Aktuálně
ČTVRTEK - Projizdime Strakonic (16:45) prijezd ke skole 18:59 - 19:10.
OMLOUVÁM SE STANDOVI, DO KOMENTÁŘŮ SE NÁM NABOURAL NĚJAKÝ ROBOT, PROTO JSEM JE SMAZAL
Čtvrtek
Tentokrát spí při budíčku všichni. Obvyklá rutina – hygiena, úklid, snídaně, odjezd. Družstvo 3b si bere běžecké vybavení. Odjíždíme kolem 8:10. Venku jasno, teploměr v autobuse ukazuje -12 st. Snad nás čeká hezký den.
Krátce po deváté přijíždíme do běžeckého areálu. Poslední skupina si bere běžky. Kontrola výzbroje a výstroje, tentokrát vše zdánlivě v pořádku. Běžkaři startují. Pozvolna se rozjíždí. Asi ve čtvrtině se ukazuje, že tři závodníci, přes důrazná upozornění a napomenutí, si nevzali pití. Jsme připraveni, paní zástupkyně myslela i na tuto eventualitu a žíznivým dává ze svých zásob. Běžkaře čeká zrádné klesání. Instruktor Ondra vyráží jako předjezdec, aby to těm mladým ukázal. Rozjíždí se, nepoužívá potupný pluh, vždyť to viděl v televizi, jak se dá ladně prudká zatáčka projet. Nejprve se krčí do vajíčka, zdálky připomíná svůj běžecký vzor Martina Fourcada. Prkýnka se hezky rozjela, prý jel minimálně 30 km/h. Úžasná rychlost. Zatáčka se blíží, poprvé si odšlápne, cítí vítr na uších, podruhé si odšlápne, teď mu vítr rovná kadeře, potřetí si odšlápne… Teď mu již vítr nerovná nic, ale po pás leží v závěji vedle trati. Prý se na trati objevila zrádná rýha a ta jej vynesla mimo koridor. Ještě, že na zádech nemá zbraň, bylo by po ní. Sundavá běžky, snaží se vyhrabat ze závěje, ale po ztrátě této opory se propadá ještě hlouběji do sněhu. Nakonec se potupně vyhrabe. Jak by se na jeho výkon díval slavný biatlonista nevím, ale děti si poučení vzaly, žádné odšlapování, ale starý dobrý český pluh. Druhá kritická situace nastává při příjezdu na parkoviště v areálu Hochficht. V místech, kdy vždy bývalo volno, jsou najednou auta a dojezd vede přímo k nim. Zástupkyně jako předjezdec upozorňuje na tyto překážky. Leč marně. Běžkaři jsou plní sebevědomí a pluh výborně ovládají, si myslí. Takže pár z nich používá zadní brzdy a běžky končí pár centimetrů od vozů. Někteří zvolili adrenalin a prosviští mezi zaparkovanými vozy a zastaví až hluboko v parkovišti. Naštěstí nikdo nakonec nezpůsobil dopravní nehodu s vozidly parkujícími.
My sjezdaři přijíždíme na Hochficht a je jasno, že bude krásný den. Nejen, že nás vítá sluníčko, ale parkoviště se plní osobními vozy, neklamné to znamení parádního lyžování. Jak jsem již několikrát psal, Rakušani, ti sváteční lyžaři, vyráží na svahy, jen když je krásně. Opět nás vítají výborně upravené sjezdovky, parádní sníh a to zrádné sluníčko. Některé z našich lyžařů nabíjí tak, že ztrácejí poslední zbytky zdravého rozumu. Den je plný pádů, naštěstí drobnějších a bez následků. Občas musí instruktoři zvýšit hlas, aby tu čeládku udrželi na uzdě. Pár jich popíšu. Jedno z družstev projíždí oblíbenou roletu na sedmičce, teď jsou to frajeři, kterým sice na začátku týdne dělalo problém zastavit, ale tahle překážka je nemůže překvapit. Omyl, po pár sekundách někteří z nich končí v závějích. Ona zemská přitažlivost a odstředivá síla jsou pěkné potvůrky. A těm, co tyto fyzikální veličiny nerespektují, to dá pěkně sežrat. Naštěstí to končí tunami sněhu v oblečení a jinak pohoda. Jednička se vydává pod vlek a zkouší jízdu na neupravené sjezdovce, ani zde není nouze o spoustu pádů, které se berou s humorem.
Oběd v pravidelnou dobu. Díky hezkému počasí i ve velké restauraci je těsno, vyhledat volný stůl je složité, ale my i děti si nakonec poradili. Po obědě focení na oblíbeném svahu.
Odpolední lyžování je pohádkou. Sluníčko, sníh, svahy - paráda. Užíváme si jej maximálně. I přes důrazné upozornění opět se vyskytlo pár pádů. Jeden z nejhezčích vytvořila Sára. Na Vaškově louce nad bufetem stojí osamělý smrk. Družstvo dostává pokyn u něj zastavit. Lyžaři se postupně řadí. Jenom Sára to vzala doslovně, přistává pod stromem, přikrytá větvemi a zabodnutá do sněhu, skoro jí není vidět. Pokyn instruktora vzala doslova.
Lyžování končíme po 16. hodině. Nakládáme, odjíždíme. Všichni jsou v pořádku, možná se nějaká modřina najde.
Večeře v 18:15. Vypukl boj o buchtičky šódó. Minulý týden si tuto pochutinu vzalo pár dětí, dnes je tomu právě naopak. Pouze pár dětí si bere vepřovou nebo kuře. No chutě jsou různé a skupinová psychóza funguje dokonale. Nakonec se jim podaří spořádat všechny vyrobené buchtičky a na některé se nedostane. Bohužel se projevila hamižnost některých dětí, nabraly si tolik, že to nejsou schopni sníst. Probíhají nápravná opatření, možná jsme jich pár drobně vyléčili, ale to si asi moc fandím.
Po večeři instruktáž k zítřku a první balení včetně úklidu pokojů. Večer pokračuje diskotékou, tentokrát velmi úspěšnou. Konec je vyhlášen na 22:15. Někteří protestují, ale není jim to nic platné. Na kutě a spát. Končí předposlední den našeho výletu. Dobrou noc a zítra na shledanou.
Středa
Většina pokojů při budíčku spí. Pouze ze dvou dívčích pokojů se ozývá hovor a smích. Dívky mají pořád dobrou náladu. Vstávání, ranní hygiena, úklid, snídaně. Automatické činnosti, které se zrychlují. V autobuse jsou všichni v 8:10. Pár útěků na pokoje pro zapomenuté věci. Taky družstvo 3A má naložené věci v četně lyžařského vybavení.
Vykládáme běžkaře v areálu. Rozdělení lyží je rychlé. Akce plná adrenalinu začíná. Běžecká stopa čerstvě upravena pro klasiku i bruslení. Běžky nasazeny a připraveny ke startu. Po pár desítkách metrů první stoupání. To evidentně nesedí Olivii. Chvílí zápolí se stromečkem, ale nedaří se, neposlušná prkýnka neposlouchají. Taky boty jsou nějaké volné, žádná pevná pata. Dostává povolení lyže sejmout a jít chvíli pěšky. Nutno konstatovat, že se Olivie nezvyklý pohyb na běžkách za chvíli naučí. Zábava pokračuje, výšlap sjezd, výšlap sjezd. U jednoho ze zajímavých míst zapíná Tomáš kameru. Následuje etapa sněženky a machři. Největší nadání projevila Bára, ta se Suchošovi skoro vyrovnala. Na rozdíl od filmové legendy nikdo nezničil lyže a odměnou je pár modřin. Za necelé dvě hodiny jsou závodníci na Hochfichtu. Opět nádherná jízda pohádkově zasněženým lesem.
Sjezdaři začínají na Hochfichtbahnu. Postupně se přemísťují na další sjezdovky. Na Smrčině výrazně fouká. Asi nejlepší sjezdovkou je dnes Schwarnzenberg. Výborná trať a svah je schovaný za bukem, nefouká. Výborně jsou také před větrem kryté sjezdovky na Reichlsberg. Vede tam pouze kotva, počet lyžařů je minimální. Jednička a dvojka si jízdy po prázdném svahu vychutnávají. Družstva postupně míří k bufetu o něco dříve, než je domluveno, stěžují si na zimu. Divné, že je zima v zimě. Já si dnešek užívám. Asi po dvaceti letech na mne dnes nevyzbylo družstvo a tak mohu doplňovat zpravodajství, kochat se, občas se projet.
Při obědě dnes vyhrál hamburgr s hranolky. Přestávka je trochu delší, aby mužstvo načerpalo sil. Venku nádherně svítí sluníčko a za sklem Ski arény je příjemně. Vyvěšené vlajky se hezky plápolají v čerstvém větru. Po jedné se všichni rozchází na lyžování. Možná si taky vyjedu. Dobré poledne do Rudné a okolí.
Odpoledne přes vítr lyžujeme s vervou. Bety se do lyžování tak zabrala, že na lanovku na jižní sjezdovce chce nastoupit zřejmě v protisměru. Možná je jiné vysvětlení, ale po příjezdu instruktora má zapíchnuté lyže ve sněhu, stojí mimo obvyklý koridor v servisní zóně a nemůže se hnout. Sníh ji dolova připoutal. Přes obtížnou situaci neztrácí svůj obvyklý úsměv. Jak se tam dostala ví jenom ona a čert, který ji tam dostal. Příslušným otvorem k vleku přicház pouze obsluha a bez lyží. Po několika minutách je dívka vyproštěna a pokračuje s úsměvem v lyžování. V jedničce se uskutečnila soutěž o nejhezčí?, nejrychlejší?, nejblbější? pád. Úplně jsem to nepochopil, ale vím, že bezkonkurenčně vyhrál Lukáš. Za odměnu jej jeho kamarádi zasypali sněhem tak, že za pár chvil z něj nebylo vidět ani palec u ruky. Takový rychlý sněhový hrobeček.To byla rychlost. Spojíli hoši síly tak se dílo neuvěřitelně daří.
Odjíždíme kolem třetí hodiny, lyžování máme plné tělo. Tentokrát nepojedeme plavat mládež nemá zájem. Plavání jsme zaměnili za nákupy v potravinách na Lipně. O šopující zájezd je zájem, jedou skoro všichni. Na Lipně jsme od hotelu za pár minut. vystupujeme z autobusu u lipenského supermárketu. Maco s Markem při pohybu k obchodu pečlivě sledují telefonní přístroje. Zřejmě studují nákupní seznam. Ale do obchodu nejdou. To je divné. Ptám se co se děje. Jejich odpověď mne šokuje. Na Lipně loví pokémony. JednaK jsem myslel, že tato zábava už je passé a navíc člověk je vyveze na lyžování a je zajímají hlavně tato divná zvířátka. Teď mám jenom strach, aby této zábavě nepodlehli na sjezdovce.
Při poučení před nákupem zakazuji některé z produktů, jedním z nich je šlehačka ve spreji. Mám s tímto výrobkem na horách smutné zkušenosti. Jak myslíte, že to dopadlo? Prostě jsem jim dal návod. V obchodě za mnou chodí jednotlivci i skupinky a žádají o nákup tohoto produktu. Nutně jej prý potřebují k filmu. Mám trochu strach, že televizní obrazovky dostanou zabrat, Kdybych raději držel ústa. Nakonec se ukazuje, že šlehačku použili k výrobě dortíků. Šikovní kuchaři, je potřeba jejich dovedností využít i doma,
Po zájezdu následuje večeře. Po večeři krátké poučení a osobní volno. Večer probíhá celkem v poklidu. Večerka vce 22:00.
Úterý
Nejprve drobná polemika s komentářem levé boty. Samozřejmě první co jsme udělali, byla kontrola dotyčného, zda obuv není vyhovující, ale ukázalo se, že se opravdu jedná o jedince ze standardní výbavou, tzn. pravá i levá noha jako většina z nás. Ani lyžování tohoto človíčka neodpovídá přeneseně známému úsloví obě ruce levé (doplň nohy), protože frekventant jezdí velmi slušně.
Budíček v obvyklou hodinu. Děti se dostávají do normálu, dnes byly při bodování dva mraky. Situace se stabilizuje, nepořádníků určitě přibude. Snídaně, příprava na odjezd, zpestřená o balení běžecké výstroje. Před odjezdem obvyklá kontrola. Boty? Permice? Rukavice? Helma? Samé kladné odpovědi. V 8:10 vyrážíme.
Cesta v pohodě, dnes s drobnou zajížďkou na Schoneben do běžeckého areálu. Cestou potkáváme autobus s řidičem, který s námi jezdil loni, pracovně mu říkáme Radek Bejbl (je mu velmi podobný). Vozí jednu ze skupin z Jestřábí v Černé v Pošumaví. Vykládáme běžkaře, přidělujeme běžky a hole. Dnes se vedení týmu ujímají paní zástupkyně a paní učitelka. Právo první panenské jízdy se dostává družstvu číslo dva. Paní zástupkyně je velmi natěšená, protože na běžkách jezdila, ještě neuměla chodit. V jejich rodných Jeseníkách jsou pro tento sport ideální podmínky. A v Hanušovicích, odkud pochází, se vyrábí nejen výborné pivo z hor, ale rodí se tu lidé s lyžemi na nohách. Při odjezdu z areálu první drobná komplikace, ukazuje se, že přes přísnou výstupní kontrolu Dominik nemá rukavice. Kontrolujete, upomínáte a přesto je záchytná síť prolomena. Problém řeší Petr, který mu půjčuje náhradní z batohu. Peloton vyráží do pohádkově zasněženého lesa. Za chvíli další kleine problem. Jedna z dívek láme hůlku. Vedoucí řeší výměnou s paní učitelkou. Ta od této chvíle připomíná Gábinu Soukalovou při jejím dojezdu do cíle vítězného závodu, prostě pádluje jenom jednou rukou. Další průběh Tour de Hochficht je již bez komplikací. Běžci doráží na parkoviště u areálu krátce po jedenácté hodině. V lese nepotkali ani živáčka a obě stopy na bruslení i pro klasiku měli sami pro sebe. Jednalo se prý o bílou slast, to tvrdily paní učitelky, ostatní běžci měli zážitky různé. Vše přebíjela emoce - máme to za sebou.
My sjezdaři brázdíme svahy s parádním sněhem a probleskujícím sluníčkem. Tentokrát se věnuji kompletnímu družstvu našich mírně méně zdatných lyžařů. Postupně jedeme po dvojce, potom po jedničce, kotvou na pětku, dolů po šestce, vlekem na Zweislsberg, sjezd po osmičce a zpátky po červené 7a., nikdo nikde a výborný sníh. Při návratu si ti statečnější zkouší na červené sedmičce jízdu po roletě. Obešlo se to bez nehod. Nehoda potkala jednu dívku se Strakonic. Na vleku musela fotit selfie a to se jí krutě nevyplatilo, telefon ji vypadl z ruky a ladným letem se snesl do hlubokého sněhu pod vlekem. Ani lavinářská výprava do zóny pod sedačkou telefon nenašla. Možná na jaře objeví světlo světa, ale to možná bude již k ničemu. Zatím se tento počin nepodařil našim dětem. Dvoukotvou se vracíme k polední siestě. Vlek několikrát zastavuje, až po chvíli objevím příčinu. Nela se Sárou se baví tím, že vyjíždějí s kotvou do hlubokého sněhu. Holky mají co dělat s tím, aby kotvu ustály, ale nedá jim to, aby si k tomu vybraly uvedené povyražení. Při výstupu na ně hrozí vlekař a po seřazení do družstva dostávají čočku ode mne. Bohužel jsem použil i trochu drsnější výraz z oblasti skotu. Děvčata měla štěstí, že nepřišla o jízdenku.
Oběd v tradiční dobu a na obvyklém místě ze standardním jídlem. V bufetu sedí unavená Bára, ptám se plný obav co se děje. Dozvídám se, že má obrovský hlad a Eliška, kterou vyslala pro jídlo, se nevrací. Ulovilo se mi, jde jenom o prázdný žaludek. Eliška přichází, ale místo díků na ni hladová Bára zuřivě vrčí.
Po obědě výměna běžkařů. Na trasu se vydává jednička. Drobné komplikace při zahájení hromadného startu. Nejprve Lukáš uvízl v blocích, nedaří se mu nasadit boty do vázání. Nejprve obě paní učitelky leží u jeho nohou a manipulují s botou i vázáním, neúspěšně. Potom přichází místní zřízenec a větší vynaloženou silou se dobrá věc podaří. Startujeme, paní zástupkyně v čele, boj o pozice, cítí Honzův dech na zádech. A bác, paní zástupkyně si ustlala, Honza ji přišlápl hůlku a teď osamoceně míří k vrcholu. Na první horské prémii vítězí. Další cesta již bez problémů. Na konci túry čeká sladká odměna. V luxusním hotelu si pedagožky nechávají poradit od sympatického číšníka. Domácí kávou a dortíky Schwarzwald a malakov doplňují vydanou energii. Děti většinou srkají sodu, ti odvážnější si dávají horkou čokoládu.
Někteří v areálu trochu trpí, odpoledne se zvedá vítr a podle tvrzení některých účastníků se pocitová teplota blíží -15 stupňům. Velmi spokojený je dnes Ondra, díky běžeckým výletům se dnes dostal do družstva k Markovi a viditelně si to užívá. To byl totiž jeho základní plán při rozdělování do družstev. Marek v jednu chvíli zatrne, Olivie se na několik sekund řítí po svahu, naštěstí v pudu sebezáchovy včas zatáhla za zadní brzdu. A jak říká Gabča Soukalová, její airbagy pád utlumily.
Matějovy holčičky jsou smutné. Na vleku potkaly sympaťáka z Ústí. Je hezký a hraje florbal. Postupně z něj vytáhly spoustu dalších informací. Má však jednu podstatnou vadu, dnes odjíždí. To je nespravedlnost, konečně narazíme na hezouna a on zmizí. No snad příště narazí třeba na někoho z Budějic.
V půl čtvrté balíme a jedeme pro běžkaře. Výborný lyžařský den, zpestřený šumavským vánkem.
Před večeří zkouší boty na běžky družstva 3A a 3B.
Večeře dnes v 18:15. Strava a výběr pestrý, moučník domácí, buchta s ananasem. Bohužel nemohu, toto ovoce nemusím. Minulý týden byly meruňky a to byla lahoda.
Večer diskotéka. Její průběh narušily temné síly ze Strakonic, jež nalákal do discosíně charakteristický hluk. Chovali se slušně, ale našim dětem to nevyhovovalo., asi tančili nějaké zakázané tance, takže nakonec musela zakročit pořadatelská služba a prostor od vetřelců vyčistit. Takže závěr diskotéky už zase probíhal v rudenském stylu.
Večerka 22:00, svěřenci postupně odpadají, už jen skalní vydrželi asi do 23. hodiny. Dobrou noc, zítra nás čekají další dobrodružství.
Pondělí
Budíček v obvyklou hodinu 7:00, rychlá hygena a úklid, snídaně v 7:20. Při hodnocení pokojů žádný mráček. Večer jsem nepořádníkům sliboval, že budou šlapat stopu kolem hotelu, možná se zalekli. Případně jsou velmi pořádní. U snídaně chvilku chaos, není pečivo, pekař zapadl na cestě. Pokud se to stane zkušenému horalovi, je to na pováženou. Pekaři se podařilo vyváznout a v 7:25 je pečivo na stole, sice trochu chladnější, ale nutriční hodnota je dostatečná.
Balení věcí, nástup do autobusu, nikdo se nevrací. Divné. Jsem zvědav jaké překvapení nás čeká na Hochfichtu. První drobná nepříjemnost nastává již během cesty. Zjišťujeme, že jedny boty nejmenovaného člena výpravy zůstaly u vchodových dveří do hotelu. Rychlý telefon a je vyřízeno, servírka Simona dává boty do autobusu Gymnázia Strakonice, které vyjíždí později. Lyžování je zachráněno.
Cesta ubíhá rychle. Člověk by nevěřil, jak se krajina může za dva dny změnit. V pátek jsme jeli zkratkou po suché silnici, dnes je na vozovce cca 5 cm sněhu a i na okolí je vidět, že sněhová pokrývka se zvedla o mimálně 40 cm. Ve vesnicích, kterými projíždíme, uklízí sníh hlavně senioři, asi zůstali v domečcích osamoceni nebo hospodáři statků mají jiné důležité úkoly. Do republiky je to vzdušnou čarou pár kilometrů, ale rakouská krajina je od té naší velmi rozdílná. Statky a vesničky jsou rozesety jako korálky. Na parkoviště přijíždíme v rekordním čase - 9:10. Jsme třetí, předběhli nás dva rakouské autobusy, ale v soutěži o mistra Česka vedeme.
Vybalujeme lyže, obouváme boty, Následující sdělení bude velmi drastické, nedoporučuji číst osobám se slabšími nervy nebo sklonem k srdeční aritmii. Na lyžařských kurzech jsem zažil již lecos, ale co se stalo dnes, překročilo všechny myslitelné hranice. Nevím proč na schůzce s rodiči melduji dokolečka, zkontrolujte velikost bot, vyzkoušejte věci, děti rostou. Naučte je obouvat a vyzouvat. To samé říkám dětem. Buď házím hrách na stěnu nebo perly sviním. Asi v polovině oblékání a přezouvání přichází jeden z našich frekventantů a s úsměvem sděluje : "Já mám ve vaku dvě levé boty." To nevymyslíš. Uvažuji nad mnoha možnostmi jak k tomu mohlo dojít. Nevěřícně se ptám: "Co, dvě levé boty? To je legrace." "Ne opravdu",dozvídám se. Vysvětlení následuje v zápětí. "Já mám sourozence a on má stejné boty." Proč v rodině skladují v jednom vaku dvě pravé a v druhém dvě levé, po tom raději nepátrám. Vracím se k začátku odstavce, pane bože proč, taková jednoduchá kontrola. Raději polknu otázku: "Není sourozenec taky na horách?" Byl bych rád, kdyby třeba v Krkonoších měli stejné povyražení jako my. Nu což nastalá situace se musí řešit. Ukazuje se, že mám proti dotyčnému moc velkou nohu. A tak vyráží s Ondrou do půjčovny. Naštěstí Ondra šprechtí jako rodilý němec, vlastně rakušan. Sjednává výhodnou cenu a nešťastník může lyžovat, než mu přivezeme boty z domova.
Rozcházíme se na svahy a nad areálem se rozsvítí nebeská klenba. Sluníčko je tady. Zdatnější lyžaři míří k rozdělení, méně pokročilí, tentokrát čtyři jdou nejdřív na koberec a potom na kotvu. Při lyžování se mne Sára ptá? "Jak to, že na svahu nikdo není?" Máme jej jen pro sebe. Nedokážu odpovědět. Sluníčko, 150 cm sněhu a areál poloprázdný. Pár autobusů, auta na hlavním parkovišti sotva do poloviny zaplněné. Na lyžování pro nás pohoda. Kolem půl jedenácté přijíždí první družstva pro dresy a míří na druhou stranu areálu. Předávám jednoho z méně pokročilých. Mohu se individuálně věnovat těm třem zbylým. Možná, že oslovení méně pokročilí, by se jich mohlo dotknout, protože během dne sjedeme dvě třetiny všech místních sjezdovek. Asi správnější by byl výraz méně zdatní proti ostatním našim lyžařům. Při rozdělování do družstev, tentokrát někteří z lyžařů spekulovali a snažili se svou horší jízdou propracovat do nižšíhio družstva. Tato taktika se nevyplatila Ondrovi, výbornému lyžaři, propadl se do trojky, zatím si nestěžuje a lyžuje spokojeně, uvidíme jak dlouho to vydrží,
Ve dvanáct sraz v bufetu. Děti si jdou do auto pro batůžky. Movitější rovnou vyráží do bufetu za potravou. Dnes podle mne vyhrála pizza, na druhém místě hranolky. Sice byly včera k večeři, ale hranolů není nikdy dost. Nyní trochu odbočím. Snažím se psát na internet krátké zpravodajství o aktuální situaci. Není to úplně jednoduché do mobilu naťukat přes webové rozhraní našich stránek. Chtěl bych pořádat o pochopení, píši to v podstatě jako sms, nepoužívám háčky a čárky. Někdy je to i technicky složité, v bufetu je wifi free, ale jakmile dorazí středoškoláci, je po signálu, prostě ho jejich mobily sežerou.Takže rozepsanou zprávu musím dokončovat i několikrát. Možná vás těch pár slov potěší, píši je v dobré víře a počet přečtení je neskutečný. Děkuji za zájem. Tvorbu celodenního zpravodajtví jsem již několikrát popisoval, nebudu vás tedy unavovat. Řádky, které nyní čtete začaly vznikat ve 23:30 v pondělí, jsem asi v polovině a je 0:20 v úterý. Mám určitě větší výdrž než vaše děti, ty jsou dávno v limbu. Snad se nebudou po přečtení těchto řádků se mnou trumfovat.
Odpolední lyžování probíhá v poklidu. Sluníčko sice vystřídal sníh, ale vločky příjemně poletují a je to tady jako v pohádce. Při jedné z jízd, mých méně zdatných lyžařů padá Honza. V podstatě ani nespadl, přetočil se, lyže do véčka a rukama se opírá o svah. Jak se později ukazuje v palci je prasklina a večer dostává v Krumlově škrobovou dlahu. Na lyžování to nevidím, ale jako technickou podporu jej využijeme.V 16:00 se scházíme u autobusu. Nakládáme a za stálého sněžení odjíždíme.
Cesta v poklidu, pan řidič je zkušený, jezdí bezpečně a autobus má v ruce. Před věčeří si první a druhé družstvo zkouší boty na běžky. Zítra vyráží první dvě výpravy. Moc nadšení sice neprojevují, ale byl by hřích neběžkovat, když na tratích je víc než metr sněhu. To budou zítra správní sněhuláci.
Dnes večeře v 18:45. Na celé čáře vyhrávají výborné řízky s bramborovou kaší. V jednu chvíli došly, ale ti co nepodlehli panice si pak mohli nacpat pupíky. Kuchař doplnil vše co chybělo. Většina zakončila hodování výborným perníkem, který byl plněný marmeládou.
Po večeři pár poznámek v klubovně. Následují hry. Vyzkoušeli jsme jednu novou z minulého týdne, ale hra s bačkorami se moc neujala. Tato skupina není tak hravá jako ta minulá. Naštěstí oblíbené pexeso zabralo. Následuje příprava na večerku a ve 22:00 večerka. Při kontrolách dochází k různému smlouvámí, na to se ještě podíváme a toto ještě neskončilo. Verdikt je neúprosný, spát!
Neděle
Příchod k autobusu proběhl v klidu, naložení vědí a odjezd. Jeden z rodičů pronásleduje autobus, protože nedodal originál kartičky. Podařilo se mu BUS zastavil již v ulici Boženy Němcové.
Poprosil bych vás, pro příště. Nevymýšlíme si žádné zvláštní požadavky. Jen ty nezbytné. Zkuste nás respektovat, když nám svěřujete vaše děti a pokyny si občas přečtěte. Tentokrát máme 51 dětí, 26 chlapců a 25 dívek z 8. a 9.ročníku. Z toho vezeme 6 sourozenců z rodin jejichž děti byly na kurzu minulý týden.
Cesta ubíhá rychle, podle slov paní učitelky, nevyhnete se srovnání, tihle jsou velmi hluční až uřvaní. Kolem půl šesté přijíždí autobus k hotelu. Obligátní rozdělení do pokojů se neobejde bez drobných třenic. Podle slov paní zástupkyně, která je tady poprvé, jsou pokoje v hotelu pro děti až příliš luxusní. Ptala se, co by naši svěřenci dělali, pokud by si vybavení nesli na zádech a stoupali třeba údolím Černého dolu. K této otázce ji donutila velikost některých kufrů, zejména dívek. Odpovídám: "Nelyžovali by." Protože až na vyjímky by si nedokázali zabalit jen to nezbytné, o fyzické kondici některých z nich ani nemluvě. Momentálně jsem dostal nápad. Někde doma mám starý ruksak, se kterým můj otec a jeho tři děti postupně objeli a obešli celou republiku v 70. letech. Takový ten s kovovou konstrukcí(ne krosna). Příště jej přivezu a nechám holčičkám přeložit obsah jejich kufrů do tohoto ruksaku. Určitě se to tam vejde, je velmi objemný. Jsem zvědav na slečny i na některé chlapce, zda se potom s nákladem postaví, neřkuli vyjdou těch 20 schodů. Vyhlásim lyžařskou soutěž "Železný Zekon".
Večeře v 18:15. Vyhrály hranolky, na druhém místě výborné borůvkové knedlíky.
Poté poučení o bezpečnosti a průběhu kurzu. Tentokrát nenastaly žádné výraznější excesy. Pravda, museli jsme se pro uklidnění několikrát zasmát s panem doktorem Nešporem, jeho ha ha ha. A potom vyzkoušet pokřik:"Hurá, hurá, hurá!! nebo "Zdar, zdar, zdar." Proběhla soutěž mezi instruktory a 51 lyžařskými adepty v decibelovém šílení jednotlivých pokřiků. Troufnu si říci, že instruktoři vyhráli na celé čáře. Jedinou zajímavostí poučení byla skutečnost, že někteří chlapci výrazně mutují, ani jsem jich pár po hlase nepoznal. Je to neklamný znak jejich vývoje. Bohužel, nemůže to být jako ve třetí třídě, kdy někteří z nich s námi vyrazili na lyže poprvé. Uvidíme jak se jejich vývoj projeví směrem k děvčatům, máme je v podstatě půl na půl, mohli by vytvořit 25 krásných párů. Snad ? Nebo je ještě brzo ?
Večerka ve 22:00. Krocení probíhá ještě po půlnoci. Jako vždy. Dobrou noc.
Formát pro tisk