Aktuální zpravodajství LVK Lipno 1 - 2015

Aktuální zpravodajství LVK kapitola 3

LIPNO - Kramolín 1. - 6. 2. 2014

Po rychlé zastávce v boxech - výměna prádla, doplnění pohonných hmot, načerpání trocha energie. Zkontrolovat domácnosti, kontrola školy - zatím stojí a snad jsem tam ještě ředitel. Nezbytné vyvěšení fotek - aby nás doma poznali.  Ondra mimo výše uvedené ještě stihl návštěvu Karnevalu sportovců v Sokolském domě, prý se vydařil. Vyjíždíme za dalším dobrodružstvím, tentokrát s 4. a 5. ročníkem.

FOTO zdroj Ondra

Čtvrtek 5. 2. 2015

Probouzíme se do pošmourného dne. Je zataženo a při snídani pozorujeme větrnou růžici na konečné stanici vleku jak se intenzivně točí. Tomáš zkoumá aktuální předpověď a hlásí, že pocitově je -11 st C. Asi po hodině mu musím dát za pravdu. Ke snídani je houska, vajíčková pomazánka, čaj.

Na lyže odcházíme jako obvykle kolem půl deváté. Opakující se denní kolorit, rukavice, rukavice, přilba apod. samostatné návraty do pokojů.  Při odchodu z chaty kontroluji pokoje, na jednom sedí nešťastné stvoření a tvrdí, že nemá rukavice. Co na tom, že všichni jsou venku a ona je zatím jenom v termoprádle. Když šla včera na bazén tak je taky neměla, vypomohla kamarádka. Celkem jasně a srozumitelně jsem ji odpoledne nařídil, aby je po návratu z bazénu našla. Nestalo se tak. Posílám nahoru paní učitelku, přiznám se, že na to nemám úplně nervy. Jsou dole obě za pár vteřin. Rukavice ležely asi 50 cm od ní na radiátoru, ale ty nechtěla, protože jsou údajně mokré. Možná, že hlavním důvodem bylo, že jí nešly k outfitu. Další slečna denně žádá o zapnutí bot  aniž by projevila jakoukoliv osobní aktivitu. Zajímavé je, že ty samé přezkáče při příchodu v pohodě  rozepne, přezuje se a středem odchází. Trochu mne to nazvedne a pravím instruktorům ať se taky trochu zasnaží a ne že oni se budou každý den válet po podlaze, aby slečně vyhověli. Kupodivu se ukazuje, že první dvě přezky si zvládne zapnout sama. Zázrak ? Ne,  prosté vysvětlení. Doma ji instruovali, že instruktoři ji boty zapnou, co by se namáhala, nedej bože ohnula. Rodiče děkujeme za jasný pokyn, kdyby jej vydali i ostatní,  mohli bychom u těch čtyřiceti dětí ležet a zapínat ještě teď. . .

Z trochu jiného soudku. Jeden náš klučina má parádní hole, korkové rukojeti, speciální upínací systém. Přes všechnu snahu , ale nedokáže poutky provléct rukavice. V podstatě to ani nejde. Tady bych chtěl poděkovat půjčovně, která jej vybavila tímto skvělým materiálem. Servismanům doporučit, aby si je vzali na lyže a tam je na ostro vyzkoušeli. Jsem na ně již nyní zvědavý. O nic by skoro nešlo, ale onen chlapík občas upadne, v průměru tak jednou za jízdu. V tu chvíli se hole válí mimo jeho dosah, on se nejprve lopotně zvedne. Potom se vyštrachá pro hole, když má štěstí někdo mu je podá. V zápětí se snaží dohnat svého hada , čím víc zrychluje tím se zvyšuje i pravděpodobnost jeho pádu. Takže než skupinu dojede opět leží a koloběh se opakuje.

Ale to jsou jen drobné patálie, které denně řešíme. Lyžujeme na svazích skoro sami,  hlavním důvodem je lezavé počasí. I já občas pociťuji chlad což je u mne záležitost skoro nevídaná. Dokonce i Izabela se dnes nechala přesvědčit a vzala si šálu. Po třech parádních dnech je dnes trochu jiná zima. Útočiště u Yettiho obsadíme již krátce po desáté. A sedíme uvnitř, ne jako v minulých dnech venku  u lehátek, kde probíhalo intenzivní slunění. Každý kousek tepla je dnes dobrý. Děti opět získávají energii z radioaktivních i obyčejných koblížků, také horká čokoláda se šlehačkou  je v oblibě. Asi po půlhodinové přestávce zpět na svahy. Zdá se, že vítr trochu slábne. Před dvanáctou jsme v hotelu.

Oběd – zeleninová polévka, boloňské špagety. Špagety, přivítaly děti s povděkem, ale jejich konzumace je rozdílná. Někteří, včetně malých slečen vyberou talíř až do dna, někteří je skoro netknuté odnášejí, i když si před tím naporoučely ze sýrem bez sýra apod. Snažíme se najít nějaké racionální vysvětlení, protože když se k obědu dostaneme my jsou docela normální a chutné. Zřejmě jediným vysvětlením je, že jídlo vraceli hlavně koblížkářci, kteří se před tím nacpali u Yettiho.

Pro trvající citelný chlad prodloužen polední klid do půl třetí. Odcházíme na odpolední lyžování a světe div se slečna, která se od neděle nemohla sama obout najednou automaticky zvládá první dvě přezky a kluci zapínají pouze tu třetí. Prostě nemožné děláme na počkání a zázraky do tří dnů, ale jen u někoho... Odpoledne je lyžování přece jen snesitelnější, lyžujeme až do konce provozu vleků a to doslova. Vlek na Promenádní končí v 15:45.  Jedno z družstev se snaží stihnout ještě poslední sedačku. Pouze jedinému se podaří proklouznout turniketem než jej vypnou. Ostatní zůstali za branami. To, ale rychlému klučinovi nevadí, s heslem rozkaz zněl jasně, na vlek, proběhne i gatem a osamocený stojí na koberci. V tu chvíli instruktor volá na obsluhu, aby jej nahoru nepouštěli, Náš lyžař nedbá upozornění vlekaře, že se má vrátit. On si přece vybojoval pozici pro jízdu.. Nakonec jej statný chlapík uchopí, vezme  do podpaždí jako poleno a odnáší ke zbytku družstva. Snad až v tuto chvíli šikula pochopil, že by jel nahoru sám.

Tomáš s Ondrou pro vás připravili další video s ukázkou jezdeckého umění vašich dětí.
Chcete-li shlédnout najdete zde:   http://youtu.be/obCvHgl7kK0

Po lyžování učení. Večeře - francouzské brambory. Na konci večeře instruktáž o dalším průběhu, úklidu, balení atp.  Asi po půl hodině od vydání pokynů procházím pokoje a žasnu. Konečně jsem pochopil co obsahují kufry těch nejmenších slečen. V jednom pokoji u těch nejmenších nacházím  zkrášlovací soupravu za kterou by se nemusela stydět ani známá, hlavně v Itálii proslavená modelka Alena Šeredová.  Děvčata jsou sice dokonale upravená a připravená na disko, ale úklid a balení je nechalo chladnými. Ve druhém pokoji, pro změnu zase u našich nejstarších děvčat nacházím dívky v rozličných topech. No uvidíte na fotografiích. V nejhořejším a posledním pokoji, kde jsou slečny ke společenské události taky skoro připraveny, vidím úplně prázdný kufr. Ptám se komu patří a kdy bude naplněn. Dívka mi z odzbrojujícím  úsměvem sděluje, že všechny věci ještě bude potřebovat. No jsem na to zítra zvědavý. Ale ani hoši se nedali zahanbit, tu módní triko, tu doplněk v podobě barevných brýlí, taky nezbytný deodorant. Co na tom, že většina tohoto přípravku skončí vystříkaná na pokoji, protože  zasmradit si svůj  pokoj  nebo sousedům, je skvělá zábava, ale snad se nakonec dostalo i na pány a budou slečnám vonět.

Při prohlídce pokojů nacházíme i další zajímavé věci potřebné k lyžování a žádný pořádný sportsman se bez nich neobejde. Za všechny jmenuji  krabici velikosti 30 x 60 cm, vysokou cca 5 cm, ve které jsou jakési gumičky, prý absolutní módní hit.  No jsem stará škola, kdybych ji na pokoji  potkal jednu asi bych to zkousnul, ale viděl jsem minimálně dvě nebo tři. Když jsem se majitelů zeptal kolik toho během kurzu napletli, sdělili mi, že nic… Prostě bačkůrky nemají, ale gumičky ano, asi se předpokládalo, že si je během týdne napletou, Jiíž nyní se těším na zítřejší balení.

Zpátky k diskotéce. Určitě se vydařila. Repertoár byl sestavený na přání. Ale žádné osmdesátky, devadesátky, Uhlířové se Svěrákem nebo ABBA. V době konání diskotéky běžel film Mama Mia na Primě. Melodika je passé bylo to pořádný duc duc, ale oni se viditelně bavili.  Byla i pánská a dámská volenka. Některé slečny tvrdily, že dámská volenka je divná a proto pro jistotu k tanci nikoho nevyzvaly. Uběhne pár let, divné jim to nepřijde a kluky vezmou  útokem.

Dnes jsme všichni OK. Tentokrát i usínání bylo v pohodě. A zítra máte vaše zlatíčka doma. Tedy pokud se jim podaří zabalit.

Dobrou noc.

Středa 4. 2. 2015

Odpoledne jsme vyrazili do aquaparku a dostali se tam na druhý pokus. Zajímavá byla již cesta tam po stezce kolem lanovky. Přestávku mezi čekáním na bazén jsme si zpestřili soutěžemi ve stanu ČEZu.  Většina ze soutěžících dostala za odměnu „podprdelník“; až později se ukázalo, o jaký danajský dar šlo.

Potom nezbytný nákup v místním obchodě. Sortiment jako vždy – brambůrky, brambůrky, tyčinky a sladká limonáda. Někteří kupují dárky domů sourozencům nebo rodičům.

Konečně vytoužený aquáč. A pozor, problém. Jak nacpat všechny věci do pidi skříňky, když se tam musí dát desetikoruna a někteří i přes upozornění si ji nenechali. Zásadní otázka, kam s ním? Myslím ten kouzelný dárek od hostesek z ČEZu, sice hezký červený, ale složit se to nedá milý pane. K tomu řádný nákup, hamižní jedinci taky táhnou čtyři litry limonády a brambůrky taky mají svůj objem. No hoši i dívky s tím bojují statečně, nakonec se to nějak poddá a jsme v bazénu. Obvyklé vodní hrátky, někteří zřejmě několik let neviděli vodu. Po páté končíme a běžíme do hotelu na večeři. Běžíme myslím doslova, protože podle slov paní učitelky, našim malým slečnám nestačila  a statečně za nimi funěla. Cesta plná dobrodružství, padla tma a tak si někteří neodpustili občas nějaké to postrašení. Úžasná zábava.

Ve čtvrt na sedm večeře, jen čtvrthodinka zpoždění, to je v toleranci. Největší šok dnešního dne. Místo avizovaných luštěnin, nejprve čočka, potom hrách, nám servírují smažák s hranolky. Většina lituje, že si před tím nacpali žaludek dobrotami z nákupu.

Vzhledem k pozdnímu návratu změna programu, místo večerního lyžování osobní volno na pokojích. Pár jich je tak unaveno, že rovnou uléhají do postelí. Ale jak už to u těchto dětí bývá, po pár minutách jsou svěží jako rybky a probíhají vzájemné návštěvy na pokojích nebo hra na schovávanou. Ti klidnější se věnují různým hrám.

Večerka ve 21:00. Dnes cekem klid, opět až na výjimky. Tentokrát je v klidu i můj oblíbený pokoj, jsem z toho celý nesvůj, že by se konečně unavili?

Po ránu obvyklý ranní rituál. Ke snídani – houska, sýr, šunkový salám, čaj. Dnes poprvé snídáme v jakémž  takémž  klidu. Podobně jako včera venku vidíme nádherné počasí. Sluníčko, ale podle informací z webu po ránu dost silný mráz. U Lipna kolem -13 st, na Kramolíně -6 st.

Krátce po půl deváté jsou všichni před chatou. Samozřejmě nesmí chybět pár návratů, tu pro rukavice, tu pro brýle, dnes jeden specialista zapomněl permanentku. Během 10–15 minut všechny problémy vyřešeny a uháníme lyžovat. Proháníme se po všech otevřených sjezdovkách – Promenádní, Sjezdovka Lišáka Foxe, Dámská, Pánská, Školní, Jezerní a Spojovací. Podle názvů to vypadá, že je tady aspoň dvacet kilometrů sjezdovek, ale jedná se jen o nešťastný marketingový tah. Protože jméno má každá propojka třeba i v délce sto metrů. Podobně je to s množstvím sněhu – inzerují 60 cm, ale rád bych je viděl, určitě se najdou místa, kde je ho i více, ale reálná průměrná hodnota je možná 15 – 20, mimo sjezdovky do 5 cm. O tom, že sněhu není moc svědčí i to, že nejprudší sjezdovka areálu Střecha je uzavřena a intenzivně se na ní zasněžuje. Předpokládám, že ji upraví a pravděpodobně na víkend otevřou. Nejvíc nám ovšem chybí skicrossová dráha Pohádkové Česko. Ti, kteří tady byli loni, ji marně vyhlíží, ale i v její oblasti běží děla o sto šest, a tak doufám, že za čtnáct dnů bude již v provozu.

Kolem půl jedenácté se scházíme u Yettiho, občerstvení a společná fotografie. Končíme jako obvykle ve třičtvrtě na dvanáct.

Oběd – hovězí vývar s nudlemi, rýže, kuřecí na paprice.

Zkrácen polední klid. Výlet do městečka Lipno. Dolů stezkou kolem vleku. Míříme do aquaparku, ale máme smůlu, předběhla nás jiná škola. Takže musíme čekat. Pauzu si zkracujeme ve stanu ČEZu, kde se o děti starají hostesky. Čas si krátíme různými soutěžemi, snad budou i odměny, Potom nákup v místním supermarketu a zpátky na bazén, snad budeme na druhý pokus mít větší štěstí. Ještě před bazénem se děti vyřádí na oblíbeném pirátském korábu na břehu Lipna.

Pokud budou mít večer dost sil, bude je čekat večerní lyžování.

Úterý 3. 2. 2015

Nejprve jedno doplnění ke včerejšku. Zapomněl jsem zmínit, že třetí žluté družstvo se včera dostalo do hledáčku televizních kamer. Jak jeden šikula zjistil, jednalo se o ČT1. Takže až někdy uvidíte nějakou reportáž o lyžování nebo lyžařských střediscích a tam se mihne žlutá lavina, jedná se o vaše děti.

Budíček, snídaně – houska, máslo, marmeláda.

O půl deváté na svah. Venku svítí sluníčko a je asi 5 st pod nulou. Všichni připraveni k vyražení, ale Tomášovi chybí jeden pokoj. Slečny se v pohodě připravují, žádný spěch. Ukazuje se, že si pečlivě opsaly denní řád, ale místo 8:30 si napsaly 9:15 – odchod na lyžování. I tato patálie se rychle vyřeší, jdeme lyžovat. Podmínky jsou opravdu výborné, parádní počasí, skvělý sníh. Užíváme si lyžování. Naši začátečníci absolvují  tři jízdy na Jezerní a pak se přesouváme za ostatními na stranu Kramolína. Zvládají prudší svah bez problémů. Kolem jedenácté se celý kurz schází u Yettiho.

Oběd – zelná polévka, přírodní vepřový plátek, brambor.

Mírně zkracujeme polední klid, abychom si užili ideálního počasí. Bohužel již včera měla jedna slečna teplotu, sice ji po medikaci klesla, ale po obědě se ukazuje, že ji budeme muset poslat domů. Večer si pro ni přijíždí tatínek. Odpoledne zůstávají na chatě ještě dva další lyžaři, ale u jednoho se jedná spíše o únavu, u druhého čekáme, jak se situace vyvine.  Přes tyto komplikace si ostatní užívají lyžování. Odpoledne v areálu přistává vrtulník, nevíme, zda někoho transportuje do nemocnice nebo zda se jedná o nácvik koordinace s horskou službou. Končíme kolem čtvrt na pět. Ti největší milovníci sněhu vyráží ještě chvíli bobovat. Tuto kratochvíli jim ukončí rolby, které upravují svah. Po minulém týdnu, kdy jsme strávili většinu doby v mlze a sněžení, je dnešní den pohlazením.

Po bobování učení. Večeře – rýže, kuřecí maso a la čína. Večer diskotéka. Jak se děti vyparádily, vidíte ve fotogalerii. Večerka ve standardní čas – 21:00. Většina frekventantů v klidu usíná. Pouze můj oblíbený pokoj 206 si dělá, co uzná za vhodné.  Pro příště je to pro mne poučení, že nezvedená zvířátka se na kurz neberou. Tentokrát to snad vydržím, ale příště zůstanou doma.

S přáním klidné noci posíláme pozdravy do Rudné a okolí.

Pondělí 2. 2. 2015

Budíček o půl osmé, hygiena, úklid.  Snídaně v osm hodin - čaj, houska, pomazánka.

O půl deváté se vydáváme na svah. Přidělení permanentek a dresů pro jednotlivá družstva. Jednička má modré, instruktor Tomáš. Dvojka má oranžové, instruktor Ondra. Trojka má žluté, instruktor paní učitelka Hluchá. Čtyřka zelená, instruktor pan ředitel. Po krátké rozcvičce vyjíždí 1, 2, 3 na Jezerní sjezdovku. Cílem je oprášit si dovednosti lyžování. Čtyřka zůstává na místě a učí se úplné základy, skoro na rovině. Když vyjíždí jednička a dvojka vlekem nahoru, pomáhají Tomáš a Ondra se svezením mých oveček z nejprudšího svahu u vleku. Původně jsme měli trochu strach, jak zvládnou naši malí svěřenci jízdu na sedačce, protože někteří jsou opravdu drobní, ale poradili si s grácií a v pohodě. Po pár jízdách na Jezerní se všichni mimo čtyřky vydávají na druhou stranu. Hlavním důvodem je rostoucí fronta u hlavní lanovky, My čtyřkaři si pomalu sjíždíme tuto sjezdovku, chvíli to zkoušíme ve Foxparku, ale je tam tolik lidí, že to nemá smysl. Proto používáme lanovku a jedeme druhé kolo. I naši začátečníci zvládli bez problémů vystoupit z vleku. Při této rundě tentokrát svážím jenom Viktora. Isabela i Honza zvládají sjezd sami. Za dopoledne se nám podaří sjet Jezerní třikrát. Kdo by to ráno řekl.

U oběda líčí Ondra příhodu z dopoledne. Má spoustu malých zvídavých holčiček, která mají při čekání na vlek různá témata. Jedno z nich je tradičně jeho věk. „Kolik ti je? Hádej?“ Drobná bezelstná blondýnka praví: „Šedesát?“ To se Ondra trochu zapýří. Holky vidí, že přestřelily. Pokračují: „Padesát? Čtyřicet?“ Od této hranice nehodlají ustoupit. Zajímavá debata zaujme i ostatní čekající, ne že by se k diskusi přidali, ale potutelně se usmívají. Inu zvídavost mládí nezná mezí. Nakonec dospějí k přibližně správnému číslu. Okolní lyžující slečny Ondrův věk viditelně zaujal. Na rtech úsměv, v očích jiskra. Začínám mít o něj trochu strach, přece jenom singl v jeho věku je velké pokušení. Ke konci dopoledního lyžování nás provází nádherné počasí - sluníčko a bezvětří.

Ve 12:00 oběd. Koprová polévka, rajská omáčka s knedlíkem, nezbytný čaj.

Polední klid, na pokojích opravdu relativní odpočinek. Někteří mají energie na rozdávání, takže se každou chvíli chodí ptát, jestli už půjdeme lyžovat.

Ve 14:00 konečně nastává ten okamžik. Odpolední lyžování. Počasí se radikálně změnilo, hustě sněží a padá mlha. To snad ne, té jsme si užili dost minulý týden. Ale počasí se během odpoledne několikrát změní a nakonec je velmi příjemně. Naši začátečníci už bravurně sjíždí Jezerní, zvládli nastupování a vystupování na lanovku. Trochu jim otrnulo. A tak se Honza ptá: „Kdy už konečně budeme jezdit sami?“ Moc jeho otázku nechápu, protože ráno sotva stál na lyžích a teď tolik sebevědomí. Ostatní jezdí na odvrácené straně a využívají o něco prudších sjezdovek.

Tomáš se dopoledne i odpoledne věnuje videozáznamu svého družstva na telefon. V pauzách po obědě a večeři to sestříhá a namixuje. Zde si můžete prohlédnout výsledek. http://youtu.be/1OE-M1HF6dI. Mám trochu obavu, aby za pár let neměl každý účasník kameru, čip a další sledovací zařízení. Rodiče by potom mohli pozorovat své dítko ze své kanceláře nebo bytu.

Druhá dnešní příhoda. Fronta u vleku. Bohužel se tady fronty začínají tvořit, ale zatím spíš na straně Lipna nebo při ukončování lyžování na straně Kramolín. Máme mezi námi jednoho specialistu, který byl doma zřejmě vycvičen k pohybu v extrémních situacích. Frontou prochází jako duch, nikým nepovšimnut a když před ním u vleku stojí jiné naše družstvo, za pár chvil je u jeho vedoucího. S úsměvem od ucha k uchu. S radostí, jak na ostatní vyzrál. Trochu mu nedochází, že stejně nahoře musí na své družstvo počkat a tak jeho snaha vychází vlastně nazmar. Kdo to je? Nebudu prozrazovat, možná že některý z rodičů své dítko pozná.

Při odpoledním lyžování se první tři družstva schází z různých vážných příčin ve vyhlášeném bufetu u Yettiho. Tu je údajně někomu zima, kdosi potřebuje na záchod. Ale já vím, že důvod zastávky je jediný. Vyhlášené radioaktivní koblížky, které si zde dáváme již několik let. Dámy a hoši z velkého světa to vylepšují čokoládou se šlehačkou.  Uvidíte ve fotogalerii. Kolem čtvrt na pět se scházíme u hotelu, vylyžovaní a všichni v pořádku.

Před večeří studium. Večeře v 18:00 - zapečené těstoviny. Po večeři příprava na večerní program hry. Výjimkou je můj oblíbený pokoj 206, který má naordinovaný úklid. Při kontrole před věčeří je pokoj pokryt podestýlkou, kterou by uvítala i vyhlášená šumavská masná plemena skotu. Zhruba po půl hodině mravenčí práce to tam opět chvíli vypadá jako u lidí.

Večer v jídelně společenské hry. Při této příležitosti zazářil Vojta osobitou imitací pana prezidenta Zemana. Sklidil obrovský aplaus. Večerka dnes posunuta za odměnu na 20:30. Přes důrazné výzvy nedokáží naši svěřenci vydržet u večeře v klidu. Tentokrát dokázali vytočit i Ondru. Pokud to tak půjde dál, budeme ve čtvrtek usínat ještě před večeří. Ale což, stará osvědčená moudrost praví, že kdo spí, ten jí. Hoteliér ušetří.

Večerka, kolem půl desáté už je opravdu na pokojích klid a děti spí klidným spánkem.

Neděle 1. 2. 2015

Musím pochválit rodiče i děti, tentokrát vyjíždíme na čas. Je vidět, že když se chce, tak to jde.  Máme naloženo, v autobuse sedí všechny děti, radostně mávají obojí rodiče i ony a my v 11:00 startujme od školy.

Jízda je klidná, nám už důvěrně známá cesta se od pátku nezměnila. Rychle to počítáme, vezeme sebou devět sourozenců těch, kteří s námi v uplynulých třech týdnech byli na Hochfichtu. Někde zřejmě stačilo jenom vyměnit větší prádlo za menší. Sourozenci si mohou předávat informace a na našich zastávkách u benzinek si nechávat kešky, další z rodiny je tam potom vyzvedne. Zastavujeme u Agipu v Českých Budějovicích, nezbytná toaleta a první utracené peníze. Naši instruktoři jedou před námi a monitorují situaci. Vrací permanentky v Jestřábí a hlásí, že cesta k Horskému hotelu Kramolín je sjízdná. Řidič z firmy Valenta zajíždí bez obtíží až k hotelu, otáčí se a my můžeme vykládat. Děkujeme za dopravu, loučíme se a autobus odjíždí.

První drobná kaňka na dnešním slunečném dnu. I po výrazných upozorněních a poučení mají opět  některé holčičky zavazadla, které neunese ani trénovaný nepálský šerpa. Platí pravidlo „čím menší holčička, tím větší kufr“. Nádherný příklad nepřímé úměrnosti, nařídím zařadit do výuky matematiky. Ovšem, abych jenom nekáral, jsou zde i nádherné ukázky pochopení instrukcí. Nicméně k šerpům - částečně je vynáška řešena svépomocí, kufr táhnou dvě až tři holčičky. Tam kde chybí kooperace a spolupráce, nastupuje hrubá síla v podobě instruktorů Ondry a Tomáše. Určitě si po příjezdu zaslouží sladkou odměnu.

Zhruba ve tři hodiny jsou všichni ubytováni i se zavazadly. Chystáme se na první lyžování. Převléct, vyndat lyžáky, do lyžárny pro obal na lyže, uložit obal do pokoje, zpátky přezout, vzít lyže a před hotel. Druhá kaňka - tři naši účastníci tvrdí, že nemají bačkory. Teď mne napadá, že to zítra ještě budeme muset zkontrolovat, protože u Vojty se mi to zdá podezřelé. Jede s námi poněkolikáté a že by je neměl? Uvidíme, ráno budeme moudřejší. Přezouvání. Kačka stojí v ponožkách v lyžárně a diví se, že se nemůže obout. Bodejť by se obula, když se zrovna postavila do louže a obě ponožky jdou ždímat. Posíláme ji nahoru, běží s ní i paní učitelka, odemkount, převléct, zamknout a druhý pokus. Chvíli se s ní lopotím, ale stále to nejde, prosím Tomáše, ten ji obuje za pár vteřin. Inu zkušenosti a přiměřený věk na to, aby si taky nějakou takovu krásnou holčičku pořídil. Už v lyžárně si další vzpomněl, že nemá rukavice. Paní učitelka běží druhé kolo. Kontrola venku - další zjistil, že mu chybí rukavice. Paní učitelka běží třetí kolo. Další kontrola - Luboš v klidu stojí bez rukavic. Praví, že je v kufru nemá. Paní učitelka opět do druhého patra - čtvrté kolo - poskytuje svoje náhradní rukavice. Tímto paní učitelka Hluchá děkuje všem zmíněným zúčastněným za posílení své fyzické kondice a trénink ve vysokohorském prostředí.

Je asi půl čtvrté, míříme na základní rozdělení do družstev. Jenom Viktor hlásí, že ještě nelyžoval, zatím trénuje základní věci na rovince. Za chvíli se ukazuje, že mu přibudou kamarádi. Jeden ujíždí šusem a na výzvy upadni, upadni nereaguje. Nakonec se to podaří a zapojí zadní brzdu. Už jsem měl strach, že ho budeme vytahovat sakem z Lipna. Jedna slečna se rozjede, ale rychle končí - i tu zařazujeme do čtyřky. Ostatní absolvují tři rozřazovací jízdy. Musí šlapat těch asi 50 - 70 m po svých a někteří to evidentně zažili poprvé. Zjistili, že se na lyžích dá chodit i do kopce. Kdybych jim vykládal, že podobně se lyžovalo celé moje dětství, asi by to nepochopili. Kolem půl páté končíme. První cíl byl splněn.

Vyrážím do hlavní pokladny pro skipasy po svých. Tady mne čeká překvapení. Zjišťuji, že má dyslexie stále trvá a já se z ní ani po více než padesáti letech nevyléčil. Ráno jsem si spočítal, kolik za jízdenky po slevě zaplatím, peníze připraveny. Pokladní chce, ale asi o 3000 více. Říkám to není možné, ta dobrá žena pro jistotu přepočítává ještě jednou. Trvá si na svém. Později zjišťuji, že u mne došlo k drobné záměně čísel. Já si pro základní výpočet napsal 1780,- , ale správné je 1870,-. Já ta čísla prostě vidím stejná. Při stoupání nahoru se nade mnou ustrne rolbař a nabízí svezení. Ještě teď mu na dálku děkuji. Ušetřil mi pár litrů potu.

Večeře v 18 hodin. Rizoto a nezbytný čaj.

Těsně před večeří i po večeři probíhá školení mužstva po všech stránkách. Je zpestřeno i praktickou ukázkou obouvání a vyzouvání lyžáků, úprava kalhot na lyžařských botách, zapnutí bund a  úprava helmy i brýlí. Celou ukázku demonstruje Tomáš, Ondra má působivý výklad. Uvidíme zítra, kolik si z toho naši svěřenci vzali. Poté moje nudná přednáška o bezpečnosti, denním řádu, pravidlech lyžování atp.

Ve 21 hodin vyhlášena večerka. Kolem desáté už je na pokojích klid a většina dětí spí. Drobnou výjimkou je pokoj č. 206, tam ještě kolem půl jedenácté řeší jakýsi virtuální problém s matrací  a nespí.

Máme za sebou první den. Dobrou noc.