11:45 míjíme Mníšek pod Brdy
Aktuální čas příjezdu 12:10
11:00 Čimelice
Časy příjezdu se nemění, odhad 12:15
10:15 České Budějovice
Příjezd podle navigace ve 12:00, s předpokládanou zastávkou ve 12:15 - 12:30
Sobota
Budíček v 7:45. Snídaně, houfně frčí párky, snad to žaludky našich svěřenců zvládnou.
Balení, ukládání věcí do autobusu. Objektivně je třeba říci, že hoši překvapili, až na drobnosti je vše v pořádku a přejímka probíhá rychle. Zato squatterky dostály své pověsti. Na to, že se jedná o osoby ženského pohlaví a všeobecně panuje pověra o větší pořádkumilovnosti dívek, jsou jejich příbytky zaneřáděné slušně. Ani byste to do těch křehlých milých stvoření neřekli, jaký brajgl dokáží udělat. Na jejich obranu lze říci, že byly přece jenom ve větší koncentraci na pokojích a to přináší problémy. Taky neprotestovaly a pokoje vycídily. Nakonec i třetí věž vydržela jejich silnou energii a může dál sloužit dalším rekreantům.
V 9:30 naloženo, předáno, vyjíždíme.
Pátek
Po ranním probuzení zjišťujeme, že napadl další sníh a i tady u hotelu to vypadá jako při pořádné zimě. Cesta do střediska je rozpačitá, polojasnou oblohu střídá sněžení, taky trochu mlhy. V místě za přívozem potkáváme rodinku srnek, která běží z ranní snídaně od Lipna. Krásné čtyři kusy, bohužel jsme je rozdělili, poslední se vrací zpět. Potom trochu adrenalinu na namrzlé silnici, párkrát to ustřelilo, ale řidič to ustál.
Ve středisku nás vítá sníh a vítr. Ale vleky jezdí a tratě jsou upraveny. V některých místech pomáhají přírodě sněhová děla, která některé z našich svěřenců rozčilují. Fakt je ten, že ostré krupičky sekají do obličeje dost intenzivně. Ale drobná nepřízeň počasí je jen malou vadou na kráse. Lyžování je parádní. Končíme až kolem čtvrt na jednu. V bufetu odpočíváme a nabíráme nových sil.
Po obědě se opět dělíme. Třináct statečných a instruktorky jde na běžky. Zbytek družstev dělíme a pokračujeme v lyžování počasí navzdory. Sjezdovky jsou liduprázdné, jen ten vítr, sníh a děla jsou našimi společníky. Končíme těsně před čtvrtou. Závěrečné balení a nakládání. Loučíme se s Hochfichtem. Všichni v pořádku a snad mírně unavení.
Běžkaři mezi tím zvládají cestu do cílové stanice. Opět si užívají zimní scenerie a panenskou přírodu. Tentokrát běželi moc rychle a tak musí na autobus skoro hodinu čekat. Využívají k tomu luxusní wellnes hotel, kde trochu trčí jako růže v trní. Nicméně všichni jsou přátelští a vstřícní. Na takové nesourodé party tam nejsou příliš zvyklí. Přece jenom uválení běžci v plné lyžařské sjezdařské výstroji, většina z nich kinder, to není zrovna luxusní klientela. Naštěstí vořecha s rodokmenem, který se k nim přidal neznámo kde, nechali za dveřmi. Nebo tam raději zůstal sám, protože věděl, kde je jeho místo? Bohužel jsme tentokrát neuspokojili všechny zájemce o běh, tuto ideu nám zkazilo počasí. Snad příště. Jsem rád, že se tohoto výletu účastnil Jirka. Po loňské zkušenosti, kdy jsme zjistili, že boty č. 10 jsou pro některé svěřence malé, jsme přiobjednali boty č. 13. Při zkoušce ve škole se ukázalo, že ani tato bota pro sedmáka nestačí. Následovala další objednávka a čtrnáctka byla konečně trefou do černého. Nutno říci, že tato bota sama o sobě připomíná malou lyži. Bude sloužit i dalším běžcům v budoucnu.
Po cestě zpět další zajímavá příhoda, asi kilometr za Zvonkovou sjelo z krajnice menší nákladní auto, prý plně naložené. Blokuje silnici v obou směrech. Poslední, kdo projel, byl malý WW, ale i ten to měl o chlup, slečna řidička jede kolem našeho autobusu a míjí nás o milimetry, podobně to má s krajnicí. Zvládla to a pokračuje. My stojíme a čekáme. Naštěstí jsem nesnědl svačinu, nechávám si ji na horší časy. Ukazuje se, že šofér, který uvízlý stroj řídí, neví kam připojit lano a má další drobné problémy, hlavně je psychicky dost labilní. Kam se hrabe na kolegu, který před rokem taky uvízl, ale vše bral s humorem a nadsázkou, navíc to byl prvotřídní řidič. Stojíme a čekáme, jak se situace vyvine. Pomocníci, kteří přijeli, se snaží, ale zatím to nejde. Naše děti poskytují verbálně spoustu dobrých rad. Zřejmě se jedná o kvalifikované a špičkové řidiče s dlouholetou praxí. Asi po dvaceti minutách zabírá landrover, který přijel na pomoc, auto se ani nehne, od pneumatik se kouří. Další porada vyprošťovatelů. Další pokus, asi napotřetí, kdy si "tahač" vygumoval pneumatiky, ale prohrabal se zřejmě až na asfalt se operace podařila a auto vytahují. Sláva. V tu chvíli přjíždí "pomáhat a chránit"; kde se tam vzali je záhadou a co tam chtěli dělat je ve hvězdách. Pak již dojíždíme k hotelu bez problémů. Pořád sněží a fouká.
Večeře - vajíčková polévka, kuřecí řízek, brambor, uzené, knedlík, křenová omáčka, teplá zelenina, zeleninový salát, buchtičky se šodo.
Večerní program - vyhodnocení kurzu a diskotéka.
Zdravíme do Rudné a okolí, pokud nezapadneme sněhem po nápravy, zítra jsme doma. Dobrou noc.
Čtvrtek
Dnes lyžování na Hochfichtu se sluníčkem. Běžkaři úžasný zážitek, nadšení z běžecké túry.
Čtvrteční probuzení věstilo krásný den. I tady na Lipně napadlo asi 7 cm sněhu. Obloha se postupně čistí. Obavy z cesty se nenaplnily. Na cestě ke Zvonkové leží ujetá vrstva sněhu, ale naštěstí projetá pluhem. Občas to proklouzne. Těsně před přechodem musíme v kopci zastavit. Autobusy se vyhýbají osobnímu vozu a pak nám chvilku trvá, než se rozjedeme, ale asi po padesáti metrech couvání se to podaří. Jako v minulých letech přejedeme čáru a v Rakousku je silnice jenom mokrá.
Na Schönebenu vysazujeme první skupinu běžkařů. Chviličku trvá, než se někteří z nich poperou s nezvyklým vázáním u lyží, ale nakonec se podařilo a vydávají se na trať. Nedá se úplně mluvit o běžení, spíše jde o mírně zrychlený krok, ale všichni si to užívají. V rozporu s mým tvrzením je i cesta k lyžařskému středisku vzorně připravena, jak pro klasiky, tak pro bruslaře. Během cesty si užívají nádherné scenérie zasněženého lesa. I mazání se podařilo a při příchodu na Hochficht jsou všichni spokojeni a plní zážitků. Samozřejmě si užili desítky pádů a veselých příhod. Základním problémem našich výborných lyžařů je skutečnost, že neumí pluh a bez něj na běžkách nezabrzdí. Prostě sněženky a machři na výletě. Paní zástupkyně, vedoucí této běžkařské party, přišla nadšená z běhu, krajiny i přístupu svěřenců. Vyvolávalo to v ní vlnu bílé euforie, protože na trase byli sami a cesta byla úžasná.
I my ve středisku si užíváme lyžování. Konečně otevřeli i nejdelší sjezdovku 2 a 2a. Obloha se čistí, kolem desáté hodiny je všude azuro a nádherné výhledy. Stále se intenzivně zasněžuje a zřejmě již zítra otevřou kompletně celý areál. Družstva střídají jednotlivé sjezdovky a najíždí spoustu kilometrů. V poledne se scházíme na obvyklém místě v bufetu. Všem se nám to náramně líbí.
I odpoledne pokračuje lyžařská pohádka. Tentokrát vydržíme lyžovat až do konce provozu vleků. Poslední lyžaři přijíždí j autobusu kolem čtvrt na pět.
Odpoledne vyráží na běžky další skupina, tentokrát pod vedením Tomáše. Na počátku trochu problémy s výstrojí a nasazováním lyží, ale i tady se vše podařilo. Podobně jako dopoledne i nyní se všichni náramně baví. Cestu si zpestřují zastávkami na střelnici. Pálí se na vše a absolutně nejlepším střelcem, který dá vždy do černého, je Matěj.
Tady mělo pokračovat čtvrteční zpravodajství, ale už po druhé se mi při ukládání vymazalo a já asi nebudu mít nervy to dělat po třetí.
Středa
Přes drastickou předpověď se na Lipně nic zvláštního nedělo. Po ranním probuzení zjišťuji, že venku je pouze sněhový poprašek.
Odjíždíme v 8:15. Cesta ubíhá rychle. U Přední Zvonkové se teprve začíná projevovat sněhová nadílka, ale zatím je to v normálu. Situace na Schönebenu (běžecký areál) dává naději běžkařům. Vypadá to dobře, zítra to již půjde. Přijíždíme do střediska a změna je patrná, napadlo 10-15 cm nového sněhu. I parkoviště pokryla bílá peřina, teplota mírně pod nulou.
První špatná zpráva dne - hlavní vlek nejezdí. Po dotazu u pokladny se dozvídáme, že na Smrčině panuje sněhová bouře. Trochu jsem se toho bál, předpověď hovořila o silném nárazovém větru. Po krátké poradě se rozhodujeme dnešní lyžování zkrátit jen na dopoledne a odpoledne se věnovat relaxaci v bazénu. Rozcházíme se na sjezdovky. Hned po ránu je to příjemné lyžování, ale asi za půl hodiny přichází silné sněžení a vítr. Bojujeme s živly statečně a do bufetu přichází všichni až na dvanáctou. Při dopoledním lyžování bereme Filipa s mými začátečníky na další sjezdovku Rehberg. Sjezdovka je zpočátku velmi pozvolná, ale na místě zlomu je tam najednou slušný sešup. Filip se ptá: „To pojedeme dolů?“, odpověď: „Ano. V žádném případě, je to moc prudký.“ Naštěstí kolegové začátečníci mne podpoří a potvrdí mu, že je to v pohodě. Po tomto ujištění si něco brblá pod fousy, ale nakonec to bravurně sjede, a dole konstatuje: „To bylo jednoduchý...“.
Jak to vypadá při polední pauze vidíte ve fotogalerii. Nepotřebuje to žádný komentář. Až nyní se naši lyžaři dozvídají o úpravě programu. Celkem to kvitují. Udělali jsme určitě dobré rozhodnutí, protože sněžení zase nabývá na intenzitě. Nakládáme a kolem půl druhé míříme do Černé. Cesta není úplně ideální, ale řidič si vede výborně. Cestu si krátíme sledováním videa, hned je klid, že by bylo slyšet spadnout špendlík.
O půl čtvrté vyráží 30 plavců do aquaparku ve Frymburku. Máme štěstí, zrovna střídáme jinou školu a prostory máme pro sebe. Dvě nemilá překvapení. Výborná cukrárna je zrušena a v dívčích sprchách tekla pouze studená voda. To velmi ocenila paní učitelka Hluchá a některé slečny, které se rozhodly umýt si hlavu. Většina to vzala s černým humorem, otužovat se je správné.
Večeře - česneková polévka, houskový a karlovarský knedlík, guláš, těstoviny, brambor, ryba smažená na másle, jako moučník výborné šišky s mákem.
Po večeři oddech na pokojích a samostudium. Čas od času je nutné zasáhnout a chlapce i dívky trochu umravnit. Těsně před večerkou nastává problém. V jednom z pokojů chlapců se zasekly dveře a uvnitř máme tři lyžaře. Technicky to nejde a tak nakonec přichází jeden ze spolumajitelů a dveře vypáčí těžkým sekáčkem na maso, naštěstí, protože už jsem viděl, jak hochům, kteří zůstali uvnitř, posíláme zásoby po provaze a oni nám zpět různé tělesné zbytky. To je představa.
Ještě před večerkou příprava na zítřejší běžkování, jednička a dvojka si zkouší boty. Až na dvě slečny jsme všechny uspokojili. Uvidíme, jak to bude zítra vypadat, protože tady na Lipně zhruba od 18 hodin intenzivně sněží. Pan řidič má trochu obavu, jak to zítra dopadne, ale já mu věřím.
Velmi se těším na zítřejší běžkování a zážitky lyžařů neběžkařů. Předvídám, že se budou brodit sněhem po kolena.
Dobrou noc, kritický den je za námi.
Úterý
Budíček v obvyklou dobu. Víc než dvě třetiny svěřenců ještě spí. Snídaní jsme posunuli na 7:20 a tak je to celkem honička. Všichni zvládají. I bodování pokojů probíhá rychleji a tak v 7:40 už jsou všichni po snídani. Nástup do autobusu. Dnes konečně obvyklý rituál, z autobusu odchází první, druhý, třetí, protože si něco zapomněli na pokoji. I tak krátce po osmé odjíždíme.
Co nás čeká na Hochfichtu je záhadou. V Černé v Pošumaví celou noc lilo jako z konve a i teď po ránu prší. Cestu do střediska jsme si zpestřili jednou zastávku v lese kvůli nevolnosti, jednu snídani jsme nechali šumavské zvěři. Ve vyšších partiích naší cesty přibylo sněhu, vypadá to nadějně. Při příjezdu na parkoviště je vidět, že tady opravdu sněžilo, na stránkách střediska píší 5 cm, teplota dole 1 st C, nahoře -2 st C. Podmínky pro lyžování jsou zase o hodně lepší.
Přezout a na lyže. Lyžaři vyjíždí hlavním vlekem na červenou, My začátečníci míříme do Kidsparku. Asi do 10 hodin je lyžování výborné. Upravené sjezdovky, pohoda. Potom, ale začíná svou sílu ukazovat příroda. Sněžení je velmi husté a k tomu se přidává nárazový vítr. V některých chvílích je díky přívalům sněhu vidět jen na pár metrů. V tu chvíli vedu zajímavou diskusi s jedním ze svých svěřenců. „Pane řediteli odkud je ten sníh?“, ptá se dotyčný. „Z nebe“, odpovídám. „To není možné“, říká, „to je z těch sněžných děl. Ne, to je z nebe. Kde mají nahoře schovaná ta děla?“. Přemýšlím, jak na tuto sugestivní otázku opakovaně odpovědět. Pravda, není vidět skoro na krok a dotyčný si asi myslí, že nad námi je nějaká další plošina a tam pracovníci střediska rozhazují sníh. Znovu říkám: „To padá z nebe, je to přírodní sníh“. Dostává se mi odpovědi, proti které není argument: „Ale tolik sněhu, co padá, to není možný, to musí být ta děla.“ Pochopil jsem, že to nejsem schopen počítačovému dítěti z nížiny tuto záležitost vysvětlit. Sníh a vítr nás postupně zahání do bufetu dříve, než jsme původně počítali.
Dnes jsem pečlivěji sledoval nákupy v bufetu. Ať jedeme na hory s kýmkoliv, výběr jídel v bufetu je velmi prostý - hranolky a pizza. Sem tam se objeví gurmáni, kteří to obohatí špeclemi nebo řízkem. Slečně, které bylo ráno v autobuse nevolno, jsme hned při cestě doporučili, jak dál se svým žaludkem pokračovat. Lehkou dietu a po doušcích kolu na zklidnění. Jak zjišťuji, držela se naší rady, ale jenom si ji trochu upravila. Za dietu považuje následující soubor - nejprve hranolky, potom pizza, následuje kus dortu a vše zapíjí jakousi žlutou limonádou, asi místní cola. Po mém dotazu, proč se nedrží naší rady, bezelstně odpovídá: „Ale já mělo od všeho jen trochu a colu si koupím na zpáteční cestě v obchodě“. Co na to říci… Jen doufat, že to při odpoledním návratu neskončí mezi námi.
Odpoledne statečně lyžujeme navzdory sněhu a větru. Ale za obojí jsme rádi, protože podmínky pro lyžování se pořád vylepšují. Naši lyžaři využívají všech dostupných sjezdovek. My začátečníci se vydáváme na další novou sjezdovku a zítra část mých svěřenců vyzkouší i nejdelší dostupný svah. Použijeme totiž centrální vlek, zatím jsme jezdili pouze na kotvách. I odpolední lyžování končíme o něco dříve a ve tři čtvrtě na čtyři je většina družstev u autobusu. Pouze dvojka se nemůže lyžování nabažit a přicházejí až těsně před čtvrtou. Druhý den lyžování za námi. Nikomu se nic nestalo, i když pádů pochopitelně přibylo. Taky se mi jeden slušný podařil. Při pomalé jízdě šikmo svahem zatáčím, se mnou i Saša, ale najednou se mu to rozjelo a slušným bodyčkem mne dostává z lyží, já dělám tygří skok jako za mlada, a oba dva se válíme ve sněhu jako sněhuláci. Tentokrát nás spasila ta sněhová peřina, dopad byl do měkkého. Spočítali jsme kosti a pokračovali v lyžování.
Zpáteční cesta bez problémů. Zastávka v Horní Plané, nákup v Coopu. Opět obvyklý sortiment - brambůrky, pití, sladkosti. U některých nákupy úplně nechápu, protože podle zvědů, hlavně dívky mají pokoje nabité zásobami z domova. Ale zřejmě tady na konci světa mají jinou lepší nabídku.
Večeře v 18:15. V nabídce jsou konečně hranolky. Takže zpestření pro většinu svěřenců, ale tentokrát musím říci, že ze všech přítomných škol, všichni se věnují tomuto sortimentu. Hromady, které někteří spořádají, jsou neuvěřitelné. V nabídce jsou dále tradiční saláty, teplá zelenina, brambory, maso, omáčka, těstoviny s omáčkou, výborná polévka, pití.
Večerní program - diskotéka. Už několik let se bojím do těchto aktivit vstupovat, takže informace budou skoupé. Přes počáteční odpor některých jedinců se akce vydařila. Většina vydržela až do konce, ten byl stanoven na 21:15. V době večerky je u kluků klid, ve squatu u dívek některé zlobí, protože nejsou schopny stihnout včas hygienu. Dostupných 45 minut na umytí a připravení ke spánku je málo. Přece jenom je potřeba si sdělit soustu zajímavých zážitků.
Během diskotéky se věnuji sledování předpovědi počasí. Důvodem je hlavní zpráva televize Nova, že na horách vypukne kalamita a na Šumavě může napadnout až 50 cm sněhu během jednoho dne. Dostaneme se zítra vůbec do střediska?
Teď po ránu, když píši toto zpravodajství, už vím, že to nebude až tak horké, sníh opravdu napadl, ale podle informací ze Zadova je to maximálně do 15 cm, ale i to je dost. Dalším nebezpečím by mohl být silný nárazový vítr, ale snad k nám příroda bude v rámci možností milostivá.
Z Lipna vám přeji dobré ráno.
Pondělí
Budíček v 7:00, snídaně v 7:30, mezi tím hygiena a úklid. Kontrola pokojů bez větších problémů.
V 8:10 nástup do autobusu a odjezd. Před odjezdem důkladná verbální kontrola: „Máte helmu? Ano. Boty na lyže? Ano. Rukavice? Ano, Brýle? Ano.“ Někoho by odpověď na tyto otázky uchlácholila, já cítím mrazení v zádech. Nikomu nic nechybí, to je podezřelé. Při odjezdu teplota nad nulou a drobné mrholení. Cesta ubíhá rychle, silnice bez sněhu, ale ani kolem cest není sníh vidět.
Přijíždíme na parkoviště, pár aut na místní poměry, a čtyři autobusy. I tady jsou teploty nad nulou a něco drobného padá. Sníh nebo déšť? Sám to neumím určit. Vykládáme lyže, boty, probíhá první velká přeměna na lyžaře. Začíná se potvrzovat moje mrazení. Všichni mají všechno i dva chlapci mají rukavice. Drobný problém tkví v tom, že obě jsou pravé. Trochu je kontroluji, ale zevní prohlídkou zjišťuji, že ruce mají na správných místech, tedy pravou a levou. Nestaly se z nich nové živočišné druhy. Poskytujeme náhradní rukavice z našich zásob. A dnešní den můžeme nazvat den rukavic. Rozdávám jízdenky a hurá na lyže. Většina míří k hlavnímu vleku k rozdělení do družstev. Já se šesti statečnými mířím do Kidsparku získávat první lyžařské zkušenosti. Postupně se obloha čistí a my si užíváme lyžování, sice za horších podmínek, než jsme tady zvyklí, ale jde to. Mí svěřenci postupně pronikají do tajů lyžování, za pár desítek minut čtyři z nich využívají koberec a dokonce dopoledne stihneme dvakrát vyjet i kotvou.
Kolem půl jedné pauza na jídlo. Do autobusu pro batohy a potom do bufetu. Neměl jsem čas zjistit, co bylo hlavním artiklem poledního menu, zítra se polepším. Po důkladném odpočinku míříme na svahy. Po obědě se situace radikálně mění, padá mlha a kolem třetí není vidět skoro ani na krok. Navíc do toho dole sněží a na vrcholu sjezdovek intenzivně sněží. Vrátím se k rukavicím, dnešní den je jich opravdu požehnaně. Jeden z mých svěřenců mi sděluje, že jednu během polední pauze ztratil nebo vytrousil. Poskytuji ji mou a odpoledne jezdí pouze s jednou, naštěstí teplota výrazně neklesá. Během dne potkávají naše lyžaře drobné pády - naštěstí bez vážnějších následků. Pouze instruktor Tomáš si stěžuje, že taky upadnul, použil pro to jadrnější výraz. To se stane i zkušenému lyžaři, ale jeho po tom pádu přestalo bolet rameno. Netušil jsem, že mi bude muset zaplati za balneopobyt, ale nebráním se, každá kačka dobrá…
Před čtvrtou se scházíme u autobusu, mlha je opravdu příšerná. Celkem v pohodě nakládáme a vyrážíme k našemu přechodnému pobytu. Panu řidiči se během pauzy podařilo zprovoznit video, takže v buse zavládlo nadšení. Jenom nějaká skupinka křupanů v zadní části autobusu sborově zpívá „Skákal pes…“. Zřejmě nějací aktivisti bojující proti sledování televize a videa. Chválím. Ale i nadšení pravověrných „bedňáků“ (rozuměj osob čumících do bedny) trochu pohasíná, obraz sice hraje, ale zvuk zachytí pouze netopýři, z nějakých nepochopitelných důvodů se nedá zesílit. Nicméně i s tímto problémem si víme rady, pouštíme anglické titulky a vše je OK. Zrovna jsme pořídili službu dva v jednom. Nejenom, že víme, co se ve filmu hovoří, ale vlastně využíváme pedagogickou metodu CLIL, To jest výuka v cizím jazyce.
Velmi brzo v 17:00 přijíždíme k hotelu. Převlékání sušení, nadšenci mezi tím válí na kulečníku. V 18:30 večeře. Dnes v nabídce - polévka (vývar), svíčková s knedlíkem, rizoto, teplá zelenina, zeleninový salát + jedno jídlo, které jsem zapomněl. Jako moučník lze využít vynikající žemlovku.
Ve dvacet hodin schůzka v klubovně. Nejprve několik drobných pokynů a pár důrazných nařízení. Např. toaletní papír se používá na záchodě a nejedná se o pomůcku k bojovým hrám. Kreativita některých jedinců nezná mezí. Druhý příklad - u večeře se zpravidla jí, telefon k tomu není potřeba. Trochu sáhnu rodičům do svědomí. Vaše děti (až na pár drobných výjimek) je schopno se stravovat pouze při současné manipulaci s mobilem. Jak známo, výchovu a stolovací návyky vštěpují dětem rodiče... A na otázku: „I ta naše? Náš?“ odpovídám: „Ano, i on, ona.“ Během výkladu hážu koloběžkou, to pouze proto, abych zvýšil sledovanost mé relace.
Následuje blok her, končíme o půl desáté. Vyhlašujeme přípravu na večerku. V deset kontrola pokojů. Celkem v pohodě, i squatterky jsou dnes víc v pohodě, a vypadá to, že v nejbližších 24 hodinách nehrozí zkáza třetí věže.
Zpravodajství dopisuji po půlnoci, za oknem intenzivně prší. Mám trochu obavu z dalšího dne lyžování, ale snad ti odborníci meteorologové neberou svou mzdu úplně marně a platí, že nyní na Hochfichtu intenzivně sněží.
Dobrou noc.
Neděle
Od školy jsme odjeli výjimečně skoro na čas, po několika letech kompletní beze ztrát, snad i návrat bude v plném počtu.
Cesta proběhla klidně, po obvyklé zastávce v Českých Budějovicích, jsme k hotelu přijeli v 17:30.
Vyložení zavazadel a hurá do pokojů. Rozpis je jasně daný, nedá se s ním hýbat. První jdou na řadu děvčata, která obsazují jeden vchod pavilonu. Po několika minutách se dívky rozdělily do dvou pětilůžkových a tří čtyřlůžkových pokojů. Joj, šlo to hladce. Chlapci směřují do hotelu. K dispozici jsou dva čtyřlůžkové pokoje, ostatní mají tři lůžka. V prvním kole se hlásí o větší pokoje čtyři party. Než je stačím rozlosovat, protože usilovně hledám propisku, ty slabší povahy to nevydržely a situace s přebytky se vyřešila sama. Není nad to, dát dětem trochu volnosti.
O půl sedmé jdeme k večeři. V tom shonu jsem se vlastně ani nestačil podívat, jaká byla nabídka. Zaznamenal jsem pečené kuře, rýži, brambor, nějaké těstoviny s něčím zeleným (brokolice?), polévka, zeleninový salát, teplý hrášek a kukuřici. Bohužel v nabídce byly i tradiční borůvkové knedlíky (ach ta předsevzetí)… Hned první den vzala za své.
V sedm hodin nástup do klubovny. Poučení o základních věcech provozu a lyžování. Tentokrát pouze v kostce, protože druhá skupin, které s námi bydlí na hotelu, ohlásila klubovnu na osmou. Škoda, školení mám tak rád, hlavně když sám školím a mohu udílet různé zajímavé příkazy a nařízení. Například „Dívky, nechodí se na balkon. Chlapci, do jídelny chodíme oblečení. Ráno si nezapomeňte vyzvednout svačinu a termosku.“ Určitě si to v některý další den vynahradím.
Po školení následuje příprava na zítřejší lyžování, vybalování věcí, kompletní seznámení s prostorem. Dívky, jak už jsem psal, obsadily jeden vchod a Marek kolem deváté konstatuje, že třetí věž pravděpodobně do několika dnů padne. Takovou silnou energii vydávají vaše dcery. Tomáš asi za hodinu, při kontrole před večerkou, zjišťuje, že poklidný třetí vchod se postupně mění na slušný squat. Vzhledem k tomu, co některé dívky mají v zavazadlech, není se čemu divit. Rozhodl jsem se, že se zdržím podrobného popisu a komentáře.
Zlatí kluci, ti jenom na chodbě a v pokojích hrají na schovávanou. Občas někdo někoho zamkne na záchodě nebo ve sprše. Taková typická chlapská zábava.
Kolem desáté je klid. Nejsem tak naivní tvrdit, že hoši spí, ale aspoň se tak tváří. U squatterek na některých pokojích je zábava v plném proudu, ale po mírné domluvě i ony pochopily, že dnešní mejdan končí. Spát.
Vzhůru k první lyžařské noci. Dobrou noc a skvělé ráno. Zdravíme od Lipna.
Formát pro tisk