Čtvrtek
Po dalším nočním sněžení to na Lipně konečně vypadá jako v zimě, jarní počasí je to tam. Dnes jsme se i trochu vyspali, dělo u hotelu zůstalo vypnuté. Včera několik lyžařů šlo spát již po večeři. Ranní vstávání nebylo dnes u dětí úplně svižné. Nejvíce se to projevilo u úklidu, několik pokojů dnes zklamalo a obdrželo prasátka. Navíc v několika pokojích bylo ještě po ránu vidět, co včera pořídili v obchodě. Taky ve většině probíhalo gruntování v době poledního klidu, včetně luxování.
Dnešní lyžování bylo výborné, skvěle upravené sjezdovky a výborné počasí. Já si jej moc neužíval, pro mne byl dnešek kritický den. Začalo to úvodním obouváním lyží, svěřenci se moc nesnažili a tak jsem se zpotil hned při úvodu. První sjezd taky za moc nestál, jeden z nich zvolil doslova hlemýždí tempo a ještě na konci Jezerní spadl. Při průchodu turnikety se taky moc nedařilo a tak jsem je tam prostrkal po dvojicích, A další drobné nehody pokračovaly celé dopoledne. Při příchodu na oběd jsem byl v mírné depresi bez ohledu na výborné počasí a skvělé podmínky. Možná k tomu taky trochu přispěla drobná, ale usilovná bolest mého pošramoceného kolene. Děti, omlouvám se.
Ostatní družstva si užívala hlavně po ránu jízdu na kramolínských svazích. S blížícím se polednem přibývá lidí a mírně rostou fronty. Dobré počasí přilákalo na Lipno další lyžaře. Jednička a dvojka se baví rozličnými cvičeními a soutěžemi. Lyžování je přece skvělá zábava. Trojka a čtyřka taky vytrvale brázdí svahy. Paní učitelka, která vede trojku, při udílení pokynů zřetelně artikuluje, hovoří pomaleji s výraznou dikcí. Domnívá se, že tímto způsobem budou děti lépe plní její pokyny. Jako vždy ji za chvíli vyvedou z omylu. Někteří mimoni asi nesledovali pečlivě její výklad, okolních vjemů je okolo spoustu, lyžaři, snowborďáci, skútry a to se pak nemůžete divit, že některé úkoly pojímají po svém…
K obědu vývar s nudlemi, pečené kuře, brambor. Potom většina pokojů řeší své resty s úklidem. Hlavně lux je v plné pohotovosti.
O půl druhé jsme zpátky na svahu. Fronty ještě trochu narostly, ale zatím je to stále snesitelné. Před třetí se scházíme u Yettiho. Majetní ještě nakupují, ostatní skotačí na sněhu. Ke sněhovým hrátkám v Rudné a okolí nemají moc příležitostí. V bufetu bohužel nemají radioaktivní koblížky, možná zítra? Proběhne společné focení a hurá na hotel. Výborný lyžařský den je za námi.
Po lyžování řešíme v jídelně studijní resty. Vypadá to, že je vše splněno. K večeři zapečené těstoviny. Následuje předběžné balení.
Večer zlatý hřeb lyžařského kurzu – diskotéka. Zpočátku týdne nejevily děti žádné velké nadšení z dnešního programu. Ale sotva spustila hudba, otevřela se stavidla tanečního umění. Někteří si vedou opravdu úžasně. Mezi slečnami vede dívka, která si včera stěžovala na velkou bolest zad. Dnes se však ohýbá a vrtí v rytmu jako tanečníci a tanečnice v kultovním filmu Horečka sobotní noci. Mezi našimi lyžaři jsme objevili nového Johna Travoltu. Má skvělý kostým, okořeněný rukavicemi, na nose černé brýle a válí opravdu skvěle, všechna čest. Zábava je v plném proudu, většinu písní doprovází pěvecký sbor. Nakonec se ukazuje, že největší úspěch mají nesmrtelné songy zesnulého Karla Gota. Zlatý slavík oslovuje další generace i po své smrti. Diskotéka se opravdu vydařila a to nejen tanečně. Jeden z našich lyžařů má na pokoji připravenou růži. Na dotaz paní učitelky pro koho ji má, odpovídá sebejistě: „Tu mám pro svoji holku.“ Ještě včera při nákupu říkal, že je pro jeho maminku. Zítra je Valentýna a ten dělá zázraky.
Probíhá poslední večer. Zítra nás čeká nejen lyžování, ale i balení. Z toho mám trochu obavy, ale snad to zvládneme. Dobrou noc, dobré ráno.
Zdravíme vás z Lipna
Středa
Dnešní zásadní zprávou je skutečnost, že jsme kritický den přežili bez ztráty kytičky a navíc zažili opět spoustu zábavy při lyžování i mimo ně. Jako každý den se i tentokrát odehrálo spoustu různých veselých i méně veselých příběhů. Rozhodující je úhel pohledu na některé situace.
Po ránu z okna vidím další nový sníh. O tom že sněží nejen přírodní, ale i umělý sníh jsem se „dozvěděl“ zhruba o půl šesté, kdy mě probudil nepříjemný pískavý zvuk. Neměl jsem otevřené okno, ale kličku otočenou na mikroventilaci a i tak mne to vyhnalo z postele. Později jsem se ukázalo, že jsem měl vlastně štěstí, protože jedna z našich instruktorek věděla přesně, kdy se dělo zapnulo. To, že se děla rozběhla v celém areálu, bylo potvrzením předpovědi, že za orkánem klesne teplota. Místní stroje pracují od -3 stupňů a spustily ve tři hodiny ráno… Pro lyžování super, pro náš odpočinek trochu podraz.
Na lyžování odcházíme krátce po půl deváté. Vynechám zkazky o tom, co kdo zapomněl. Nepsal bych o ničem jiném. Umělý a přírodní sníh se zatím nespojili a tak je pista šíleně tupá. Navíc stále vytrvale sněží a na Jezerní to vylepšuje nárazový vítr. Dokonce i já chvíli uvažuji o tom, že si dojdu pro lyžařské brýle, ale to dělám opravdu pouze ve výjimečných případech. Jeden z mých začátečníků se při zastávce upřímně divil, že je celý od sněhu, když ani nespadnul. Ostatní mu sborem oznámili, že přece sněží. „Aha,“ pravil. Docela mi svým údivem zvednul náladu.
Obecně, ale musím mé svěřence pochválit. Protože na Jezerní opravdu nepříjemně foukalo, přesunuli jsme se na kramolínskou stranu, kde jsou sjezdovky výrazně obtížnější, Měl jsem trochu obavy, jak to zvládnou, ale překvapili. Pár pádů sice bylo, ale dali jsme tři jízdy na různých sjezdovkách a bylo to v pohodě. Potkali jsme naše další družstva, která tady jezdí od pondělí. No jezdí, někteří lyžaři díky kvalitě sněhu spíše kráčeli i při jízdě z kopce. To se pak lyžuje docela bezpečně.
Na oběd se scházíme po jedenácté. K obědu výborná bramboračka a rajská s knedlíkem. Někteří z nás ji měli vylepšenou vepřovým plátkem, jedl jsem tuto kombinaci poprvé a nebyla úplně super. Některé kuchařské experimenty se opravdu nevydaří.
Při obědě jsem pochopil, proč máme ve škole tuny odložených věcí, oblečení, bačkor a podobně. Jeden z našich svěřenců nechává pravidelně rukavice v lyžárně. V pondělí kvůli tomu i klikoval. Dnes jsem jej před obědem pro tuto součást výstroje poslal do lyžárny. Končí oběd a jeho rukavice zůstaly v jídelně. Jemu samozřejmě nechybí. Občas se mi stává, že ve škole se někdo ozve kvůli odloženým věcem třeba za 14 dnů a upřímně se diví, že o věcech jejich „Jiříčka“ nebo „Mařenky“ nemáme přehled. To že jejich robátko nemá vůbec představu, kde danou věc nechalo a kdy, není v této chvíli relevantní. Nakonec se většina věcí najde, ale současně můžeme obuví i oblečením středně velký dětský domov. I já získávám pořád nové poznatky a postřehy.
O půl jedné odcházíme do aquaparku. Postupujeme svižným tempem do okamžiku, kdy řediteli něco luplo v koleni. Předám peníze a potřebné doklady, skupina postupuje samostatně. Já se za nimi belhám, při cestě z kopce většinou pozpátku. Zjistil jsem totiž, že tak jsem schopen mnohem svižnějšího tempa. Moje rychlost se zásadně zvyšuje, z průměru 1,5 km za hodinu se dostávám na 2 km v hodině. Potkávám v protisměru spoustu chodců. Někteří na mne zírají v němém úžasu. Pro případný dotaz, jsem si připravil geniální výmluvu. Většina sportovců trénuje na běhy do vrchu, já naopak trénuji na mistrovství světa v chůzi pozpátku z kopce. A jde mi to skvěle, ani jednou jsem neupadnul. Nakonec i já dobývám cílovou metu. „Uf to byla dřina.“
V bazénu standardní průběh, zmatky při převlékání, hrátky ve vodě, protiproud, klouzačka, občas plavání a další. Chvíli to vypadalo, že budeme mít kuriózní úraz. Jedna ze slečen se bahní v brouzdališti. Najednou se postaví a vyskočí, trefí hlavou plechovou mochomůrku, která kryje tento prostor. Hned si stěžuje, že má díru v hlavě. Po důkladné prohlídce se ukazuje, že nemá ani škrábnutí. Už jsem viděl v zápise o úrazu sdělení: „rozbila si hlavu o mochomůrku…“ Při odchodu z koupání jsem se vrátil do svých vojáckých let. Jeden z hochů se sprchuje a při tom současně šlape po ručníku, kterým se měl utřít. Přesně tak vojáci základní služby prali prádlo, které nutně potřebovali mít čisté a výdej eráru byl v nedohlednu. Pravda výjimečně si prali ručník, kterým se potřebovali utřít. Po upozornění se zmíněný hoch lehce usmál, zvedl ručník, vykroutil z něj vodu a jal se s ním utírat. Sklapla mi čelist a pochopil jsem, že jsem mírně zaostalý. Já se ze zásady utírám suchým a několikrát použitým ručníkem. Jak nehygienické v době globální hrozby koronavirem.
Odcházíme na nákupy. To je vždy vrcholný zážitek. Ať jdeme nakupovat s jakoukoliv skupinou, vždy vyhrávají brambůrky, kola a další sladkosti. Tento den nebyl výjimkou. Novinkou byly ekologické papírové tašky, kam někteří z kupujících umístili své poklady. I já jsem všemi deseti pro udržitelný rozvoj. Ale raději jsem několika pomohl náklad naložit do batůžků, pokud to šlo. Odcházíme na horskou tůru zpátky do hotelu. Ty cca 2 km jsou pořád do celkem prudkého kopce. Tentokrát nám to vylepšuje husté a vydatné sněžení. I já pajda držím tempo. Na úrovni stezky korunami stromů asi 300 metrů od hotelu, se ukazuje, že papírové tašky z COOPu jsou opravdu ekologické. Začínají se totiž rozpouštět, sníh vykonal své. Ekologie je ekologie, ale užitné vlastnosti jsou ty tam. Nechápu, proč výrobce dodává tyto tašky na Šumavu, kde povětšinu roku sněží nebo prší. Možná je netestoval pod vodním sloupcem. Tašku jsem poctivě prohlédl, ale žádné upozornění, že se nesmí používat při sněžení nebo v dešti jsem nenašel. To je na žalobu. V Americe by ze mne byl dolarový milionář.
Nakonec všichni šerpové a nosiči zdolali i tuto překážku. Na pokojích probíhá okamžitá degustace. Brambůrková párty zahájena. Číšník se trochu diví, že si nikdo nepřišel přidat buchtičky se šodó, ale důvod je zřejmý. Kvalitní brambory a dostatek cukru v nápojích jsou velkou konkurencí…
Večer hrajeme pár společenských her v klubovně. Některé zážitky jsou opět kouzelné, ale tyto okamžiky jsou zpravidla nepřenositelné, jde hlavně o kontext situace. Jednu novou věc se, ale většina dětí naučila, hru na fanty. Vysvětluji co je fant a co se s ním následně provede. To většinu zaujalo a nápady na úkoly jsou většinou roztomilé. Jeden z nich byl obejmout paní učitelky, fanty jsme rozdělovali po trojicích. Z úkolu jasně plyne, že některým již chybí maminky. Nebojte se, dvakrát se vyspíte a máte je doma. Nebojte se s nimi pomazlit, z vědeckých zkoumání jasně plyne, že se poté zvyšuje inteligence mláďat. Platí to hlavně u myší, ale to jsou přece savci. Určitě to musí fungovat i u vyšších primátů.
Zítra by mělo být podobné počasí jako dnes, asi bude sněžit. Už nyní se těším na zítřejší lyžování, zrovna jsem si nachystal lyžařské brýle. Zdravím do Rudné a okolí. Kritický den je za námi, teď nás čekají už jednom skvělé zítřky a pozitiva.
Dobrou noc.
Úterý
Příjemný pohled po ránu z okna. V noci mírně zasněžilo a na Lipně už to zase vypadá jako v zimě. Podle větrných pytlů u lanovek i vítr se umírnil, sice fouká, ale není to nějak kritické.
Budíček, hygiena, úklid. Děti zatím drží celkem úklidový standard. Jeden z našich lyžařů asi není moc samostatný a s úklidem si neví moc rady. Hoši z pokoje mu pomáhají. Má to dvě drobné nevýhody. Za prvé, potom neví, kam mu dali jeho věci a za druhé jeho schopnosti uklízet se nezlepšují. Všichni odešli na lyžování, on stojí uprostřed pokoje a nemůže najít své věci, bohužel, ani se to nesnaží. Potřebuje trochu povzbudit a při troše snahy se poaří najít potřebné součásti výstroje.
To byla drobná odbočka. Snídaně v osm. Po jídle hned na svahy. Krátce po půl deváté už brázdíme svahy. Já se začátečníky brázdíme Jezerní, ostatní Pánskou, Dámskou, Promenádní na kramolínské straně. Během dne spousta drobných příhod. Jeden z našich frekventantů všechno neustále sleduje, ale nedokáže se zřejmě soustředit na podstatné věci u vleku. Včera se mu podařilo vrazit hůlku do závory, která zajišťuje lyžaře tak šikovně, že zlomil hůlku. Při dalších nástupech se nedokáže trefit do nástupní branky, Jednu lyži v brance č. 2, druhou v brance č. 3 a diví se, že se nedokáže dostat na nástupiště k vleku… Při další jízdě mu pro změnu těsně před brankou vypne lyže a tak na hodnou chvíli zastaví provoz. Jiná lyžařka, moje zástupkyně, psal jsem o ní včera, zase spekuluje o tom, jak by urychlila příjezd k vleku. Na kramolínské straně jsou vždy 4 klasické turnikety s otáčecím ježkem a jeden nový kde je brána ve formě dvou plastových závor. Je tam sice jasně napsáno pro lyžařskou školu, ale to naši malou lyžařku nemůže odradit. Hlavně tam nikdo není. Přijede, hrne se do brány a nic, závora se neotvírá. Druhý pokus, třetí pokus zase bez úspěchu. Nakonec pochopí a praktickým pokusem si ověřila, že opravdu neprojede. Musí se vrátit ke klasice, ale vrtí hlavou a něco si brblá pod „fousy“, je evidentně velmi nespokojená. Nemůže se srovnat s tím, že ji to automatické monstrum nevyhovělo. Jiná lyžařka zase uvízla v ochranné síti. Sice tam drží pouze za špičku lyží, ale nejde vyprostit. Usilovně zápasí a jak už to bývá, čím víc zápasí, tím je to horší. Prostě klasická ryba v síti. Nakonec po radě od instruktora pochopí, že řešení je prosté, stačí couvnout.
Jezdíme do oběda, což je krátce po jedenácté. O půl dvanácté oběd – zeleninová polévka, kuře na paprice s těstovinami. Následuje polední klid. Má trvat do 13:45, ale už po jedné začínají být lyžaři neklidní. Na chodbě máme hodiny, ale touha po lyžování je zřejmě větší. Během pauzy obchází paní učitelky pokoje a zjišťují, zda si děti suší věci. Jeden z našich borců suší věci na podlaze. Vysvětluje mu, aby si je dal na ramínko. „To neumím,“ konstatuje. Po instruktáži pochopil. „Pověs ramínko na věšák. To neumím,“ opět sděluje. Je to jeho pravidelná odpověď Zřejmě borec z rodiny s komorníkem a služebnou. Musí dost trpět, ale věřím mu, určitě to zvládne.
Odpolední lyžování nakonec zhruba od půl druhé. Pokyny a hodiny jsou k ničemu. Při lyžování opět na chvilku zaduje vítr. Trojka a čtyřka zvolí pauzu u Yettiho, našeho kultovního bufetu. Mají otevřený venkovní stánek a tak na paní učitelku dýchne nostalgie, V minulém roce došlo k zásadní přestavbě a genius loci je pryč. Letos ovšem překvapení, k mání jsou radioaktivní koblížky. Hurá. Někteří z malých lyžařů zkouší tuto bájnou manu, ale bohužel dnes vyhráli párky v rohlíku.
Jirka zvolil v rámci různých cvičení mimo jiné, házení sněhovou koulí. Za terč zvolil svou osobu. Byl si jistý, že jde o bezpečnou zábavu díky slušnému bezpečnostnímu vybavení – přilba a brýle. Ale ouvej, jeden ze střelců jej trefil přímo na nos, slušný knokaut. Jirka to silou vůle ustál, ale příště bude zřejmě opatrnější. S lyžováním končíme s ukončením provozu vleků. Krátce po čtvrté odpolední míříme do chaty,
Před večeří výuka. I při této nudné činnosti není někdy o překvapení nouze. Jeden ze studentů odevzdává hotový pracovní list a tím pádem může na pokoj. Vyžaduje další práci, Paní učitelka to kvituje, konečně výjimečně pilný žák, Ale skutečnost je trochu jiná. Když se jej ptá, proč nejde na pokoj. Dostává se jí zajímavého vysvětlení: „Já zrovna nemám žádný jiný program.“ Tak ne pilný student, který baží po vzdělání. Ale naopak budoucí vrcholový manažer, který má volné okénko v diáři. A to opravdu nesnáší…
Večeře – francouzské brambory.
Po večeři probíhají hry venku před chatou, všichni se náramně baví. Večerka ve 21. Dobrou noc.
Pondělí
Po probuzení to vypadá skvěle, venku jasno, sluníčko a vítr zatím v relacích Šumavy. Ale v televizi, na sociálních sítích a taky po telefonu se řeší a i já musím řešit orkán Sabine.
Budíček v 7:30, hygiena, úklid, bodování pokojů. Paní učitelky jsou zatím celkem spokojené, nastavily přísný metr, ale i tak jsou pouze mráčky a sluníčko, prasátko dnes chybí. Na pokojích děvčat je to i na sluníčka s hvězdičkou. Některé kreace snad zítra vyfotíme. U kluků to tak „vystajlované“ není, ale zatím v lepším průměru.
V 8 hodin snídáme, sluníčko nám stále svítí do jídelny. V Rudné jsme museli přijmout opatření, nešel proud, netopilo se, ale hlavně netekla voda. Škola běží v úsporném režimu.
Po snídani odcházíme lyžovat. Děti dostávají permanentky i rozlišovací dresy. Při odchodu z hotelu řešíme opět drobné problémy, někteří si běží pro rukavice, jeden z našich lyžařů se zase obul přezkami k sobě. Po upozornění napravuje stav. Jedna s paní učitelek pomáhá jednomu ze začátečníků s obutím lyžáků. Paní učitelka se usilovně snaží, její svěřenec jen prohlašuje, ono to nejde. Nejde se obout, nejdou nandat rukavice. Když jej prosí, aby se snažil proti ní zatlačit ruku, použije systém leklá ryba. Místo, aby zatlačil, uniká. To se pak i rukavice nasazuje nesnadně. Ale se zvýšeným úsilím se odění lyžaře nakonec podaří.
Máme rozděleno do družstev. Družstva se rozhýbávají. Vleky jezdí, chystáme se k prvním sjezdům, ale ouha někdy kolem deváté se zastaví. Zjišťujeme proč, nejde proud, říká vlekař lakonicky. Moc nechápeme proč. Pochopíme asi za deset minut. Obloha, která byla původně modrá, je najednou černá. Přechod fronty je jasně vidět prostým okem. Zvedá se vítr a začíná pršet. Sabine je na Lipně. Pokračujeme v lyžování na náměstíčku ještě asi čtvrt hodiny, ale nakonec zbaběle unikáme do chaty. Věci dáváme sušit a děti si hrají na pokojích, už i v hotelu jsme bez proudu.
Situace se zlepší kolem jedenácté. Rozsvítí se světlo, neklamné znamení fungující elektřiny. Oběd absolvujeme v domluvený čas – 11:30. K obědu je frankfurtská polévka s párkem, vepřové na žampionech s rýží. Některé děti si jdou přidat. Plánujeme po polední vyučování v jídelně. Nakonec měníme rozhodnutí, venku se počasí zlepšilo – neprší a ve dvanáct spustili vleky. Kolem půl jedné jsme na sjezdovce. Šikovnější lyžaři vyráží poznávat sjezdovky v areálu. Ti méně zdatní absolvují nejprve zahřívací kolo na Jezerní sjezdovce, ale později se také přesunují na kramolínskou starnu, Se začátečníky, v tu chvíli jich mám deset, pilujeme na rovince základy. Potom sundávají lyže a prudší část k Jezerní schází pěšky. Stojí to trochu úsilí, ale nakonec je mám všechny na místě, odkud můžeme vyrazit na lyžích. Situaci nám trochu komplikuje nárazový vítr. Několikrát se stane, že mé drobné lyžaře sfoukne jako papír. Na moment se otočím a polovina družstva se válí po zemi. Postupně je pozvedám a když jsem na konci, tak jeden z těch co jsem jej zvedl prvního mi ujel na trávu mimo sjezdovku. Včera si stěžoval, že mu lyže kloužou, jak divné na sněhu. Dnes se zase diví, že to nejezdí na trávě a drhne mu to tam. Vyzout z lyži, vytáhnout na sjezdovku, obout. Dvěma slečnám jsem mezi tím ještě musel upravit vázání. První je má utažené a nemůže se do něj dostat, druhá zase vystupuje ze zapnutých lyží. S těmito variantami počítám a nářadí mám v kapse. Sice mi trochu padají kalhoty, ale to je daň za připravenost. Postupně zdoláváme po kouscích sjezdovku a další lyžaři přichází na fígl s pluhem, šípem nebo pizzou. Toto pojmenování jsem slyšel od instruktora lyžařské školy v dětském parku. Sjíždíme po krátkých zastávkách na konec sjezdovky do dětského parku. Tam se začátečníci individuálně zlepšují s využitím pohyblivého koberce. Ale ouha, opět přichází nárazový vítr a sráží lyžaře z pásu. To jsem ještě nezažil. Obsluha díky tomu vypíná pás. Pravda je to nebezpečné, na straně ke sjezdovce je sníh, ale na druhém straně pásu je i přes metr díra. Na Lipně píší, že mají 50 cm sněhu, ale to zřejmě pouze v některých dírách. Operativně musím měnit plán. Sice nám původně měla na sedačce pomoci další družstva, ale vítr duje a koberec stojí, mám trochu obavu, že zavřou vlek a my budeme muset nahoru po svých. Jedeme k vleku, úspěšně projdeme turnikety a ve třech partách nasedáme na vlek. Žádný zádrhel. Při výstupu pomáhají začátečníkům paní učitelky. Já těm dvěma posledním, kteří jeli se mnou. Výstup bez pádu. To jsem ještě nezažil.
Musím se přiznat, že když jsem včera začátečníky viděl poprvé, tak jsem propadnul drobné skepsi. Ale překvapili. Druhá jízda po Jezerní skoro bez pádu a ve svižném tempu. Netrvalo nám to ani 40 minut. Pravda zkušený lyžař dole sotva za pět minut, ale musíte vzít v úvahu, že někteří z nich stáli na lyžích opravdu poprvé.
Naši kolegové si jízdy také užívají, v areálu se vyskytuje pouze jedna škola a pár individuálních lyžařů. Nikde se netlačíme, nikde nečekáme. Ve čtyři hodiny se scházíme u hotelu. Lyžařský den se nakonec slušně vydařil.
Po návratu na chatu učení. V 18:00 večeře. Trochu nás zlobí elektrika, občas vypadává. K večeři lasagne.
Po večeři hry v jídelně. Ukazuje se, že jedna z malých lyžařek se vžila do role mé zástupkyně nebo asistentky. Neprosil jsem ji o to, ale občas umravňuje dav nebo udílí rozličné pokyny. Původně mne to nějak netrápilo, ale začínám mít obavy, abych na to ještě stačil, když mi tak spontánně pomáhá. Dozvídám se, že to asi není mou nedostatečností, ale její přirozeností. Chová se tak i v jiných situacích s jinými lidi. Spadl mi kámen ze srdce, tak to možná ještě tyto lyže zvládnu…
Drobné vysvětlení. Ve fotogalerii vidíte hodiny. To je náš místní orloj. Děti, až na výjimky nemají hodinky a tak tato pomůcka slouží k jejich informovanosti o průběhu času,
Dobrou noc. Zítra snad bez Sabine.
Pondělí
12:15 - Jsme po obědě - frankfurtská polévka, vepřové na žampionech, rýže - ve 12:30 odcházíme lyžovat, slunce svítí, vleky v provozu
10:00 - První hodina lyžování za námi. Sabine navštívila Lipno. Prší, nesvítíme, odpočíváme po vyčerpávajícím výcviku na chatě. Doufáme, že odpoledne budeme lyžovat.
7:25 - Tady na Lipně je po ránu zatím klid. Svítíme, topíme. Venku jasno, fouká vítr, ale neprší, za chvíli první budíček.
Neděle
Na sraz přišli tentokrát všichni včas, poučili se i ti, kteří v minulých týdnech trochu zlobili. Děkujeme. Odjíždíme v jarním počasí se sluníčkem nad hlavou a se Sabinou na západě v zádech, od východu zase hrozí koronavirus. Nevím, zda v nastávající apokalypse je vůbec zodpovědné odjíždět na lyžařský kurz. Ale telefony máme nabité a letadlem do Číny neletíme… Děti jste nám svěřili, pokusíme se o ně postarat a ještě při tom trochu lyžovat.
Cesta probíhá klidně, žádné komplikace. Zastavujeme na obvyklém místě v Budějovicích. V první fázi hlavně kvůli toaletě. Po návratu do autobusu některého z frekventantů napadlo, že by se na benzince podařilo utratit nějaké peníze a tak se vzedmula druhá vlna. Hrr na zboží v prodejně, nakupují se samé důležité věci, hlavně žvýkačky. Dívky jako obvykle mají hygienickou pauzu trochu delší, vystřídat se na oné místnůstce je pro ně komplikovanější, ale trpělivě čekají a nakonec se na všechny dostane. Pravidelnou obměnu nám trochu naruší jedna seniorka, která po příchodu do benzinky suverénně a středem kráčí na onu místnost. Že před ní disciplinovaně stojí deset holčiček, ji nějak nevadí. Mám několik vysvětlení pro tuto situaci. Měla zamlžené brýle a fronty si nevšimla, naše holčičky jsou malé a ona je přehlédla, byla tak neomalená, že jí to bylo jedno. Chystám se napsat našemu největšímu odborníkovi na etiketu panu dr. Špačkovi, bývalému prezidentskému kancléři. „Pane doktore, platí i v této situaci, že starší mají přednost?“ Moc se mi to nezdá, myslel bych, že tentokrát rozhoduje potřebnost, Ale ať je to jak je, minimálně by mohla starší dáma slušně požádat, nakonec to vyřešila paní učitelka a taktně ji upozornila na daný stav věcí. Na chvíli ji zarazila, ale dáma nakonec naše holky stejně předběhla.
Kolem druhé zastavujeme u hotelu. I tady panuje jarní počasí, ale nějaký sníh na sjezdovkách ještě je. Vykládáme, ukládáme lyže do lyžárny. Rozdělujeme děti do pokojů. Vše probíhá ve slušném tempu a bez větších zádrhelů. Nakonec na shromaždišti zůstávají pouze tří zavazadla, která nikomu nechybí. Postupně jim během odpoledne najdeme majitele, posledního objevíme těsně před večeří.
Po třetí hodině se chystáme na lyžování. Už to není tak úplně hladké a objevují se první zádrhele. Jednomu mládenci, který je již plně oblečen a lyže drží v ruce, vytrvale připomínám, že si musí najít druhou rukavici. Nejprve se tváří, že mi nerozumí, potom jej dostanu aspoň do lyžárny a po vytrvalém úsilí nakonec vyzouvá lyžáky a jde do pokoje pro jiný pár. Tam zjistí, že ji nechal ležet na posteli, i když mi celou dobu vytrvale tvrdil, že ji musel ztratit po cestě… Jeden ze začátečníků zaměnil levou botu za pravou. Žádná novinka, to už známe. Do lyžárny přezout. Tam jsem, ale opět poznal, že všechno je někdy poprvé. Chlapec má pod lyžařskými kalhotami džíny. Argumentuje tím, že se nestačil převléct a tak oteplováky natáhl rovnou na kalhoty, se kterými přijel z domova.
Počáteční rozdělování do družstev je taky trochu komplikovanější. Ukazuje se, že úvodní kopeček je pro některé z lyžařů náročnější. Moje začátečnické družstvo se během pár chvil rozroste z pěti členů na deset a možná ani to není konečná cifra. Mnoha malým lyžařům nechybí sebevědomí, ale postrádají lyžařského umění. Snad to trpělivým přístupem za těch pár dnů zase srovnáme.
Po páté jsme v hotelu a probíhá seznamování s denním řádem a dalšími důležitými skutečnostmi. V 18 hodin večeře – rizoto.
Po večeři pokračujeme ve školení. Po pár minutách se jedna z dívek ptá: „A to ta schůze bude každý den?“ Jak se ukazuje jeden z přítomných chlapců by to uvítal, raději schůze nežli učení.
Na závěr pár společenských her. Je půl deváté, vyhlašujeme přípravu na večerku. V devět hodin večerka. Ještě dlouho po jedenácté si přijdou holčičky stěžovat, že jiné holčičky z jejich pokoje je budí, ty jiné holčičky zase tvrdí, že je budí ty, co si přišly stěžovat. Šimek s Grosmanem by řekli: „To je koloběh života.“ Já tvrdím, že to je obvyklý kolorit první noci, jen pár minut před tím zase přišli chlapci z našeho největšího pokoje s obdobným problémem. Ty do toho ještě zamotali oblíbené duchy, kterých se bojí. Kdo ducha viděl nebo slyšel, na tom se nedokáží shodnout, ale určitě tady byl…
Probíhá první noc. Ještě teď po půlnoci pečlivě sleduji pohyb Sabine. Zatím tady není, ale čekáme…
Formát pro tisk
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.