Napadlo Vás, jaké by to bylo mít svého zvířecího mazlíčka ve škole? Co by tak prožívalo? Bálo by se, či by bylo spokojené, že není samo doma a může se podívat do doposud nepoznaných míst? Přesně to jsme společně umožnili několika mazlíčkům našich spolužáků, kteří využili této možnosti a nehledě na logistické složitosti, přinesli své zvířecí mazlíčky, aby potěšili sami sebe, své mazlíčky, spolužáky ze třídy a jak se velmi rychle ukázalo, i řadu „návštěvníků“ z ostatních tříd naší školy.
A co bylo k vidění?
Hebounká činčila, neposedný králíček, ukřičená morčátka či velmi nezbedná a lehce zapáchající fretka. Většina zvířátek s námi strávila celý vyučovací den. Navíc jsme všichni museli ocenit statečný výkon jednoho z tatínků, který nehledě na počáteční nedůvěru spojenou s pocitem, že si jeho potomek z něj tropí legraci, neváhal a přivezl nám další morče, které se sice na krátkou dobu, ale zato pohotově přidalo do kolektivu našich chlupatých mazlíčků.
Bylo nám všem společně moc fajn.
L.Wallenfelsová, tř. učitelka
Formát pro tisk