Zpravodajství Škrdlovice 2014

16:45 - předpokládaný příjezd

15:45 - D1 40 km

15:00 - D1 75 km, za chvíli na chvíli zastavíme

14:35 - máme za sebou Havlíčkův Brod, 10 km do Humpolce

14:00 - projíždíme obcí Krátká Ves, blížíme se k Havlíčkovu Brodu 

Pátek 12. 9. 2014

Venku leje jako z konve, sbírání hub je zřejmě ohroženo. Uvidíme zda devátá nebo jedenáctá rozhodne

Déšť trochu povolil, osmnáct  statečných se vydává do lesa. Prozíravě jsme zakoupili papírové tašky s pevným dnem. ale za pár minut je jasné, že nebudou stačit. Někteří sbírají velmi usilovně. Nejlepší sběrače vidíte ve fotogalerii. Sice jsme trochu vlhčí, ale výprava do lesa se vyplatila.

Nakládáme kola i zavazadla, ve 13 hodin nás čeká oběd.

Oběd - bramborová polévka s houbami, pečené kuře s rýží

Vyhodnocení kurzu. Předání cen za úklid a pamětních diplomů. Loučíme se s Ondrou a Markem, kteří jedou po vlastní ose.

Naloženo, ve 13:45 vyjíždíme od penzionu. Zprávy o pohybu na dálnici, každou půlhodinu.
 

 

Čtvrtek 11. 9. 2014

Asi jsou trochu unaveni, protože při  budíčku v 7:45 většina leží v posteli.

Po vydatné snídani, jejíž fragmenty uvidíte ve fotogalerii, vyrážíme na prohlídku sklárny pana Svobody do Karlova. Aby to nebylo takové fádní, nejprve několik kilometrů lesem. Před sklárnou společné foto pelotonu tentokrát s koly. Prohlídka trvá asi hodinu, potom někteří nakupují drobné sklářské výrobky v podnikové prodejně.Těsně po poledni jsme zpátky v penzionu, tetokrát pouze necelých 10 km. Vypadá to, podle radaru, že se na nás blíží od jihovýchodu pohroma v podobě deště. Uvidíme.

Oběd - zeleninová polévka, rýže s kuřecím masem

Předpověď se naplňuje. Venku leje jako z konve. Po poledním klidu volíme náhradní program v podobě společenských her. Nejvíce zaujala hra s filmovou tématikou. Střídáme filmy české a zahraniční. Některé děti mají úžasnou představivost a nevšední filmové znalosti. Z 22 zahraničních filmů jsem znal snad dva.

Večeře - vepřové výpečky, špenát, brambor, zákusek - jablkový koláč.

Po večeři rozlučková diskotéka.
 

Pár foto z úterního krosu.



Středa 10. 9. 2014

17:45 dojeli jsme, Cestou jsme zdolali Turmalet i Hautacam. Všichni OK. Je 15 minut po dojezdu celodenní etapy a na pokojích cyklisté v plné síle.  Únava na nich po 52 km náročným horským terénem není znát.  Zpravodajství bude možná večer. Musím se jet trochu rozjet na válcích a do kryokomory, ale mám obavu, že ani  slepice na paprice s knedlíkem k večeři mne nedokáže nastartovat. 

Po vydatné snídani, posíleni balíčkem na cestu se za svitu sluníčka vydáváme na celodenní putování. První část vede po známé trase přes Cikháj. U hřiště první krátká zastávka pro zformování skupiny. Pokračujeme dál po zelené. Nejprve romantická část úvozem, po poli, sluníčko v zádech, nádhera. Při vjezdu do lesa první drobné stoupání. Zastávka na křižovatce a dohadování o dalším postupu. Ondra jak je jeho zvykem, by nejraději přímou cestou do lesa. Na rozcestí nás maketa myslivce upozorňuje, že rovnou za nosem po asfaltce je Fryšava. Na křižovatce se potkáváme také s cyklisty, kteří podobně jako my jedou ze Škrdlovic. Dáváme  jim náskok a já prosazuji svou, po silnici. Ukazuje se to jako zlaté rozhodnutí. I tak nás čeká krušný výstup zhruba do 800 m n.m, Čelo peletonu v sedle, střed střídavě pěšmo a na kole, závěr většinou pěšmo. Tříkilometrové stoupání dává všem řádně zabrat. Vedoucí skupiny po pár minutách míjí naše souputníky ze Škrdlovic. Pohybujeme se na ose hlavního evropského rozvodí. Zastávka na vrcholu je jen pár set metrů od prameniště řeky Svratky. Máme za sebou Turmalet.

Při zastávce na vrcholu zase drobné dohadování. Do lesa po turistické nebo po silničce. Opět prosazuji svou. Jak se později ukáže velmi prozíravě. Hoši totiž po turistické vyslali naše známé. Nabíráme směr Fryšava a letíme z kopce. Cestou míjíme spoustu asfaltových silniček. Pro cykloturisty je tato oblast požehnaným rájem. Po pár minutách brzdíme ve Fryšavě. Nahoru jsme se drápali skoro hodinu, dole jsme za deset minut. Krátká zastávka v místním obchůdku. Přes malý brdek se dostáváme do obce Tři studně. Tady v hotelu narážíme na naše známé. Doporučenou trasu našimi hochy si moc nepochvalují, prý bláto, kořeny a těžký terén. Je kolem půl dvanácté, čas na brzký oběd. Někdo jí balíček, někteří se vydali do restaurace a konzumují lívance a samozřejmě hranolky. Na venkovní velké šachovnici se rozhořel boj Korčnoj Fischer. Skoro po hodině lítého boje vyhrává Boby. Souboj má bohaté obecenstvo. Hráči pro jistotu dostávají jenom pivo, aby trenérský tým nemohl ovlivňovat hru. Přítomnost telepatů je tentokrát vyloučena.

Pokračujeme krásnou cestou  po zelené  do areálu Zlaté lyže. V areálu, kde se konají závody světového poháru v běžeckém lyžování, horských kol i biatlonu zastavujeme a fotíme se. Je vyhlášena krátká přestávka. Neuplyne ani deset minut a naši svěřenci sedají na kola a pořádají závody na asfaltovém oválu. Naštěstí zde mimo nás nikdo není. V  té chvíli ovšem ztratí trpělivost obsluha areálu a slušně nás napomene, že k těmto hrátkám ovál není určen. I v areálu vidíme naše známé, které jsme v průběhu cesty několikrát potkali. Tentokrát se nám vyhýbají velkým obloukem, asi mají strach z našich dobrých rad. Pokračujeme po krásné asfaltce do centra Nového Města. Kousek před náměstím Petra zjišťuje, že její šlapky nevydržely ten celodenní nápor. Parkujeme na opraveném náměstí. Rozchod na oběd, do cukrárny, infocentra, WC a podobně. Probíhá rychlá výměna šlapek na poškozeném kole. Hodinová siesta končí opouštíme Nové Město.

Naše další cesta vede k Jelínkovu mlýnu, který je v jedné z přilehlých vesnic. Jedná se o vodní mlýn. Směrovka nás navede, ale po pár stech metrech stoupáme  na Hautacam, kam se hrabou belgická pouvé. Rád bych vedoucímu voji vzkázel, že vodní mlýn na kopci asi nebude, ale marnost mad marnost. Čerství závodnící letí bez zastávky a stop po únavě. I já po větším úsilí vyfuním nahoru. Dokonce si odpustím nejapnou poznámku, jesti si vedení konvoje myslí, že tady na kopci narazíme na slibovaný vodní mlýn... Beru to konstruktivně. Ty dva kilometry 20% stoupání nás zavedly úpně mimo požadovanou trasu, navíc na frekvetovanou státní silnici. Po studiu mapy se ukazuje, že nejjednoduší bude se vrátit pod kopec a správně odbočit. Mužstvo ani nereptá užívá si rychlého sjezdu.Pokračujeme přes Petrovice, Slavkovice do Veselíčka.  Cesta opět po silnicích nižších tříd jako na houpače, vydupete kilometr, dva do kopce, rychlý sjezd a znovu. Ve Veselíčku krátká informační zastávka. Naší známí nás ráno upozorníili, že zde mají v hospodě zachovalý orchestrion. Bohužel otevírají až ve čtyři, víc než půl hodinu se nám čekat nechce. Pokračujeme do Mělkovic. Přichází nejrizikovější část dnešní cesty, musíme do Žďáru  po frekventované silnici. Naši zkušení cyklisté to skvěle zvládli.  Musím poděkovat také všem ostatním účastnílkům silničního provozu. Až do dneška všchny naše přejezdy silnic, zastavování aut, předjíždění řesíme my i oni s úsměvem a pochopením. Až tady ke konci naší cesty jsme narazili na dva hlupáky, které zřejmě dvacetivteřinové zdržení  připraví o práci. Všem těm co s námi mají pochopení a jsou k cyklistům ohleduplní děkujeme.

Poslední zastávka dnešního dne Žďár nad Sázavou. Parkujeme na náměstíčku nedaleko bazénu. Jak to vypadá, když uložíme naše stroje můžete vidět ve fotogalerii. Většina vyráží za rozličnými nákupy, někteří dojídají balíček a sbírají síly na posledních 10 km do našeho přechodného domova. Žďár je velmi přátelský k cyklistům, po cyklostece z centra se dostáváme až k Piláku a potom po známé cestě směrem na Škrdlovice. Situace se opakuje, ještě před pár minutami někteří "brečeli" jak jsou unaveni, ale v rychlosti přesunu to není znát.
Při mírném stoupání nařizuji omezení rychlosti na max 20 km/h. Vyhlašuji tvrdé sankce za překročení rychlosti, včetně finančních postihů. Ale asi ze mne mají srandu, protože už zase jedou 25 - 30. Je fakt, že několik slušných a se mnou soucitných cyklistů se našlo, ti jedou jenom 20 - 22.

V sedle jsme strávili čistého času přes čtyři hodiny. Terén byl opravdu náročný. Jsem mírně opotřebován, děti OK. 
Večeři jsme zakončili domácí ořechovou bábovkou. Moje představy o mírné úpravě váhy se bortí. Tedy váha se mi určitě upravuje, jen si nejsem jistý zda tím správným směrem.

Všem účastníkům dnešní etapy vyslovuji uznání, za jízdu, chování i přístup. Máte skvělé a fyzicky velmi zdatné děti.
 

 

Úterý 9. 9. 2014

Původně jsme dnes chtěli vyrazit na celodenní výlet, ale předpovědi z různých zdrojů nás odradily. Podle nich mělo ve Škrdlovicích po celý den intenzivně pršet. I v době moderní techniky se občas rosničkáři netrefí. Fronta přešla rychleji. V noci ve 4 hodiny mě probudil obrovský hluk, nejdříve jsem myslel, že okolo baráku jezdí tanky. Po chvíli jsem pochopil, že do skla tluče intenzivní déšť. Ráno byla sice mlha a zataženo, ale po dešti ani památky.

Nasadili jsme alternativní program. Po budíčku a snídani jedeme oblíbenou trasou do Žďáru na zámek. Při průjezdu kolem Dářka jsem si připadal jako ve scéně z Pupenda, nad rybníkem se honila hustá mlha, jenom ti koupající rekreanti chyběli. Svižným tempem přijíždíme k zámku, který patří rodině Kinských. V 10 hodin se vydáváme na prohlídku. Procházíme bazilikou, expozicí věnovanou geniálnímu baroknímu architektovi Janu Blažeji Santinimu a galerii věnované baroknímu umění. Průvodkyně má přiměřený, poutavý výklad a děti ani nezlobí. Krátká přestávka po hodinové prohlídce a míříme do expozice Muzeum knihy. Muzeum si prochází každý samostatně, je zde k vidění spousta zajímavého. Výstava u Kinských po letech tento měsíc končí, proto na jedné z fotografií vidíte na chodbě stovky přepravek. Vlastníci mají s prostory jiné záměry. Škoda, interesatní výstava skončí v depozitu.

Nezbytné foto před bazilikou. Po únavné výuce je potřeba se občerstvit. Pár kroků od zámku je cukrárna. Z venku nevypadá nějak zvlášť dobře. Než do ní vkročíme, máme obavu, jak zase naše děti ucpou na několik desítek minut provoz. Po vstupu jsme mile překvapeni a pozitivně šokováni vnitřním prostorem. Prostorná cukrárna, spusta stolečků a desítky dobrot. Každý si vybírá podle svého gusta, obsluha rychlá a ochotná. Do oběda sice zbývá sotva hodinka, ale to nikomu nevadí, všichni se ládují dobrotami.  Pokud se někdy dostanete do města, vřele doporučuje 29 z 29 našich svěřenců a my vedoucí přidáváme také svůj hlas. Po osvěžení následuje zpáteční cesta vyzkoušenou trasou. Někteří sice tvrdí, jak jsou unaveni, ale rychlost peletonu při mírném stoupání neklesá pod 20 km/h. Přes předpovědi nás provází sluníčko. Za dopoledne jsme zvládli 20 km, návštěvu zámku a cukrárny. Slušný výkon.

Oběd - výborná hovězí polévka, kuřecí řízek a šťouchané brambory.
Polední klid vyhlášen do 15:30, aby si naši unavení svěřenci trochu odpočinuli.

V pozdním odpoledni vyrážíme trochu vyplavit ze svalů kyselinu mléčnou. Ti odvážnější jedou s Ondrou a Markem na kros do lesa. Cílem je kopec Tisůvka (800 m n. m), čeká je 150 výškových metrů. Ondra má v plánu vyjet tam po turistické značce, což se sice na první pokus nepodaří, ale díky náhradní trase 11 statečných vrch dobude. Po návratu všichni říkají, že to bylo hustý, Anežka říkala, že to bylo maso. Chvíli prý brodili i v metrové trávě. Kros to opravdu byl se vším všudy.

My umírněnější se vydáváme klidným tempem do Karlova, kde domlouváme prohlídku sklárny. Někteří svěřenci reptají, prý jedu na špici jako slimák. Nechápu to, nejdříve si stěžují na únavu a potom zase na rozumně volené tempo. Podléhám tlaku reptajících a na další trase určuji postupné body, zastávky, potom se většinou držím v závěru peletonu. Ještě, že je s námi Tonička a Sára. Jedeme přece jenom volnějším tempem po lesních cestách okolo vrchu Tisůvka, na kopec si netroufáme. Mohl bych zase psát o houbách, nebudu, jsou všude. Do partií lesa, kde se nyní nalézáme, se nedá zajet autem, houbaři to mají daleko a nabídka hub tomu odpovídá. Chvilku do kopce, chvilku z kopce, po dvanácti kilometrech končíme u dětského hřiště v Cikháji. Většina odpočívá. Několik hladovců se vydává do vyhlášené restaurace. Sice snídali, baštili dorty v cukrárně, obědvali řízek a za necelou hodinu je čeká večeře, ale hranolky jsou hranolky. Co na to povědět? Ze hřiště je to k penzionu jen skok, 3 km. Po šesté jsme na místě. My máme v nohách 15 km, druhá skupina snad 25 km. Po celou dobu nás provázelo sluníčko.

Večeře - výborné rizoto s kuřecím masem a sýrem. Moučník - tvarohová buchta se švestkami a drobenkou. 

Po večeři seznámení s plánem na zítřejší celodenní výlet. Osobní volno, sledování nečekaně úspěšného fotbalu. Mimo fotbalistů v deset večerka. Až na drobné bolístky jsme všichni OK.

Pondělí 8. 9. 2014

Noc byla až podezřele klidná. Budíček v 7:45. Hygiena, úklid.
Snídaně - obložený talíř - salám ( 2 druhy), sýr, máslo, džem, okurka, rajče, pro náročné je možno využít lupínky + mléko, jogurt, dále je k dispozici med a marmeláda, čaj.

V 9 vyjíždíme. Začínáme po krásné polní cestě a potom lesem do obce Cikháj. Zde zastávka u dětského hřiště, které je v permanenci, využívají je všichni včetně instruktorů viz fotogalerie. Při zastávce první oprava, Kubovi padá blatník. Vyjmout sedlo i se sedlovkou, dotáhnout blatník, vyzkoušet, znovu sundat, upravit, nasadit, zkontrolovat. Můžeme jet. Krátká zastávka u pomníku partyzánské brigády Jana Husa, která operovala v místních lesích.

Pokračujeme lesní cestou na Novou Huť. První část paráda, nádherná cesta lesem. Druhá část super - croscountry lesem. Přes náročný terén zatím žádný pád. Po prudším sjezdu následuje první dnešní brod. Problém, prudké stoupání. Ondra rozkmital své tělo, svaly a pedály. Určitě 600 až 700 wattů, ale zapomněl sdělit ten výkon svému řetězu, který trhá jako papír. Z kola má koloběžku. Rozdělujeme se. Ondra na odrážedle do Škrdlovic a potom do Žďáru do servisu. My pokračujeme na Novou Huť. Další problém, Tonička píchla přední kolo. Lepíme. Po odstoupení Ondry z etapy se vedoucím stává Marek. Přes důkladnou instruktáž i on míjí první odbočku. Telefon, zastavit, zpět. Vysvětleno, pokračujeme na Vojnův Městec. Po cestě nádherné hřiby, fotka s telefonem. Těžká cesta lesem probíhá v klidu. Vyjedeme na louku, cesta sice z kopce, ale přehledná. Přesto naši svěřenci padají jak mouchy - Ema, Filip a několik dalších utrpí drobné oděrky. Tonička narve přehazovačku do výpletu. Opravíme podle hesla, co nejde silou, jde ještě větší silou. Ošetříme bolístky. Nasadíme spadlé řetězy. Na návsi v Městci si užíváme zaslouženou přestávku. Většina klientů vyrazí na nákupy do obchodu. Světáci na zahrádku restaurace za kofolou, František si žádá na vývěsce inzerovanou klobásu. Není, divné zařízení, v poledne nemají klobásu.

Po předchozí ne úplně dobré zkušenosti s našimi lídry se ujímám role závodčího a peleton správně nasměřuji na Radostín. Jedeme po relativně klidné trojce, cesta jako vždycky nahoru dolů, prostě drobné terénní vlnky. V Radostíně i já zkušený vůdce trochu zakufruji, ale po konzultaci s domorodcem, opět nacházíme správný směr cesty. K penzionu přijíždíme ve 12:45, v nohách máme 26 km. Krásná vyjížďka až na ty technické problémy, které jsme naštěstí vyřešili. I Ondra už je zpátky, kolo s řetězem a seřízené, za odměnu si koupil u servismena nový cyklistický dres.

Oběd - výborná domácí hrstková polévka, podobně dobré zapečené těstoviny. Polední klid vyhlášen do 15 hodin.

Odpolední trasu zahajujeme rychlým sjezdem do Světnova. Parádní cesta, příznivé počasí. Pak zase trochu bloudíme, pro jistotu objíždíme manifestační jízdou jedno kolo v chatové kolonii. Pokračujeme směrem na Počítky. Super polní cesta s parádním překvapením. V údolíčku brod přes potok Pastva. Někomu se daří někomu ne, ale je to jenom voda, žádné bláto jako včera. Rychlý průjezd Počítky a krátká zastávka ve Vysoké. K cíli naší cesty, kostelu na Zelené hoře od Jana Blažeje Santiniho, je to pouhé dva kilometry. Zrada, tři dívky v zadním voji si nevšimly, že peleton za vesnicí odbočil. Do této doby se táhnou jako slimáci, ale teď s kopce to rozpálily, jedu 50 a dá mi dost práce je dojet. Naštěstí jedou po silnici ke Žďáru, těsně před ním je zastavím a místními uličkami se nakonec také dostáváme na Zelenou horu. Krátká zastávka, focení. Pro jistotu se ujímám vedení, díky tomu jsme za pár minut u vodní nádrže Pilská a rekreačního zařízení Pilák. Dlouhá přestávka, občerstvení, nejen pití teče proudem, ale daří se konzumaci hranolků, hamburgrů a Fanda se konečně dočkal své vysněné klobásy. Poté se mládež zabavila na rozličných atrakcích v areálu. Marek s Ondrou se vydali za koupáním, prý mělo léčivé účinky, hlavně pro Ondrovo koleno. Sluníčko pálí. Po šesté se vydáváme přes Polničku a Velké Dářko k našemu přechodnému domovu. Tentokrát jde všechno jako po másle. Příjezd 18:45, ujeto 25 km. Nádherné odpoledne.

Večeře - bramborová kaše, domácí karbanátky, jablko.

Ve 20:15 vypukla velká diskotéka. Naši dýžejové to roztočili za aparátem, podle důvěrných zdrojů je zatím nálada vlažná, ale je teprve 20:40, všechno ještě přijde. Dobrý večer.

Neděle 7. 9. 2014

Někteří nedočkaví účastníci zájezdu byli u školy již před půl desátou. Díky tomu jsme v klidu naložili a krátce po desáté vyrazili směr Vysočina. Po D1 jsme jeli bez sebemenších problémů, nechápu nejapné výroky některých řidičů na účet ŘSD, že se jedná o největší parkoviště v  Evropě. Blábol.
Protože děti i někteří rodiče si před odjezdem došli do družiny na WC, nebylo třeba zastávky a ve 12:30 parkujeme u penzionu Vysočina ve Škrdlovicích.  O hodinu dříve než jsme plánovali. Za bezpečnou a rychlou jízdu děkujeme panu Valentovi mladšímu. Obsluhu penzionu jsme brzkým příjezdem nezaskočili. Současně probíhá vykládka kol, zavazadel a kontrola přidělených pokojů. Rozdělení na pokoje proběhlo hladce, mládež si vybaluje věci a připravuje na odpolední výlet. Hlavně funguje wifi a to je základ úspěšného pobytu. Raději nezjišťuji, jaký rozmanitý hardware mají naši svěřenci k dizpozici.

Po bezpečnostním školení vyrážíme na první výlet. Nabíráme směr k rybníku Velké Dářko. Po cestě nás provází ideální cyklistické počasí. Idyla. Ty první tři kilometry zvládneme raketovou rychlostí, za  pár minut jsme na místě. Focení, poté někteří nedočkavci utrácí část kapesného v bufetu. Základem odběru je točená kola gold, hladovci baští párky.

Porada vedoucích o dalším postupu. Je rozhodnuto, nabíráme směr  Radostín a Hluboká. Hlavně nabádám Ondru, aby se vyhnul naučné stezce kolem rybníka. Mám k tomu své praktické důvody. Jak myslíte, že to dopadlo? Díky nepřehlednému terénu, matoucímu značení a velké rychlosti jsme skončili přesně na stezce. Okamžitě všichni poznali, zač je stezky loket. Sice jedeme pár metrů po krásné šotolinové cestě a dřevěném chodníčku, ale potom jen bláto, voda, voda a bláto. Prostě klasické rašeliniště. Cesta mizerná, ale zážitků spousta, a o to nám především jde. Kde si můžete zajet na kole po vidlici v blátě...

Nyní největší stres dnešního dne. Cestou potkáváme desítky houbařů s plnými košíky. Při zastávce v rašeliništi Jakub Talaš objeví dva nádherné praváky. S lítostí je předáváme kolemjdoucím. Jeden z nich snad uvidíte ve fotogalerii, pokud se podaří zprovoznit. Ať jedeme kudykoliv, kloboučky hub se na nás smějí. Tady se houby nehledají, ale sbírají. Po pár metrech bychom jich měli plné nůše. Bohužel, nesbíráme, co bychom s nimi dělali, možná v pátek? Máte-li čas, chuť a náladu přijeďte na Vysočinu, rostou.

Na další cestě sice netrefíme Hlubokou, ale jedeme po krásných cestách a kouzelných asfaltkách. Zastavujeme ve Vepřové, která dělá čest svému jménu. Přijíždíme ze strany od prasečáku a ten je důkladně cítit. Plně zde platí latinské nomen omen. Po krátké zastávce vyrážíme do Račína. Delší přestávka v hospůdce a důkladné občerstvení. Řešíme první defekt, Kryštof Jelínek píchnul. S jeho a Jakubovou  pomocí rychle lepíme, snad to vydrží.  Další cesta směrem k Dářku je idylická, krásné počasí, nádherná cesta. Bohužel před rybníkem už zase  tlačíme a procházíme rašeliništěm.

K penzionu přijíždíme před šestou. V nohách najeto a našlapáno 29 km. Slušný výkon na odpoledne a zrádný terén.

Překvapivá večeře. Místo tradičních špaget nebo francouzských brambor je nám servírována rýže s masovou směsí a houbami. Velmi dobré. Aby se děti chuťově uzavřely, následuje zákusek - domácí bábovka.

Po večeři seznámení s programem na další dny a organizační pokyny. Osobní volno. Ve 22 večerka. Zatím je klid. Dobrou noc.