Děkuji instruktorům a paní učitelce Hluché za práci na lyžařském kurzu. Někdy to bylo vyčerpávajicí, ale společné zážitky při lyžování nám drobné útrapy vynahradily.
Jedna dribná poznámka pod čarou. Až včera večer a dnes ráno jsem pochopil proč mají některá děvčata tak velká zavazadla (týká se i několkia chlapců), nejenže mají dlouhou večerní, to bych ještě pochopil, na diskotéku je to nezbytnost. Akceptoval bych i nějakého toho plyšáka, kdyby měl přiměřené rozměry, ne zvířata velikosti bernardýna. Ale proč k tomu proboha mají ještě zabalené polštáře, pravda hotel sice není exkluizivní s pěti hvězdami, ale polštář byl na každé posteli. Příště proběhne před nástupem do autobusu zátěžová zkouška, každý si dvakrát vynese zavazadla ve škole do druhého patra a snad pak pochopí co na hory patří a co ne.
O půl druhé jsme vyjeli z Lipna k domovu. Předpokládaný příjezd 17 - 17:30.
Pátek
Po bouřlivé diskotéce proběhla klidná noc. Ti svědomitější a šikovnější si ještě stihli večer zabalit. Dnes před budíčkem většina balí.
Snídaně - čaj, chléb, párek. Skvělá kombinace k odjezdu, snad to děti stráví než vyjedeme.
Po snídani začíná první fáze stěhování, druhé patro se stěhuje do prvního. Na tak náročnou operaci to proběhlo překvapivě hladce. Tak do lyžařského a na svahy. Vojta nemá svůj den, již před snídaní sedí u své hromady věcí v pokoji a stěžuje si, že nemá ponožku. Po snídani zase usilovně hledá, ve své hromadě, věci na lyžování. Nakonec to zvládne a před tři čtvrtě na devět jsou všichni připraveni k lyžování. Sluníčko probleskuje mezi mraky, čeká nás další krásný den. Obvyklý rituáíl, dolů,nahoru, dolů, nahoru, Pohádkové Česko a znovu ve stejném sledu. Je zbytečné psát, že si to děti užívají, ale je to tak. Vojta si zase vybírá svou slabší chvilku, všechno se proti němu dnes spiklo, Při průchodu turniketem jej lapila do svých spárů lítá saň, myšleno obrazně. Jeden z kolíků se mu zakousl do boty a nemůže tam ani zpátky. Co teď ? Lomcuje s turniketem, ale potvora drží pevně. Po několika marných pokusech, přichází pomoc v podobě paní učitelky,
Vypnout lyži, vyndat botu, sláva, svoboda, můžu pokračovat v lyžování.Pokračujeme v lyžování, nemůžeme si odpustit poslední zastávku U Yettiho. Jednak máme ještě peníze, ty je potřeba utratit a hlavně koblihy, bez nich si nedokáží někteří lyžování představit. Ti vitálnější spořádají dvě jen to vrzne, prodavač z nás má radost, dnes ujrčitě neprodělá a tržba bude slušná. Poslední sjezd a jedeme do hotelu. Loučíme se s areálem, kde jsme si užili týden super lyžování na sluníčku.
Při příchodu do hotelu, balíme lyže a boty. Oběd - čočková polévka, rajská omáčka s knedlíkem,
Závěrečné vyhodnocení kurzu, Předání cen, ocenění a diplomů za účast. Naše vyhodnocení naruší dřívější příjezd autobusu. Nenecháme se znervóznit a dokončíme slavnostní ceremoniál. Nakládáme lyže, zavazadla, kontrolujeme vyklizené pokoje. Všichni jsou již venku jenom Vojta pořád nemá sbaleno, musí mu pomoci paní učitelka. Maminka určitě věci pečlivě složila, ale Vojtovi se to nedaří, taška je plná a venku zůstávají lyžařské kalhoty a polštář ve tvaru dinosoaura, "To se tam už opravdu nevejde", říká. Trochu brubé síly, paní učitelka má zkušenosti a věci jsou tam kde mají být. Při kontrole nacházíme, jako obvykle, spoustu věcí, které nikomu nepatří. Dnešní kuriozitou jsou lyžařské kalhoty, přece v nich někdo lyžoval a mohl by si je poznat. No uvidíme.
Máme naloženo, loučíme se s instruktory. Děkujeme Markovi, Ondrovi a Matějovi za pomoc a instruktorské výkony. Ve 13:30 odjíždíme od hotelu. Nahoře na Kramolíně zima a 50 cm sněhu, všude okolo jaro a bez sněhu. Popravdě jsme si zalyžovali jen díky moderní technice a usilovné práci lidí z areálu. Před pár lety bychom místo lyžování chodili na procházky. Dnes začíná olympiáda v Soči, naposledy jsme nelyžovali v době olympiády v Naganu. Sice jsme se nad ránem dívali společně na naše zlaté hochy a slavili. V Perninku na lyžařském kurzu, kde jsme tehdy dleli, však nebylo po sněhu ani památky.
Při krátké zastávce na parkovišti ve skiareálu, vracíme skipasy, paní učitelka vrátila všechny nalezené věci včetně kalhot, které původně nikomu napatřily,
Následuje klidná cesta domů, kterou narušila krátká zastávka u McDonalds před Voticemi. Za chvíli jsme doma.
Ještě než zahájím dnešní zpravodajství, musím vás informovat, že se nám tady rozmohl takový zlozvyk. Ve čtvrtém družstvu ve středu opět lyžoval jeden borec s přehozenými botami a vůbec mu to nevadilo. Asi nějaký nový virus. Tentokrát byl odhalen po několika jízdách a náprava byla učiněna rychle.
Čtvrtek
Po klidné noci, klidné ráno i u snídaně - houska, tvarohová pomazánka - je dnes relativní klid, konečně.
Ve fotogalerii si můžete prohlédnout pár záběrů z ranních pokojů před bodováním.
Na svah jdeme opět velmi brzy. Využíváme výhodu našeho ubytování, z hotelu rovnou na sjezdovku. Než se přihrnou z Lipna další lyžaři, my už máme několik sjezdů za sebou. Počasí se ráno tváří zamračeně, ale kolem jedenácté na nás vykoukne sluníčko. Sjezdovky jsou zalité sluncem, hned se vám zlepší nálada. Po intenzivním ranním zápřahu následuje zasloužená zastávka U Yettiho, kde se výjimečně scházíme všechna družstva najednou. Atmosféru můžete načerpat ve fotogalerii. Po odpočinku a občerstvení vydáváme pokyn na svahy. Naši frekventanti rychle obouvají lyže a vyrážíme. Jenom trojka zůstává na místě. Co se děje ? David pobíhá z jedné strany na druhou a volá: "Počkejte, počkejte, nemám lyže, ztratily se." Jeho pohyb se zrychluje, ale kýžené lyže nevidí. Snad nás nenavštívili horští zloději, specializující se na krádeže lyžařského vybavení. Je to trochu oříšek, protože David měří sotva 130 cm, udat jeho lyže, to by měli lapkové problémy. Jako všechny komplikace i tato má celkem jednoduché rozuzlení. David hledá lyže na úplně jiném místě než si je odložil. Asi dvacet metrů od místa kde bezradně pobíhá, leží osamocená prkýnka a čekají na svého majitele. Všechno dobře dopadlo. Hurá na svah.
Oběd - rýžová polévka, vepřové na paprice, vrtule.
Dnes opět polední klid do 14. Nicméně nedočkavci jsou již ve třičtvrtě na seřadišti a připraveni k odjezdu. Míříme všichni k Yettimu, tentokrát ne za občerstvením, ale ke společnému focení. Ze začátku je to trochu složitější. Třetině musím vysvětlit, že s nasazenou helmou a brýlemi je nepozná ani speciální armádní detektor, natožpak rodiče. Vzápětí si někteří dávají ruce před obličej, protože jim svítí do očí, ale i tuto komplikaci jsme zvládli. Na výsledek se můžete podívat. Jako každý jiný den provoz na sjezdovkách i u vleků postupně slábne, my a tygr, který se odpoledne objevil na sjezdovce, patříme k těm vytrvalým. Všechna družstva několikrát využijí Pohádkové Česko. Odjíždíme až s ukončením provozu vleků, máme za sebou další dobré lyžování.
Po krátkém odpočinku výuka, paní učitelka udělala jednoduché organizační opatření, zlobily posadila k práci do restaurace a tak se studium obešlo bez rušivých vlivů. Její nervy tentokrát nedoznaly žádné újmy.
Večeře - francouzské brambory.
Teď probíhá závěrečná diskotéka.
Čeká nás poslední noc a zítra dopolední lyžování, snad obojí zvládneme bez ztráty kytičky.
Středa
Čeká nás třetí den, který jak známo je označován za kritický. Proto jsme pro děti připravili pestrý program.
Ranní rituál beze změn, budíček, hygiena, úklid, snídaně. Pozitvní je, že před budíčkem jsou vzhůru již jen největší nedočkavci a konečně pochopili, že nemohou vzbudit všechny okolo.
Snídaně - čaj, houska, máslo, džem.
Rychlé ustrojení a hurá na svahy, dnes budeme zcela jistě první a se sluníčkem nad hlavou se vrháme do lyžování. Družstva se rozprchla po všech sjezdovkách podle své nátury a chuti. Brousíme manšestr jako budoucí olympijští vítězové, myslím, že ani v Soči za miliardy rublů či dolarů nemají tak parándní sníh a sluníčko. Ale báťuška Putin si určitě poradí i s tím sluníčkem. Dnes provoz na sjezdovkách houstne pomaleji a to je dobře. začátečníci z pátého družstva pokořili Střechu, nejobtíženější zdejší sjezdovku. Kátké zastávky u Yettiho. Dozvídám se, že radioaktivní kobliha je synonymem pro výbornou koblihu. Pravdou je, že po Černobylu u nás rostlo mraky hub a taky byly výborné.
Také jsem se dnes dozvěděl něco o nové metodě zařazování lyžařů ve frontě u turniketů. Zprava k turniketu přijíždí Vojta a vehemetně se chce zařadit. Kolegové to moc nerespektují. Říká: " To je přece pravidlo sypu." Chvilku přemýšlím kam co nasypeme, zda se lyžaři sypou do turniketů, asi jo pak prochází jako sítem. Dobrej nápad, novátorská myšlenka, zlepšovatel. Za chvíli mne paní učitelka vyvádí z omylu. "On myslel pravidlo zipu." Aha, takže žádná novinka, ale jen obyčejný zip.
Oběd v tradiční hodinu, dnes květáková polévka, vepřový plátek s rýží.
Tentokrát kratší polední klid. V jednu vyrážíme do aquaparku. Cesta lesem z kopce není úplně příjemná. Místy bláto, místy zmrazky. Občas někdo spadne. Jdu na konci našeho drobného zástupu, ze kterého jsou vyděšeni ti co stoupají nahoru. Ono 42 hodných dětí přece jenom vydá trochu té nezřízené energie. Přede mnou jde Bety s Olívií a mají obrovský problém z toho, že si Bety umazla kalhoty, má na nich dva nicotné flíčky. Takhle přece nemůže do města a co na to řeknou kluci ? Ta má starosti, řeší to celou cestu. Já jsem rád, že jsem nespadl a nemám na oblečení jeden velký flek, hrozím se toho jak by mne holky pak hodnotily. Držím se statečně a pádu odolám.
Ve dvě hodiny jsme v aquaparku. Mimo nás tam vlastně nikdo není. Vypuklo obvyklé šílenství. Instruktoři dostávají zabrat, jedno zda od kluků nebo děvčat. Ve školství je chlapů pořád jako šafránu a tak si to naše mládež musí užít. Po dvou hodinách jsou řádně vymáchaní a my se utěšujeme, že jsme je trochu unavili. Teď čtu znovu větu, kterou jsem napsal, je trochu dvojsmyslná. Upřesňuji - utahali vaši mládež.
Tentokrát jsem se koupání neúčastnil, vyřizuji drobné pochůzky na Lipně a sleduji změny, které v městečku nastaly. Na chvíli se posadím na lavičku u obecního úřadu a vyhřívám se na sluníčku. Po pár minutách se zděsím, už je to tady, moje psychické zdraví je v háji. Pár metrů ode mne se v zimě uprostřed městečka pasou dva pruhovaní králíci. Asi mám vidiny a to od rána piju jen čaj. Chvíli ten úkaz zkoumám, nakonec jej i fotím, Je to v pohodě, opravdu jsou to králíci. Můžete se přesvědčit ve fotogalerii, zhluboka jsem si oddechnul
Procházím se po Lipenském jezeře. Nabízí opravdu spoustu možností. Hraje se tu hokej, běžkují a bruslí celé rodiny. Nedaleko od břehu se prohání tatínek na motorce a za sebou tahá syna na lyžích. Také je v tuto dobu již upravena bruslařská dráha do Frymburka.
Po plavání rychle na nákupy. Nakupuje se lecos, brambůrky, pití, bonbony, dárky pro sourozence a rodiče a další důležité věci. Všichni odcházejí spokojeni a tak to má být. Musíme zdolat výstup k hotelu, jde to ztuha, ale kolem půl šesté jsme "doma". Měl jsem skvělý nápad, do města jdu v čistém triku, abych byl za frajera. Teď ho musím vyždímat a usušit...
Večeře - špagety se sýrem
V půl sedmé odcházíme na večerní lyžování. Mimo tří lyžují všichni. Jezdíme po družstvech. Po počátečním náporu se svah vylidňuje. Dole jsme díky rychlejší jízdě po pár minutkách. Nahoru jedeme lanovkou, která je v lese v absolutní tmě. Naši lyžaři si dodávají odvahu neustálým švitořením. Nejdéle do 21 hodin vydrží na sjezdovce spojená čtyřka a pětka. Nikomu se nic nestalo, všichni jsou OK a podle jejich slov si lyžování náramně užili.
Večerka ve 21:30, víc než polovina již vzorně leží v posteli a je na nich vidět, že jsou unaveni. Sláva. Máme za sebou kritický den bez nehody. Získali jsme spoustu zážitků a navíc jsme snad polovinu dětí konečně utahali.
Úterý
Dnes nádherný den se vším co k tomu patří, bohužel s jednou velkou kaňkou.
Budíček, hygiena, úklid, snídaně - čaj, houska, šunkový salám, plátkový sýr.
Odcházíme na lyžování, tentorkát výjimečně žádný problém. Vítají nás upravené svahy zalité sluncem. Užíváme si manšestr a jízdu bez lidí. To se bohužel mění kolem půl jedenácté, kdy se začínají tvořit fronty. To je pro některé méně odolné instruktory signál k zastávce u Yettiho. Pro neznalé, jedná se o vyhlášenou občerstvovnu přímo na kramolínském svahu. Absolutní prioritopu při nákupu jsou skvělé koblihy, fajnšmekři si je dávají se šlehačkou. Děti říkají, že jsou skvělé a radioaktivní. Proč jsou radioaktivní nevím, kdyby viděly poslední díl seriálu Čtvrtá hvězda možná bych to částečně pochopil, ale televizi určitě nesledovaly.
Dopoledne prostě super lyžování. Začátečníci se vydali také na kramolínskou stranu a náramně se jim tam líbí. Olivie i Bára říkají, že ta rychlost je super. Trochu mne z toho šimrá v zádech, protože se odvážně pouští ze svahu, musím je razantně korigovat, ale naštěstí si dají říci.
Oběd - kmínová polévka, brambor s přírodním plátkem. Polední klid.
Ve 14 hodin vyrážíme na odpolední porci sportu. Sice dost lyžařů, ale už si zvykáme a brázdíme všechny svahy. Občas si družstva zpestří nácvik projížďkou po Pohádkovém Česku. Což jsou různé upravené překážky, boule,. sjezdy apod. Někteří malí lyžaři se nemohou terénní jízdy nabažit. Sluníčko nám přeje, terény jsou postupně těžší, fronty se zatím netenčí. Lyžujeme do poslední možné chvilky, trojka přijíždí k sedačce na Jezerní minutu před uzavřením, ale stihli to. Ostatní družstva jsou na tom podobně, uzavíráme sjezdovky i vleky. Nalyžovali jsme toho spoustu a přežili to ve zdraví.
Drobný odpočinek, od pěti studium v jídelně. Vyřizuji e-maily a snažím, se psát, ale nejde to, všechna připojení odmítají poslušnost. Kolem šesté přicházím do jídelny a slyším paní učitelku metat hromy a blesky. V takové ráži jsem ji ještě neviděl, vyloženě z ní jde strach. Chování některých jedinců překročilo snesitelnou mez. Čeho je moc toho je příliš. Je škoda, že pár neotesanců dokáže člověka otrávit a vytočit do rychlých otáček. Řeknete slovo a oni mají hned odpověď nebo připomínku, nedořeknete větu a slyšíte komentář. Zcela určitě příště nepojedeme ve stejném složení, respektive některé vám necháme pro potěšení doma...
Večeře - rizoto
Večer hry v jídelně, dusná atmosféra pomalu mizí a většina dětí se aktivně zapojuje do jednotlivých soutěží a her. Soutěživí a hraví jsou dost. Na konec si můžeme dovolit popřát Jindrovi Dvořáčkovi, kterému se dnes o půl druhé odpoledne narodila sestřička Sylvinka. Pro tuto příležitost jsme vybaveni z domova, rozléváme šampaňské, zpíváme známou píseň Sylva má naroděniny (tuto upravenou verzi navrhl Honza) a za slov zvedněte číše připíjíme na její zdraví. Řádně jsme ji zapili, přejeme hodně zdraví jí i její mamince. Tuto situaci jsme zažili již před pár lety, kdy se Ondrovi při pobytu na horách narodila sestra Johanka, dnes už velká lyžařka. Tentokrát jsme to však náležitě oslavili. Hezká tečka za dnešním dnem, budiž je Sylvo tvůj život tak hezký a slunný jako byl ten dnešní den, jen prosím ty kaňky si odpusť. I učitel je jenom člověk.
Večerka ve 21:30, celkem klidná až na pár drobností.
Takto to tady vypadá dnes po ránu.
DISKO
Pondělí
Budíček podle plánu v 7:30, ale jak to již při těchto akcích bývá, někteří nedočkavci vstávají hluboko před budíčkem a mají evidentně radost ze života. Ty zvířecí geny a pudy jsou v nás hluboko ukryty, protože zmínění hoši stojí na chodbě a hlasitě prozpěvují. Dávají tak svému okolí najevo, my jsme tady, vstávejte! Jenom to stádo slepic jim zatím nedočkavým kohoutům chybí, ale i to časem přijde. Mé důrazné napomenutí nechápou, oni jsou již přece vzhůru. To, že budí ostatní jim evidentně v jejich euforii nevadí. Jinak noc byla až podezřele klidná.
V 8:00 snídaně, čaj, chléb, tvarohová pomazánka, marmeláda. Mažou si a jedí podle chuti. Instruktoři zatím hodnotí pořádek na pokojích, těch máme deset a osm z nich dostává sluníčko, dva klučičí pokoje páťáků mráček, to je nižší napomenutí. Takže úklid zatím nad očekávání, protože máme 27 chlapců a 15 dívek. Snad pomohla včerejší drobná výhružka, že pokoje s prasátky budou vyfoceny a zveřejněny na webu včetně seznamu bydlících. Uvidíme, jak dlouho nám to vydrží.
Venku je teď ráno nevlídno, mlha, poměrně silný vítr a poletuje sníh.
V 8:30 vyrážíme na lyže. Oblečení do dresů, předání skipasů, rozcvička, poučení před první jízdou. Jinak na tuto dobu běžné komplikace. Jeden z účastníků má pouze jednu rukavici, druhou nechal na pokoji, jde si pro ni. Předtím se ptá, jestli se musí vyzout z lyžařských bot. Ano. Vrací se a rukavici nemá žádnou, „kde je máš? Na pokoji bylo zamčeno, tu první jsem nechal v lyžárně." Opětovné poučení, co má udělat. Jde do lyžárny, vyzuje se, jde na pokoj, kde jsou klíče, odemkne si, vezme rukavici, zamkne, vrací klíče na příslušný pokoj, do lyžárny obout a už je na svahu s oběma rukavicemi. Chviličku to trvalo, ale zvládl to. Snad si dá příště pozor.
I přes počáteční nepřízeň počasí usilovně lyžujeme. Postupně se klimatické podmínky mění, před polednem už naplno svítí sluníčko a tak si lyžování užíváme. Otázkou je jak kdo. Na horách jsme zažili již různé věci, např. usilovné hledání brýlí, které se nakonec našli v přilbě dotyčného, jeden den s nimi tak jezdil a vůbec ho netlačily, nebo přesvědčování jednoho z lyžařů, že má cizí lyže, případně „vyzkoušené" boty absolutně nepasovaly do „vyzkoušených" lyží. Dnes jsme však zažili historický mezník. Před polednem nás svolává paní učitelka, aby nám ukázala nevídané. „Prohlédněte si mého lyžaře, co je na něm zajímavého?" Zevrubně jej sledujeme, ale nic nápadného se nám něm nezdá, slušně oblečený, přiměřeného vzrůstu, odpovídající lyže, usměvavý obličej. Nakonec se necháváme podat. Dozvídáme se tajemství, zmíněný borec od rána lyžuje s levou botou na pravé noze a s pravou na levé. Prozrazují jej přezky, které má na rozdíl od ostatních z vnitřní strany bot. Zajímavý úkaz, nám by se to určitě nepodařilo. On celý den lyžuje a má dobrou náladu, inu ten kdo umí, lyžuje i s kozíma nohama.
Oběd - zeleninový vývar s nudlemi, guláš s knedlíkem.
Polední klid do 14:00. Hurá na lyže. Zase problémy s lyžařskými botami. Marek si stěžuje, že mu někdo vzal lyžáky. Měl je na pokoji a ony tam nejsou. Poctivě obcházím jeho soukmenovce, ale všichni tvrdí, že mají svoje boty. Vracím se na chatu, prohlížíme pokoj, o patro níže jsou lyžáky, ale jemu nepatří, měl je podepsané. Beru boty a tentokrát pro změnu terorizuji všechny s podobnou obuví, nikdo se nemá k výměně. Pozorně zkontroluji boty co mám v ruce, na zadní straně uvedeno příjmení lyžaře, který mne už čtvrthodiny přesvědčuje, že jeho nejsou. Přicházím k němu. „Umíš číst? Ano. Co je tady napsáno? Moje jméno. Jsou tvoje? Ano..." Inu stane se, já před chvílí taky hledal svoje boty, měl jsem je sušit na chodbě, nejsou tam. Že by je vzal někdo z dětí, ze zoufalství je venku obcházím, ale nikdo je logicky nemá. Po třetím kole je nacházím v lyžárně, ale dosud jsem přesvědčen, že jsem si je odnesl nahoru. Asi si ze mne někdo ztropil žert nebo hlava již tolik neslouží.
Odpoledne také vydatně lyžujeme, tvoří se fronty, tomu jsme již odvykli, ale co se dá dělat. Na Šumavě asi není v provozu jiné středisko. Marek říká, že jeho družstvo nemá s frontou žádný problém, dva úderníci si vždy poradí. Lukáš jde nekopromisně přímo za cílem k turniketům, dav se před ním rozestupuje jako zástupy před Ježíšem. Opačnou strategii volí Ondra, proplétá se davem zručně jako had a než družstvo přijede k vleku, on je již za turnikety, fronta nefronta. Kdopak jej to asi naučil?
I moje mini družstvo lyžuje na Jezerní. Celkem ji sjedeme pětkrát. Z toho třikrát bez jediného pádu. Marek, Bára i Olivie jsou velmi šikovní.
S lyžováním končíme po 16. hodině. Ti nejvytrvalejší berou boby a uživájí si zimních radovánek. Končíme po půl páté, na svahy vjely rolby. Před večeří společné studium v jídelně.
Večeře - čočka a párek.
Po večeři příprava na diskotéku. Začínám chápat, proč mají někteří tak velká zavazadla. Dlouhá večerní, flitry, kosmetika, deodorant, nasvětlování světélkujících trik, paruka... Slečnám to sekne, uvidíme jak se vytáhnou naši mládenci. Paní učitelka má drobný mindrák, některé modely by ji zastínily při plesu minulý týden.Ještě, že se najde mezi chlapci sympaťák, který se ptá:. „Pane řediteli já nemám džíny. Můžu tam?" Uklidňuji jej: „Běž v teplákách, některé národnosti s nimi vystačí celý život, do divadla i na disko. Žádné obavy."
Před diskotékou dostává Marco drobnou pozornost, dnes má narozeniny. Popřejeme mu písničkou česky i anglicky a samozřejmě dostane hobla, toho se ujímají statní instruktoři.
Diskotéka se vyloženě vydařila. Skvělí dýžejové, disko síň osvětlena reflektory večerního lyžování. V sále hučí jeden hit za druhým. Holky z naší školky, makarena, mašinka a další i soudobé hity, které neznám, děti ano a jejich skvělý taneční projev tomu odpovídá. Ke konci dojde i na osvědčený hit Mistra Karla Gotta Trezor. Skvěle se při něm baví, nevím co by tomu říkali, kdyby zjistili, že to je písnička jejich pra a praprarodičů. Některé hity jsou věčné. Končíme ve 21 hodin. No při odchodu nevypadají dvakrát unaveně, spíše naopak. Snad se nám je podaří za tu půlhodinku do večerky zkrotit.
Dobrou noc.
Neděle
Celkem v poklidu jsme naložili zavazadla a lyže do autobusu a v klidu vyčkávali na příjezd opozdilců. Ukazuje se, že jedenáctá je ještě příliš brzo pro odjezd. Děkuji všem, kteří přišli včas. Máváme a odjíždíme, v řadách některých rodičů vypukla nehorázná radost. Moc to nechápu, vždyť vám na týden odvážíme vaše děti, mělo by se vám již nyní stýskat, a ne jak mne paní učitelka upozorňuje, že jeden z tatínků poskakuje radostí. Snad jsme si jeho neverbální komunikaci jen špatně vyložili.
Klidná cesta přes Tábor a České Budějovice. U Agipu v Budějicích krátká hygienická zastávka. Kolem půl třetí jsme na Lipně. První nemilá zpráva dne, autobusem můžeme až na horu k hotelu. Já se tak těšil na procházku, upevnil bych si fyzičku, pořádně se zpotil od hlavy až k patě a hlavně utahal vaše hodné děti. No nestalo se tak, nuda, autobus zastavuje u lyžárny. Vykládáme, ukládáme věci do lyžárny, rozdělení na pokoje. Ještě, že máme s sebou tři statné jinochy. Někteří rodiče stále nepochopili co je to zavazadlo, které jejich dítě unese. Prosím příště vyzkoušejte, hlavně u dětí menší velikosti. Obecně platí vyzkoušená poučka čím menší dítě, tím větší kufr, sice s kolečky, ale tato horská chata má ubytování i ve druhém patře a výtah tady nemají... Do Rudné jedna dobrá zpráva - bačkůrky jsme vyřešili, holky zapůjčily, všechno v pohodě.
Po rychlé aklimatizaci se převlékáme na lyže. Celkem v poklidu vybalujeme lyže a před půl čtvrtou stojíme v lyžích u hotelu. Počasí nevlídné, mlha, teplota mírně nad nulou. Na úvodním kopci probíhá rozřazení do družstev, po třech jízdách je rozdělení hotovo. Mládež reptá, protože musí těch cca 80 metrů šlapat. Hrůza. Vylezou z lyžárny přímo na sjezdovku a těch pár metrů šlapání je dokáže rozhodit. Naštěstí je spasí rolbař, který mi vysvětluje, že na kopci nemůžeme lyžovat, protože on ho musí upravit. Nechápu, myslel jsem, že svah je na lyžování a my jsme jemu přijeli vydělat peníze, ale asi to neplatí, Proto kolem čtřičtvrti na pět opouštíme svah a vracíme se do hotelu. Drobná poznámka pod čarou, ten kousek svahu brousí nepřetržitě ještě před devátou večer. Je zatraceně důsledný, své práce si váží, ale hosti jsou mu zřejmě ukradený.
Před večeří se scházíme v jídelně k seznámení s obsahem kurzu a poučení o bezpečnosti.
Večeře - zapečené těstoviny.
Krátká přestávka a pokračujeme s poučením, uf konečně to mám za sebou. Následují drobné hry pro stmelení kolektivu. Zjišťuji, že někdo neví co je to fant. Před devátou končíme. Hygiena, úklid, večerka za "odměnu" posunuta o 10 minut na 21,20.
Nyní jsou vaše děti na pokojích, ale ke spánku se zatím moc nemají, snad je to do půlnoci přejde.
Dobrou noc
Možnost odebírat informace prostřednictvím sms – předpokládám 1x - 2x denně – určitě ráno po příchodu na sjezdovku informace o počasí a náladě v mužstvu, k večeru informace o průběhu dne.
Při odjezdu a příjezdu v neděli a v pátek aktuální informace o průběhu cesty.
Podmínky přijímání SMS zpráv: rodič nebo jiný zájemce se musí k odběru jednorázově přihlásit za 3 Kč posláním SMS ve tvaru - RUDNA mezera HORY mezera ANO odeslat na číslo 900 77 03
Příjem zpráv je zdarma. Současně předpokládám stručné zpravodajství na www.zsrudna.cz;
Formát pro tisk