdu intezivně prší. Ale 15. hodina to rozhodla, sice ještě mží, ale vypadá to nadějně. Vyndaváme kola z garáže a další závada, poloprázdná pneumatika u kola jedné z dívek. Po trochu větší námaze Ondra nahustí. Problém byl, že ventilek byl zaražený až do ráfku. Podařilo se a vyjíždíme směr Hohenberg. Vysvětluji Ondrovi cestu, má to být po cyklostezce, ale ouha, asi po kilometru zatáčí Ondra prudce vpravo, jedeme po louce. Pohoda vzápětí končí, protože před námi je strž a cesta zpevněná dřevěnými schody. Sklon asi 45%, délka 80 - 90 metrů.  Sesedáme, kola vláčíme vedle sebe, ti fyzicky zdatnější je nesou, Anežce je musím nést já, protože to v žádném případě nemůže zvládnout. Dolů se naštěstí dostáváme bez úhony. Trochu mi to připomíná památné překonávání Nežárky. I komentáře jsem se skoro zdržel. Další cesta k hradu je v pohodě, jenom musíme od Egru (Ohře) vystoupat asi 200 výškových metrů po krásné silnici se serpentinami. Jak říkají skalní cyklisté: "Kopce jsou kořením cyklistiky." U hradu se fotíme u krásné fontánky s vodotrysky, prohlížíme nádvoří hradu, který nyní slouží jako školicí středisko.

Pokračujeme kolem Ohře proti jejímu proudu po cylkostezce na německé straně. Máme v plánu jet po červené a poté se vrátit na českou  stranu. Dobrý plán. Ukazuje se, že, stoupání k hradu Hohenberg byla jenom dětská procházka. I místní nás sledují udiveně, kam jsme se to vydali, ale srdečně nás zdraví.  Postupně překonáváme, nejprve po asfaltce, poté po lesní cestě, několik horských hřebenů. Cesta je příjemná, houby se sbírají ze sedla kola a nálada v družstvu je velmi pozitivní. K německo-české hranici se nakonec dostáváme asi po 7 km poměrně intenzivního stoupání. Fotíme se u hraničních kamenů a ze západu nás zdraví sluníčko. Následuje prudký sjezd do Libé, nahoru se hrabete hodinu a pak jste za 15 minut dole. Již na hranici obce píchl Honza kolo. Čtvrtá závada... Protože k obchodu, kde budeme nakupovat, je to sotva kilometr, vede kolo a za chvíli je u nás. Honem na nákup, zásoby docházejí. Závěrečný transport na Dubinu absolvuje Honza v tandemu za Markem na jednom kole. Odnra mu veze jeho stroj. Je osmnáct hodin a my jsme zpátky. V nohách 18 km, nálada výborná, sluníčko nad námi.

Rychle omýt a na večeři - nudle s mákem, taky se ujala varianta s kakaem. Někteří si šli i několikrát přidat - na dešti a v terénu prostě vyhládne.

Večerní program - hry v klubovně, které si připravila jednotlivá družstva pod vedením Kačky, Dominiky a Iva, našich deváťáků. Šikovné jsou vaše děti, vymyslely to skvěle. Začalo to přetahovanou, pokračovalo tichou poštou, hrou na čísla a večer jsme zakončili lidským pexesem. Tuto hru jsem neznal, ale je výborná a moc se vydařila.

Mezitím druhá večeře - jogurt a taranka.

Ještě k nákupům. Taky jsem si nějakou drobnost koupil. Přede mnou jeden z menších chlapců platil za ochucené mléko v krabičce a k tomu si přidal vakuovanou pikantní klobásu. Zajímavá kombinace, snad to jeho útroby dobře zpracují. Přiznám se, jsem spíš na rychlé cukry.

Nyní večerka, dole je klid. Zítra nás čeká celodenní výlet do Františkových Lázní, přírodní rezervace SOOS a Motýlí dům. Počasí by mělo přát cyklistice. Všichni jsme zdraví a veselí. Dobrou noc      

Neděle
Sraz u školy v 10 hodin. Postupné naložení kol. Pan řidič děkuje panu Hlavínovi za pomoc při nakládání. V cca 10:40 odjíždíme. Naše cesta vede po karlovarské silnici rovnou na západ. Cestou projíždíme Lubencem, jedním z míst, kde jsme také v minulosti absolvovali cyklistický zájezd. Po klidné cestě přijíždíme na místo před jednou hodinou. Vykládáme kola i zavazadla, jde nám to kupodivu rychleji než nakládání. Hurá na pokoje,  které jsou prostorné a vzdušné. Bydlíme po 2 až po pěti. Trochu na mne padá nostalgie, ne že bych tady někdy byl, ale každý, kdo měl v minulosti to štěstí, že absolvoval povinnou vojenskou službu, si dokáže představit, jak vypadaly pokoje. V těch, kde dnes spí naše děti, bylo zpravidla 8 až 20 vojáků, bidla, noční stolky, na chodbě skříňky. Dnes pokoje upravené, nábytek jiné barvy než zelené.

Po krátkém odpočinku a vybalení věcí se vydáváme na první výlet. Překonáváme  první drobné obtíže, už první den při jízdě autobusem se jedno kolo píchlo. Měníme duši a členitou krajinou pokračujeme na jednu z atraktivit této oblasti - hrad Seeberg. Pokud byste chtěli něco zvědět o hradu, můžete čerpat zde : http://www.muzeum-frantiskovylazne.cz/cz/o-hradu

Cestou nás provází nevlídné počasí, fouká, mírně mží, ale to nás nemůže zaskočit. Parkujeme u hradu. Jak to vypadá, když někde zastavíme, si můžete prohlédnou na fotografiích, ale až budu mít čas je zpracovat. Míříme k prohlídce. Vypadá to, že dnes  jsme na hrad zavítali pouze my a menší skupiny německých důchodců. Když nás sledují, trochu nevěřícně kroutí hlavou. Asi nechápou, proč ty děti v začínající zimě jezdí na kole. Současných 12 stupňů celsia je pro cyklistiku ideální. Byli jsme tady na začátku prázdnin, bylo 35 ve stínu, pralo slunce a nic příjemného to nebylo.

Děti absolvují prohlídku všech přístupných prostor včetně místnůstky kata, s útrpnými nástroji a velké výstavy zemědělských strojů různého stáří. Nakonec je ze všech vystavených exemplářů nejvíce zaujal dětský koutek. Mlátily do dřevěného xylofonu, vozily se na malých trakařích určených tak pro tříleté děti, ale vešli se tam pohodlně i naši sedmáci. Odpověděl bych Oldovi Říhovi, který včera snad poprvé v historii kapely uspořádal v Chrášťanch koncert Katapultu. Oldo, i v roce 2015 si mají děti kde hrát. Jenom si hrají absolutně jinak než v 70. letech minulého století, kdy písnička vznikla. Tedy, není to asi úplně pravda, protože malé trakářky je vyloženě nadchly.

Vracíme se po žluté značce do Libé, nejprve prudký sjezd od hradu, potom prudké stoupání, následuje rovinka zarostlou polní cestou kolem rybníků. Kdyby tolik nefoukalo proti, byl by to nádherný zážítek. Některé dívky musí při tom terezínu usilovně šlapat, aby je vítr nezvedl jako drak do oblak. Kolem páté jsme zpátky na Dubině. Všichni OK, jeden drobný pád, již ošetřený, v nohách prvních 14 km.

Večeře : rizoto

Druhá večeře: výborná tvarohová buchta

Večer sledování vítězného fotbalového zápasu. I my z nejzápadnéjšího výběžku gratulujeme Petru Čechovi, panu Vrbovi a spol. k postupu na EURO. Určitě jim společně s námi držel palce i rodák z nedaleké Skalné Pavel Nedvěd. Aktuáílní informace - naši basketbalisté vedou na EURU s Ukrajinou 55 : 37. Kluci, držím vám palce.

Dobrý den,
po roce se opět můžete připojit na naše mimořádné cyklistické zpravodajství.

Tentokrát jsme si vybrali interesantní krajinu nejzápadnějšího výběžku naší republiky - Cheb, Františkovy Lázně, Aš. Místo, kde bydllíme, se jmenuje Dubina a je v katastru obce Libá. Bydlíme stylově přímo v bývalé rotě pohraniční stráže. Rota je opravena a zrenovována pro účely škol v přírodě. Tak jak to bývá a bývalo u těchto zařízení, je umístěno mimo civilizaci a nejbližšími našimi sousedy jsou lišky, které tady dávají dobrou noc, a další podobná zvířata. 

Podstatná informace pro rodiče - jeden z našich mobilních operátorů, konkrétně T-Mobile, zde nemá žádný signál. Důležitá doplňková informace - zásuvek na pokojích je dost.