Tradiční tábor, tradiční místo, tradičně plno, netradiční celotáborová hra. Téma tábora totiž diktoval výlet. V předchozích letech jsme byli v Berouně na medvědech a bazénu, 2x v Plzni a letos jsme chtěli využít něco v okolí, volba padla na nedalekou Chrustenickou šachtu. A podzemní téma bylo na světě.
Pětidenní tábor začal ve středu několika hrami. Scénkou vedoucích bylo uvedeno téma tábora a přečtena legenda. Vypráví se v ní příběh o starci, který nalezl starou listinu, na které byla napsána hádanka. Ta hádanka ale nebyla až tak těžká. Stařec měl uhodnout místo, kde se nalézá jeden starý důl. Když ten důl najde a vejde dovnitř, musí v onom dole najít dvě věci. Vzácný svítící kámen a cestu do nitra země. Když se starcovi podaří tyto věci najít, jednou se mu zjeví světlo života. Ovšem stařec už měl mnoho let, než stačil dojít do dolu a najít svítící kámen a místo, kam se vchází do nitra země, zemřel. Ale než zemřel, stačil svůj příběh povědět dalším lidem. I my na táboře jsme se příběh dozvěděli a do dolu se chystali.
Před večerkou se děti podívaly na film Arthur a Minimojové. Film byl alespoň trošičku tématický podzemím, jiný nebyl k mání. Pouštět malým dětem moderní akční filmy, byť tématické, nechceme.
Ve čtvrtečním ránu děti čekala hra, při které musely po budově hledat permoníky na kartičce do dvojice, čímž se utvořilo pět družstev. Každá skupina si pak vymyslela názvy a pět družstev bylo na světě: Minimojové, Horníci, Červení permoníci, Drahokamy a Zlatokopové. Následovalo několik aktivit v klubovně, malování, výzdoba a lepení permoníčků na cedulky. Před obědem proběhlo několik soutěží, například štafety a luštění šifry. Odpoledne se hrály hry v lese.
Večer proběhla divoká hra po budově, obchodování s archeologickými nálezy. Další hry byly klidnějšího rázu. Užili jsme si i jeden technický problém, kdy se jedné holce na pokoji zasekla klika a byla asi hodinu uvězněna. Zatímco jsme řešili a zkoušeli různé způsoby jak se dostat dovnitř, dítko si mezitím v klidu kreslilo. Nakonec se uplatnila metoda zahradnické motyky coby páčidla. Ke čtvrtku mám z tábora poznamenanou poslední poznámku: “vedoucí jsou kaput“.
Páteční dopoledne bylo částečně výtvarné, družstva zdobily své brány do nitra země podle fantazie. Každé družstvo dostalo z kartonu model brány, který bylo třeba dodělat. Všem se tento úkol povedl skutečně na výbornou. Na zahradě se týmy připravovaly na cestu do dolu. Jednalo se o soutěž, kdy každý musel projít dráhu, při které například hledal permoníky, šel poslepu nebo si musel zapamatovat obrazce. Před obědem si každý ještě ozdobil kolíček. Z kolíčku tak vznikali například panáčci.
Odpoledne se byl tábor podívat na zemědělské hospodářství a na koně, což se dětem samozřejmě líbilo. Večer se hrály scénky na téma cesta do středu země. Poslední letošní táborák v Železné byla hromadná opékací rychlovka. Buřty se opékali na roštu. Během táboráku se zájemci mohli podívat v dalekohledu na Měsíc. Některým se pohled na “ty koláče“ moc líbil, tak se na krátery podívali znovu. Před večerkou si ještě vedoucí rozdělili děti podle zájmů a věku na skupinky, v kterých hrály hry.
Sobota byl den, v který jsme se podle legendy vydali do dolu hledat tajemný svítící kámen a cestu do nitra země. Cesta do dolu pro velkou zimu proběhla autobusem. Před vstupem do podzemí každé dítko dostalo přilbu a mohlo se vyrazit. Průvodce během prohlídky dolu šikovně dětem osvětlil, jak se dolovalo, že důlní vozíky – hunty ze začátku dolování tahali koně a další zajímavé věci. Děti se rovněž svezly důlní mašinkou. Během prohlídky se dětem, které byly rozdělené na dvě skupiny, skutečně podařilo v jedné temné chodbě spatřit svítící kámen. Všechny děti došly na konec dolu, kde byla mříž. Mříž oddělovala cestu do nitra země, protože v hlubinách je nejen spalující láva, ale i temné bytosti. Spatřili jsme ještě jeden svažující se vchod do nitra země, ale ten byl zatopený. Měl jsem tu možnost svítící kámen z chodby vyzvednout a dětem ukázat z blízka. Na zpáteční cestě jsme hráli dvě cestovní hry. Ovšem největší úspěch mělo běhání a dovádění na srolovaných balících slámy. 
Večer se jednomu vedoucímu zjevil permoník z dolu, aby dětem předal tyčinky se světlem života pocházejícího z tajemného svítícího kamene. Minimojové, Horníci, Červení permoníci, Drahokamy a Zlatokopové si v závěru dne došli to tmy zahrady, každý pro své světélko a dokonce pro poklad. Poslední noc všichni spokojeně spali, svírající svá světélka v rukách či uložená vedle polštáře.
V den odjezdu, v neděli jsme stihli ještě jednu bodovanou hru do družstev. K našemu překvapení se nám ukázat i permoníček, docela malinký malinkatý, svírající v rukách tajemné světlo a skrývající se v přihrádce stolu. Byl to permoníček, který dětem věnoval tyčinky se světlem z kamene.
Podzimní tábor se povedl i přes to, že jeden vedoucí odpadl, během tábora pro zdravotní potíže odjelo několik dětí a sychravé podzimní počasí o sobě dalo skutečně vědět. Jen vítr na draky nefoukal. V Železné se sejdeme opět až na jaře. Zdař Bůh.
Formát pro tisk
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.