Za slunného počasí jsme se březnovou sobotu vydali na výpravu do lesa. Sešla se pěkná skupinka dětí, i když účast byla poloviční – druhá půlka před výpravou průběžně odpadávala.
První zastávka byla u tří rybníčků ještě zcela pod ledem, které leží na začátku lesa, v údolíčku. Zde jsme si řekli jednu zajímavost o „jarních“ žábách. Děti dostaly na dobu výpravy malé dalekohledy, tak hned pozorovaly opeřence v korunách stromů. Od rybníků se všichni badatelé přesunuli hlouběji do lesa za občasného přispění hry „Povodeň, Zoro, brouci a bomba“. Tato hra provázela celou výpravu. Další zastávka byla na kládách. Po svačince jsme si povídali o letokruhách stromů. Nejstarší strom, který dětem posloužil k posezení, měl podle spočítaných letokruhů nějakých sedmdesát let.
Po svačince a praktické letokruhové poznávačce jsme se cestou zastavili u lapačů kůrovce a ukázali si lišejníky. Další zastávka byla především herní. Místo bylo jako stvořené pro klasickou schovávanou, po které se hrál ještě Mrazík. Byl čas vydat se dále. Cesta z velmi prudkého svahu se dětem ohromně líbila. Další stanoviště bylo u potoka. Nejdříve jsme se byli podívat na několik liščích nor. Čerstvě vyhrabaná hlína a stopy dosvědčovali, že některé nory jsou obydlené. Po obhlídce nor si děti vymohly stavění domečků, ale vzápětí většinu zaujal potok. Tedy potok. Spíše potůček, u kterého se našel náš první jarní obojživelník, skokan. Někdo začal potůček čistit od nánosů větví, někdo stavěl hráz.
Než se výprava vydala dále, povídali jsme si o „pobytových znameních“. To je obrat pro poznání zvířat, která o sobě v přírodě dávají vědět. Děti správně přišly na to, že výskyt konkrétního zvířete poznáme podle stop, trusu, peří, ohlodané kůry, šišek, okousaných oříšků, vývržků atd. Takže jsme se cestou zastavovali například u bobků a zjistili, že na místě byl srnec.
Po polední svačince bylo v plánu poznávat stromy po hmatu, kdy se strom se zavázanýma očima pozná podle kůry. Na samotné poznávání po slepu ale již nebyl čas. Po cestě jsme si ještě zahráli s šátky na Liščí ocásky. Okruh, který naše výprava lesem utvořila, se uzavřel opět na kládách. Zde jsme si udělali kvíz z toho, co si děti všechno z výpravy zapamatovaly. A protože poznatky byly praktické a ne jen teoretické, děti si zapamatovaly většinu z lesní výpravy. V Úhonicích zbylo ještě trochu času, než přijel autobus, tak se hrála česká klasika „Cukr káva, limonáda...“.
Fotogalerie
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.