Výměnný pobyt žáků ZŠ Rudná a Gymnázia St. Leonhard Aachen (Cáchy), SRN
Ve dnech 2. - 7. 6. 2013 se žáci Základní školy v Rudné zúčastnili výměnného pobytu se žáky německého gymnázia v Cáchách.
Je 2. 6. 21:45. Většina účastníků už je na místě srazu, tedy u školy. Ve 22:00 se podle plánu odjíždí. Paní učitelky upozorňují žáky na to, že se mají v autobuse chovat ukázněně a pokud možno spát celou noc. Ne všichni však na tyto pokyny dbají.
Je 3. 6. 5:30 a většina účastníků je již vzhůru. Už se nemůžeme dočkat, až uvidíme své německé partnery. Na místo, tedy do Cách, přijíždíme okolo osmé hodiny ranní. Jsme velice překvapeni, když vidíme novou školní budovu a posléze zjišťujeme, že se naši partneři učí i v té staré, které je hned vedle. Takovou zajímavostí jsou asi dvoumetrové židle sloužící k posezení, které jsou přímo před starou budovou školy. Žáci německého gymnázia mají za úkol nás provést po rozsáhlém areálu školy. Po této zajímavé prohlídce nás čeká program připravený německými učiteli – „hledání pokladu“ v centru města. Jsme rozděleni do skupin, většinou dva Češi a dva Němci. Vyrážíme na cestu. S sebou dostáváme papír s otázkami, na která máme odpovědět, a pro jistotu ještě malou mapku centra. Následuje chutný oběd ve škole a pak už vyrážíme domů do německých rodin. Většina z nás jede městskou nebo příměstskou autobusovou dopravou. V rodinách každého čeká něco jiného.
Je 4. 6., náš druhý den v Německu. Všichni se v 8 hodin scházíme ve staré budově školy a německý pan učitel rozřazuje české studenty do skupin podle toho, zda se učí německy. Žáci, kteří se neučí německy, odcházejí do hodin německého jazyka, a ti ostatní do hodin angličtiny. Po dvou hodinách odchází česká skupina na obchůzku Cáchami, mimo jiné i na prohlídku zdejší impozantní katedrály Panny Marie. Tato katedrála se vyznačuje tím, že nebyla postavena jen v jednom uměleckém slohu. Zakladatelem této skvostné stavby byl Karel Veliký, který byl zde i pohřben. Během prohlídky této katedrály se dozvídáme zajímavé věci nejen o její historii, která je spojena i s naším Karlem IV., ale také o současnosti. O půl jedné dorážíme na oběd a odpoledne se chystáme navštívit Muzeum novin v Cáchách. Muzeum je velmi moderní a tudíž máme k dispozici interaktivní materiály. Unavení odjíždíme kolem třetí hodiny do rodin. Tam opět každého čeká jiný program. Já jsem třeba vyzkoušela „specialitu“, housku s paštikou a marmeládou.
Ve středu, 5. 6., máme sraz o hodinu později a jedeme s Němci do významného nizozemského města Maastricht, kde byla mimo jiné podepsána maastrichtská smlouva neboli smlouva o EU. Nejdříve nás čeká obchůzka městem, ze které většina není moc nadšená, nákupy jsou přece jen lákavější. Po prohlídce města zjišťujeme, že máme dvě hodiny volného času. Procházíme tedy nejrůznější obchody a jsme nadšeni z toho, co doma nemáme (více příchutí fanty atp.). Všichni přicházíme včas na sraz u sochy, až tedy na Němce. Ti totiž měli konflikt s Nizozemci, a dokonce se s nimi i poprali. Čeká nás ještě návštěva zdejší známé galérie Bonnefanten Muzeum. Okolo čtvrté hodiny se vracíme ke škole a od té opět odcházíme nebo odjíždíme do německých rodin.
Je čtvrtek 6. června, náš poslední den v Německu. Sraz máme v osm. Před odjezdem na výlet si ještě stíháme koupit „printen“, což jsou perníčky typické pro Cáchy. Němci se jdou učit a my vyrážíme na téměř dvouhodinovou cestu autobusem do bývalého vzdělávacího, chcete-li školícího, střediska nacistů, na Burg Vogelsang. Nejdříve nás čeká pěší túra, kterou všichni nakonec zvládneme i přesto, že nám zpáteční cesta dělala problémy. Nikdo však není zklamaný, viděli jsme nádhernou, neporušenou přírodu. Po túře nás čeká dlouhá prohlídka střediska v angličtině. Mnozí jsou unavení z túry, avšak i přesto se snaží paní průvodkyni poslouchat. Dovídáme se, že zde mohli být vyškolováni pouze muži árijské rasy, na obrovském pozemku je mnoho budov, které sloužily jako posluchárny, ubytovny, sportoviště atd. Přestože místo dlouhá léta sloužilo jako belgická kasárna a Německu bylo předáno až v roce 2007, zachovalo se zde hodně symbolů třetí říše. Celý areál působí impozantním, ale současně odstrašujícím dojmem. Ke škole se vracíme kolem půl šesté a odjíždíme ještě na chvíli do rodin.
V sedm nás ve škole čeká rozlučkový „večírek“ s Němci a jejich rodiči. Každá rodina přináší nějaké jídlo a ti nejochotnější dokonce i gril. Se slzami v očích, někteří bez slz, se loučíme kolem 22. hodiny se svými partnery a odjíždíme zpět do Česka. Někdo si poté říká, že by se nejraději vrátil, ale někdo se zase drží tohoto: „Všude dobře, doma nejlíp!“
Myslím si, že tento výměnný pobyt byl pro každého nějak prospěšný a pokud se i příští rok bude konat, vřele bych ho každému doporučila.
Na závěr bych jménem našich učitelek i nás ostatních chtěla poděkovat třem sponzorům:
Za prvé panu starostovi Kocmanovi za hezké přijetí německých studentů v Obecním domě při jejich návštěvě u nás a za finanční příspěvek na celou tuto akci. Dále panu Loulovi za poskytnutí závěrečné večeře pro nás všechny a naše německé hosty, celkem pro 44 lidí, zdarma v jeho restauraci v Chrášťanech. A v neposlední řadě panu Valentovi, majiteli autobusové firmy, který s námi do Cách jel a významně nám přispěl na dopravu. Všichni mají zásluhu na tom, že naše vlastní platba na celý výměnný pobyt byla relativně velmi nízká.
B. Jirečková, 9. B
Ve dnech 2. - 7. 6. 2013 se žáci Základní školy v Rudné zúčastnili výměnného pobytu se žáky německého gymnázia v Cáchách.
Je 2. 6. 21:45. Většina účastníků už je na místě srazu, tedy u školy. Ve 22:00 se podle plánu odjíždí. Paní učitelky upozorňují žáky na to, že se mají v autobuse chovat ukázněně a pokud možno spát celou noc. Ne všichni však na tyto pokyny dbají.
Je 3. 6. 5:30 a většina účastníků je již vzhůru. Už se nemůžeme dočkat, až uvidíme své německé partnery. Na místo, tedy do Cách, přijíždíme okolo osmé hodiny ranní. Jsme velice překvapeni, když vidíme novou školní budovu a posléze zjišťujeme, že se naši partneři učí i v té staré, které je hned vedle. Takovou zajímavostí jsou asi dvoumetrové židle sloužící k posezení, které jsou přímo před starou budovou školy. Žáci německého gymnázia mají za úkol nás provést po rozsáhlém areálu školy. Po této zajímavé prohlídce nás čeká program připravený německými učiteli – „hledání pokladu“ v centru města. Jsme rozděleni do skupin, většinou dva Češi a dva Němci. Vyrážíme na cestu. S sebou dostáváme papír s otázkami, na která máme odpovědět, a pro jistotu ještě malou mapku centra. Následuje chutný oběd ve škole a pak už vyrážíme domů do německých rodin. Většina z nás jede městskou nebo příměstskou autobusovou dopravou. V rodinách každého čeká něco jiného.
Je 4. 6., náš druhý den v Německu. Všichni se v 8 hodin scházíme ve staré budově školy a německý pan učitel rozřazuje české studenty do skupin podle toho, zda se učí německy. Žáci, kteří se neučí německy, odcházejí do hodin německého jazyka, a ti ostatní do hodin angličtiny. Po dvou hodinách odchází česká skupina na obchůzku Cáchami, mimo jiné i na prohlídku zdejší impozantní katedrály Panny Marie. Tato katedrála se vyznačuje tím, že nebyla postavena jen v jednom uměleckém slohu. Zakladatelem této skvostné stavby byl Karel Veliký, který byl zde i pohřben. Během prohlídky této katedrály se dozvídáme zajímavé věci nejen o její historii, která je spojena i s naším Karlem IV., ale také o současnosti. O půl jedné dorážíme na oběd a odpoledne se chystáme navštívit Muzeum novin v Cáchách. Muzeum je velmi moderní a tudíž máme k dispozici interaktivní materiály. Unavení odjíždíme kolem třetí hodiny do rodin. Tam opět každého čeká jiný program. Já jsem třeba vyzkoušela „specialitu“, housku s paštikou a marmeládou.
Ve středu, 5. 6., máme sraz o hodinu později a jedeme s Němci do významného nizozemského města Maastricht, kde byla mimo jiné podepsána maastrichtská smlouva neboli smlouva o EU. Nejdříve nás čeká obchůzka městem, ze které většina není moc nadšená, nákupy jsou přece jen lákavější. Po prohlídce města zjišťujeme, že máme dvě hodiny volného času. Procházíme tedy nejrůznější obchody a jsme nadšeni z toho, co doma nemáme (více příchutí fanty atp.). Všichni přicházíme včas na sraz u sochy, až tedy na Němce. Ti totiž měli konflikt s Nizozemci, a dokonce se s nimi i poprali. Čeká nás ještě návštěva zdejší známé galérie Bonnefanten Muzeum. Okolo čtvrté hodiny se vracíme ke škole a od té opět odcházíme nebo odjíždíme do německých rodin.
Je čtvrtek 6. června, náš poslední den v Německu. Sraz máme v osm. Před odjezdem na výlet si ještě stíháme koupit „printen“, což jsou perníčky typické pro Cáchy. Němci se jdou učit a my vyrážíme na téměř dvouhodinovou cestu autobusem do bývalého vzdělávacího, chcete-li školícího, střediska nacistů, na Burg Vogelsang. Nejdříve nás čeká pěší túra, kterou všichni nakonec zvládneme i přesto, že nám zpáteční cesta dělala problémy. Nikdo však není zklamaný, viděli jsme nádhernou, neporušenou přírodu. Po túře nás čeká dlouhá prohlídka střediska v angličtině. Mnozí jsou unavení z túry, avšak i přesto se snaží paní průvodkyni poslouchat. Dovídáme se, že zde mohli být vyškolováni pouze muži árijské rasy, na obrovském pozemku je mnoho budov, které sloužily jako posluchárny, ubytovny, sportoviště atd. Přestože místo dlouhá léta sloužilo jako belgická kasárna a Německu bylo předáno až v roce 2007, zachovalo se zde hodně symbolů třetí říše. Celý areál působí impozantním, ale současně odstrašujícím dojmem. Ke škole se vracíme kolem půl šesté a odjíždíme ještě na chvíli do rodin.
V sedm nás ve škole čeká rozlučkový „večírek“ s Němci a jejich rodiči. Každá rodina přináší nějaké jídlo a ti nejochotnější dokonce i gril. Se slzami v očích, někteří bez slz, se loučíme kolem 22. hodiny se svými partnery a odjíždíme zpět do Česka. Někdo si poté říká, že by se nejraději vrátil, ale někdo se zase drží tohoto: „Všude dobře, doma nejlíp!“
Myslím si, že tento výměnný pobyt byl pro každého nějak prospěšný a pokud se i příští rok bude konat, vřele bych ho každému doporučila.
Na závěr bych jménem našich učitelek i nás ostatních chtěla poděkovat třem sponzorům:
Za prvé panu starostovi Kocmanovi za hezké přijetí německých studentů v Obecním domě při jejich návštěvě u nás a za finanční příspěvek na celou tuto akci. Dále panu Loulovi za poskytnutí závěrečné večeře pro nás všechny a naše německé hosty, celkem pro 44 lidí, zdarma v jeho restauraci v Chrášťanech. A v neposlední řadě panu Valentovi, majiteli autobusové firmy, který s námi do Cách jel a významně nám přispěl na dopravu. Všichni mají zásluhu na tom, že naše vlastní platba na celý výměnný pobyt byla relativně velmi nízká.
B. Jirečková, 9. B
Komentáře