V areálu školy se objevily nové lavičky. I když označení nové není to správné slovo, lavičky jsou u školy už několik let a mají za sebou pestrou historii. Z opěradel na nás před časem vyzývavě vyhlíželi tváře politiků, slibujících nemožné. Politická i komerční reklama se s lety vrstvila, až zanikla pod jednobarevným nátěrem. Pan školník se na podzim pustil do renovace. Prohnilé sedáky nahradil novými, krásně nalakovanými fošnami, utáhl všechny šroubky, zkontroloval bezpečnost. Plakátová záda vybízela k novému pojetí, kterého se ujali žáci z prvního stupně během několika hodin ve školní družině. Lavičky u školy jsme uchopili jako místa na čekání, a to se odrazilo i v dětských výtvarných návrzích. V motivech jsou ukryty drobné hry a hádanky na krácení dlouhé chvíle.
- Lavička – Kdy už přijde?
Pejsek se doma nemohl dočkat svého páníčka, tak doběhl ke škole a čeká na lavičce před školou. Najdeš cestu ke škole v prstíkovém bludišti, všiml sis skrytého nápisu?
- Lavička – Vesmír
Raketa s panem s ředitelem letí vesmírem, zanechává za sebou stopu. Zjisti, z jaké planety letí a kde přistane? Poznáš některé planety sluneční soustavy?
- Lavička – Píp, bude líp!
Lavička z lesního paloučku, kde žlutý ptáček ztratil pírko. Najdeš ho mezi ostatními?Zlomyslný lišák zajíčkovi rozházel mrkvičky. Spočítáš je? A poslední hádanka, která třída tuto lavičku namalovala? Odpověď je ukryta v obrázku.
Přejeme příjemné čekání.
Martina Iblová a žáci prvního stupně
Formát pro tisk
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.