Aktuální zpravodajství LVK Lipno 2 - 2015 - 3.ročník

Aktuálně z cesty

16:50 - ukončena posledni zastávka - příjezd ke škole 17:25 

15:10 - projeli jsme České Budějovice - předpokládaný příjezd ke škole 17:15 

 

Končí zpravodajství z lyžařských kurzů. Tentokrát jsme k lyžování přivedli 185 dětí. Dva kurzy na Hochfichtu, dva kurzy na Lipně. Při posledním kurzu jsme měli nádherné počasí a parádně si zalyžovali. Původně jsme měli trochu obavu, protože se jednalo o nejmenší děti, ale mile nás překvapily. Většina z nich byla samostatná, našly se výjimky, ale nebylo jich moc. Navíc na svůj věk se jednalo o dobré lyžaře. Samozřejmě všichni mají v lyžování ještě spoustu rezerv.

Poděkování patří instruktorům Ondrovi, Markovi a paní učitelce Hluché, která navíc plnila funkci zdravotníka. Na tomto kutrzu bylo hodně dětí, které vyžadovaly zvláštní péči, léky ráno nebo večer a podobně. 

Celkově chci poděkovat všem instruktorům, kteří se letos našich kurzů účastnili, Poděkován také patří všem slušným dětem, které s námi byly a byla jich valná většina. Letos jsme neměli žádné zranění, což je vzhledem k počtu zúčastněných skoro zázrak. 

Možná za rok ve stejný čas.

Vezměte vaše děti na lyže, užijete si s nimi spoustu legrace. 
 

Zpravodajství  kapitola IV - závěrečná


Fotografie zdroj Ondra

Pátek 20. 2. 2015

Vstáváme ve čtvrt na osm. Hygiena, základní balení. Snídaně - párek, kečup nebo hořčice, houska čaj. První kolo akce Kulový blesk. Musíme vystěhovat pokoje ve druhém patře. Kluci i dívky intenzivně balí a přemisťují věci do prvního patra. Ostatní jim pomáhají, Jde to celkem hladce až na pokoj 203. Nasadili jsme na čtyři hochy dva instruktory, ale jedná se o boj Dona Quichota s větrnými mlýny, které vidíme na obzoru. Vypadá to, že instruktoři do budoucna právě zavrhli všechny plány na pořizování dětí. Nakonec se podaří přestěhovat a zabalit i je, ale bylo to vyčerpávající.

Krátce po půl deváté odcházíme lyžovat. Nejprve focení celého kurzu u rolby. Pak trochu dohadování o holích, později i o lyžích. Protože si je dnes poslední den lyžování vzájemně vyměnili. Mají stejnou půjčovnu a lyže i hole jsou stejného typu. Konečné přidělení snad správné výstroje probíhá až při balení lyží. I dnes nás provází sluníčko a výborně upravené svahy. Do deseti to jde, pak se začínají tvořit fronty. Ondra neprozřetelně v tuto dobu jede se svým družstvem na Jezerní. Jeho svěřenci tam ještě nebyli a chtějí poznat i tento svah.. V pohodě sjíždí tuto dloluhou placku a potom stojí přes dvacet minut ve frontě. Ten výlet se vyloženě vydařil. My ostatní se postupně loučíme se všermi sjezdovkami, Nemůžeme vynechat skikros. Tentokrát drobná kompikace, Terezka se chytila do ochrané sítě jako kapr. Vymotáváme lyži a míříme k Yettimu Poslední koblížky a jiné pochutiny. Po jedenáctě se vydáváme k hotelu, Vybíráme dresy, permanentky a balíme lyže, případně boty.  

V 11:45 oběd - gulášová polévka, rajská omáčka, masové kuličky, knedlík. Největší radost z oběda  má Marek, rajskou nejí, ale tentokrát ji statečně zdolal. Někteří si chodí přidat, kluci i holky. Závěrečná fáze balení. Převlékání do civilního oděvu. Tři děti předáváme přímo v hotelu, budou s rodiči na Lipně lyžovat. Mají nádherné počasí, určitě si to užijí, Vynášení věcí před hotel. Ve čtvrt na dvě přijíždí autobus, nakládáme a krátce po půl druhé vyjíždíme.Předpokládaný příjezd do Rudné kolem páté hodiny.  

Dnes jsme se opět probudili do slunečného dne. Čeká nás předposlední den lyžování. Snídaně – houska, pomazánkové máslo, čaj. Ve čtvrt na devět vycházíme na svah. Opět prvosjezdy  a jízdy bez front. Dnes se, ale vleky plní rychleji. Kolem desáté fronty. My jsme stihli asi 5-6 rychlých jízd. Kolem půl jedenácté se scházíme u Yettiho. Jak vypadají radioaktivní koblížky můžete vidět ve fotogalerii na fotografii s Ondrou. Fotíme se po družstvech se sluníčkem v zádech. Tentokrát všichni včas odcházíme na oběd. Během dopoledne řeší naši svěřenci jak to bude s večerní diskotékou. Jednak si objednávají repertoár, ale hlavním problémem jsou ploužáky. Budou nebo nebudou ? Není úplně jasné, zda-li mají být nebo ne. Jedna skupina si je přeje, druhá rezolutně odmítá. Jsem zvědavý jak z toho dýžejové večer vybruslí.

Že je lyžování nebezpečné v každém okamžiku jsem dnes poznal na vlastní kůži. V jednu chvíli jsem jel na sedačce společně s Honzou a dalšími dvěma lyžaři (tatínek se synem – 5- 6 let). V klidu jedeme, asi u šestého sloupu vidím dětskou lyžařskou hůl a před výstupem ještě na sněhu leží pod sedačkou rukavice. V duchu  přemítám, kterému mému svěřenci věci patří. Navíc dostat se ke sloupu v lese bude dost obtížné. Jak tak přemítám, vyruší mne tatínek. „Zvedneme závoru ? Ano.“ Ale to už jsme na hranici výstupu. Ladně skáču ze sedačky, Honza taky, můj malý soused také. Jenom tatínek tam nakonec uvízl. Vlekař zastavuje vlek, když je za otáčkou a on pracně leze dolů. Nemám úplně přesný odhad, ale seskočili jsme tak asi  z 50  - 70 cm nad terénem, naštěstí se nám třem nic nestalo a i má kolena to zvládla. Rozluštění tajenky, rukavice byla samozřejmě naše. Elišce nějak nešťastně upadla, prý náhodou. Pro hůlku jsem naštěstí nemusel, patřila nějakému jinému nešťastníkovi. Prostě ztratit na chvíli soustředění při lyžování se nevyplácí.

Oběd – kuřecí vývar, vepřové na pepři rýže. Polední klid. Během poledního klidu předáváme rodičům Denisu, která včera  večer měla poměrně vysokou teplotu a ráno to nebylo o moc lepší. Děkujeme rodičům za pochopení a Denise přejeme brzké uzdravení. POSÍLÁME JÍ VŠICHNI POZDRAVY.

Odpolední lyžování nám trochu kazí fronty u vleků, ale i tak jsme udělali více jízd než minule. Jednička se dvojkou soutěžili v překážkové dráze. Trojka se čtyřkou jezdili  hada, kterého jsme natáhli skoro přes celou sjezdovku. Všichni si odpoledne opět zpestřili jízdou na skikrosové dráze. Z lyžování se vracíme před půl pátou.

Následuje vyučování. Večeře - boloňské špagety. Večeři nám zpestřilo milé překvapení. Patricie má dnes devět let, blahopřejeme jí k narozeninám. Rodiče na ní nezapomněli a Patricie dostala dort, o který se podělila se všemi účastníky kurzu. Byl moc dobrý, děkujeme. Ještě jednou přejeme vše nejlepší a hodně zdraví.

Po večeři první fáze úklidu a balení. V sedm hodin hodnocení kurzu v jídelně a pokyny k zítřejšímu programu. Předání účastnických diplomů a vyhodnocení soutěže v úklidu. Následuje diskotéka. Někteří mají opět svérázné oblečení. Dnes asi vyhrává bába z mokřin. Snad se mi ji podaří dát do fotogalerie. Během tance probíhá pánská i dámská volenka. Nakonec dojde i na kontroverzní ploužáky a několik párů se pohybuje po parketu. Nezbytné občerstvení u baru a posezení na otočných barových sesličkách. Unavení postupně odcházejí na pokoje. Ukončení diskotéky ve 20:30. Hygiena a příprava ke spánku. Ve 21 hodin večerka.

Čeká nás poslední den. Co nám asi přinese. Paní učitelka vyhrožuje, že si budeme muset rozdělit pokoje  a balit. Někde je to prý katastrofa, ale pak vyjmenovává   asi tři pokoje, kde už mají skoro sbaleno. Ráno se o ně budu muset přihlásit. Ale snad to nebude taková katastrofa, zatím nás povětšinou děti mile překvapily, snad jim to vydrží. Bohužel se to netýká všech. Můžete se dát do přípravy uvítacích párty. Vypadá to, že je zítra máte zpátky. Sledujete sms zprávy a snad i internet, kde vás budu informovat o průběhu cesty. My už se domů těšíme. Vy se určtě nemůžete dočkat vašich ratolestí.

Středa 18. 2. 2015

Úvodem si dovolím gratulaci a pochvalu pro naše malé florbalisty, kteří dnes vyhráli krajskou eliminaci v poháru ČFBU, získali nádherný pohár a vybojovali postup do TOP Západ - přebor Čech.  Děkuji vedoucí týmu za zprávy a výborné vedení družstva.


Dnes jsme se probudili do pošmourného dne. Venku je mlha a -3 st C, inverze skončila a pohltila nás tlaková níže. Určitě se to netýká dětí, z těch sálá energie jako každý jiný den a tlak nám dokáží zvýšit během okamžiku.  Ke snídani houska, máslo, džem borůvkový nebo jahodový.

O půl deváté jsme před chatou. Sluníčko sice nemáme, ale terén na lyžování je opět parádní. Organizačně řešíme pár drobných problémů, jedna slečna si vzala dvě rukavice, ale obě jsou levé. Naštěstí jiný galantní muž si zase vzal rukavice dvoje. Doplňujeme jednu pravou rukavici a můžeme na svah. Podobně jako v minulých dnech využíváme naší strategické polohy a brázdíme manšestr. Do  půljedenácté lyžujeme skoro sami. Jakmile se začínají tvořit fronty, vydáváme se k Yettimu ohřát. Je chladněji než v minulých dnech. Z pultu bufetu mizí t tradiční pochutiny – radioaktivní koblížky, čokoláda se šlehačkou, limonády v plastu. Před jedenáctou se vracíme odpočinutí a napojení na svah. Postupně se vydáváme k hotelu na oběd. Opět jsem si ověřil , že Murphyho zákony existují bez ohledu na společenský systém,  století  či roční období. Včera jsem byl mírně nepříjemný na instruktory, že jedou pozdě k obědu. Dnes se mi to vrátilo jako bumerang. Měl jsem to skvěle naplánované, u vleku byla minimální fronta, ještě jednou nahoru a potom do hotelu. Fronta sice nebyla, ale vlek se dvakrát zastavil. Když už jsme byli na kopci a jedeme dolů, pád jednoho z lyžařů. Postavit, nazout do lyží. Opět se rozjíždíme. Druhý pád, to už je k vzteku. Konečně jsme zase u vleku. Fronta se trochu zvětšila, no ještě pořád se to dá stihnout v limitu. Ouha, vlek už zase stojí. Na nástupišti dva lidé sedí na sedačce, třetí stojí. Obsluha diskutuje se stojícím o čem, nevím. Konečně jedeme. Zase stojíme. U horní stanice jsme asi s desetiminutovým zpožděním. To si to schytám. Ale trápení není konec. Eliška hlásí, že ji dole spadla hůlka.  Když potíže tak se vším všudy.  Jedu dolů, beru hůlku, fronta se mezitím zase zvětšila. No k obědu přicházím s půlhodinovým zpožděním. Vítají mne shovívavé úsměvy instruktorů a drobná narážka. No zasloužil jsem si to.

Oběd – zeleninová polévka, brambor, sekaná.
 

Po obědě krátký polední klid, příprava na plavání.Do aquaparku jdeme pěšinou mezi stromy, která je celá zledovatělá, po pár krocích všichni sedí nebo leží. Vypadá to, že na Lipno se doklouzáme. Nakonec každý našel svůj styl a po půl hodince jsme až u aquaparku. Tentokrát máme štěstí, v bazénu skoro nikdo není a tak můžeme dál. Převlékání se tentokrát obešlo bez zvláštních problémů a i desetikorun na skříňky je dostatek.  I tentokrát mne naši svěřenci zaskočili nečekanou otázkou : Sejdeme se na bazénu s holkama?, odpovídám,:“ Ne tady mají kluci i holky zvláštní bazény jenom sami pro sebe.“Chlapík se na mne nevěřícně kouká a tak mu nakonec prozradím, že holky potká za pár okamžiků. V bazénu obvyklé kratochvíle, skluzavka, protiproud, teplá voda pod hříbkem. Děti si náramně užívají vodních radovánek. Nevyužíváme ani celé dvě hodiny, některým je zima a tak odcházíme aniž bychom vyčerpali celou časovou kvótu V šatně opět obvyklý kolorit, jeden nemůže najít slipy, další ponožku a třetí intenzivně hledá rukavici. Nakonec se vše najde a můžeme odejít. Pokračujeme do obchodu na nákupy. Vítězí brambůrky na celé čáře. Někteří zakoupili tašky a vlečou v nich své vysněné nákupy. Vracíme se k hotelu opět po lesní stezce. Opět dostávám nepříjemné otázky na tělo. „Proč nejedeme na vleku ? Pojedeme autobusem ?“Prostě pošlapete hošánkové, ono vám to prospěje. Cesta je o něco jednodušší než směrem dolů, ale i tak o silné zážitky není nouze. Hlavně v prudké části pod vrcholem. Někteří lezou po čtyřech jiní opouští vybojované pozice a zemská tíže je tlačí zpět do základního tábora. Vrcholem tohoto snažení je počínání jedné ze slečen, která se vyhnula přísné kontrole a nemá rukavice. Za to v každé ruce drží jedny brambůrky. Nyní leží na zledovatělé cestě a v klidu požírá brambůrky. Až na důrazné doporučení, se uráčí vstát a pokračovat. Všichni ledovou zdolávají a hned se ze svého úlovku vydatně posilňují.

Večeře – zapékané těstoviny.  Potom  osobní volno, umožněny návštěvy na pokojích.
Chvíli to trvá, než někteří pochopí  co se po nich chce, ale nakonec to proběhlo celkem v klidu. Nějaké excesy by se našly. Asi po deseti minutách přiběhnou do restaurace tři slečny s děsem v očích . Vypadá to, že nahoře minimálně spadl strop. Ale problém je mnohem menší, aspoň z naší strany se tak zdá. Dívka, říkejme ji Liduška, nám sděluje, že si do pokoje pozvaly „Frantu“, ale s ním by tam chtěli i další kluci. Ovšem ty tam dívky nechtějí. Takže se od nich dozvěděly nemilou věc. Liduška a Franta mají románek. Ale takovému šílenému nařčení se Liduška brání a máme okamžitě sjednat nápravu. Ona s Frantou žádný románek nemá, jen chce , aby byl s dívkami na pokoji. No co uběhne pár let a Liduška bude za románek s Frantou vděčná a bude je vyhledávat. Teď na to ještě není správná doba.

Večerka ve 21 hodin. Někteří usnuli už před ní. Že by první známka únavy, péro ve strojku našich gumítků začíná být mírně, ale jenom velmi mírně přetaženo. Dobrou noc.

Úterý 17. 2. 2015

Dnešní  noc byla klidná, žádné erupce na Slunci. Budíček v 7:15, většina pokojů již byla vzhůru, ale našly se i holčičky, které tvrdě spaly. Probuduli jsme se do krásného slunečného dne. U nás na Kramolínu -1 st C, dole na Lipně – 8 st. Snídaně – houska, čaj, tvrdý sýr, salám.

Ve čtvrt na devět jsou první lyžaři před hotelem. Společně se vydáváme na svahy o půl deváté. To je doba kdy začínají jezdit vleky. Protože nazujeme lyže a jsme na svahu, není nad ubytování z pokoje rovnou na sjezdovku, kroužíme první oblouky na manšestru. Jsme první  kdo na upravených tratích píše první písmena tohoto dne. My se čtyřkou jedeme na rozcvičení první tři jízdy na Jezerní. Jsme tam úplně sami. Chvíli mám strach, že se dnes nejezdí, ale dole u vleku jsou první nedočkaví  a vlek jezdí. Podobně jednička, dvojka i trojka si užívají prvosjezdy. Zhruba do půl jedenácté parádní  lyžování, potom se i na straně na Kramolína začínají tvořit fronty. Není to zatím nic zoufalého, cca 5 minut. Možná tento čas vede k tomu, že někdy se nepodaří některému z našich sjezdařů projet turniketem. Takže je tam protlačíme dva najednou. Důvody  jsou dva. První – lyžař  přijede k turniketu, rozsvítí se zelená, ale on stojí tak nešťastně, že se turniket otočí bez něj a znovu to nejde. Druhý –  z nějakého neznámého důvodu, nejede kolem snímacího zařízení, ale proti němu a tak čtečka nemá  šanci čip přečíst.  Potom se tře o snímač, ale už je moc vepředu, musí se mu poradit, že musí trochu couvnout, rozsvítí se zelená a zpravidla to dopadne jako v prvním případě… Za odměnu, postupně všichni absolvují ski krosovou dráhu. „To je hustý,“ říkají. Dopolední lyžování se náramně vydařilo.

Oběd – bramborová polévka s houbami,  kuřecí na paprice, těstoviny. Kratší polední klid. V jednu odcházíme na atrakci, kterou máme pár metrů od hotelu Stezka mezi korunami stromů. Postupně procházíme jednotlivá zastavení a užíváme si krásných výhledů. V jedné části podlehneme kouzlu televizní kamery, protože malý štáb tady točí nějakou reportáž o této atrakci. U dřevěného xylofonu Adélka zahraje a ostatní na kameru zazpívají  Kočka leze dírou. Hned se ptají kde se uvidí, trochu mírním jejich nadšení. Štáb je evidentně z nějaké zahraniční televize – možná Holandsko, možná Ukrajina. Takže to chce naladit Needrland nebo Kijev.  Nakonec vystoupáme až na vrchol, provedeme nezbytné focení a kocháme se výhledy. Alpy sice vidět nejsou, protože je kouřmo, ale i tak to stojí za to. Při zpáteční cestě někteří vyžadují jízdu skluzavkou, ale to je vaše parketa milí rodiče a my vám toto potěšení brát nebudeme.  Dole pod stezkou se hned všichni  vrhnou na průlezky a další překážky. Paní učitelka říká, že jsou jako na klíček. Jenom není úplně jasné kdy se to vypíná, protože na regeneraci jim stačí asi pět minut a hned zase jezdí jako ty mechanické hračky.

Vracíme se do hotelu, převléct a jdeme na lyže. Pro rozjezd všichni volí tu nejprudší a nejrychlejší variantu Střechu. I já se tam se svými vydal. Instruuji Adélku o způsobu jízdy a zastavení, ale asi mne špatně pochopila, protože místo, aby zastavila pod kopcem,  jede až k vleku. Navíc krásný vlnitý had se rychle mění  v rovnou šipku. Šusem je to přece jen největší zábava a tak mí pluhaři hrnou sníh před sebou a u vleku jsou nadšení a spokojení, já už méně. Během odpoledne  zvládneme dalších několik jízd i přes fronty, ani ski kros nebyl vynechán. Krátce po čtvrté končíme. Vylyžovaní,  spokojení, ošlehaní horským vzduchem a opálení od sluníčka.

Před večeří následuje učení.  Dvě drobné poznámky. Včera mne jedna slečna šokovala dotazem co je to radiátor. Vážně se budu muset nad sebou zamyslet a zvolit přiměřený slovník, ale původně jsem si myslel, že to je standardní slovo.  Další slečny se mne ptaly, co je k večeři. Snad mají být francouzské brambory. Ani tento pojem jim nebyl znám. Trochu to chápu, do Francie se nejezdí každý den.

Večeře - francouzské brambory. Chvíli osobní volno. Hoši ve druhém patře na jednom z větších pokojů, si jej vylepšují noční vybíjenou. Raději nezjišťuji o co se jedná, ale jsou tam v relativním klidu, nicméně mají zhasnuto. Za pár okamžiků se jim podaří vysadit balkónové dveře, protože si chtěli vyvětrat. Závadu řeším v klidu a bez emocí, stalo se to už minule. po pár minutách přemlouvání jsou dveře na svém místě. Raději jim ukazuji bezpečnější způsob větrání přes okno. Některá děvčata čile komunikují s chlapci a vyměňují si zásadní informace, určitě pro ně životně důležité. O půl osmé se scházíme v klubovně k dalšímu kolu her. Velký úspěch sklidila šťouchaná zadkem, zapojili se všichni. Pak jsme si po družstvech zazávodili ve štafetě s pinpongovým míčkem. Vyhrálo jedno družstvo dívek. Jak jeden z chlapců podotkl, protže jsou galantní nechali dívky vyhrát. Podle mne spíše jasně maskovaná nešikovnost a ještě navrch zhrzená mužská ješitonost. No to my chlapi občas umíme. 

Večerka ve 21:00. Krátce po deváté přiběhne skupina šesti malých holčiček s lamelou od postele v ruce. Pane řediteli na Lindu to spadlo. Uklidňuji je, že o nic zvláštního nejde. Lamelu vracím na své místo a holky mohou konečně v klidu spát.  Možná i my budeme moci kolem jednácté ulehnout.

Zítra na nás čeká náročný odpočinkový den. Ráno lyžování, odpoledne výlet do aquaparku a nákupy. Dobrou noc.

Pondělí 16. 2. 2015

Budíček v 7:15. Noc proběhla celkem v klidu až na jeden incident, který jsem nepochopil ještě nyní, když píši toto zpravodajství. V noci mne probudilo, ječení, pištění, dupání a další zvuky, které vydávaly dívky z pokojů se kterými sousedím. Nejdříve jsem si myslel, že se mi něco zdá, ale nakonec se to ukázalo jako holá skutečnost. Slečny probudily nejen mne, ale i paní učitelku, která bydlí o patro výše. Když  jsem se probral a vyrazil je uklidnit, jedna z dívek se právě ukrývala ve skříni, asi hrály na skovávanou i ve druhém pokoji vládl čirý ruch. Normálně by na tom nebylo nic divného, ale jak jsem po návratu do pokoje zjistil bylo půl čtvrté ráno.  Na hory jezdím nějaký rok, ale toto se mi stalo poprvé. Ani ráno, ani během dne jsem z dívek nedostal žádné racionální vysvětlení. Zřejmě došlo k masivní erupci na Slunci, která je probudila a vedla k tomu nekontrolovatelnému výbuchu  nadšení.

Snídaně – houska, čaj, vajíčková pomazánka. Naše alergičky dostaly máslo. Před půl devátou stojíme před chatou, rozdávám dresy a permanentky. Vítá nás azuro a sluníčko. Pár jízd na Jezerní sjezdovce, postupně se družstva přesunují na Kramolínskou stranu.  Mé družstvo „začátečníků“ vydrželo na Jezerní skoro do půl jedenácté. Potěšující je, že zatím u vleků nejsou  fronty. Nakonec i my jedeme prudší sjezdovky na druhé straně a všichni to zvládají bravurně. Vypadá to, že máme zdatnější lyžaře než před čtrnácti dny.

Oběd – hovězí vývar s nudlemi, debrecínský guláš s knedlíkem. Většina baští polévku i guláš s chutí, někteří si přidávají. Polední klid, který z valné části tráví osazenstvo na pokojích, hraje hry, čte si nebo pozorují rolby. Úplná idyla to není,  pár škůdců se najde,.

Po poledním klidu zpátky na svahy. Zase nás vítá sluníčko. Dáme pár jízd a scházíme se u Yettiho. Ráno nás trochu namlsalo, teď i na Kramolínské straně se tvoří fronty. V bufetu obvyklý kolorit. Opět vedou radioaktvíní koblížky. Ať sem přijedeme s kýmkoliv hrají tyto koblížky polité čokoládou a plněné čokoládou  prim. Někteří si k tomu dávají nápoje v plastových lahvích fantu, kolu a podobně. Dost se diví, že jim jejich zbytkové nápoje nechceme brát s sebou. Nechápou, že ani já nejsem schopen pojmout 5 lahví do svých kapes. Prostě jsou zvyklí na rodičovský full servis, ale takto to na lyžařském kurzu nefunguje. Možná, že zítra budou modřejší.

Během odpoledne projíždíme ski krosovou dráhu Pohádkové Česko. Z té jsou všichni nadšeni a už se těší na další jízdu. Lyžování končíme kolem půl páté. Ukládáme lyže a boty. Prožili jsme parádní lyžařský den. Všichni jsou OK.

Před večeří studium v jídelně. Večeře – čočka s párkem. Po večeři hit dnešního dne – diskotéka. Příprava je důkladná, pře sflitry dívek "dlouhou večerní", až po zajímavé kreace chlapců. Namátkou – koupací čepice a plavecké brýle, slipy přes džíny, několikatery sluneční brýle. Vrcholem kreativního činění jsou slipy naražené na hlavě a prostrčené ponožky, asi jako zplihlé rohy. Prostě nádhera. Tanci se všichni věnují intenzivně a s nasazením. Ti zkušenější se během hudební produkce přesunují k baru a dávají si občerstvení. Diskotéka měla úspěch. Ve 21 večerka. Dnes pokoje usínají zřetelně dříve. Mírně doufáme, že jsme je trochu unavili. Snad mne dnes v průběhu noci nikdo neprobudí.   

Neděle 15. 2. 2015

Krátce po jedenácté vyjíždíme k poslednímu letošnímu lyžařskému dobrodružství. Pro tentokrát jsme si zvolili nejmladší kategorii – třeťáky. Nevím, zda jsem to tak naplánoval, nebo to byla souhra okolností, že jsme začali těmi největšími a končíme těmi nejmenšími. Asi čirý nerozum, možná to mělo být právě opačně. Nechme se překvapit.

Dnes to byl den samých pozitiv. Všichni přišli na sraz včas. Všichni mají lyže, boty, helmy a bačkůrky. Teda David hlásí, že se mu rozbily. Uvidíme zítra zda na opravu bude stačit náš um a dobře zásobená pojízdná dílna.

Po klidné jízdě a obvyklé zastávce v Budějovicích, přistáváme krátce po půl třetí u hotelu. Během cesty poslední sledování televize  - film Madagaskar a potom něco pro děti o fotbale.  Teď bude týdenní půst, snad to děti přežijí. Ukládáme lyže, následuje rozdělení do pokojů. Opět celkem bez zádrhelů. Děti si odnáší svá zavazadla. Další pozitivum – všichni si je unesou a odnesou. Sláva. Pochvala do Rudné a okolí rodičům, kteří pochopili dobře míněné pokyny. Děkujeme. Během vybalování a chystání dostávám několikrát otázku: „Co budeme dělat ?, odpovídám celkem lakonicky: “Plavat.“ Po chvíli mne paní učitelka upozorňuje, že nemohu být tentokrát ironický, protože někteří by to nemuseli pochopit. Ale co na takovou otázku odpovědět, když jsme přijeli na lyžařský kurz...

Vybalujeme lyže, zavazadla, lyžařské boty. V 15:45 stojíme před chatou. Další pozitivum, většina si zapnula boty a našla své lyže. Pár  vyjímek  se najde, ale rozhodně si děti zapnuly aspoň ty první dvě přezky. A potom slušně poprosily o pomoc. I lyže vypadají v pohodě. Jenom Ríša mne trochu znepokojuje, vzhledem k jeho výšce má závodní lyže na sjezd, ale ujišťuje mne, že je skvělý lyžař.

Probíhá první kolo rozřazování a Ríša ukazuje, že opravdu umí. Jasná jednička i Ondra Bank by z něj měl vítr. Délka lyží není na překážku. Svou sólovou jízdu vylepší tím, že Ondru, který pod svahem dává našim malým lyžařům čísla, elegantně svými skočkami ohodí od hlavy až k patě. Ondra neprojevuje moc nadšení, ale Ríša je evidentně ve svém živlu. Horal každým coulem. Asi za třičtvrtě hodiny jsme rozděleni. Někteří z lyžařů trpěli hlavně při stoupání. Dominik dobře lyžuje, ale s lyžemi do kopce šel zřejmě úplně poprvé. V jedné chvíli vystoupá jeden výškový metr a dva spadne dolů. Několikrát se to opakuje. Nakonec rezignuje, lyže sundá, ale jeho pohyb se moc nemění. Chvíli, nevím proč mi připomíná vačkovou hřídel. Nakonec i on dvakrát vyšplhá nahoru. Tentokrát Ondra pojal dělení  podivně. Jednička – 8 členů, dvojka –9 členů, trojka – 10 členů a čtyřka – 13 členů. Asi se držel zásady čím nižší číslo družstva, tím míň frekventantů. Normálně by mi to nevadilo, ale čtyřlku mám já a jejich nejvíc. Snad to já i moje stávkující kolena zvládnou.

Před večeří vybalování a ukládání věcí. Na některých pokojích je to tvrdý souboj. V 18:00 večeře – rizoto a nezbytný čaj. Skoro čtvrtina si jde přidat. Večerní pohodu nám narušuje rolba, která upravuje svahy. Zhruba každých 7 minut projíždí okolo a celé osazenstvo hned vstává a sleduje její jízdu. Když to je asi po desáté, vydávám zákaz sledování, ale technika nade mnou vítězí. Nezbytné poučení o programu, provozu na chatě , denním režimu a  hygieně. Opět několik dotazů, zda to s tím dnešním mytím myslím vážně, přijeli přece čistí z domova. Občas získávám dojem, že v některých rodinách, patrně z úsporných důvodů, podobně jako v době mého dětství, se koupou a sprchují pouze v sobotu. Ta byla přece včera.Až mi někdo řekne, že doma roztápí lázeňská kamna, to jsem jako dítě dělal, asi mu i uvěřím.

Po školení krátká přestávka na regeneraci před večerními hrami. Chyba. Ukazuje se, že naši svěřenci nemohou být pár okamžiků o samotě. Než vyřídíme pár drobností s vedoucím, slyším ze shora dupot jak na dostizích a ani povzbuzování a ječení nechybí. To se tak na chodbě druží naše děti, někteří pobíhají v kuklách, někteří mají nasazeny i přilby, pouze ti koně tomu chybí. Následuje důrazná domluva, ale  mám obavu, že úplně nepadla na úrodnou půdu.

Večer pár her. Končíme před devátou. Příprava na večerku a večerka. Probíhá to celkem v poklidu, někteří se i myjí, asi ti co nemají doma lázeňská kamna. Po večerce relativní klid.

Dobrou noc.   Zítra nás snad čeká sluníčko a prý i Holanďani, uvidíme.