Aktuální zpravodajství Hochficht 6. a 8.ročník

Hochficht kapitola II.
Zdravím do Rudné a okolí všechny příznivce našeho zpravodajství, doufám, že vaše děti budou dobrou inspirací.

Na závěr si dovolím krátké hodnocení kurzu. Určitě jsme splnili všechny vytyčené cíle. Všichni si vydatně zalyžovali. Začátečníci pomalu odhalovali taje tohoto krásného sportu. Třikrát se skupiny odvážlivců vydali na běžky, které jim přinesli spoustu zážitků. Ač to na začátku vypadalo, že to s dětmi bude složité, protože jejich nesoustředěnost a roztěkanost byla veliká, nakonec musím říci, že to nevybočilo z obvyklých kolejí. Děkuji mým kolegům instruktorům Ondrovi, Markovi, Matějovi, paní zástupkyni Stejskalové a paní učitelce Hluché za jejich práci a péči o vaše děti. Doufám, že si vaše děti odnesli spostu zážitků a prožili příjemný týden.

Končím toto zpravodaství. Možná za rok?

Váš Pavel Kasal

Pátek 30.1.2015

Začíná náročný den. Budíček v 7:00, snídaně v 7:15. Potom balení a nakládka všech věcí do autobusu. Kupodivu vše probíhá celkem svižně. Výjimky se najdou. Naši nejstarší hoši opouští pokoj středem a nechávají Bohouška, aby to za ně vyřešil. Pravděpodobně jim tento jejich přístup příště spočítám. V 8:30 máváme a odjíždíme od hotelu. Počasí je nevlídné, už i na Lipně se místy povaluje mlha.

Při příjezdu na Hochficht se projevuje, že jsou u nás pololetní prázdniny a něco podobného mají asi i v Rakousku. Na place už stojí asi 18 autobusů a osobní vozy skoro zaplnily obrovské parkoviště. Naposledy přezouváme, bereme lyže a míříme k vleku. Poprvé si užíváme frontu, trvá to asi 5 - 7 minut. Sněží, fouká vítr, podmínky podobné těm pondělním. Sjíždíme po modré i po červené, družstva se rozmístila po areále, asi nejlepší lyžování je na červené sedmičce. Je ukrytá v lese a nefouká tam. Přes horší počasí opět lyžujeme o sto šest. Fronty už se vytváří jen sporadicky, maximálně 2-3 minuty.

Krátce po dvanácté se scházíme v bufetu. Tady je to tentokrát složitější. Urvat místo vyžaduje trpělivost, rychlost a taky trochu drzosti. Nakonec se všichni usadí a utrácejí svá poslední eura. Menu jako obvykle - hranolky, pizza, obrovský vídeňský řízek, případně něco k pití. Při polední pauze domluva o ukončení dnešního lyžování mezi půl třetí a třetí. Po obědě se velmi lepší počasí. Méně fouká, nepadá a taky mlha si dala říct. Družsva postupně objíždí všechny sjezdovjky a loučí se s areálem. Většina jich končí na pětce - Vaškova louka - na kotvě absolvují své poslední jízdy. Odcházíme.

Postupně nakládáme, uložit lyže, uložit boty a do autobusu. Někdo se převléká, někteří běží na záchod. Máme naloženo, zbývá nám jeden obal na lyže, asi někdo zapomněl lyže uložit. Jednička, dvojka a trojka sbírají permanentky. Máme naloženo, ale jedničce chybí jedna permice. Zjišťujeme, že nám chybí Marek. Zpátky ke sjezdovce. Ukazuje se, že nepochytil pokyn k odjezdu a vesele krouží jízdy na kotvě stále dokola. Kdo by nejezdil,  když tam nikdo není a podmínky pro lyžování jsou ideální. Asi po dvaceti minutách mu došlo, že už tam nikdo z našich není a tak přichází sám k autobusu, tváře nádherně červené ošlehané šumavským vzduchem, jak to rychle jezdilo, paráda. Před autobusem děláme společné foto. Lyžařský kurz Hochficht 2015 6. a 8. ročník končí.

Tentokrát se nevracíme přes Zvonkovou, ale míříme k hraničnímu přechodu Strážné, nejprve přes Rakousko, potom do Německa a asi za hodinku jsme už zase v republice.  Pokračujeme přes Vimperk a Strakonice, pak už známou cestou k domovu. Na pumpě u Příbrami poslední zastávka, toalety, nákupy, rozdání pamětních diplomů a předání dokladů.

Ve čtvrt na osm zastavujeme u školy. Děkujeme řidiči potleskem, opět nás vozil s přehledem a bezpečně, i když to tentokrát na Zvonkovou a zpět bylo občas dovcela složité. Celý týden sněžilo a údržba na naší straně probíhá pouze drobným pluhováním a občasným inertním posypem. I díky řidiči jsme dodrželi plánovaný čas návratu. Ještě kontrola autobusu a drobný úklid našimi třemi výtečníky.

Dnes se už zase každý vyspí ve své posteli a dostane jídlo od maminky, žádný výběr ze tří jídel a příloh.

Čtvrtek 29.1.2015

Při budíčku se ukazuje, že jsme se dostali do správného rytmu - všichni spí. Vstáváme, snídáme, odjíždíme. Po cestě nás tentokrát provází nevlídné počasí, ale vrcholky začínají být bez mlhy. Autobus jede svižně, ale ouha, před Novou Pecí uvízl v mírném stoupání kamion, čekáme asi 10 minut, než si couvne a my jej můžeme objet. Typické rally letní gumy. Dopravním peripetiím není konec. Na cestě před Bližší  Lhotou potkáváme kamion s návěsem plně naloženým dřevem. Musíme couvat asi 200 metrů a potom se na výhybce a úzké silnici míjíme asi o dva centimetry.

Trochu později než obvykle přijíždíme do střediska. Tam nás ovšem čeká překvapení, mlha z předchozích dnů je pryč. Přezouváme a hurá na svahy. Další příjemné překvapení, na sjezdovkách leží asi 20 cm prašanu. Lyžování v této peřině je příjemné. Užíváme si to. Je sice zataženo, ale povětrnostní podmínky jsou dobré a o těch lyžařských jsem už psal. Paráda. Družstva se postupně přesouvají areálem. Nejlepší je to na třetím kopci a sjezdovce číslo 8. Začátečníci nejprve sjedou modrou dvojku, potom se vydáme na červenou jedničku. Tady to trochu drhne, Sára se totiž rozhodla, že kopec je pro ni moc náročný a jede systémem pluh, zatáčka, soupaž přes tři vlnky a zase pluh zatáčka, soupaž. Že by lyže aspoň na chviličku pustila ze svahu a jela pomocí gravitace, to nehodlá až na závěrečnou pasáž dopustit. Na sjezdovce cca 2,5 km dlouhé musela "naběhat soupaží" aspoň 6 km. Dole ovšem vesele hlásí: "Musíte mi to vyfotit pro mámu, já to sjela." Ano, sjela a ani jednou nespadla, ale byl to záběr na mou psychiku a docela mě při tom vyhládlo. Protože to pro ni bylo náročné, zůstává u bufetu a odpočívá a já se zbylými slečnami mířím přes Vencovu louku a sjezdovku číslo 6 na Zweilsberg. Vyjíždíme na kopec a vítá nás sluníčko - paráda. Rychle sjíždíme osmičku a vracíme se zpět na kopec. Pro jízdu zpět jsme si vybrali 7a. Zhruba s pěti zastávkami a bez pádu je zdoláváme. Dole dívkám prozrazuji, že právě sjeli nejtěžší sjezdovku areálu - červenou a dole černou. Okamžitě hlásí, že odpoledne sem musíme znovu.

Polední pauza o půl jedné. Pizza, hranolky, wurst a další pochutiny mizí v našic strávnících. Berdych právě prohrál svůj zápas v semifinále Australian Open. Škoda Tomáši, snad příště.

Vybraní jedinci ze trojky se chystají na běžky. Nemohou jet všichni, protože převažují malé velikosti bot a pro všechny je nemáme. Tentokrát se důkladněji věnujeme servisu a mazání. Čistíme lyže od červeného vosku pomocí benzínového čstiče. Vyčistit devět párů lyží chvíli trvá. Provádím to v lyžařském oblečení a za chvíli jsem zpocený všude. Ale nechť, co bychom pro naše lyžaře neudělali. Pak ještě polovinu družstva zapnout do běžek a mohou vyrazit. Paní zástupkyně dává instruktáž jak na to a za chvíli devět statečných mizí v lese. Jak se jim dařilo, vidíte ve fotogalerii. Cesta nádherná, výkony skvělé, pády úžasné. V Schöneben se potkáváme na minutu přesně, my zastavujeme na parkovišti a družstvo zrovna dobíhá do cíle. Ideální načasování. Všichni si to prý parádně užili. Servis byl vynikající, tak akorát to stoupalo a skvěle do fičelo z kopce.

My na Hochfichtu. Nuda. Parádní lyžování. Zapomněl jsem zmínit dopolední akci jedničky, kdy zamířili do prašanu pod vlek na sjezdovku číslo deset. Absolvovali spoustu pádů, ale užili si taky mraky legrace. Ve čtyři hodiny se sjíždíme k autobusu včetně holek z Lidlu. Nevím proč z Lidlu, možná se tam chystají pracoval. Ale dostal jsem od nich prosbu, abych je ve svém příspěvku zmínil. Takže holky z Lidlu, jste tam. Kdo by o nich nepsal, když mají na tváři úsměv od ucha k uchu.

Večeře, opět bohatý výběr - hrachová polévka, rýže, kuřecí na kari, karbanátky, brambor, zelenina, borůvkové knedlíky.

Večer v klubovně. Nejprve poučení o organizaci posledního dne pobytu. Potom prodloužená diskotéka, To je za odměnu, protože Ondra tvrdí, že už mají všichni sbaleno a jsou připraveni k odjezdu. To jsem zvědav, jak to zítra dopadne. Z fotografií je vidět, že většina si diskotéku užívá. Jen pár kverulantů, kteří ještě nepochopili, jak je tanec s dívkou příjemný, hraje kulečník.

Ve 23 večerka. Čeká nás poslední den. Co nám asi přinese?

FOTO výlet na běžkách 3.družstvo.

Středa 28.1.2015

Ranní kolorit beze změny. Vyrážíme svižně. Tentokrát počasí nevěstí nic dobrého. Zataženo a na šumavských hřebenech je vidět mlha.

Při příjezdu do střediska žasneme. Na parkovišti je už jedenáct autobusů, dvě třetiny obrovské plochy jsou zaplněny auty. Navíc počasí nevěstí nic dobrého, mlha je i dole. Během dne se dovídáme, že na Hochfichtu je dnes dětský den a zvýhodněné jízdné. Proto ten nával. Všichni začínáme na Hochfichtbahnu, kde první dvě jízdy stojíme strašnou asi dvouminutovou frontu.  To je opruz, stát takto ve frontě.

Naši začátečníci sjíždí dvakrát modrou dvojku. Zdá se jim, že toho málo najezdili a tak před obědem míříme ještě pomocí kotev na šestku. I tu zdoláváme dvakrát. Ostatní lyžují na všech sjezdovkách. Sníh je výborný, ale počasí nám nepřeje, mlha, občas nárazový vítr.

Ve dvanáct se scházíme v bufetu, načerpat nových sil. Částečně díky počasí, ale také pro již viditelnou únavu některých svěřenců zkracujeme lyžování do čtvrt na čtyři. Tentokrát se u autobusu scházíme na čas, nikoho to neláká pokračovat. Paradoxně, když končíme, je počasí nejlepší.

Do hotelu přijíždíme krátce po páté. Děti mají více času na učení, intezivně se mu věnují.

Večeře. Guláš, bramborový knedlík, brambor, ryba, česneková polévka, asi blanžírovaná zelenina - prý výborná. Jako moučník - šišky s mákem - výborné.

Po večeři větší polovina míří za regenerací do aquaparku ve Frymburku. Viditelně si do užívali, protože při návratu všem svítí očička. Ti odolnější si ještě stihli dát v cukrárně nějakou dobrotu. Foto snad zítra.

Únava se projevuje, po desáté většina leží na lůžku, kolem půl jedenácté cca 80 procent dětí spí. Přeji jim i vám krásné sny.

Foto bazén

Úterý 27.1.2015

Vstávání v 7:00, hygiena, snídaně. V autobusu předání běžeckých bot pro první sprinterskou skupinu.

Zastávka v běžeckém areálu. Přidělení běžek a holí, na kolbišti se chystají závody, vytyčují se tratě. Pořadatelé udiveně koukají, konkurenci z Česka nečekali. Po prvních krůčcích našich skejtařů se to provalilo, nejde o závodníky, ale o lyžařské učedníky. Našich devět odvážlivců ze dvojky pod trenérským dohledem paní zástupkyně Stejskalové a paní učitelky Hluché vyráží zdolat trasu na Hochficht. Zprvu je to pohádka, nádherně upravená trať, a čerstvý sníh volá po zdolávání překážek. Pro první úsek je i dobře namazáno, červený pod patky a stoupá to kopce skoro samo. Nevýhoda tohoto mazání se ukazuje při občasných klesáních, prašan přece jenom lepí, takže je to boj do kopce i z kopce. Má to jednu drobnou výhodu, málokomu se to rozjede a i pádů je méně než minule. Pár stížností na servis a mazání se ozývá, asi budem muset vyměnit servismany. Nejhůř je na tom Jindra. Asi dva kilomtry před cílem dostává povolení kouzelná prkýnka sundat a viditelně se jeho pohyb zrychlil. Paní učitelky si nádheru, kterou vidíte ve fotogalerii, užívaly a s nimi i většina závodníků. Před půl dvanáctou jsou v cíli.

Jedna drobná příhoda z parkoviště. Celé mužstvo je ustrojeno a netrpělivě čeká na pokyn k vyražení k vleku. Jen Tomáš pobíhá od kufru ke mě a hlásí, že mu chybí lyžařské hole. Uvádí, že měly stříbrnomodrou barvu, Jedny takové tam leží i výškou by odpovídaly. Rezolutně však tvrdí, že jeho nejsou, protože on je měl podepsané. Nařídím mu, aby všechny obešel, protože se jedná o jasnou záměnu. První kolo je však neúspěšné. To mne rozladí a dopálí, na druhé kolo jdu já. Všem, co mají podobné hole tvrdím, že si je s ním vyměnili. Nikdo nepovolil. Nakonec ho přesvědčím, aby si vzal ty, co tam zbyly a pak to vyřešíme. Karavana se vydává na pochod. Ve chvíli, kdy jsou skoro u schodů k vleku, se zřejmě probudil instruktor Marek, protože v ruce drží hole s Tomášovým jménem. Moc to nekomentuji. Běží za Tomášem a teď je vše v pořádku. Ještě že s úsměvem sledoval naši anabázi, ale vůbec ho nenapadlo podívat se na své hole, zda jsou jeho...

My zatím lyžujeme na všech sjezdovkách a počasí je velmi proměnlivé, chvíli není vidět na krok, pak vysvitne sluníčko a za pár okamžiků sněží. Prostě typické šumavské počasí.  Tuto nepohodu vyvažuje výborný sníh a zase prázdné sjezdovky. Ve dvanáct přestávka na oběd. My i děti si sdělujeme zážitky z běžek i lyžování.

Po obědě opět proměnlivé počasí. Naši začátečníci okusili nejdelší sjezdovku, protože jsme poprvé použili Hochfichbahn. Přes jejich drobné obavy, sjezdovku dvakrát sjedeme, sice pomalu, ale s přehledem. Pár pádů se vyskytlo. Nejsmutnější je Claudie, které se při jednom z pádů trhají kalhoty, ale na funkci to nemá vliv. Trochu ji vadí, že estetický dojem už není ideální. Naštěstí má v hotelu náhradní a tak má jistotu, že zítra bude zase jako ze škatulky. Ve čtyři se scházíme u autobusu. Dnes se osvědčila nová organizace ukládání bot, batůžků a lyží, i polední pauza byla z tohoto pohledu v pohodě.

Po obědě vyrazila na běžky Ondrova skupina. Na startu drobné technické problémy s obouváním lyží, ale i ty byly vyřešeny. Ondra původně hlásí, že se na Schöneben vydá delší a náročnější cestou. Než dojde na rozcestí, svůj úmysl si včas rozmyslí. Skvělá máza a vyšší teplota sněhu udělaly své. Někteří jenom ťapou vysokým krokem, musí usilovně zbavovat lyže vosku. Asi dva kilometry před cílem navíc Anežka sprintovala tak usilovně, že vytrhla botu z lyže, ale ouha, podrážka zůstala ve vázání. Prostě to rozpálila příliš rychle a materiál to nevydržel. Přes všechny peripetie doráží do areálu ve chvíli, kdy tam přijíždíme i my. Jenom to jeho družstvo vypadá jako sněhuláci, sníh mají nejen v botách, ale i kapucích a dalších skrýších v oblečení. Před nástupem do autobusu se musí vzájemně pořádně očistit, jinak bychom tam měli řeku.

Při cestě ze Zvonkové potkáváme auto uložené v příkopě, snad pár metrů od místa, kde jsme před čtrnácti dny pomáhali holanďanům. Zkušeným okem konstatujeme, že tohle je na traktor, lidská síla tady bude houby platná a pokračujeme bez zastávky dál.

Nákupní zastávka v Horní Plané. Zásoby došly, je potřeba nakoupit. Jak to tak sleduji, hitem jsou brambůrky všeho druhu a limonády. Odbornici na výživu by z toho množství cukru a tuků měli vyloženě radost. Určitě by stačilo pro průměrně velikou vesnici na několik dnů. Najdou se i vyjímky. Dva nejmenovaní osmáci kupují sterilovaný hrášek a kukuřičky ve sladkokyselém nálevu. Ještě, že částečně vyrovnali poměr mezi zdravou a nezdravou stravou.

O půl sedmé večeře. Hranolky, přírodní řízek, špagety s omáčkou, restovaná zelenina, obyčejná zelenina, bramborová polévka, moučník - domácí perník.

Večer diskotéka. Probíhala důkladná příprava, dýdžejové připravili playlist, jedna z lyžařek dodala světlo s efekty. Prostě zábava na úrovni. Zřejmě se vydařila, tanečníci odcházeli z diskosíně spokojeni. Dnes jsme vyslechli tento rozhovor dvou šesťáků: "Já jsem včera tančil se čtyřma holkama. Mně to nebaví. Ale to kamaráde o dost přicházíš. Tanec s dívkou je příjemný,"  pravil ten první. Snad se ten nespolečenský tvor napříště po tomto školení polepší.

Foto zdroj Ondra.

Pár fotek z dnešního lyžování

Foto běžky a oběd

Pondělí 26.1.2015

Po klidné noci budíček v 7:00. V 7:15 snídaně  - obvyklá nabídka sýry,  salámy, ovoce, čaj, mléko, kakao, džus,  pečivo, sladké pečivo,čtyři druhy lupínků, dva druhy jogurtů, oblíbené párky a vejce natvrdo; i to si dávají naši svěřenci.

V 7:50 nástup do autobusu. Pouze jedna slečna běží pro brýle. To je rekord, protožo obvykle si jde první den pro věci tak 8 až 10 lyžařů. Skupina se zdála celkově nesoustředěná a roztěkaná, ale tentokrát mile překvapili. Odjíždíme z hotelu kolem osmé, jsou tři pod nulou a začíná nesměle vykukovat sluníčko. Možná předzvěst hezkého dne.

Na parkovišti Hochficht jsme kolem 9:15. Vykládka věcí a obvyklý zmatek, ten hledá to, ten zas ono. Někteří se obují do lyžáků a vzpomenou si, že se jim chce na záchod. V běžných botách by ta zhruba dvěstěmetrová tůra byla snesitelnější, ale když jsou na horách, chtějí si to užít se vším všudy. Ve středisku je bohužel zataženo a mlha. Dělíme se na lyžaře a začátečníky. Lyžaří míří k Hochfichbahnu, aby se rozdělili do družstev, já se skupinkou šesti statečných do kidsparku na koberec. Během dopoledne probíhá postupné dělení do družstev, cizelování a dolaďování přesunů podle výkonnosti. Obvyklý systém nám trochu hatí naši malí lyžaři, někteří z nich totiž neudrží po sjezdu po modré dvojce číslo družstva, které jim bylo přiděleno. Prostě spousta prvotních zážitků z lyžování přebíjí paměť. Sníh je výborný, ale mlha v horních partiích se dá krájet a není vidět na krok, přesto lyžujeme o sto šest. Já se začátečníky děláme první krůčky na lyžích a to doslova. Během hodinky zvládly holky jízdu na koberci a teď  již pilují základní oblouky.  I když začátek je těžký, holky mají dostatek nadšení a tak překonávají první potíže a pády.  Odměnu dostávají přímo od vlekaře, který čas od času podělí kinder originálními bonbóny hochficht.

Polední pauza začíná ve čtvrt na jednu. Zase trochu zmatků, ale nakonec všichni nachází své věci a odpočívají v restauraci. Našim šesťákům se zalíbili stoly s barovými židlemi. Taky poloha je velmi výhodná, pár kroků od záchodů. Dnes kralují hranolky. Většina současně konzumuje balíček a popíjí čaj. Při obědě dochází ještě k několika dalším přesunům lyžařů z družstva do družstva, snad to máme na 90 % vyřešeno.

Odpolední lyžování se podobá tomu předchozímu. V horních partiích mlha, mlha, mlha. Během odpolednu beru odvážnou Emu a Báru na kotvu a jedeme zdolat Vencovu louku. Při první jízdě na kotvě vezu každou samostatně, zvládáme to bez pádu. Při cestě dolů Ema občas spadne. Ptám se, jestli si nedá odpočinek. Rezolutně prohlásí, že ne, protože se chce naučit lyžovat. Kontroluji zbytek svěřenek v kidsparku a jedeme na druhou jízdu na vrchol. Opět chci děvčata vyvézt, ale Bára mi sdělí, že to zvládnou samotné. Úzasná odvaha, protože na kotvě pojedou podruhé v životě. Ema mne uzemní sdělením: „My jsme skautky a zvládneme to“. Ráno stála poprvé v životě na lyžích... No uvidíme. Holky to zvládly bravurně, nasadily si kotvu a bez problémů vyjely až na vrchol. Holky smekám a klaním se. Podobně se odvíjí i druhý, pro Emu dost těžký sjezd, zvládá to s bravurou a snad jenom s jedním pádem. Gratuluji.

Ve třičtvrtě na čtyři odcházíme k autobusu. Přezouvání, nakládání, balení. Postupně přichází i další družstva. Ve čtvrt na pět odjíždíme, všichni v pořádku, možná mírně unaveni. Před půl šestou jsme u hotelu. Během jízdy běží nějaký film s Badem Spencrem a Terencem Hillem. Říkám, že na to jsem chodil do kina, když jsem byl malý. Pěkná vykopávka. Videomanager Ondra tvrdí, že to tak rozhodně nebylo, protože prý jsem se narodil v éře černobílého filmu a tohle je barevné. Kdosi poznamenal, že jsem snad stihl už němý film... děkuji za uznání hoši. To jsem zvědavý, co vytáhnou zítra.

Večeře 18:30 - polévka zeleninová s nudlemi, znojemská pečeně s knedlíkem, rizoto, zelenina. Moučník - žemlovka. Večer v klubovně nejprve pokyny k zítřku - hlavně k výletu na běžkách, z toho jsou někteří upřímně zděšeni, ale jsem přesvědčen, že kouzlo hor, čerstvého vzduchu a pohybu na úzkých prkýnkách je nadchne jako spoustu našich malých lyžařů před nimi. Máme připravenu pro dvojku ranní trasu z Schöneben na Hochficht a odpolední pro jedničku opačným směrem. Některým se o tom bude určitě i zdát. Na závěr setkání pár oblíbených her. Mají nařízeno projevovat nadšení při hrách, ale moc se jim to nedaří, budeme to muset častěji trénovat. Nakonec se většina zapojí. 

Večerka ve 22:00. Na pokojích klid. Výjimky existují - někde kupodivu nestihli večerní mytí. Prý příliš nabitý program. Zítra nás čeká čerstvý sníh. Ovšem předpovědi se liší, někde tvrdí 15 někde dokonce 30 cm. Uvidíme, nyní venku celkem drobně popadává. Douška na závěr, na Lipně dnes celý den svítilo sluníčko, škoda, že nepřekonalo těch pár kilometrů na Hochficht. Možná zítra. Dobrou noc.

Neděle 25.1.2015

Tentokrát se odjezd neobešel bez komplikací, pár našich svěřenců nemá cestovní pas, taky nějaká ta kartička pojištěnce nám chybí. Nemluvě o některých, kteří neznají hodiny, původně jsem si myslel, že 14:30 je přesně a pregnantně stanovený čas, ale není tomu tak. Zřejmě někteří měli k pozdnímu obědu ryby. Proto odjíždíme až kolem třetí. Chybí nám tři účastníci, kteří onemocněli. Proto zdravím Honzu, Tomáše a Lukáše a přeji jim brzké uzdravení.

Cesta autobusem bez komplilací, po tradiční zastávce v Budějovicích přistáváme kolem půl šesté v Jestřábí. Teplota kolem nuly a poletují vločky. Vyložení autobusu, ubytování. Jako minule, bez zvláštních zádrhelů. Během pár minut má každý svou postel a navíc většina bydlí s tím, koho si přáli. Ještě před večeří stihnou někteří naši hoši zkontrolovat pokoje svých kamarádů a upřímně se diví, že i na jiných pokojích jsou postele, sociálky a sprchy...

V 18:30 večeře. Ukazuje se, že jídelníček je zřejmě neměnný a tak tentokrát budou „trpět“ pouze instruktoři. V menu je připravena čočková polévka s párkem, brambory, rýže, pečené kuře, restovaná zelenina, těstoviny s brokolicí, zeleninový salát, samozřejmě čaj. Pro gurmány: chuťově se dá menu uzavřít výborným borůvkovým knedlíkem.

Večer  v jídelně důkladné poučení o bezpečnosti a seznámení s provozem a řádem kurzu. Protože většina účastníků je v Jestřábí nováčky, je instruktáž delší než normálně. Snad se má snaha zítra vyplatí.

Večerka je vyhlášena na 22:00 s tím, že ve 21:30 budou všichni na svých pokojích.  Jak se ukazuje, vzniká družba mezi chlapci a dívkami z osmého ročníku, protože snad všichni jsou na jednom pokoji u dívek. Určitě si mají co popovídat, celý den a půl se neviděli. Normální výměna informací, co jiného? Obezřetně jdu ve stanovenou dobu zkontrolovat tento pokoj, ale ouha, už jsou tam jen dívky. Ptám se „Kde jsou kluci?“ „Odešli', říkají děvčata. Jedna z nich se usměje a upřímně říká: „A to je škoda“.  V tu chvíli jí najednou chvilku závidím, to mládí, tu krásu, ten zápal. Škoda, že už nejsem mladý... Snad v příštím životě.

Večerka. Všichni na pokojích, připravení ke spaní. Pochvala.

Třídíme prohlášení, kontrolujeme nemoci, alergie, léky a další neduhy dětí. Narážíme na jedno zajímavě vyplněné prohlášení. V textu je toto sdělení : "Prohlašuji, že ošetřující lékař nenařídil dítěti ……žádná omezení……    nar.  10. 7. 2008   bytem    Rudná ………… ". Přiznám se, že žáka „žádná omezení“ s sebou nemáme.

Přeji příjemné ráno. Tady vydatně od 21 hodin sněží. Až na sníh zatím klidná noc. Snad půjdou zítra stavět sněhuláci.

Pokyny pro přijímání SMS zpráv 
Odeslat SMS ve tvaru: RUDNA mezera H2 mezera ANO   na číslo 900 77 03 (cena registrační SMS 3 Kč, příjem zdarma).
V případě správného zadání vám obratem přijde potvrzovací SMS.