Mach a Šebestová – tři tábory s malými dětmi

Malé tábory pro malé děti (MTMĎ) se nesly v duchu Macha a Šebestové. Prvního turnusu MTMĎ se účastnilo 42 dětí ve věku od 4 do 9 let (na ostatních turnusech to bylo obdobné). Jak to bylo na počátku v Machovi a Šebestové? Starý pán hledal ztracené brýle, které mu Mach s Šebestovou našli. Za to jim dal utržené sluchátko, ale nebylo to obyčejné sluchátko… Stejně tak děti na začátku tábora hledaly brýle a přitom si musely zapamatovat obrázky, které patřily do pohádky o Machovi a Šebestové a které nikoliv. I hledání sluchátka se všem družstvům zdařilo. A kočiček na každém turnusu bylo také požehnaně – několik tisíc. Malovaných. Na třetím to bylo přesně 2 668 kočiček.

Jak to poslední roky ale bývá, v červenci nebylo příliš slunečno, a proto u prvního turnusu nedošlo na oblíbený bazén. Několik aktivit se kvůli deštivému počasí muselo hrát místo venku uvnitř chaty. Na všechny tři turnusy byl připraven stejný program, ale vedoucí si často program uzpůsobí podle svého, obzvlášť když do programu zasáhne deštivé počasí. Ve výsledku je pak každý turnus trochu jiný.

O druhém turnusu MTMĎ Markéta Dočekalová píše:
Druhý turnus v Říčkách se nám vydařil a to i přes občasnou nepřízeň počasí. To bych ale předbíhala. Hned po ubytování a večeři jsme vyrazili na louku – poprvé, zdaleka však ne naposled. Během týdne se stala louka a les hlavím dějištěm našich her. Děti například musely v týmu poskládat kouzelné sluchátko, jehož dílky dostávaly za splnění různých úkolů. Tato papírová sluchátka pak vyměnily za opravdové sluchátko, kterého už se před nimi zmocnil Zbyšek. To však nebylo tak jednoduché, protože Zbyšek ho nechtěl vydat a děti ho musely nejdříve dostat ze stromu, kam se uchýlil. To se jim však nakonec podařilo – Zbyšek se nechal přemluvit.

Další hra byla například ta, kdy si děti během cesty po fáborcích musely zapamatovat co nejvíce obrázků souvisejících s tématem tábora – Mach a Šebestová. Ale pozor, cesta obsahovala i chytáky v podobě obrázků, které s Machem a Šebestovou nesouvisely! Zavzpomínali jsme také na první slova Macha a Šebestové, která pronesli do kouzelného sluchátka: „Haló, haló, proč je koček málo? A tak štěkám jako hrom, ať je koček milion!“ a zasoutěžili jsme si, který tým zvládne během časového limitu namalovat nejvíce kočiček. Stejně jako naši večerníčkoví hrdinové jsme se i my ocitli v pravěku a děti si mohly vyrobit „pravěké“ výrobky z hlíny a zkusit si například hod na mamuta.

Poslední den samozřejmě nechyběl karneval, kterého se zúčastnili i vedoucí ve svých maskách, načež jsme si s dětmi s chutí „zatrsali“, došlo dokonce i na dětmi vytoužený bazén. A tak, doufám, můžu říct za všechny děti i vedoucí, že na tento týden strávený ve společnosti Macha a Šebestové budeme rádi vzpomínat.

O třetím turnusu MTMĎ Karolina Risingerová píše:
Po krátkém seznámení jsme se pustili do plnění úkolů celotáborové hry. Prvním a nejdůležitějším úkolem bylo najít utržené sluchátko. Získali jsme pouze sluchátka papírová, ale to opravdové bylo potřeba hledat v lese. A opravdu jsme ho našli – pravé kouzelné sluchátko, které jsme získali výměnou za pouhých pět sluchátek papírových.

Od té doby, co jsme měli kouzelné sluchátko, se děly zvláštní věci. Nejdříve jsme se ocitli v pravěku. Nejenže jsme museli sbírat lesní plody, abychom neumřeli hlady, ale také jsme házeli kyjem. Postavit dům pro neandrtálce už nám připadalo jako hračka, ale v tom jsme objevili neandrtálce opravdové. Asi se nám snažili něco říct, ale slyšeli jsme jen nesrozumitelné výkřiky. Jisté je jen jedno, byli pěkně naštvaní, že jsme je vyrušili ze spánku. Nepomohla ani naše snaha o komunikaci, šla z nich hrůza, a tak jsme radši utíkali honem pryč. Tím ale naše cesta do pravěku neskončila. Všichni jsme si z hlíny udělali malé ozdoby, které jsme si pak nabarvili. Většina z nás dělala korálky, kterými si pak ozdobila krk.

Další den jsme museli pomoci Machovi seznámit se se světem zajíců. Dostal totiž ve škole pětku, protože při zkoušení o nich nic nevěděl. Díky kouzelnému sluchátku jsme se stali zajíci a hupkali jsme k lesu. Být zajícem ale není žádná legrace. Jeden aby neustále dával pozor na lišky, které na malé zajíčky v lese číhají. Schovali jsme se proto do houští, ale když nás lišky našly, museli jsme utíkat a kličkovat, aby nás nechytili. Utéct se bohužel podařilo jen některým zajíčkům.

Naštěstí jsme se pak vrátili do světa lidí a mohli jsme si nerušeně užívat prázdnin. Když svítilo sluníčko, koupali jsme se v bazénu a skákali na trampolíně. Také jsme opékali buřty s chlebem na ohni vedle naší chaty. Ten večer jsme se i mohli pochlubit tím, co umíme. Někdo z nás si připravil písničku, kterou zazpíval, nebo zahrál na flétničku. Někdo si dokonce připravil krátkou scénku, nebo představil kouzlo.

Když jsme se vrátili za Machem a Šebestovou, zjistili jsme, že Kropáček dostal angínu. Bylo nám ho líto, tak jsme se rozhodli ho vyléčit. Zmenšili jsme se pomocí kouzelného sluchátka na takovou velikost, že jsme mu mohli vlézt do pusy a všechny bacili pochytat. Bránily nám v tom sice větší bacily, které nás při léčení chytaly, ale my jsme se nedali. Kropáčkův jazyk jsme vyčistili od malých bacilů a ty větší pak neměli šanci přežít.

Jakmile byl Kropáček vyléčen, vydali jsme se do zoo. Ale Pažout s Horáčkem hned zase mysleli na nějaké lumpárny. Představte si, že pustili ven všechna zvířata! Nezbývalo nám nic jiného, než je všechna zase pochytat, aby se jim ve městě nic nestalo. Naštěstí se nám to podařilo a našli jsme je všechna.

Letošní tábor se opravdu povedl. Nejenže nám přálo počasí a skoro každý den na nás i Macha s Šebestovou a Jonatánem svítilo sluníčko. Užili jsme si koupání i her. Přestože někteří z nás pojedou příští rok už na tábor pro větší děti, těšíme se, že s většinou se zase sejdeme a pojedeme znovu do Orlických hor užívat léta.

Původní článek s více fotkami a tabulkami družstev najdete na www.zlutykvet.cz

Fotogalerie se připravují