Na víkendové výpravě v Železné jsme byli naposledy v září, touto výpravou začala série víkendových akcí pro děti. Než v pátek všechny děti dojely na místo, byla už venku tma. Proto se večer všechny hry hrály už jen v klubovně. Na výpravě byly nové vedoucí, které přinesly nové seznamovací hry. Děti utvořily tři družstva: Polární vlci, Čivavy a Čoklové z ulice. Málokdo z dětí, natož z dospělých, znal příběh o Baltovi, s kterým jsme se před večerkou seznámili, a který nás provázel celý víkend.Pes Balto, tažný aljašský malamut, který žil v letech 1919 až 1933, byl pojmenován po norsko-americkém objeviteli Samuelu Baltovi. Tomuto psovi přinesl rok 1925 slávu. Zima na Aljašce toho roku byla extrémní. V aljašském městě Nome navíc propukla epidemie záškrtu a docházely léky na tuto nemoc. Díky extrémní zimě a chumelenici, kdy viditelnost byla pouhých několik centimetrů, byly jedinou nadějí pro nemocné děti tažní psy.
Vzdálenost na poštovní stezce Iditarod Trail dlouhé 1085 km si rozdělilo dvacet musherů (psovodů), kteří si vakcíny předávali jako štafetu. Balto byl nejen vynikající tažný pes, ale také prozíravý – zachránil své spřežení před smrtí v řece Topkok. Tento psí hrdina má svůj pomník v New Yorském Central Parku a od roku 1973 se na Aljašce na památku celé události koná několikadenní extrémní závod Iditarod Trail Sled Dog Race. Pěkně popsaný příběh je zde.Mezi soutěžní disciplíny družstev na výpravě patřilo, například spí spřežení, kdy družstva musela projít “ve spřežení“ určenou trasu co nejrychleji, nebo stejně jako v příběhu hledala značky. Ovšem, především šlo o to, dopravit vakcíny proti nemoci včas a nejlépe všechny nepoškozené. I toto jsme simulovali. Žádné družstvo nepřeneslo úplně všechny vakcíny (Kinder vajíčka) do cíle, ale to jsme očekávali, naloženo měli všichni opravdu vrchovatě. K víkendové výpravě samozřejmě nesmí chybět táborák. Protože ale bylo frišno, děti si buřtíky venku jen opekly a v jídelně se zeleninou snědly. Za zmínku stojí i krátká scénka z příběhu, kterou si jedno družstvo připravilo.
O víkendu nám sice nesněžilo, ale psí počasí bylo (i když k Aljašce to bylo ještě hodně daleko). Tedy, děti si toho většinou ani “nevšimly“, jaký byl mráz. Když jsme se jich večer ptali, co se jim ten den nejvíce líbilo, často to byli aktivity, které by někteří vedoucí pro zimu nejraději zrušili. Znovu a znovu se nám tak ukázalo, že děti často hodnotí jako nejlepší zážitky právě ty obtížné a pro nás dospělé nepříjemné podmínky. A je to tak dobře, protože i takto si dítě cvičí mysl i tělo. Taková správná výprava pak bude nepříjemná jen pro lenochy, kteří místo dobrodružství chtějí raději vysedávat za počítačem.Fotogalerie