Adventní exkurze sedmiček

     Navštívili jsme totiž nádherně vánočně vyzdobený zámek v Hrádku u Nechanic. V jednotlivých místnostech jsme obdivovali ozdobené stromečky (spíše stromy až do stropu) s nápaditými ozdobami z nejrůznějších materiálů. Prostřené stoly přímo lákaly k zasednutí a hodování. Dověděli jsme se mnoho informací o zvycích našich předků v době Vánoc. Získané vědomosti pak žáci použili při vyplňování pracovních listů. Mimochodem, víte, že první stromeček se u nás objevil r. 1812, že hlavním štědrovečerním jídlem v Polabí bylo uzené maso, že k oblíbené výzdobě kromě adventního věnce patřila také třesolka (rozřezané stéblo slámy s nalepenými zrnky obilí či hrachu, které bylo zabodnuté v jablku a v průvanu se třáslo)?  Pokud posíláte svým bližním vánoční pohlednice, tak tento zvyk u nás zavedl hrabě Karel Chotek už ve 30. letech 19. století. Aby vánoční idyla byla dokonalá, všude kolem zámku ležel sníh. Nebylo ho mnoho, na koulovačku to ale bohatě stačilo.

      Další zastávkou bylo městečko Miletín. Zde jsme navštívili výrobnu pravých hořických trubiček. Přivítal nás osobně výrobní ředitel firmy pan Klůz. Stručně nám popsal, jak se tato cukrovinka vyrábí. Každý mohl hned onu křehkou pochoutku také ochutnat. Postupně jsme pak ještě ochutnali trubičky plněné různými sladkými náplněmi a dokonce i několik druhů chipsů, které tady také prodávají. Je s podivem, že kombinaci sladkého se slaným (ale i pálivým), všichni ve zdraví přečkali. Zájemci dostali možnost si na místě zkusit trubičku vyrobit. Zabalenou si ji mohli odvézt domů. Většina trubiček ale záhy skončila v břiše autorů. Mnozí hojně nakupovali v podnikové prodejně, aby i jejich blízcí doma ochutnali tuto pochoutku.

     Krátkou zastávku jsme ještě udělali na náměstí v Miletíně. Tam jsou dvě proslulé cukrárny, které vyrábějí další regionální specialitu, a to tzv. modlitbičky (perníkové obdélníčky o rozměrech zhruba  7x5 cm, plněné směsí ořechů, polité cukrovou polevou, zdobené mandlí). Opět mnozí nakoupili jako dárek.

     Poslední zastávkou bylo historické město Jičín. Tady bylo na náměstí spousty sněhu. Následovala opět koulovačka. Kdo měl zájem, poseděl si v některé z cukráren či v pizzerii.

     Exkurze nám umožnila získat nové informace. Mohli jsme si vyzkoušet svou šikovnost. Ono totiž z tenoučké 1 mm silné placky stočit trubičku a nespálit se u toho, není jen tak. Aby nám cesta autobusem rychle uběhla, sledovali jsme dva filmy. Někteří možná doma těžko vysvětlovali, proč mají zmáčené oblečení a mokré boty. Ale do sněhu a čvachty se holt vlézt musí. Vždyť není vůbec jisté, kdy se v okolí Rudné sněhu dočkáme. Možná, že letos bude vše jinak a nejen adventní období, ale i Vánoce, budou po letech zase bílé. Krásné prožití tohoto období všem!

L. Braunová, O. Kohout, I. Šťovíčková – třídní sedmiček