L. Barvová, tř. uč.
Ráda učím tak, aby děti brzy pochopily, že škola je vlastně průvodce světem kolem nich. Projektový den představuje pro mě formu, jak jedním tématem nenásilně propojit vyučovací předměty se životem. Vánoční volno využily děti 1.A ke shromáždění 252 papírových krabiček. V úterý 15. ledna nastal „Den D“. První projektový den, tentokrát na téma: Krabička. V matematice jsme odhadli nasbíraný počet, potom krabičky „nakomínkovali“ po pěti. Napočítat po pěti do sta byla hračka, přestože v běžné hodině pracujeme zatím v oboru 0 – 9. Zopakovali jsme si geometrické tvary a mnozí vložili do hlaviček pojmy kvádr, krychle. Porovnáním délky stran jsme odhalili, že některé obdélníky vypadají skoro jako čtverec. V češtině jsme si dávali hádanky: „Na kterou krabičku ze skupinky vybraných myslím?“ Popis šel skvěle, kamarádi vždy uhodli. Také si děti ověřily, že dovedou na krabičkách přečíst názvy výrobků, podle obrázků poznat obsah. Novinkou byly piktogramy. Našli a vysvětlili jsme si jich opravdu hodně. Na krabičkách od léků prstíky přejížděly přes písmo slepecké. Vrcholem pak byly rýmy ke slovu krabička, tři skupinky daly dohromady dokonce kraťoučkou smysluplnou báseň! Následující dvě hodiny výtvarné výchovy měly jednoduché zadání: Postavte město. Ono ale polepit krabičku barevným papírem, dohodnout se ve skupince, jestli bude uprostřed města bazén nebo dětské hřiště, případně kde rozhledna nebo koňská stáj, garáž, vodotrysk, to vše vyžaduje komunikaci, spolupráci, argumenty, toleranci i kompromis. Nemáte pocit, že posledních pět slov potřebujete v životě snad každý den? Projekt se dětem moc líbil a já se ještě těším, jak zítra nad svými výtvory budou vyprávět. Jak se jejich město jmenuje? Kdo v něm bydlí? S ekologickou likvidací zbylých krabiček nebyl problém. I to si děti uvědomily, na pětiměsíční prvňáčky pořádná dávka informací. Dík papírové krabičce.
Autor: Jaroslava Pauknerová Vydáno: 16.1.2019 9:12 Přečteno: 5684x Hodnocení: 1 (hodnoceno 13x) |
Vaše hodnocení: |
Komentáře