Prolog
Ještě před pár týdny to vypadalo, že žádné hory nebudou. Na Šumavě v prosinci sníh, aby lupou hledal. S majitelem cestovní kanceláře jsme začali řešit krizové scénáře. Vašim dětem to však bylo při informační schůzce jasné, jako jeden muž prohlásily: "Pojedeme, i když žádný sníh nebude." Pochopil jsem a dal kolo do servisu. Musím se připravit na každou eventualitu. Postupně se situace začala zlepšovat, sice moc nesněžilo, ale aspoň začalo mrznout, děla v areálu jela na plno. Těsně před Vánocemi zahájili provoz v omezeném režimu. "Zbytečný výdaj za servis kola", ulevil jsem si. Můj vnuk Jakub přišel o hodnotný dárek, snad mi - to až bude rozum brát - odpustí. Ale i tak nepřišel zkrátka, za dědu zaskočili jiní… Silvestr, omezený provoz pokračuje. Vleky už jezdí všechny, ale sjezdovek je v provozu sotva polovina. Pak jsem si uvědomil: „Proč skuhráš?“ Před pár lety jsme jezdili do Dolního Dvora, byla tam sjezdovka cca 300 m a řádili jsme tam s dětmi celý týden a teď by nám mělo být zhruba 7 km sjezdovek málo…
Středa
Třetí den je na lyžařských kurzech považován za kritický a i nám dnes ukázal svou sílu. Po ránu zjišťujeme stav našich marodů a dva z nich mají stále teplotu. Nedá se nic dělat, pojedou domů. Laskavá maminka jednoho z nich zajistila transport domů. Mnohokrát ji touto cestou děkujeme a klukům přejeme brzké uzdravení.
Naštěstí to byla jediná vážná komplikace dnešního dne. Ostatní nástrahy jsme překonali bez úhony. Do střediska přijíždíme kolem čtvrt na deset. Po celou cestu nás provázela mlha, ale tady v 1000 metrech nad mořem svítí sluníčko. Vybojovali jsme také skvělou parkovací pozici pro autobus, stříbrnou příčku. To se nám snad ještě nepodařilo. Druhé místo znamená, že to ke sjezdovkám a vlekům máme blíže. První den jsme byli myslím šestí a těch cca 150 až 200 metrů navíc je znát.
Družstvo paní učitelky se seznamuje s technikou jízdy na snowbladech. Ostatní družstva využívají všechny otevřené sjezdovky areálu. Po celé dopoledne nás provází sluníčko, po obědě se trochu zatáhne a spadne i pár kapek, ale lyžování je výborné. Na sjezdovkách potkáváme lyžaře pouze v případě, pokud se více našich družstev sejde na jednom místě, jinak je lidí velmi málo.
K obědu se vracíme v pravé poledne a i tady to získává ten správný řád. Děti berou batůžky z autobusu nebo odchází přímo do restaurace. Klidná konzumace doplněná drobnými výstřelky. Dnes dívky odhalily teplou čokoládu se šlehačkou. Vypadá to famózně, nevím, jak to chutná, ale dívky si tento „nízkokalorický a zdravý“ nápoj chválí. Zatím jsem si nevšiml, že by konzumovaly zákusky a dorty, ale i to časem přijde. Jeden rok jim naše děti tento sortiment zcela vybrakovaly. Občas se objeví gurmán, který konzumuje štrůdl se šlehačkou nebo si dá vanilaknedl, to je taková průprava na výše uvedené.
Po obědě řádí na krátkých lyžičkách Honzovo družstvo. Dnes je domluvený dřívější odjezd kvůli večernímu bazénu. Domluva zněla, odjezd v 15:30. Ale podmínky jsou tak výborné, že jsme to úplně nezvládli. Přes důrazné výzvy vysílačkou z centra letového provozu, z velína v kavárně Fichtl, že gate se uzavírá a výprava musí odjet, se nám to daří až krátce po tři čtvrtě na čtyři, ale i tak je to zhruba o půlhodinku dříve než obvykle.
Při návratu na hotel probíhá příprava na plavání. Posunutá večeře na šestou. Plavci odjíždí do aquaparku Lipno o půl sedmé. Ti, kteří zůstali, jdou na vlastivědnou vycházku ke kostelu v Přední Výtoni. Plavci jsou jako obvykle na bazénu sami. Probíhá spousta vodních radovánek. Návrat z Lipna o půl deváté. Nyní probíhá neorganizovaná zábava. Většina chlapců míří do herny na stolní tenis, fotbálek nebo kulečník. Někteří skalní sportovci by si možná se stolním tenisem vystačili po celý týden a nemuseli by ani na lyže. Ty je od pink-ponku viditelně zdržují.
Předpokládaná večerka dnes ve 22:00. Navrhoval jsem po příjezdu plavců, protože někteří frekventanti hlásili, že jsou unavení, postupné zkracování, aby si zvykli na běžný domácí režim. Včera byla večerka ve 21:30, dnes bude ve 21:00 a zítra ve 20:30. Jeden z přítomných Matějů, který mou úvahu vyslechl, měl tak vyděšený pohled, že mi ho bylo až líto. Tak jsem mu navrhl, že ji vyhlásím hned, protože jsem jeho mimiku evidentně nepochopil. Já myslel, že chce jít spát a on se naopak zalekl toho navrženého zkracování… Já tu mladou generaci nechápu, člověk jím nabízí přiměřený prostor k regeneraci a sbírání sil na další lyžování a oni na to nejsou ochotni přistoupit. Vypadá to, že zkrotit si je budete muset doma sami. Jedna z maminek mi sdělila, že jsou v sedmé třídě a chtějí si hory užít… Nic proti tomu, ale já, já je chci a musím přežít. Snad se naše zájmy někdy protnou ve společném bodě.
Dobrý večer, zdravíme do Rudné a okolí.
Úterý
Dnešek proběhl bez zvláštních a výrazných příhod.
Na Lipně je ráno jasno, ale postupně se počasí kazí a zatahuje se. Teplota mírně pod nulou.
Při budíčku většina pokojů tvrdě spí. Možná je dostihla únava, ale mám obavu, že jsme některé děti neuhlídali a děti usínání opět posunuly výrazně před večerku. Včera jsem kolem 23 obcházel pokoje. Na dvou pokojích chlapců hrála televize a hoši měli v mezonetu drobnou párty. Velice se divili, že jako už mají spát. Kontrola předtím proběhla ve 22 a další zhruba po dvaceti minutách. Jeden z hochů mne při mém lamentování úplně odzbrojil řka: „Ale včera jste přišel až o půl dvanácté…“
No, vraťme se k dnešku. Snídaně, odchod do autobusu, odjezd. Ve středisku se ukazuje, že jeden z našich lyžařů nechal rukavice na pokoji v hotelu. Nepomohla ani trojnásobná bezpečností kontrola první při odchodu z pokojů: „Máte rukavice, helmu, boty, peníze…?“
Stejné otázky pokládají instruktoři při odevzdávání bot do autobusu. Třetí kolo po nástupu před odjezdem v autobuse, ptám se já. Opět odzbrojující odpověď: „Já myslel, že je mám.“ Připomíná to klasickou hlášku z trilogie o básnících, chemikář při výkladu říká: „Student, který myslí, je pro studium efektivně ztracen“, postavu hraje Josef Somr. Budu volně parafrázovat: „Lyžař, který pouze myslí, ale nekoná, je pro lyžování zcela ztracen.“ Řešíme erárními náhradními rukavicemi, pro jistotu jich máme několik párů.
Nyní k pozitivním věcem. Oproti včerejšku není ve středisku ani noha. Rakušané nemají svátek a je zataženo, místy mlha. Ne úplně skvělé počasí má ale kladný účinek na sjezdovky. Všechny otevřené jsou výborně upraveny a lyžuje se na nich jedna báseň. Vypadá to, že jsme zlomili i posledního nelyžaře. Na dnešek dostal snowblady a na těchto to jde mnohem lépe. Dopoledne brousí bez přestání Kidspark, odpoledne jej vyvezeme k dlouhému pásu s tunelem a nakonec zvládne s největší opatrností sjet i sjezdovku Vaškova louka. Výborně. Všechna družstva postupně zkouší otevřené sjezdovky areálu, instruktoři si sdělují podrobnosti. Všude je to výborné a nikde nejsou lidi. Trochu to kazí ve vyšších partiích mlha, ale její hustota je snesitelná.
Ještě drobná poznámka ke včerejšku. Při sluníčku, velkém množství lyžařů a ne ideálním provázání sněhu se během dne vytvořili na některých místech a sjezdovkách velké boule, po našem muldy. Na císařské sjezdovce byly tak vysoké, že za některými nebyli lyžaři ani vidět. Honzovo družstvo stojí na zlomu zmíněné sjezdovky a všichni se hromadně ptají: „Co to je? Na tom se taky jezdí?“ Nechápou. Všichni jsou zvyklí na ideálně upravené a rovné sjezdové tratě. Vzpomínám na své dětství a mládí na horách. Co by si tam opečovávané kytičky počaly? Začalo to vlekem, zpravidla kotvou, později skákající pomou. Průsek vysekaný v lese, ledovatá dvoukolejná až tříkolejná trať plná hupů a překvapení. Když jste zvládli a překonali toto úskalí, čekala vás ona trať s muldami. Zažili jsme na nich spoustu zábavy, ale také nesčetně pádů. Rolby TATRApomy se tenkrát používaly pouze jako dopravní prostředek, k úpravám sjezdovek minimálně, někde se pomocí nich maximálně radlicí nahrnoval sníh. Nebudu se rozepisovat o lyžařském vybavení, jen drobnost, takzvané komíny (boty) se snad začaly objevovat někdy v polovině 70. let. Vázání kandahár bylo standardem. Ale dost historie, asi jsem už dost starý. Prostě včera byla k vidění na Hochfichtu i retro sjezdovka. Nakonec to i ti naši borci zvládli a překonali.
V poledne odpočinek v nezvykle tiché a skoro prázdné restauraci. I naše děti se přesunuly dovnitř a úspěšně konzumovaly rozličné potraviny a pochutiny.
Odpoledne pokračuje výborné lyžování. Někde jej trochu hatí, díky malému množství sněhu, větší či menší kamínky. Lyžujeme do zavíračky, po čtvrté hodině se scházíme u autobusu, ošlehaní horským vzduchem a plni zážitků.
Klidná cesta domů. Na hotelu probíhá zaměřování snowbladů pro všechna družstva. Zítra zahájí kreativní lyžování skupina paní učitelky Hluché. Ostatní se postupně přidají. Současně je zjišťován zájem o aquapark. Nejprve jsou zájemci o plavání nesmělí a trochu se stydí. Když, ale zjistí, co je druhou variantou pro ty, co zítra do bazénu nepojedou, zájem raketově stoupá. Jedna ze slečen dokonce zjišťuje, kde jsou ke koupení plavky, které si nechala doma. Asi vás bude zajímat náhradní varianta zítřejšího večerního programu. Podle mne je velmi zajímavá, dětem se to tak ale nejeví. Asi si to budu brát osobně. Druhou možností je večerní procházka s panem ředitelem po břehu Lipenského vodního díla s fundovaným výkladem. Já už nevím, jak bych rozšířil jejich obzory a oni takhle. Br s ředitelem na vycházku, to v žádném případě, raději se budu topit v bazénu. Skoro každý ho má doma. Ale vycházka se mnou, to je zážitek do konce života. A to je zde minimum sněhu; loni jsme se brodili v půlmetrových závějích, a jak si to děti užily.
Blíží se devátá hodina. Děti teď absolvují hry. Instruktoři pro ně připravili plno zajímavých soutěží ve venkovní zimní přírodě. Snad se jich alespoň polovina vrátí. Dobrý večer.
Ještě musím uvést poznámku pod čarou a tiskovou omluvu. Včera jsem zmiňoval jeden z dívčích pokojů, který si vybojoval prasátko za ledabylý úklid. Důvodem nebyl jejich nepořádek, ale skutečnost, že pokoj zamkly. Zmíněnému nejmenovanému pokoji se omlouvám. Ale sdělené informace v této věci platí. Holky kluky dohání mílovými kroky.
Pondělí
Po probuzení to vypadá skvěle, venku jasno a přiměřeně mrzne, teplota kolem -6 st C. Snad zažijeme krásný lyžařský den.
Budíček v 7:00, hygiena, úklid, bodování pokojů. Vše v běžném standardu. Někde uklizeno, u některých nepořádek oceněný prasátkem. Začíná se stávat pravidlem, že genderové poměry se vyrovnávají. Možná na děti působí ona všude zmiňovaná globalizace, tedy na děti, spíše na dívky. V minulosti bylo výjimkou, že slečny neměly uklizeno, dnes se některé dívčí pokoje poměry s chlapci vyrovnávají. Asi jsem to vzal moc zeširoka globálně, já v tom spíše vidím postoj, který se mi moc nelíbí. Nám je to prostě fuk. Však on to za nás někdo uklidí…
Snídaně v 7:30, podle letmého pohledu vítězí zobání s mlékem nebo jogurtem. Někteří nepohrdli opečenou klobásou nebo natvrdo uvařenými vejci.
Od osmi hodin probíhá přesun do autobusu. Pár popletů se vrací, tu pro rukavice, tu pro peněženku, ale vše pod obvyklým limitem. Odcházím poslední, uklízím klíče. Před lyžárnou leží opuštěný batůžek. Naši nasednuti, kolegové z Lysé a Brandýsa také. Komu asi ten sirotek patří? Ukazuje se, že tentokrát skleróza zavítala do našich řad. Bez upozornění by Honza byl bez svačiny i bez peněz. Stane se.
Klidná cesta do střediska. Vyrážíme v 8:15, slušný čas. Před poslední odbočkou na silnici do areálu ve vesnici vzdálené asi 5 km stojí jeden z pracovníků lyžařského centra a reguluje dopravu. Co to? Za celou dobu, co kdy na Hochficht jezdíme, jsme takovou péči nezaznamenali. Ukazuje se, že krásné počasí a rakouské prázdniny na Tři krále, vyprovokovaly šéfy k tomuto opatření v očekávání rekordní návštěvy. Ale naštěstí byla tato idea lichá. Na parkovišti je hodně Rakušanů s dětmi, ale pouze 6 autobusů, auta plac zaplňují, ale zažili jsme tady i vyšší návštěvy.
Vybalujeme, přezouváme, předáváme skipasy. Vše probíhá ve slušném tempu a podezřelém poklidu. Rozcházíme se, „lyžaři“ na Hochfichtbahn, začátečníci a ti co si potřebují jízdu na prkýnkách osvěžit, se mnou do Kidsparku na koberec. Mám jich nakonec šest; tři začátečníky a tři, kteří se jdou rozlyžovat. Tyto slečny veřejně chválím a děkuji za rozumný přístup. Holky se po pár jízdách dostávají do lyžařské pohody. Před polednem s nimi zvládáme i jízdu vajíčkem na Vaškovu louku a dolů. Začátečníci dělají první opatrné krůčky. Ve vysílačce slyším konverzaci instruktorů, kteří dělí na modročervené dvojce frekventanty do družstev. Již z ní je mi jasné, že se mé malé družstvo rozroste. S vypětím všech sil svážejí opatrně instruktoři další členy mého družstva po místy ledovaté sjezdovce. Podařilo se bez ztráty desítky. Nevím, jak v budoucnu pokračovat. Asi budu potřebovat od vás rodičů radu. Při včerejším poučení jsem jasně a zřetelně, alespoň jsem si to myslel, vylíčil nástrahy místní dlouhé sjezdovky. Barvitě vylíčil rozdíly plácku u chaty kdesi na našich horách s místním terénem. Přesto jsem výše zmiňované neodradil. Oni jsou přece vynikající lyžaři a vše zvládnou. Stálo je to i naše instruktory spoustu sil a fyzického i psychického vypětí. Paní učitelka navrhuje zpracování dotazníku, který předám rodičům, oni pak uvedou a popíší schopnosti svých dětí. Možná vteřinu, vlastně sekundu o tom uvažuji, ale pak to zamítám. Podobně jako subjektivně hodnotili a přecenili své síly lyžaři, by asi postupovali i respondenti… Naštěstí ne všichni tak uvažují… vracím se k našim třem dívkám s pochvalou a to mi vrací zpět můj optimismus.
Nebudu dlouze popisovat další běžné nešvary. Mě nepasují boty do lyží, moje lyže mne neudrží ve vázání, moje hůlky nemají poutka atd. Nepasující boty - asi jsem si vzala maminčiny, nefunkční vázání - mně seřizoval vázání táta (asi velký odborník ze skiservisu, kde vzal potvrzení?) Hůlky bez poutek - tak mi to dali v půjčovně, asi velmi solidní firma. Mohl bych v litaniích pokračovat, ale proč? Šroubovák a zkušenosti máme.
Vše přebíjí nádherné počasí a natěšenost z jízdy na prkýnkách. Je to boží, mušky by se našly, ne dokonale upravené svahy, chvílemi fronty u vleků a další drobnosti.
V poledne se scházíme k odpočinku v restauraci, tedy my instruktoři. Děti využívají pivní sety před občerstvovnou. Dostává se mi pokárání za nevhodný výběr místa. Svítí na nás slunce a někteří naši členové se nadměrně zahřívají. Zítra se na ně vybodnu, ať si hledají místo, kde chtějí. Ten stůl jsem v plné restauraci hájil dobrou půlhodinu svým drobným tělem a vytříbenou němčinou odrazoval případné spolustolovníky: „Nicht platz,“ důrazně.
Po obědě mírně přeskupujeme družstva, ladíme barevné kombinace. Chybí nám asi 4-5 lyžařů. Ukazuje se, že se snaží dostat do zamčeného autobusu, protože si do něj odložili rukavice a helmy. „On tam není řidič,“ sděluje mi jedna z nich, která se aspoň vydala řešit situaci. „Proč by tam měl být?“ myslím si v duchu, když je skoro půl druhé a instrukce zněla jasně. Otevřeno od 12 do 13. Mám chuť vyslat dvě dávky, pokyn zněl jasně. Řidiče nakonec vytrhávám od jídla, zrovna do sebe láduje winerschnitzel mit pomes. Přeruší konzumaci a jde opozdilcům otevřít. Tuto situaci jsem zažil již v minulosti, ale nikdo neodkládal do zavazadlového prostoru ani helmy, ani rukavice. Všechno je jednou poprvé…
Následuje idylické lyžařské odpoledne. Lidí ubývá, sluníčko připaluje, plotny měknou. Paráda. Po šestnácté se scházíme u autobusu, nakládáme, balíme. Zase vše bez větších zádrhelů. Klidná cesta do Výtoně.
Krátký brífink, večeře, osobní volno. Klid a mír. Pohoda. Trochu vzruchu před večerkou, někteří neznají hodiny.
Máme 22:15. Dokončuji dnešní zpravodajství. Mé stehenní svaly se probouzí, chůze do schodů a ze schodů mi činí drobné potíže, a že jich je tady požehnaně. Ale vyrazím do vířivky, dám masáž, vylepším to párou a vše bude opět OK.
Slyším relativní klid, po hotelu se rozléhá jen drobný šum, snad to dnes děti zapíchnou o něco dříve. Kvitoval bych tak dvanáctou. Děti, prosím. Děkuji.
Do Rudné a okolí posílám pozdravy a přeji sobě i vám klidnou noc.
Zažili jsme s vašimi dětmi opravdu vydařený lyžařský den.
Neděle
Vzpomínám na situaci před rokem, cesta ze Zdic nám trvala skoro hodinu, na dálnici 20 - 30 cm sněhu a silničáři na svačině. Dnes jsme to po suché autostrádě zvládli po D5 za 15 minut. Ouha, u školy už je plno, rodiče si pospíšili, nebo že bych někde udělal chybu v informačním kanále? Nu což, lepší když jsou na místě, než abychom jako obvykle čekali. Minule jsme napjatě očekávali jednu slečnu, dnes pro změnu jednoho hocha. Asi doplním Murphyho zákony o další pravidlo: „Čím blíže ke škole bydlíš, o to později na sraz přijdeš.“ Alespoň ti posledně jmenovaní tuto nepřímou úměrnost skvěle naplnili.
Vcelku rychle máme naloženo s onou jedinou výjimkou. Sotva stačím pozamykat a pozhasínat v nových šatnách u Masarykovy ulice. Tam se musely některé dámy vydat pro přezůvky. Ty poslední si sice rozsvítily, ale na zpětnou operaci mají doma rodiče a ve škole ředitele. „Ať si zhasíná, když si to nechal postavit…“ Bohužel nejsou samotné, které mají tento názor. Někteří naši žáci nemají doma zřejmě vypínače a tak si to musí alespoň ve škole vyzkoušet. Nyní mne napadlo, že to má zřejmě mnohem prozaičtější důvod. Naše děti jsou vzdělané a technicky zdatné, ví, že jsme v období záruky a tak mi pomáhají tímto způsobem hledat a odhalovat případné závady v elektroinstalaci a na světelných zdrojích.
Před odjezdem probíhá v autobuse počítání mužstva. Dospějeme k číslu 53, ale má jich být jen 52, máme jednoho navíc. Žádný z rodičů se k přebytku nehlásí, usoudím, že zřejmě v sedmé třídě někdo nedokáže počítat do 52. Nápravné opatření - při hodinách matematiky po návratu z kurzu zopakovat číselnou řadu 1-52. Tvoje chyba řediteli. Vyrážíme, máváme, nejedna slza dojetí uklouzne. „No snad to ten neurotik, kterému jsme svěřili naše děti, zvládne“, myslí si zřejmě řada rodičů. Uvidíme.
Cesta probíhá v klidu. Standardní zastávka na Molce v Budějicích. Na úrovni Vyššího Brodu se objevuje i sníh. U hotelu jsme krátce po 18 hodině a je tady pocukrováno, 3-5 cm sněhu. Sláva. Vykládáme.
Pouze na začátku rozdělování do pokojů to trochu drhlo, ale trvalo to sotva 2 minuty, pak jde již všechno jako po drátku. Během dalších 10 minut máme všechny ubytovány. Pak se sice objevili dva až tři kverulanti, kteří tvrdí, že jsem je nastěhoval do pokoje pro šest (čtyři), ale jsou tam jen čtyři (dvě) lůžka, ale i to jsme vzápětí vyřešili. Mávnul jsem kouzelnou hůlkou a chybějící lůžka byla na světě. Inu, zázraky na počkání, nemožné do tří dnů. Tak mne vychovali mí rodiče a vycvičilo české školství.
Večeře. Základní potravinou jsou hranolky a kuřecí řízky. Pár býložravců přidává výborný salát nebo aspoň vařenou baby karotku. Někde na talíři jedna, občas i dvě, máma nařídila, musíš hlavně zeleninu…
Ve 20:00 schůzka v tělocvičně. Vyčerpávající poučení o bezpečnosti, organizaci, denním řádu, pravidlech lyžování, nasedání na vlek apod. Tentokrát proloženo názornými ukázkami i se zvukovou kulisou. Kubo, děkuji, tvoje brm brm brrm jsem několikrát vhodně uplatnil. Dával jsem si pozor, aby motory nejely na plný výkon a já ty v prvních řadách současně nesprchoval. Uvidíme zítra, zda si názorné ukázky vzali frekventanti k srdci.
Jen tak mimochodem i při tomto setkání jsme počítali. Při prvním pokusu nám pro změnu jeden chyběl. Trochu jsem se vyděsil, jestli ještě nesedí na WC v Molce, ale třetí pokus byl již úspěšný, výsledné číslo bylo správné. Zajímavé bylo taky rozesazení chlapců a dívek. Jejich řady se vůbec neprolínaly, sektory byly jasně ohraničeny. Jsem zvědav, jak dlouho to vydrží. Mám takové tušení, že ve čtvrtek při disco určitě nastanou nějaké množinové průniky. Jedna či druhá strana pustí zatím „nepřátele“ na svá území.
Ve 22 večerka. Ve 23 možná třetina respektuje časový rozpis dne. Ve 23:30 se poměr otočil, třetina ještě odolává, nastupují první výchovná opatření. Ve 24 vzdoruje již jen hrstka obránců pevností, za to o to urputněji. Je třeba nasadit těžší donucovací prostředky. 0:30, vypadá to, že už vzdoruje jeden pokoj. Snad.
1:30 - dopisuji zpravodajství. Buď nám klekl server, nebo se objevila žába na prameni místní wifi, nejde to uložit.
Pokud jste ráno u kávy našli zpravodajství nedokončené, může za to jedna z uvedených možností. Při první variantě naštěstí na webu nevidíte nic. Máte smůlu. Ukládám zpravodajství do Wordu a jdu spát. Ráno moudřejší večera. Dobrou noc, dobré ráno.
1:45 ověřuji mobilem. Je to tam, zveřejněno sotva 8 minut a máme tři přečtení. Lidi, proč proboha nespíte?
Formát pro tisk
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.