Cestou jsme se zastavili u zajímavého objektu maltézských rytířů, na barevné zdi Johna Lennona jsme si přečetli různé vzkazy ze všech koutů světa. Přešli jsme po můstku Čertovku (byla právě bez vody kvůli ochraně před případnou povodní). Přes mříže ověšené nejrůznějšími visacími zámky jsme pozdravili vodníka Kabourka a zastavili se před vilou malíře Jiřího Trnky.
Další zastávkou byla výstava „Wintonovy vlaky“, která je instalovaná na hlavní cestě mezi Werichovou vilou a Sovovými mlýny. Výstava se koná u příležitosti 105. narozenin sira Wintona, který v r. 1939 zajistil osmi vlaky odvoz 669 židovských dětí do Anglie. Tím jim zachránil život. Po výstavě jsme si krátce odpočinuli u obřích mimin (jsou zde tři, další jsou na Žižkovské televizní věži). Pak jsme se vydali ke Karlovu mostu a odtud bylo už jen pár kroků k naší další zastávce.
Tou bylo zařízení Drop-in.V rámci prevence patologických jevů jsme zde absolvovali besedu o drogách. Toto zařízení má za úkol snižovat zdravotní a sociální poškození klientů užívajících návykové látky. Drogově závislí si zde mohou vyměnit materiál pro bezpečnou aplikaci drog, odpočinout si, občerstvit se a získat potřebné informace. Již zvenku nepůsobí objekt nijak lákavě a i vnitřní prostory působí hodně pochmurně. V době naší návštěvy zde bylo několik drogově závislých. Když jsme vyšli po besedě ven, všichni byli zamlklí. Teprve postupně se ozývaly hlasy jako: “takhle nikdy nechci dopadnout“, “nikdy se ničeho takového jako jsou drogy ani nedotknu“, “je to hrůza“ apod. Snad by byly tyto okamžiky dětem dostatečným mementem ve chvíli, kdy by se vyskytly nějaké vážné problémy. Snad by si pak všichni uvědomili, že každá situace má řešení, ale rozhodně to nejsou drogy – ty jsou branou do pekel.