Zprávy z Anglie

Den 6

Ráno nás opět vítá jasná obloha, sluníčko a křik racků. Po snídani a nezbytné hygieně opět vyrážíme na své zastávky autobusů. Objíždíme celé městečko, každý z účastníků zájezdu je na svém stanovišti, vše jde jako po másle. Hromadný výsadek v parku u školy, ve kterém se zastavujeme u busty slavné spisovatelky Aghaty Christie, jež se v Torquay narodila.  Připomínáme si významná díla a okamžiky jejího života. Přes přístav míříme do školy, otevírají se obchody, kavárny… Centrum městečka začíná ožívat. Děti odchází do svých tříd a začíná jim poslední den výuky. Téma je ve skupinách odlišné, ale točí se kolem královské rodiny. Všichni jsou rádi za přestávku, občerstvují se a většina vyráží ven na sluníčko. Škola končí tentokrát o 10 minut dříve. Studium je zakončeno slavnostním předáváním certifikátů. Loučíme se se školou, prcháme k autobusu, který na nás čeká v nedalekém parku, nasedáme a vyrážíme do nedalekého městečka Exeteru, kde se nachází starobylá katedrála svatého Petra. Byla založena v roce 1050. V městečku se nachází ale i další historické objekty, které pocházejí z dob římské invaze okolo roku 50 n. l. Po společné prohlídce odcházíme na pěší zónu, kde dětem po důkladem poučení dáváme jimi toužebně očekávaný rozchod.

Shopping spree začíná…oblíbený Primark je brán útokemJ. Kolem 17:30 ušlapaní, ale spokojení nasedáme s papírovými taškami do autobusu, který nás v Torquay opět rozváží na jednotlivá stanoviště, a rozcházíme se do svých náhradních rodin, abychom zde přespali naposled. Všem to uteklo jako voda!!! Zbývá zabalit věci do kufrů a rozloučit se, jelikož ráno na to nebude příliš času. V 5:15 nás náhradní rodiče dovezou na naši 1 (stanoviště autobusu) a vyrazíme do hlavního města GB – Londýna. Čeká nás náročný den. Jaký bude a byl, Vám povědí už sami děti.

Den 7

Londýn

Den 8

Návrat do ČR v odpoledních hodinách, děti se Vám ozvou po přejetí státní hranice do ČR.

Den 5

Probouzíme se do jasného slunečného rána. Po ranních rituálech odcházíme s paní učitelkou na stanoviště autobusu č. 1. Má tam dorazit 9 studentů, kteří bydlí nejblíž. S mírným mrazením v zádech čekáme. Přicházejí všichni a včas. Odjíždíme na meating point 2  - opět všichni. Tak to jde, k našemu velkému překvapení, na všech 11 zastávkách! Děti dostávají pochvalu nejen od nás, ale i od naší paní průvodkyně, zpíváme písničku a míříme ke škole, kde děti tráví druhé dopoledne. Na programu je všem blízké téma jídlo, situace v restauraci – objednání, placení… Tři hodinky utečou jako voda, včelí úl vylétne před školu a směřuje si to opět k autobusu. Vyrážíme stejným směrem jako včera z Torquay, tentokrát však míříme o něco dál – na legendou o králi Artušovi opředený Tintagel. Cestou děti dostávají výsledky včerejšího kvizu, otázky pěkně zamíchaly celkovým pořadím, a píší již jeho 3. část, která se týká programu včerejšího dne. Opět projíždíme nádhernou krajinou, od paní průvodkyně se dozvídáme mnoho nových informací o místě, do kterého míříme, vyslechneme si celou legendu o slavném králi a jeho skupině. Nechybí ani pasáž ze zápisků samotné manželky krále Artuše, která patřičně z ženského pohledu legendu dokreslí. Po dvou hodinách jsme na místě, ve vesničce nás děti vykručí krátký rozchod. Nakupují suvenýry a tradiční anglické jídlo – fish and chips, z něhož kape olej. Vášniví fotografové loví obrázky místní pošty. Kamenný domeček se zvlněnou břidlicovou střechou pochází ze 14. století a byl prohlášen národní památkou. Asi po 30 minutách se houfujeme na předem daném místě, zavádíme nový systém počítání. Každému přidělujeme číslo a počítáme se – drhne to, nicméně jsme všichni a vyrážíme směrem k moři – směr ↓. Za několik okamžiků se před námi objevují dech beroucí přírodní scenérie. Všichni fotíme o 106, bohužel paměť některých přístrojů je již na svém maximu. Ostatní obrázky ukládáme raději do paměti vlastní, ta je téměř neomezená a uchovává „foto“ na celý životJ.

Poté co jsme sešli ↓, šplháme po úzké cestičce ↑. Náročný terén zdoláváme všichni bez problémů, odměna stojí za to – výhledy na zříceniny starého hradu, pobřeží. Potkáváme i samotného krále Artuše, neodmítáme nabízené společné foto. Pěkně tu fučí, máme pocit, že za chvíli vzlétneme, proto se raději vracíme ↓. Nicméně nás čeká cesta ↑. Nevracíme se stejnou, ale stoupáme do protějšího kopce, kvetou zde jarní rostliny – prvosenky, orseje, blue bells… nad přehlídkou mechů, lišejníků a kapradin na místních kamenech, zídkách… srdce mladých přírodozpytců jásají. Nahoře na nás čeká autobus, nasedáme, máváme jeho veličenstvu Artušovi a rytířům kulatého stolu a míříme zpět do Torquay ke svým rodinám. Zítra nás kromě jiného čeká i velký shopping! Tak hurá do postýlek.

Den 4

Dopoledne se odehrává ve znamení školy, kam rodiny děti přivážejí. Jsou rozdělené dle úrovně do 2 skupin, výuka trvá 3 hodiny (1 h - 60 minut), 20 minut je dlouhá přestávka. I ve zdejší škole dbají na bezpečnostní opatření, jsme poučeni o BOZ, procházíme celou budovu, jsou nám ukázány nouzové východy, playground, herna, knihovna, místnost, kde se svačí… Ve škole nezvoní, ale všichni jsou ve svých učebnách včas a učí se, panuje zde naprostý klid. Pozdravit nás přichází pan ředitel a zaměstnanci školy. Kromě nás jsou tu ještě němečtí studenti. O přestávce se všichni rojí jako včely, škola se stává opět hučícím úlem – po sdílení prvních dojmů vytahují děti svačiny, usazují se do křesílek nebo k PC, která jsou volně přístupná pro školní práci J. Někteří neodolají nabídce automatů a ochutnávají brambůrky, čokoládky, sušenky… Po ukojení hladu někteří hrají stolní fotbal, jiní zkoušejí karban, zbytek se jde provětrat po starých točitých schodech na hřiště – tedy hřišťátečko. Nezvoní, ale všichni jdou do tříd a školou se rozhostí opět klid.

Zvonek (ne) zvoní, škola končí, po schodech se běží…ven, štrúdl Rudná-Liberec odchází do autobusu, nasedáme a vyrážíme směr národní park Dartmoor. Naším cílem je potkat se se psem baskervillským, obdivovat přírodní krásy, dýchat čerstvý vzduch, hýbat se a neukopnout si palec, vynechat nemůžeme svačinu. Po hodině jízdy nás autobus vyklápí na úpatí kopce.  Za neobvykle hezkého počasí šplháme nahoru, někteří popadají sotva svůj dech, ale nakonec zdoláváme všichni. Námaha stojí za to, otevírají se nám výhledy do místní krajiny, pes baskervillský zatím v dohledu není. Ten, kdo měl dost odvahy, mohl pod dozorem vylézt i na žulovou skalní věž Heytor. Kdo zůstal pod skalkou, válel sudy, také dobrá volbaJ.

Zahajujeme sestup.  Psi baskervillští se objevují, jsou dokonce 2! Naše cíle jsme splnili do puntíku.

Autobusem popojíždíme uzoučkou silnicí několik km, tentokrát máme namířeno k prehistorické vesnici – tedy k jejím základům. Takže opět do kopce a z kopce, nezbytná fotodokumentace a opět do kopce a z kopce.

Poslední zastávkou dnešního dne má být nejmenší vesnička široko daleko v kraji – Widecombe in the Moor. Leží v malebném údolíčku, nicméně pro autobus není snadné se tam dostat. Zaběhlý postup je následovný: autobus vyjede po silničce na vrcholek kopce, zde zastaví a řidiči mapují dopravní situaci ve vesničce v údolí. Nemohou sjet dolů, dokud cesta není volná. Máme štěstí, po 5 minutách čekání je silnička průjezdná. Vyrážíme, ale netušíme, že stádo místního dobytka se rozhodne tuto přecházet. Dobytek má v Anglii, pokud není uvedeno jinak, přednost v chůzi. Trpělivě čekáme a doufáme, že nás všichni zdola i shora vidí a nerozjedou se. Konečně je stádo na druhé straně, nicméně poslední malé tele ne a ne přejít. Stává se fotomodelem. Nakonec i ono pochopí, že stát uprostřed silnice není úplně bezpečné a odkráčí za svou mámou na druhou stranu. Přijíždíme do vesničky, jdeme se podívat na kostel z 15. století zasvěcený sv. Pankrácovi, kolem je velmi starý hřbitov. Po prohlídce neodoláme náporu dětí a dáváme jim rozchod. Místní café má tržbu, prodávají tu výborné zákusky, osobně zkoušíme scones se smetanou a jahodovým džemem. Majitelé nám několikrát zdvořile děkují za návštěvu. Cesta z vesničky již není adrenalinová, doprava je nulová a stádo daleko na pastvinách. Vracíme se do Torquay. Děti vystupují na různých, předem určených místech, mají v ruce mapy a do rodiny musí dorazit již sami. Všichni tvrdí, že ví kudy. Je 23:00 místního času a dosud nikdo nevolal. Zvládli to. Je třeba se dobře vyspat na zítřek.

Den 3

Ranní sraz u autobusu – včelí úl – dojmy, zážitky. Všichni jsou v rodinách spokojeni, jídla dostali dost.

Vyrážíme na celodenní výlet do jihozápadní výspy Anglie. Cestou obdivujeme nádhernou přírodu, projíždíme přístavem Plymouth, kde opouštíme hrabství Devon, a vjíždíme do hrabství Cornwall. Děti zpívají Have a nice day, odpovídají na otázky kvizu, jež je sestaven z otázek, které se týkají informací, jež nám byly sděleny průvodkyní předchozí den. Lands End nás vítá typickým anglickým počasím – déšť, vítr, zima. Nicméně vyrážíme kolem pobřeží k útesům, na které v dávných naváděli místní obyvatelé lodě, aby ztroskotaly. Vylovené zboží pak prodávali dál do celé Anglie. Děti zakouší drsnou tvář zdejšího počasí. I přes naše opakované apely, že počasí se mění každou chvíli, že mají mít nepromokavé a neprofoukavé oblečení, někteří neposlechli. Zdejší místo je vyhlášené místní kulinářskou specialitou – Cornish pasty, neváháme za pouhé 4 libry zakupujeme a ochutnáváme. V těstě jsou brambory, cibule a mleté maso – vše teplé. Taštičky přijdou opravdu k chuti. Cestou zpět ještě prohlížíme miniatury zdejších historických vesnických stavení.

Vyrážíme na cestu zpět. Mávnutím proutku s mění počasí, je jasno, větrno. Na St. Michael Mount je nádherný pohled z pláže, bohužel je příliv a my se suchou nohou na hrad nedostaneme. Odjíždíme do  mondénního St. Ives – menšího pobřežního městečka s křivolakými uličkami se spoustou miniaturních obchůdků, prodávají tam vše možné i nemožné. Místní jsou na písečné pláži, malé děti se koupou. My větrovky zapínáme až ke krku. Fouká severák, je 12 stupňů, ale proti gustu žádný... Děti mají opět rozchod, potkáváme je s barevnou ledovou tříští v ruce. Nastává krizová situace, paní průvodkyně si spletla čas srazu. Dala nám o hodinu více. Sbíráme děti z přístavu, městečka, každý má podat informaci, že sraz je dříve, pokud někoho z naší skupiny potká. Je to neuvěřitelné, jak to funguje, za 20 minut jsou až na dvě dívky u kostela. Těm paní učitelky z druhé skupiny volají a docházejí za dalších 5 minut. Vzhůru k autobusu, poslední pohled na městečko  hurá domů do Torquay. Rodiny přijíždějí a vyzvedávají si děti. Přejeme jim dobrou noc, dáváme pokyny na další den. Začíná to utíkat příliš rychle.

 

Den 2

Nad ránem v časovém předstihu přijíždíme do obávaného Calais. Je zde naprostý klid, běžence jsme nikde neviděli. Opatření jsou přijata, individuálně procházíme pasovou kontrolou britských úředníků – bez problémů. Čekáme na nalodění a dospáváme. Trochu nás mate čas, na mobilech se sám automaticky mění na GMT.

Vjíždíme do chřtánu trajektu a hurá na palubu. Nejdříve na tu spodní – instrukce, společně pak odcházíme na horní a máváme staré Evropě. Je tam pěkná zima, proto scházíme do palub nižších, děti mají rozchod a ani v této brzké hodině je neopouští chuť k nákupům. Některé z nich ale skládají hlavy na stolky a dospávají.

Blížíme se do Doveru, bílé skály ve tmě nevidíme L, Její Veličenstvo nás osobně nevítá, ale to jí odpouštíme, neb je brzká ranní hodina a věkově má právo na to si přispat. S rozedněním vidíme přístav i křídové skály, autobus se plouží na jejich úpatí. Najíždíme na dálnici, směřujeme na sever a následně se stáčíme na západ. Projíždíme nádhernou krajinou. V autobuse vysílá místní rádio BBG – každé ráno se bude hrát a zpívat písnička Have a nice day – snad tím sluníčko a dobré počasí přivoláme. Okolo 11:00 nás klikatá silnička dovede až do přímořského městečka Torquay – města s cca 110 000 obyvateli. Teple se oblékáme, jasno se změnilo na zataženo s větrem, občas poprchá. Vyrážíme do Model Village and gardens. Údolí je plné miniaturních domečků, vláčků, figurek a výjevů z britského prostředí. Kluci ani holky neodolávají zajezdit si s loďkami a autíčky na dálkové ovládání. Film ve 3D o dvou chrabrých rytířích plný zvukových a vodních efektů získal u dětí 5 stars. Odpoledne stíháme ještě museum, ve kterém je tisíce věcí z dob královny Viktorie, dýchá na nás historie staré Anglie. Hodinová pěší procházka do centra z vršku u dětí nezískala příliš sympatií. Každých 5 minut se dotazují, kdy už tam budeme. A to jdeme celou dobu z kopce!!! Silnou motivací je vidina obchodů, které zahrnují i občerstvení typu KFC, McDonald´s… Konečně jsme na pěší zóně, děti po náležitém poučení dostávají rozchod. Energie se jim okamžitě vrací do žil. Kluci berou útokem obchody s jídlem, dívky Primark. K naší obrovské úlevě jsou všichni na daném místě včas. V útvaru zvaném štrúdl míříme k autobusu. Všichni jsou šťastní, že usedají do sedaček – na chvíli, jelikož se blíží hodina H, kdy mají přijíždět rodiny. Na tvářích dětí je vidět drobná obava… První rodiny přijíždějí, děti odhadují kdo ke komu. Za 30 minut je parkoviště vylidněné a i pedagogové odjíždějí do svých rodin.

 

Den 1

Odjíždíme! Směřujeme na západ, děti štěbetají v autobuse. Každý potřebuje sdělit něco někomu. První zastávka McDonald´s před hranicemi – nezbytná výměna řidičů, WC, děti stihly i menší nákup. Za několik minut jsme za hranicemi všedních dnů – v Německu.

Paní učitelky provádějí nezbytné administrativní práce, děti dostávají hlad a vytahují první dávky jídla od maminek, hry, sluchátka, ze zadní části autobusu se občas ozývají výbuchy smíchu. Cestu snášejí všichni dobře, Kinedryl podaný rodiči zabral. Dálnice je volná, nikde nečekáme. Večerníčkem na dobrou noc je film Králova řeč, děti mu udělily bronzového Oskara. V Německu stavíme ještě 2x vše probíhá dle stejného scénáře – výměna řidičů, WC, nákup malého občerstvení – většinou jsou to mňamky.

Na poslední zastávce v Německu se připravujeme na spánek, takže ze scénáře odpadává nákup občerstvení a přidáváme večerní hygienu. V autobuse se balíme do polštářků, dek a zkoušíme usnout. Až na několik málo výjimek se to daří. Výjimky mají nařízený klid, i ty nakonec přemohla únava.