Ať žije lyžařský kurz 2015.
Lyžařský kurz Hochficht 2014 končí. Lyžování se nám vydařilo. Nebýt nešťastného úrazu Vojty, nemělo by to chybu. Děkuji instruktorům i dětem za klidný průběh.
Něco ke komentářům. Děkujeme za pozitivní vyjádření. Za středu se omlouvám, ale neměl jsem svůj den, vlastně noc. Ve svém oblíbeném čase duchů mezi půlnocí a druhou hodinou jsem tentokrát vytuhnul a komentář pak sfouknul ráno před snídaní. I muži mají své dny...
Nejprve prosím o shovívavost, program kurzu je náročný, já začínám být dříve unavený, jenom úvod už jsem šestkrát opravoval, vypadá to, že mírně stárnu a energie i vtip docházejí.
---
Sobota
Diskotéka se vydařila, dýžejové dostali pochvalu. Jenom dívky z devátého ročníku ty romantické ploužáky nějak rozložily, protože potom vyplakaly kbelíky slz. Prý je jim líto, že už příští rok nemohou jet s námi na lyžařský kurz. Bůh ví co bude za rok.
Noc proběhla ve srovnání s jinými kurzy celkem v klidu. Jenom před večerkou mne trochu zaskočila otázka jednoho z našich sedmáků: „Můžu spát u holek? Jim by to nevadilo, už jsem s nimi mluvil", informoval mne s klidem angličana. Empaticky a s pochopením jsem mu vysvětlil, že ještě není jeho čas.
Budíček v 7:45. Snídaně v osm. Několik pokojů tvrdě spí ještě v době snídaně. Posnídali jsme v klidu a vydali poslední pokyny. Hochy z devátého ročníku jsme museli do jídelny speciálně pozvat. Přihrnuli se asi za 10 minut. Snídat nebudou, pustili se do zásob, co se jim povalovaly po podlaze. Když většinu vyzobali, měli plné žaludky.
Konečný úklid, vyklízení pokojů, nakládání věcí do autobusu. Zvládli jsme to rychle, v 9:10 vyjíždíme.
Pátek
Den rozhodnutí. Poslední bodování pokojů. Část svěřenců již na tuto úklidovou soutěž rezignovala, je možné, že je umístění v této disciplíně nezajímalo od samého začátku a úspěšně to maskovali. Samá sluníčka mají čtyři pokoje a bodující instruktoři se včera u večeře holedbali, že zúží počet na dva. Nezdařilo se. Pokoje byly tak vystajlované, že jim bylo líto hledat si nějakou záminku a některou uklizenou klícku vyřadit. Večer dostanou odměnu všechny čtyři.
Budíček, snídaně, odjezd, nyní již zautomatizované činnosti. Trochu je narušila jedna z dívek, která přichází k autobusu pouze s jednou lyžařskou botou, řka, že druhou nemá. Zajímavá zpráva. Co budeme dělat? Asi bude jezdit monoski. Jak tušíte, každá lapálie má nakonec jednoduché řešení. Bota spala přes noc v autobuse. Slečna si donesla do pokoje pouze jednu, i když se dušovala, že tam donesla obě. Inu teleportace věcí na tomto kurzu byla prokázána nade vší pochybnost. Dva případy přenosu věcí z místa na místo to je jasným důkazem.
Po cestě potkáváme v lese stádo jelenů ladně přebíhají silnici, vede je statný samec. Od střetu nás dělila chvilka. Počasí se nejeví úplně ideální, navíc podle předpovědi má sněžit. Ale máme štěstí, rosničkáři to úplně netrefili. V poslední době se jim to stává dost často. Podle předpovědi minulý pátek, ověřeno na několika serverech mělo mrznout o sto šest a padat sníh po tři dny, ale nestalo se. Naštěstí pro nás. Stálo by za to najít viníka této neutěšené situace s předpovědí. Na co se lze dnes vlastně spolehnout? Jak má člověk plánovat? Asi napíši panu prezidentovi, výbornému prognostikovi, že by měl ukončit nekonečný příběh se jmenováním různých vlád a raději se vrhnout na něco praktičtějšího. Kdyby v této oblasti udělal pořádek, určitě by si získal sympatie nás všech.
Trochu jsem odbočil, omlouvám se. Počasí bylo opět velmi dobré, sice bylo zataženo, ale nefoukalo, nesněžilo a lyžování bylo prima. Díky teplotám nad nulou postupně měknou sjezdovky a stávají se těžšími, s hlubokým sněhem. S tím si ovšem dokážeme poradit, bravurně všichni lyžují a nečiní nám to problémy. Je fakt, že někdo občas upadne, jak říkají naši svěřenci hodí držku, my starší pak, že udělá tygra. Mimochodem tygra na sjezdovce a v bufetu potkáváme každý den. Tato zpráva je však určena pouze zasvěceným. Možná, že se vaše chytré děti dovtípí a setkání s tímto tropickým zvířetem na sjezdovce na Šumavě vám objasní. Opět brázdíme všechny sjezdovky, nejméně oblíbenou je 7, tam se již teplé počasí výrazně projevuje na spodní části, kde je to jeden led.
Během jízdy na vleku se dozvídám zajímavé informace ze života našich frekventantů, občas dostávám záludné otázky. Ptal jsem se dětí jestli se těší domů, většina říká, že by zůstala, někteří jsou neutrální, ale šokoval mě René. Ten se domů těší na dělání domácích úkolů, které ještě nestihl a něco si musí dojít vypůjčit ke spolužákovi. Takové studijní nadšení v tomto věku, to je věru neobvyklé, ale jsem za to rád. Jedna slečna se mě ptala, jak dlouhá bude diskotéka. Odpovídám, moje vyjádření ji znatelně potěšilo. Pak ale říká jestli, by nemohli dýžejové změnit repertoár, protože hrají hlavně osmdesátky a to je trapný, to poslouchá moje máma. Druhá připomínka k hudební nabídce, důrazně požaduje větší počet ploužáků, když se ptám proč, jen se nevinně usměje. Říkám si pro sebe: „To byla blbá otázka staříku. Teď jsi tomu dal“. Je mi to jasný, musí si přece občas odpočinout u pomalejší hudby, myslím si.
Po intenzivním dopoledním lyžování se scházíme všichni v bufetu. U autobusu nesedí již nikdo. Někteří utrácí poslední eura, další baští svačinu. Pokud se někdo dostává do problému a nějaký centík mu chybí ochotně si vypomohou. Trpělivá pokladní je zřejmě zvyklá a tyto situace řeší s nadhledem, počká než dotyčný někoho uloví, kdo přispěje. Včera jsem psal o pojídání dortíků, které spustil Filip, je na to i důkaz v podobě fotografie, která je ve fotogalerii. Zase si vybral překrásný kousek, dnes prý něco dietního, je v tom přece banán a to je ovoce. Ukázal mnoha ostatním, kudy se ubírá moderní dietologie. Nakonec do dopadlo tak, že vitrínu se zákusky naše děti úplně vyluxovali a ty došly. Tentokrát by si pro provizi měl dojít Filip, protože jeho zásluhou se v této části gastronomie zvedl obrat v tomto týdnu aspoň o 200 %. Co budou provozovatelé dělat se zákusky příští týden, pokud je objednají podle spotřeby minulého týdne není jasné.
V jednu vyráží všechna družstva opět na vleky a svahy. Zahajujeme poslední půlden lyžování. Při provozní poradě u jídla všechny instruktory žádám, aby důrazně potírali byť jen náznaky nekázně. Ať děláme co děláme, někteří se chovají jako smyslu zbavení a krocení v těchto okamžicích je velmi nesnadné, ale až na drobnosti jsme to zvládli. Loučíme se závěrečnými jízdami a v 15:45 se scházíme u autobusu bez úrazu a právě včas. Sotva zabalíme a naložíme, začíná pršet. Měli jsme to jen tak tak. Příroda k nám byla milostivá. Ale rosničkáři to nezvládli.
O něco dříve přijíždíme do hotelu, zůstali jsme tady jenom my, protože obě střední školy odjely domů. Před večeří někteří balí, uklízí, hledají svoje věci, ale hlavně se připravují na závěrečnou diskotéku. Dýžejům jsem předal stížnost na výběr hudby. Prý to není žádný problém a songy doplní o požadované kousky.
Večeře. Na výběr bramborová polévka, karirýže, špagety, omáčka na špagety, vařený brambor, pečené kuře, teplá i studená zelenina, borůvkové knedlíky a hádejte co? No přece hranolky. Co vítězí? Snadná odpověď, nebudu se opakovat. Na druhém místě se tentokrát umístily špagety.
Scházíme se v klubovně k závěrečnému hodnocení. Oceňujeme největší pokrok - Ondra a René. Vyhlašujeme výsledky úklidu - tři pokoje dívek a jeden pokoj chlapců jsou nejlepší. David, Ondra a Tomáš se vytáhli, možná že ani doma nevědí, jaké mají šikovné chlapce. Obdivuhodný výkon vyrovnat se v úklidu pečlivým děvčatům. Poděkování instruktorům a panu řidiči. Ocenění přístupu ke kurzu od vašich dětí. Až na běžné drobnosti jsme nemuseli řešit vážnější přestupek. Snad to vydrží až do rána.
Teď probíhá diskotéka. Co se tam děje, to po mně nechtějte vědět. Do těchto aktivit se již léta nepletu. Ale z místnosti a do místnosti vbíhá rozradostněná mládež a to je určitě základní důkaz o tom, že se jim to křepčení líbí a o to především jde.
Posíláme pozdravy do Rudné a okolí, zítra přijedeme. Těšíte se?
Čtvrtek
Zažili jsme další klidnou noc. Musím poděkovat také mým sousedům, o kterých jsem psal v některém z minulých příspěvků. Upravili režim, zorganizovali úklid a konečně spali až do sedmi. Děkuji.
Ukazuje se, že některé z dětí mají doma kvalitní péči a jsou zvyklí snídat na vidličku. Usuzuji tak ze zvyšující se poptávky po párcích. Přece jenom kvalitní párek je základ dobrého lyžování. Možná by se to nelíbilo výživovým specialistům, ale tady na Lipně to funguje. Asi se zítra přidám.
Cestou na Hochficht nás provází velmi nadějné počasí. Jsou dva pod nulou a po celou dobu jízdy nesměle vykukuje sluníčko. Už večer naznačoval dobré podmínky, Bylo jasno, měsíc v úplňku a na nebi spousta hvězd. Když jsem u přepravy, musím se zmínit o našem řidiči. Neuvěřitelně vychází vstříc všem našim požadavkům, autobus ovládá bravurně. Jinak by to ani nešlo, protože každý den cestou do Rakouska i zpět potkáváme na té úzké silničce k a z hraničního přechodu několik aut v protisměru. Dnes se doslova trkal autobus s kamionem plně naložený dřevem, ale i tuto situaci perfektně řidič zvládl. Dalším hitem autobusu je projekce, sledovali jsme Piráty z Karibiku. Další neskutečnou vymožeností je wifi, která funguje na našem území. Tu bych i oželel, raději bych, aby se děti kochaly pohledy na Lipno a jeho okolí. Čas rozhrkaných Karos je definitivně pryč.
Ve středisku nás čeká kouzelné počasí. Vybalujeme a rychle míříme na sjezdovku. Po výjezdu na vrchol překvapení, máme úžasnou viditelnost, v dáli jsou vidět majestátné vrcholky Alp. Postupně střídáme všechny sjezdovky. Trojka si dnes symbolicky zalyžovala na sjezdovce číslo tři z vrcholu Reischlberg, vyjela tam třikrát. Sjezdovka je parádní, ale vede tam otravně dlouhá kotva. Houževnatá trojka ji zvládla a najela tam více než jednička a dvojka. Po vyčerpávajícím lyžování míříme na polední siestu do bufetu.
Hitem dne je u všech návštěvníků hamburger s hranolky, včera jsem jeho fotografii zveřejnil ve fotogalerii. Naše stránky si zřejmě oblíbilo i spousta cizinců, nechali se inspirovat a nic jiného nechtěli. Musím se zítra stavit u majitele restaurace a požádat o provizi. Taky se nám mezi strávníky u oběda rozmáhá jeden ošklivý nešvar, který zavedl Filip. Včera si po obědě dal sladkou tečku - dort, dnes mezi kamarády našel spoustu následovníků a svůj hloupý čin zopakoval. Taky bych si dal, ale copak mohu…?
Po obědě následuje společné focení u nástupní stanice lanovky. Pokračujeme v usilovném lyžování, které prokládáme různými cvičeními a kratochvílemi pro zpestření výcviku. Během dne potkáváme Martina, našeho bývalého žáka, výborného lyžaře a mnohaletého účastníka našich kurzů, který si sem přijel zajezdit. Chvíli se pohybuje na svahu s našimi instruktory a pak se Tomáše ptá, zda když oni jezdili na kurzy, byli taky tak oprsklí? Martine, mohu ti sdělit, že mezi vámi a dnešními účastníky není velkého rozdílu… Což je dobře a patří to k tomuto věku, taky jsi z toho vyrostl a je z tebe skvělý mladý muž. Když jsem zmínil instruktory, musím ocenit jejich solidnost. Během výcviku komunikujeme mezi sebou pomocí vysílaček, které nám velmi pomáhají při řešení neočekávaných situací. Dnes jsem mimo jiné zaslechl útržky komunikace o pračce. Pračka sem, pračka tam, co vydrží, jaké má schopnosti atd. Pro vysvětlení Tomáš je čerstvý ženáč a asi mu manželka svěřila starost o pračku, radil se s Ondrou, který se o sebe zase musí postarat v Německu.
Lyžujeme až do ukončení provozu lanovek a vleků. Krocení divokých prkýnek jsme si užili do sytosti. Na zpáteční cestě sledujeme výše uvedený film, produkci přeruší krátká zastávka v obchodě. Při příjezdu k hotelu zbývá asi deset minut do konce "Pirátů", děti sedí nehnutě a sledují, hltají příběh očima, jediný, kterému to vadí, jsem já, nutně potřebuji vystoupit, ale nejde to, holt to musím vydržet… Film skončí happyendem a i u mne to dopadlo bez následků.
Zrada, k večeři nejsou hranolky. Co teď? Po chvíli beznaděje jsou z velké části nahrazeny pizzou a výborným vepřo, zelo, knedlo. Nicméně takový podraz už na nás nezkoušejte, na hranolech jsme závislí. Tato situace by taky mohla vážně narušit průběh kurzu. No naštěstí v bufetu na Hochfichtu je mají. Závisláci si tak mohou dát zítra dvojitou porci a vyrovnat se s abstinenčními příznaky.
Po večeři následují hry v klubovně. Děti velmi zaujala zadkovaná, přeborníkem se stal Vilém nebo Tomáš. Vlastně nevím, ale to není důležité, můžete si hru doma vyzkoušet, děti vám ji určitě rádi detailně popíšou. I další hry měly celkem úspěch a tak se ve 21:45 v dobré náladě rozcházíme do pokojů. Některé hry tak rozehřály některá naše děvčata, že mají problém s ulehnutím do postele a zahájením spánku. Možná, že těm nejmenovaným slečnám krátkodobě pomůže hrozba diskvalifikací pro účast na kurzu za rok, ale nevím nevím.
Dobrou noc. Zítra nás čeká závěrečný lyžovací den, snad jej přežijeme ve zdraví. Má sněžit.
Středa
Výjimečně klidný den, který byl zahájen klidnou nocí. Vaše děti konečně spaly, ráno měly některé problém se vstáváním. To se odrazilo i v úklidu, velmi slabý.
Třetí den lyžařského výcviku je považován za kritický. My jsme ho tentokrát zvládli s přehledem a v pohodě. Nejvýznamnější událostí dne byl kvalitativní posun našich začátečníků. Během lyžování zvládli projet všechny sjezdovky včetně černé. Bravo.
Horní část střediska byla dopoledne zahalena mlhou, ale nic katastrofálního. V některých částech vydatně foukalo, ale lyžování bylo opět parádní. Polední přestávka opět v bufetu, jak si někteří užívají vidíte ve fotogalerii.
Během oběda se ukázalo sluníčko, tak zpátky na svahy. Ke konci lyžování začíná docházet k drobným pádům, lyžaři jsou konečně trochu unaveni. Končíme trochu dříve podle zlatého pravidla v nejlepším je třeba přestat. Přečkali jsme třetí den bez úhony a všichni jsou OK.
Večer se polovina kurzu vydává do aquaparku ve Frymburku. Jejich energie je nezdolná. Celou dobu řádí a provozují vodní hrátky. K dočerpání energie na závěr plení místní cukrárnu. Co může být sladší než dort těsně před spaním? Tentokrát je klid už kolem jedenácté.
Úterý
O něco klidnější noc. Většina snad kolem půlnoci již spala. Prostě v tu dobu byl již klid. Tradiční budíček v 7:00, někteří vyspávají ještě i po budíčku. Vedle mne v pokoji jsou aktivní sedmáci, kteří se zřejmě doma starají o dobytek, krmí slepice a dojí krávy, prostě nemohou dospat, protože mi za stěnou řvou již od čtvrt na sedm. Chybějící ranní práce nahrazují úklídem a ranní hygienou, při tom krotí jednoho svého spolubydlícího, který se nechce do úklidových prací zapojit. Prostě škůdce. Úklid celkově mírně polevil - pár prasat a mráčků, sluníček poskrovnu.
Snídaně jako obvykle, nic netradičního.
Nástup do autobusu, jedna perlička. Nejmenovaný Tomáš z devátého ročníku mi přišel sdělit, že nemá permanentku. Ze zavřené kapsy u bundy se mu záhadně ztratila. "Vyndal jsi ji? Ne. Měl jsi tam něco jiného? Ne." Prostě je pryč. Dávám mu náhradní po Vojtovi, který musí bohužel domů. Tímto jej do Drahelčic zdravíme. Než posbírám věci a nasednu do autobusu, permice je na světě. Teleportovala se do Tomášovy peněženky. Kam se hrabou Hudiny i Coperfield. U nás v devátém ročníku mizí a objevují se věci. Vaše děti mají nadpřirozené schopnosti.
Cestou na Hochficht pokračujeme ve sledování Avatara. Na naší straně mlha a uklouzaná silnice. Jen co přijedeme do Rakouska, přímo na hranici, je po mlze a cesta suchá bez sněhu. Holt si to naši jižní sousedi umí zařídit.
Podmínky pro lyžování opět výborné, sice nesvítí sluníčko, ale nefouká, teplota kolem nuly, sjezdovkám to vyloženě prospívá. Jednička, dvojka, trojka, čtyřka začínají na modré jedničce a červené dvojce. Postupně se přesunují pomocí kotev na další sjezdovky přes modrou 5 a 6 na červenou 7 a končí na černé 7a. S výjimkou našich začátečníků prostě brousí všechny dostupné svahy. Začíná se objevovat zajímavý úkaz, někteří vyspělejší lyžaři z řad chlapců (2 až 3) se přesunují z různých důvodů do družstev nižší výkonnosti. Tu jednoho něco bolí, druhý musí zrovna na WC a další podobné důvody. Po důkladné analýze situace se ukazuje, že důvody leží ve zcela jiné rovině. Jedná se zcela jistě o zdravotní problémy týkající se srdce a opačného pohlaví. Prostě fyzikální zákony přitažlivosti se tady potvrzují v praxi.
V poledne odpočinek u autobusu, kde ale zůstává již pouze malá skupinka skalních. Většina kádru si hoví v bufetu, někteří nakupují hranolky, pizzu atd., další dojídají balíčky. Nicméně po dvaceti třiceti minutách začínají na nás instruktory tlačit, naše siesta se jim zdá předlouhá, už zase chtějí lyžovat.
Odpoledne pokračujeme v lyžování. I naši začátečnící vyrážejí sedačkou na Hochficht, sjíždíme modrou 2 a červenou 2a. Za odpoledne to stihneme čtyřikrát. Prostě už nemáme začátečníky, všichni lyžují. V pondělí ráno jsem hochům moc nevěřil, ale překvapili. Ostatní družstva opět rotují po sjezdovkách a naplno si užívají všech možností areálu. Před čtvrtou se scházíme u autobusu. Všichni v pohodě. Ráno si deset účastníků nevyzvedlo svačinu. Teď se po nich jen zaprášilo.
První zlatý hřeb našeho dnešního programu: nákup v Horní Plané. Obchod jsme vzali útokem, během pár minut nakoupeny zásoby. Kdyby člověk nevěděl, jaké máme v hotelu stravování, domníval by se, že děti dlouhodobě trápíme hladem. Jak to všechno spořádají mi není jasné.
Večeře - ať je v nabídce cokoli, když jsou ve výběru hranolky vítězí na celé čáře. To se stalo i dnes. 99% našich dětí je do sebe háže o stošest. Někteří vybíravější se spokojili s nudlemi s mákem.
Druhý hřeb dnešního dne - diskotéka. Předchází důkladná příprava - vlasy, řasy, deodorant atd. a to nejen dívky, ale i chlapci používají různé kosmetické přípravky a doplňky. Možná, že budou dnes trochu unaveni.
FOTO Tomáš pondělí
Pondělí
Budíček v 7:00, ranní hygiena, úklid. Bodování pokojů, dnes jenom jedno prasátko.
Snídaně rozmanitá, svěřenci vybírají napříč nabídkou, ti nejodvážnější se ládují párky, no uvidíme co cesta, ale nikdo je mezi nás nepoložil, takže dobrý. V 8:00 hodin vyrážíme za lyžováním. Na Lipně -8 st. C, slunečno, parádní podmínky. Nezměnily se po celou dobu jízdy, i Hochficht nás přivítal parádním počasím. Vybalujeme lyže, přezouváme se. Po celou dobu hraje řízná krojovaná dechovka, asi věděli, že přijedeme a areál nám připravil výjimečné uvítání. Rozdělujeme se na lyžaře a nelyžaře a vzhůru na sjezdovky. Nelyžaři do nového snowparku, lyžaři rozdělit na modrou dvojku. Při dělení nastává problém, těžko se dají eliminovat rozdíly mezi lyžaři, ale nakonec jsme si poradili.
Bohužel do slunečného ideálního dne se vloudila kaňka. Vojta při první jízdě upadl. Zvedá se a pokračuje na místo shromáždění družstva, kde si Ondra všiml, že má u kolena krev. Zpočátku banalita, ale pak se ukazuje, že si hranou lyže rozřízl kůži v oblasti kolena, voláme záchranáře, kteří jej sváží skůtrem, přivolají sanitku a hurá na chirurgii. Z banality se vyklubala tržná rána s 15 stehy a zřejmě konec lyžování. Vojta to nese statečně, navíc se dvakrát svezl sanitkou, kterou při zpáteční cestě řídil bratr Michaela Schumachera, soudíme tak podle stylu jízdy.
Na Hochfichtu využíváme ideálních podmínek a o sto šest lyžujeme. Ukazuje se, že dechovka tady není kvůli nám, protože právě probíhá slavnostní otevření lyžařského areálu, za přítomnosti místních celebrit a regionálního i celostátního tisku včetně televize. Možná nás večer uvidíte na ORF či v jiném rakouském médiu. Lyžování paráda, upravené sjezdovky, úžasné sluníčko a lidí minimum. Žádné fronty, škoda, instruktor je taky jenom člověk a rád by si občas odpočinul. Polední pauza. Většina ji tráví v renovované restauraci, moderní prostor, výborné vybavení, ale možná trochu ztratila atmosféru.Co frčí, to se budete divit, hranolky a pizza.
Odpoledne pokračujeme a využíváme ideálních podmínek, až na ranní problém pohoda. Chcete-li si zalyžovat a nemusíte přímo do Alp, vřele doporučujeme Hochficht. Končíme ve čtyři hodiny. Nakládáme. Sledováním Avatara si krátíme chvili na zpáteční cestě.
Večeře. Dnešním hitem jsou kuřecí řízky, hlavně s bramborovou kaší. Po večeři studijní volno. Všichni pilně studují.
Neděle:
Ve 14 hodin sraz u školy, všichni dorazili včas a se všemi zavazadly i potřebným vybavením. Tentokrát jsme nemuseli po pár stech metrech zastavovat a doplňovat výbavu. Takže pochvala všem zúčastněným účastníkům kurzu i doprovodu. Řidič Filip v klidu vše naložil, kolem 14:30 poslední mávání a vyrážíme směr LVK. Osazenstvo kolem autobusu si oddechlo, konečně vyrazili, že by týden prázdnin...? Dospělé osazenstvo v autobuse a jednom doprovodném vozidle si na svá bedra naložila starost o 52 dětí různého věku s jedním společným znakem - puberta. Jedna akce s velmi různými pohledy na realitu.
Cesta ubíhá v klidu, přes mou výhružku jsme nakonec zastavili v Českých Budějovicích, někteří spěchají na toaletu, dívky rázem utvořily frontu. Světáci se vydali za nákupy, je potřeba utratit love za něco hustýho, třeba za bagety. Nic na tom, že doma určitě všichni obědvali a navíc nejvíc chutná ve frontě na WC (nejmenovaným dívkám). Občerstvili jsme se, vyčurali a pokračujeme na Lipno.
Před šestou jsme na místě. Na parkovišti již stojí dva autobusy, jeden ze Strakonic, druhý z Jihlavy, Vybojovali jsme stupně vítězů, máme bronz. To Gabriela Soukalová si v tento den v biatlonu vedla lépe, na světovém poháru má zlato. Snad příště. Vykládáme, hledáme věci, jsme připraveni se ubytovat. Ouha, problém. Pan ředitel se do přidělování pokojů mírně zapletl, sice dostal podrobný rozpis od recepční hotelu, ale ve snaze vyhovět všem zúčastněným a se svými logistickými, logickými a matematickými schpnostmi odhodil plán a začal improvizovat. To se nakonec neukázalo nejšťastnější, zůstala skupina chlapců a dívek, potřebovali 6 pokojů, ale zbývalo jich jenom 5. Kam s nimi, těmi nadbytečnými? Na společné pokoje nechtěljí přistoupit ..... teď - uvidíme za pár let .... Takže drobné škatule, škatule hejbejte se a problém je vyřešen. Všichni bydlí, mají svoji postel i další sociální zázemí.
Večeře standardní, ať je v nabídce cokoli, vítězí hranolky. Fajnšmekři si dávají dezert, výborné borůvkové knedlíky.
Večer schůzka v klubovně, představení instruktorů, poučení o bezpečnosti. Večerka stanovena na 23 hodinu. Jak jsme staří, tak jsme naivní, někteří vydrželi se svou aktivitou až dlouho přes půlnoc. Po několikaterém upozorňování je konečně klid. Dobrou noc.
Formát pro tisk