V neděli 10. května, zhruba po roce, jsme se vydali se do Českého krasu. Počet účastníků čítal sedmnáct dětí a dva vedoucí. Počátek výpravy byl v Berouně – Závodí a cesta pokračovala podél Berounky k Srbsku. Na jednom “tajném“ místě jsme odbočili a vydali se vstříc první jeskyni. Měla to pro děti být ta nejzajímavější a nejdelší jeskyně, do které se podívají. Ale ouha, volně přístupná jeskyně byla uzavřená. Nově udělaná vrátka tam byla z toho důvodu, že mnoho lidí jeskyni ničilo a odhazovalo v ní odpadky. Už tam totiž prý nezbyla ani žádná krápníková výzdoba.
Co se dá dělat, šli jsme dále kolem srubu Alkazar, sloužící především jako základna strážcům přírody a brigádníkům, pracujícím v Českém krasu. Před mnoha lety jsme na tento srub s dětmi i bez často jezdili. První a poslední dlouhou zastávku jsme udělali u skal, horolezeckých cvičných stěn Alkazar. Tam byl čas na oběd z našich batůžků. Na Alkazaru je také naše kultovní místo na klasickou schovávanou, pro své nepřeberné možnosti úkrytů. Zde se děti dostatečně vyřádily.
Dále jsme pokračovali prohlídkou velké štoly na Alkazaru. Děti by nejraději prolezly všechny díry ve skalách, ale čas nás tlačil a navíc ne všechny ďoury jsou na Alkazaru – průchoďáku Českého krasu – pro děti vhodné. Další díra byla až za Kačákem při cestě k Srbsku. Je to opravdu jen malá, pár metrová díra pro děti. Sice nemá žádné jméno, ale asi ji začnu říkat dětská jeskyňka. Před námi do ní strčil nějaký otec své děti a my do ní potom po třech na střídačku nastrkaly naše děti. :-).
Vrátili jsme se kousek ke Kačáku a pak už šli podél tohoto slavného potoka, známého z písně „Kačák hučí jak Mississippi“, která vznikla na trampské osadě Fort Adamson. Jen nechápu, proč je na mapách tento velký potok stále udáván pod názvem Loděnice, když každý mu po celé jeho délce odjakživa jinak než Kačák neřekne.
Z cesty jsme zahnuli a vydali se po pěšince do strmého svahu k jeskyni s příznačným názvem Nad Kačákem. Jeskyně je zavřená, to jsme věděli, ale zajímavý byl její velikánský vstupní portál svažující se po pár desítkách metrů až k uzávěru. Jeskyně je zajímavá i tím, že z ní vedou kolejnice, odkud se vyváží nepotřebný vytěžený materiál.
Během cest jsme hráli naší oblíbenou hru Zoro, bomba, povodeň, brouci. Děti také po celou dobu výpravy byly obšťastňovány různými zajímavostmi a výkladem jevů z přírody Českého krasu. Cestu jsme ukončili na zahrádce výletní hospůdky U Krobiána v Hostími. Zde někteří povinně doplnili již došlé zásoby tekutin a děti vykoupily paní hostinské všechny zásoby zmrzlin. Dvě děti zmrzlinu vyhráli za hru. Před odjezdem jsme si ještě dali soutěžní kvíz, složený z výkladů během celé výpravy. Otázky byly jednoduché a všechny děti kvíz zvládly na výbornou, i když vyhrál jen jeden.
Ačkoliv jsme si výpravu prodloužili o dvě hodiny oproti plánu, ani ty nestačily k tomu, abychom si zahrály všechny připravené hry. Většina her zůstala nezahraná na seznamu na lístečku. Účel výpravy byl ale splněn. Děti poznaly a naučily se něco nového a viděly věci na místech, kam se obyčejně nedostanou.
Fotogalerie.
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.