Na ČTENÁŘSKOU DÍLNU není potřeba s sebou mít kladivo, šroubovák či kleště, vše, co potřebujete, je dobrá kniha, trocha pohodlí a kupa fantazie. Takovou dílnu absolvujeme každý týden.Třída se v tuto dobu mění v klidovou zónu, kde se i ti největší raubíři pohodlně rozvalí na přinesené polštářky, otevřou svoji knihu a zaboří oči do stránek – v tu chvíli se třída začne plnit bezpočtem příběhů, které děti přenesou do blízkých, vzdálených či vybájených světů, kde společně se svým hrdinou prožívají smutek, radost, zklamání, výhru či další jiné emoce, které čtení knih přináší.
Na začátku hodiny si vždy určujeme, na co se při čtení budeme zaměřovat, ať už to je charakter kladných či záporných postav nebo prostředí děje či jinou zajímavost, kterými se každá kniha hemží. Po krátké diskuzi si každý vezme svoji knihu, najde si pohodlné místečko a sám si potichu čte ze své knihy zhruba 20 minut. V této chvíli se třída ponoří do naprostého ticha a děti se prostřednictvím své fantazie nechávají unášet dějem knih.
Po přečtení několika stránek si navzájem povídáme, co se hrdinům v jednotlivých příbězích událo.
Naším cílem není jen si užít čtení, ale také podnítit svoji fantazii a vzájemné sdílení zážitků. Je příjemné vidět, že děti tento způsob baví a těší se na další hodinu, o čemž svědčí i některé z dětských komentářů:
Maya: „Čtenářské dílny se mi líbí, protože ráda čtu a líbí se mi klid ve třídě.“
Kristýna: „Líbí se mi to, protože je ve třídě ticho a můžeme číst libovolnou knihu.“
Eliška: „ Líbí se mi toto čtení, protože je tu ticho a hezky se tu čte.“
David: „ Líbí se mi to, protože mě baví psát a číst zároveň. A vím, co mám číst za další knihu.“
Bára: „ Moc se mi to líbí, protože je to lepší, než když všichni čteme v lavicích stejnou knihu.“
Lenka Wallenfelsová
Formát pro tisk