Konec první kapitoly. S pozdravem váš KP.
Sobota 17.1. 2015
Odjíždíme domů.
Užili jsme si týden výborného lyžování. Vaše děti byly skvělé. Velké poděkování instruktrorům Ondrovi, Tomášovi a Markovi. Poděkování také paní učitelce Hluché, která nejen lyžovala, ale také se starala o bolístky našich svěřenců. Uznání panu řidiči, který nás bezpečně dopravoval na Hochficht i při složitých podmínkách. Jedeme po strakonické a vítá nás déšť. Po včerejším sluníčku na sjezdovkách je to trochu šok.
Dobré poledne.
FOTO Ondra - běžky
FOTO Marek
Pátek 16.1. 2015
Při budíčku všichni tvrdě spí. Výjimkou je pokoj č. 5 - Jakub, Ondra, Patrik jsou vždy vzhůru a skoro připraveni na lyžování, prostě ranní ptáčata. Snídaně, naložení, odjezd, vše ve svižném rytmu. Venku přimrznuto a sluníčko, čeká nás parádní den. Svištíme si to po šumavských silnicích a silničkách směrem k hraničnímu přechodu. Kocháme se nádhernými pohledy a už se těšíme na parádní lyžování.
Ale ouha, u Přední Zvonkové nastává problém, nejprve míjíme náklaďák s mlékem, který zaparkoval v příkopu, po pár stech metrech je ještě hůř, napříč silnicí stojí náklaďák plně naložený dřevem, od pádu do pole jej zachránila zřejmě cedule označující název obce. Už to vidím černě, dnešní lyžování strávíme v autobuse a přitom je tak krásně. Řidič náklaďáku je v pohodě a říká, že zavolal pomoc. Z vedlejšího statku přijíždí traktor, zapojí se řetězem, ale veškerá snaha marná, s autem ani nehne. Pak přijde na řadu manipulák, u náklaďáku se protočí kola, ale výsledek je stejný. Oba stroje se propojí, manipulák i traktor, teď už je nějaký pohyb vidět. Náklaďák hrabe s nasazenými řetězy, ale výsledný pohyb je asi o metr. Řidič náklaďáku vyleze z kabiny a říká : "Mám strach, aby z té díry, co jsem vyhrabal, nezačali skákat klokani." Je vidět, že vše bere s humorem, ale nálada začíná houstnout, za námi stojí asi 6-7 aut a další autobus. Nakonec zvítězilo jednoduché a osvědčené řešení. Manipulák posypal silnici štěrkem, zapřáhl se, a auto bylo v minutě pryč. Děkuji tomu mladému klukovi, učitě mu bylo kolem dvaceti, za geniální a jednoduché řešení. Pokračujeme na Hochficht.
Situace na parkovišti v areálu signalizuje, že bude hezky, aut je tady více než v úterý a i autobusů je víc. Tentokrát vybíhají na běžky hoši a dívky z jedničky, doplněni několika dobrovolníky z jiných družstev. Tyto sprintery vede tentokrát Marek. My ostatní míříme k hlavnímu vleku. Přes dříve popsané zdržení nasedáme na vlek před desátou. Počasí a lyžování je šumavská pohádka. Nebudu to dál popisovat, přijeďte si to na Hochficht vyzkoušet. Panoramata, lyžování bez front, paráda.
Při obědě o půl jedné probíhá porada o dalším programu. Mezitím přichází Marek. Běžky prý byly super, akorát jeho svěřenci neoplývají všichni jeho nadšením. Veronika mi popisuje, co všechno si narazila, je toho dost, ale nikdo učený z nebe nespadl. Chce to jen větší trénink. Marek pak na telefonu ukazuje videa. Některá jsou velmi zajímavá. Tak, jak jsem psal včera, Sněženky a machři, to je ta správná definice. Během oběda naši svěřenci vyčistili vitrínu s dorty, podobně jako loni. Porada končí, dohodnuto, děti pojedou turisticko branný orientační závod. Rozlosujeme sedm družstev, určíme vedoucí a popíšeme smysl soutěže a trasu.
Závod zahajujeme ve 14:15. Družstva sedmičlenná či osmičlená vedou zkušení vedoucí z jedničky a dvojky, Postupně společně družstvo vyjede Hochficht bahnem na jedničku. Zde musí najít paní učitelku a plní první úkol.
Potom sjedou ke kotvě a na šestce plní další úkol u Ondry (jízda na jedné lyži), Pokračují k sedačce na sedmičku. Na červenočerné sjedovce plní úkoly dva - nejprve u Tomáše (běh do vrchu) a poslední úkol je čeká u Marka. Po splnění úkolů zpátky ke kotvě na pětku a do cíle u bufetu. Všichni zadané úkoly zvládli a ti lepší lyžaři se vzorně starali o ty slabší. Celý závod tval cca 1,5 hodiny. Po průjezdu cílem nezbytné focení družstev. Pár posledních jízd na pětce. Závěrečné focení.
Lyže nakládáme v autobuse ke konečnému transportu. Máváme areálu a míříme do dočasného domova. Někteří z řad deváťáků se loučí se slzami v očích. Prý kvůli tomu, že s námi byli s námi naposledy. Užili jsme si parádní lyžování a všichni jsou v pohodě.
Večeře - zeleninová polévka, rajská s kuličkami, knedlík nebo těstoviny, řízek kuřecí nebo vepřový a bramborová kaše, moučník - buchtičky se šodó, nezbytná zelenina.
Po večeři v klubovně pokyny k zítřejšímu odjezdu. Potom zhodnocení kurzu a předání ocenění - za pořádek, mistr pádů, největší pokrok a pamětní diplomy s drobnou odměnou. Navazuje žádaná diskotéka. Kostky jsou vrženy, partnerky rozebrány. Tanec postupně nabírá na intenzitě. Ve 22:45 diskotéka končí. Na koberci zůstávají kaluže vody. Jsou to slzy, které tryskají z očí většiny deváťáků, letos jsou s námi naposledy. Někteří možná mají proč plakat, jezdí s námi již od druhé třídy a my při kurzech vytvořili celkem pospolitou rodinu, například Tomáš s námi byl osmkrát na horách, ve druhé třídě to bylo holé neštěstí, obout, vyzout, uklidit, zabalit atd. Dnes je to krásný mladý muž, kterému se extrémně zapalují lýtka a všechny předchozí popsané činosti zvládá bravurně a s grácií, ještě pár společných procházek kolem hotelu a hajdy na kutě.
Teď je tady relativní klid. Je půl druhé a já píši poslední stránky našeho zpravodajství. Dnes večer jdu na městský ples. Co já tam budu dělat. Nevím.
Krásnou noc do Rudné a okolí. Za pár hodin je máte doma.
Aktuální zpravodajství 13:20 hod.: „ Zveme Vás na Hochficht!"
Čtvrtek 15.1. 2015
Probouzíme se do zajímavého dne i předpověď je příznivá. Čeká nás čtvrtý den lyžování a výběr dvou družstev se chystá na běžky. To, že i v Rakousku hlásí lepší počasí, poznáváme hned na parkovišti, protože při našem příjezdu je poměrně slušně zaplněno. Ve středisku je zataženo a teplota kolem nuly. Rychlé přezutí, popadnout výstroj a hurá na vlek.
I po výjezdu na vrchol Hochfichtu se ráz počasí nemění. Všechna družstva se rozjíždí na jedničce a dvojce a postupně, během dopoledne, objíždí i další svahy, ale ukazuje se, že ty první dvě tratě jsou dnes asi nejlepší. Během dopoledne zaznamenáváme několik kuriózních příhod. Hlavně instruktor Tomáš má dnes asi v kondiciogramu kritický den.
Příhoda první. Tomáš nemá rád rakouské lyžující důchodce. Při příjezdu k vleku se on a jeho družstvo vzorně seřadí k nástupu na sedačku ve čtyřech lidech. Gate se otvírá a oni jsou v prostoru nástupu, zprava se na ně tlačí, z prostoru na doplňování, asi sedmdesátiletý šlachovitý větrem ošlehaný rakouský lyžník. Tomáš mu nejprve anglicky říká, že už jsou čtyři, potom mu to ukazuje na prstech, ale chlapík to asi špatně pochopil, bere to jako vyzvání k projížďce Hochfichbahnem. Není kam ustoupit, za pár chvil ho má Tomáš v klíně, ale asi se mu zdá stařík moc přítulný, tak ho lehce vytlačí mimo dráhu sedačky. Bohužel nechtěný návštěvník upadne a podle jeho slovníku mu to není moc recht. Obsluha zastavuje vlek a pomáhá nu zpátky na nohy. Tomášovi neříká nic, ale staříkovi vysvětluje, že když se chce na sedačce kamarádit a navazovat přátelství, musí si počkat, až bude mít volný plac na sezení.
Příhoda druhá. Po tomto rozrušení jede Tomáš s družstvem další kolo. Pominu, že mé družstvo, tj. ti, co byli považováni za začátečníky a několik mírně pokročilých, jedeme svým tempem po jedničce a oni nás předjíždí. My v klidu bez pádu, oni "zkušení" lyžaři jedou jak padané hrušky. Každou chvíli bychom mohli někoho ze země zvednout, asi měří teplotu sněhu a potřebují se čas od času ochladit. Nicmémě k příhodě. Na konci dvojky čeká všechny lyžaře prudká levá zatáčka vymezená ploty a ohraničená sloupkem obaleným oranžovou žíněnkou. Jednak tato šikana donutí všechny zpomalit a současně brání střetu s lyžaři přijíždějícími z jedničky. Po několika jízdách je toto místo slušně vydřené a přece jenom dost zpomaluje, takže dojet k vleku pouze pomocí gravitace je dost obtížné. Tomáš se rozhodl, že vyzkouší osvědčený trik, aby neztratil rychlost. Při jízdě kolem sloupku se natlačil až k němu, ramenem se o něj opřel a předpokládal, že překážka trochu zapruží a udělí mu větší rychlost. Ale ouha, překážka nezapružila, neudělila větší rychlost, ale stála si na svém, srážku evidentně vyhrála a Tomáš si slušně narazil rameno. Současně poznal, že trubka, která je pod zmíněnou žíněnkou, je kvalitní a nestačí na ni ani trénované tělo českého sportovce. Prostě rakouské trubky se jen tak ohýbat nenechají.
Pauza na oběd opět ve dvanáct, abychom vytvořili prostor pro odvážné běžkaře pod Ondrovým vedením, kteří se vydají na slíbené cross country do Schoneben. Oběd klasika - hranolky, vurst, špecle, dortíky.
Po obědě odchází zájemci ze dvojky a trojky vyzkoušet běžkařské boty a nové běžky s holemi, které jsme speciálně nakoupili pro tuto příležitost. Nakonec se podaří obout dvanáct zájemců a dobrodružství začíná. Podle slov pana řidiče už prvních pár metrů jízdy tohoto družstva byl zážitek. Nástup do běžkařských tras je totiž od parkoviště do mírného kopce. Běžkaři se mu ztráceli na chvíli v lese, ale pak se někteří zase vynořovali jako na gumě, protože terén na ně byl příliš náročný. Jenom jízda nebyla obvyklým směrem, protože ti vracející se couvali, respektive je zpátky tlačila přitažlivost zemská. Prý něco mezi groteskou a legendární scénou z filmu Sněženky a machři. Nakonec ale všichni prkýnka ovládli a vyrazili. Lehce pod patky podmázli červený vosk, aby jim to lépe stoupalo. Původní Ondrův plán byl, že do lyžařského střediska na naší státní hranici dojedou delší cestou, ale po prvním kilometru uznal, že to by nebyla správná volba. Proto na křižovatce odbočil vpravo a naše odvážné čekalo 6.5 km jízdy nádhernými šumavskými hvozdy. Podle fotografií a natačeného videa někteří Šumavu poznali velmi důkladně. O pády a vjezdy do hlubokého sněhu nebyla nouze. I Ondra poznal, že v televizi to vypadá jednoduše. Podle jeho slov: "Jedu z mírného kopečka ve stopě, stopa najednou končí, zatáčka, říkám si: odšlápnu si a projedu, přece nebudu brzdit. Odšlápnu poprvé, podruhé, a hop, hlavu mám v hlubokém sněhu až po krk. Ani nám zkušeným běžkařům se pád nevyhnul."
Pochvala. Po cca hodině a půl doráží polární běžkařská výprava do cíle trasy - běžkařského areálu Schoneben. Jsou první, kteří to z naší školy dokázali. Všichni šťastní a plní zážitků, blahopřejeme. Ztráty - jedna zlomená hůl, je to prostě jen spotřební materiál.
Při zpáteční cestě zastávka v Horní Plané na nákup, je potřeba doplnit zásoby. K hotelu přijíždíme před šestou.
Večeře - hrachová polévka, karbanátky, šťouchané brambory, kuřecí na kari, rýže, kroketyy, výborný mrkvový salát, domácí buchta. Jaká byla nevím, ty naše kobylky ji slupli, než jsem k ní stačil dojít.
Ve 20:15 sraz v klubovně. Poučená na další den. Potom hry pro 7.ročník. Požili jsme pár osvědčených her, většina se dobře bavila. končíme ve 21:45, večerka ve 22:15.
Středa 14.1. 2015
Po probuzení to vypadá nevesele, na Lipně prší. Pozitivem je, že většina dětí spí ještě při budíčku. Vzhůru je jen pár jednotlivců. Začínají být trošku unaveni. Obvyklý ranní kolorit. V 8 vyrážíme od hotelu. Déšť odkryl cestou na Zvonkovou na silnici ledovaté plotny, které byly ještě včera pod sněhem. Jedeme trochu pomaleji, ale bezpečně.
Ani ve středisku to s počasím nevypadá moc dobře, Domlouváme se, že vzhledem k počasí bude polední pauza již ve 12. Navíc nejezdí ani hlavní vlek. Vyjíždíme nahoru na Vencovu louku pomocí kotev. Všichni to zvládli bez ztráty kytičky. Po dvou jízdách zjišťujeme, že pustili hlavní vlek a přesunujeme se. Po vyjetí na vrchol Hochfichtu děti zjišťují, jak se na horách mění počasí během minut. Dole nevlídno skoro déš't, nahoře sice zataženo, ale skoro bezvětří a sem tam spadne vločka. Jedeme po dvojce, je parádně upravená, před námi jeli snad jen dva lyžaři, takže otisk našich lyží je v manšestru krásně vidět. Postupně se sem přesouvají i další naše družstva. Užíváme si nakonec parádní lyžařské dopoledne. I na druhé straně sjezdovky 7 a 7a jsou parádně upraveny a nikde nikdo.
Polední pauza. Zjišťuji, že se naši svěřenci houfují u stolů podle druhu konzumovaného jídla. Máme stůl hamburg+hranolky, stůl pizza, stůl špecle a několik stolů - hranolky. Uvidíte ve fotogalerii.
Odpolední lyžování, to už je zase úplně jiná káva. Začalo sněžit a fučí o sto šest. Nahoře není místy skoro vidět. Nejvíc na tom vydělávají ti, co si zapomněli vzít brýle nebo je nemají, prakticky celou jízdu jedou poslepu a zbytek družstva tvoří traséři. Ta psota slota trvá skoro dvě hodiny, před koncem lyžování se situace uklidňuje. Končíme dnes ve tři, přece jenom je třetí kritický den a podmínky hlavně odpoledne byly dost náročné. Podobně jako my si počínají i ostatní kurzy ve středisku. Balíme, odjíždíme všichni OK.
Před večeří studijní volno. Vznikají vědecké skupiny, které na pokojích řeší zadané úkoly z matematiky. Náramně si to cvičení ducha pochvalují a jenom litují, že toho není víc.
Večeře. Výborný guláš, bramborový knedlík, brambor, ryba, hranolky, česneková polévka, asi blanžírovaná zelenina - prý výborná. Jako moučník - šišky s mákem - výborné.
Po večeři 34 zájemců odjíždí do aquaparku Frymburk. Nejprve vydatné vodní hrátky se vším všudy - tobogan, vířivka a jiné kratochvíle, potom návštěva místní cukrárny. Paní kvůli nám odřekla volejbal, ale myslím, že se jí ten večerní nájezd kobylek vyplatil.
Večerka tradičně ve 22.
FOTO bazén
Kompletní foto snad ve čtvrtek odpoledne. Zatím pár foto z Tomášova mobilu.
Úterý 13.1. 2015
Aktuální zpravodajství 9:50 hod.: „Lyžujeme na Hochfichtu, máme krásné slunečné počasí, ideální podmínky pro lyžování.“
Po klidné noci krásné ráno, je jasno, skoro bezvětří a vykukuje sluníčko. Ranní rituál nebudu popisovat, je to každý den stejné. Dnes jsme posunuli snídani na 7:15 a vyplatilo se, v 8:00 odjíždíme od hotelu. Bohužel bez Aničky, pro kterou si jedou rodiče, teplota neustoupila, zdravotní stav se nezlepšil. Přejeme Aničce brzké zotavení.
Ve středisku jsme před devátou. Zaskočilo nás naplněné parkoviště a počet autobusů. K lyžování zlákalo avizované hezké počasí spoustu lyžařů z Rakouska i Čech. Tentokrát po ustrojení jdeme všichni na hlavní vlek - Hochfichtbahn, který je dnes v provozu. Na tento vlek míří i začátečníci. U konečné stanice lanovky nezbytné focení celého kurzu.
A pak už konečně na svahy. Využíváme parádního počasí, upravených sjezdovek a minimálního počtu lidí na svazích. Moc to nechápu, když je parkoviště skoro plné. Lyžujeme na všech dostupných sjezdovkách. Jednička, dvojka a trojka se pohybují z místa na místo asi podle momentální situace a rozpoložení členů týmu. Čtyřka a pětka jezdí dopoledne na modré dvojce a červené jedničce. I ti úplní začátečníci sjeli svah za dopoledne čtyřikrát v podstatě bez pádu. Jsou velmi pracovití a snaživí. Pouze paní učitelka si stěžuje, že její družstvo v podstatě nemluví. Takže pokud budete chtít doma mít hlasový klid, vezměte je na hory. Na rozdíl od začátečníků a mírně pokročilých ve špičkových družstvech pár pádů zaznamenali. Zatím největším adeptem na mistra pádů je asi Dominika.
O půl jedné se scházíme v bufetu. Většina deváťáků se už ani neobtěžuje jít do autobusu pro batůžek či svačinu. Roztáčejí eura za pochutiny jen to fikne. Možná, že k tomuto trendu je vedou burzovní zprávy a padající kurz české koruny. Chtějí si ještě užít trochu tvrdé měny. Třešničkou na dortu v jejich výběru jsou opravdu dorty, viděl jsem jahodový a další, které neumím pojmenovat. Vychutnávali si je opravdu s velkým požitkem.
Při odchodu na sjezdovky jedno nemilé překvapení, hlavní vlek už zase nejezdí. Ale jak se říká, všechno zlé je k něčenu dobré; nutí nás to přesunout se na sjezdovky 7, 7a a 8 a tam, jak se ukázalo, panují parádní lyžařské podmínky. Hlavně na osmičce - nefouká, svítí sluníčko a sjezdovka je parádní, k tomu panoramata Alp. Co si víc můžete přát. Kdyby bylo více času, dalo by se nahoře vyložit se do lehátka a chytat bronz. Snad někdy příště a bez dětí. I mým začátečníkům se lyžování náramně zamlouvá. Na to, že tři včera vůbec nelyžovali, dnes jezdí na modré i červené, zvládnou nasednout a vysednout z vleku, případně se udržet na kotvě. Prostě jsou šikovní.
Zlatým hřebem dnešního lyžování byl pro čtyřku a pětku návrat na parkoviště. Nejde to jinudy než po červené nebo po nejprudší sjezdovce areálu nahoře červená, dole černá. Vybrali jsme druhou variantu, protože prudší sjedovka je širší. Jak myslíte, že to dopadlo?
Zvládli to a ještě si to někteří užívali. Prostě paráda.
Drobné komplikace při návratu na přibližovacím vleku, ale i to jsme nakonec zvládli. Po 16 hodině nakládáme a tentokrát odjíždíme před našimi kolegy z hotelu, Gymnáziem Strakonice. Jejich autobus nás dojíždí, když na trase před Zvonkovou pomáháme nešťastným Holanďanům, kteří uvízli v příkopě. U auta stojí mladý muž a dvě slečny a evidentně si neví rady. Nastupuje naše rychlá rota, Ondra vydá pokyny, v podstatě auto nadzvedneme a za pár chvil je zpátky na silnici. Naštěstí auto mělo náhon na všechna čtyři kola. Splnili jsme si do modrého života dobrý skutek. Trochu to odnesly naše boty, protože někteří z nás stáli až po pás ve sněhu. Jeden ze záchranců se zabořil do příkopu celým tělem. Po pár minutách hoši obdivují blondýnku v malém autíčku, která briskně couvá 100 - 150 metrů na zledovatělé silnici na výhybku, aby se nesrazila s naším autobusem. Pouze litují, že jsme nezastavili a oni si nevzali telefon, evidentně to byla holky do nepohody.
Od této chvíle nuda. Zastávka v obchodě, velký nákup. Před šestou jsme u hotelu. O půl sedmé večeře. Hurá, jsou hranolky, přírodní řízek, špagety s omáčkou, restovaná zelenina, obyčejná zelenina, bramborová polévka, moučník - domácí perník. Do aquaparku ve Frymburku se na zítřek hlásí 30 zájemců.
Teď probíhá diskotéka, zatím jsem tam nebyl, trochu mám strach, že s úmrtním listem v kapse tam už nemůžu, ale snad se odvážím a drobně vás budu informovat o jejím průběhu.
Pondělí 12.1. 2015
Nejprve drobná tisková oprava. Částečně jsem k ní byl přinucen našimi instruktory při polední pauze.
Činnosti, které jsem včera popisoval, se samozřejmě netýkají jenom mě, ale i ostatních instruktorů. Snad s výjimkou nadechnutí a ponoření. Navíc paní učitelka Hluchá řeší všechny bolístky a neduhy, a že jich za ty dva necelé dny je dost. A kluci instruktoři mají ve své náplni intenzivní interní komunikaci s personálem hotelu a zajišťují veškerou logistiku. Velmi se omlouvám za nedorozumění, které mohlo vzniknout při prezentaci pracovní náplně.
Budíček 7:00, kontrola úklidu, snídaně 7:30. Obvyklá nabídka - čaj, džus, mléko, káva; sýry, salámy, máslo, pečivo (chléb, housky, rohlíky), různé druhy lupínků a vloček, dva druhy jogurtů, vrcholem nabídky teplé párky, na závěr asi tři nebo čtyři druhy sladkého pečiva. Možná jsem na něco zapomněl, v příštích dnech dodám fotodokumentaci.
Plánovaný odjezd v 8:00 se nezdařil. Jako obvykle se někteří několikrát vraceli, tu jim chyběli rukavice, lyžařské boty nebo přilba. Běžný kolorit při zahájení kurzu. Novinka, sedíme připraveni k odjezdu asi v 8:15. Položím v podstatě formální otázku. Formální proto, že při minulých kurzech a na Hochfichtu jsme byli již sedmkrát tomu tak bylo. „Jsme všichni? Nechybí někdo?“ Odpověď: „Není tady Saša a Robert.“ Posílám Tomáše Panenku pro tyto jedince. Ukazuje se, že hoši leží na postelích a mají ranní siestu. Na otázku proč nejsou v autobuse, odpovídají, že jim to nikdo neřekl. Ještě, že jsem večer vedl skoro dvouhodinovou přednášku o tom, jak kurz probíhá. No ono si těch 56 lidí v autobuse počká. Přece se nezblázníme.
Počasí - po ránu se na Lipně situace nezměnila, stále sněží a fouká čerstvý vítr. První část cesty je celkem v pohodě, ale za Novou Pecí je cesta dost složitá, silnice je sice prohrnutá, ale inertní posyp je minimální a dost to klouže. Pan řidič si s tím bravurně poradil a bezpečně nás dovezl do cíle. Tři postřehy - 1. během cesty vidíme lišku, pyšně si to vykračuje po šumavských pláních, 2. v minulých dnech muselo opravdu intezivně pršet, protože části smrkového lesa kolem Schwarzenberského kanálu jsou pod vodou, za tu dobu, co jezdíme, jsme to ještě neviděli. 3. Šumava u nás a v Rakousku jsou dva odlišné světy, minete-li hraniční přechod, přijedete na perfektně upravenou komunikaci, ošetřenou chemickým posypem. U nás to nelze, protožo to přírodě škodí (což je pravda a nelze s tím než souhlasit), ale ti kluci rakouský to asi nevědí a měli bychom jim to v rámci unijního vyjednávání konečně prozradit. Naši Šumavu si přece ničit nenecháme.
Při příjezdu na parkoviště se přezouváme, kompletujeme lyže a provádíme další nezbytné úkoly. Ukazuje se, že výběhů z autobusu v Jestřábí nebylo dostatek, chybí nám jedny rukavice a lyžařské brýle. Potřebné dodáváme z našich osobních zásob. Snad to zítra bude lepší. Odcházíme na lyžování. Hlavní vlek bohužel nejezdí, nahoře na Smrčině se řeší nějaká technická závada. Proto pro rozdělení využíváme sjezdovku č. 5 Vaškovu louku. Během hodinky je rozdělení provedeno a družstva se vydávájí pod vedením instruktorů na první jízdy. Počasí není úplně ideální - fouká a sněží. Pět začátečníků míři do Kidsparku na koberec a učí se první základy lyžování. Po pár minutách se ukazuje, že Dan a Veronika měli pouze zbytečné obavy a jsou předání do čtyřky. Družstev máme pět. Opačným směrem putuje Eliška. Honzu tlačí šíleně boty, jedná se o začátečníka, kterého ujišťuji, že u mne to není jinak. Asi po dvou hodinách uzná, že už je to v pohodě. On se má, kdyby tak se poštěstilo i mé osobě. Ve 12:30 - 45 se scházíme v bufetu, nejprve do autobusu pro baťůžky a pak zasloužený odpočinek. Kluci konstatují, že sjezdovky 7, 7a a 8 na Zweiselbergu jsou parádní a tak na odpoledne zlákaly do této části i paní učitelku. Současně se shodujeme, že ač počasí není ideální, lyžování je tu parádní, nikdo nikde a sjezdovky výborně upravené. Fronty u vleku si většinou dokážeme vytvořit sami a maximální doba čekání u vleků je asi 1 minuta 30 sekund.
Provoz v bufetu nebudu popisovat. Je to několik let stejné. Hlavně hranolky, občas pizza.
Po hodince odpočinku zpátky na svahy. Pětku mi instruktoři pomohou vyvézt kotvou na vrchol sjezdovky č. 5. Po většinu odpoledne využíváme krytý skoro třistametrů dlouhý koberec. Ostatní družstva brázdí všechny dostupné sjezdovky a na vrcholcích se kochají panoramaty Alp. Občas to slušně profkuje. Ondra tvrdí, že při sjezdu trojky, když rozpažil ruce, jej to hnalo zpátky na kopec. Moc tomu nevěřím, považuji to spíše za lyžařskou latinu. Ale nebudu to moc šířit, protože naši poslanci by to mohli vzít jako podnět a podporovat tak další způsob ekologické energie - po podpoře solárů, vody a dalších by nastoupila podpora indivudálního lyžařského perpetum mobile. Výhodná investice a skvělý podnikatelský záměr.
Kolem čtvrté se všichni scházíme u autobusu a nakládáme, poněkud živelně, jak se později ukazuje, protože Marek nemůže najít svůj vak s botami. Během cesty autobusem proto musí vzít za vděk mými běžkařskými botami. Na všech je vidět zdravý horský vzduch a ošlehání šumavským větrem. Přesto jsou všichni OK.
Poklidná cesta k hotelu. Podmínky stejné jako ráno.
Večeře 18:30 - polévka zeleninová s nudlemi, znojemská pečeně s knedlíkem, rizoto, zelenina. Moučník - žemlovka (po našem zemlbába), Po večeři krátká organizační schůzka v klubovně. Upřesnění pokynů pro nakládku a vykládku, sušení věcí, časy denního programu, způsob oblečení při pohybu po areálu. Venku je zima, fouká, že by psa nevyhnal, ale někteří účastnici chodí v bačkorách, bez bund, jen tak v tričku s krátkým rukávem. O způsobu větrání na pokojích ani psát nebudu. Na závěr této párty společná gratulace Aničce, která se dnes dožila kouzelných patnácti let. Gratulace včetně hobla a známé písně od Svěráka Anička má dnes narozeniny, ale refrén už zpívám sám, zda-li se to moje mumlání dá nazvat zpěvem, proto raději rychle končím.
Negativní zprávy, máme zde dva potenciálně nemocné, ale snad se to do rána zlepší a mladý organismus se zregeneruje. Dnes mnohem větší procento pokojů při večerce spí nebo je připraveno k spánku. Výjimky se samozřejmě najdou...
Posíláme všem pozdrav z nočního Lipna.
Dobrý den, ráno, poledne, odpoledne, večer či noc,
přeji všem příznivcům interního zpravodajství ZŠ Rudná z lyžařského kurzu Lipno - Hochficht kapitola I.
Předem prosím o shovívavost a pochopení k budoucím literárním výkonům.
Zpravidla k této práci usedám po splnění všech ostatních povinností daného dne, jen pro zajímavost :
budíček, úklid, snídaně, oblečení do výstroje, nasednutí do autobusu, kontrola přítomných, cesta do střediska, vystoupení z autobusu, kontrola výstroje svěřenců, zapnutí bot několika účastníkům, nadechnutí - ponoření - zapnutí svých lyžařských bot, odchod na sjezdovku, 3,5 hodiny lyžování, polední přestávka, do autobusu pro svačinu, do restuarace na polévku, konec pauzy, lyžování 3 hodiny, odchod k autobusu, kontrola naložení výstroje, jízda do hotelu, převlečení, kontrola pokojů, podvečerní zaměstnání, večeře, večerní program, kontrola před večerkou, večerka, kontrola e-mailů, odeslat pokyny do školy, kontrola pokojů druhá, hygiena, kontrola pokojů třetí, zpravodajství, možná spánek ...
Někdy pravda už nejsem po těchto činnostech nejčerstvější, takže se občas stane, že dojde k přelkepu nebo drobné pravopisné chibě.
Kapitola I., protože tuto zimu vás čekají ještě tři pokračování.
Pokyny pro přijímání SMS zpráv
Registrace pro odběr za 3,- Kč odeslat SMS ve tvaru: RUDNA mezera H1 mezera ANO na číslo 900 77 03
V případě správného zadání vám obratem přijde potvrzovací SMS
Neděle 11.1.2015
Po naložení zavazadel a posledním rozloučení s rodiči odjíždíme směr Černá v Pošumaví, hotel Jestřábí. Cesta probíhá až v podezřelém klidu. To se máme večer na co těšit. Zastávka v Českých Budějovicích u Agipu. Tentokrát je nás tolik, že si sami stačíme na WC vytvořit frontu a to u obou pohlaví. Jede 53 frekventantů a to nám ještě bohužel tři zůstali doma - viróza. Proto zdravím Kačku, Honzu, Adama a přeji jim brzké uzdravení.
Za Krumlovem nás čeká překvapení, silný vítr a intenzivní sněžení. Příjezd k hotelu kolem 17:30. Než vyložíme zavazdla, zapadala sněhem; tak intenzivní sněžení tady je. Vcelku poklidné rozdělení do pokojů, bez dramatických situací.
V 18:30 večeře. První smutná zpráva dne - nejsou hranolky. Smutná zpráva pro naše svěřence, ne pro nás. V menu je připravena výborná čočková polévka s párkem, brambory, rýže, pečené kuře, restovaná zelenina, těstoviny s brokolicí, zeleninový salát, samozřejmě čaj. Pro gurmány, chuťově se dá menu uzavřít výborným borůvkovým knedlíkem.
Večer v klubovně poučení o bezpečnosti a seznámení s provozem a řádem kurzu. Počítáme první ztráty - rozbitá termoska a jedna chybějící helma - odpočívá doma, asi si tentokrát lyžování neužije. Ale naši instruktoři systematicky pracují na jejím přesunu do dějiště kurzu snad formou PPL. Jsou to zkušení borci a s přenosem věcí na dálku mají bohaté zkušenosti - po zemi, ve vzduchu i po moři, kamkoli po zeměkouli, takže vzdálenost Rudná Lipno je nemůže zaskočit.
Ve 21 hodin odchod na pokoje. Příprava na večerku. Při první kontrole zjišťuji, že „píplmetry“ hovoří jasně a pan ředitel Železný by měl radost, protože jeho koláč je nejlepší. Jasně vede Nova a film Román pro ženy, fajnšmekři sledují na ČT1 Jedna ruka netleská. Oba filmy beru jako vzdělávací, protože v obou se mládež vzdělá v různých zajímavých oblastech. Druhá kontrola o půl jedenácté, další pouze do ověřených a spolehlivých pokojů.
Začínám psát po hodině duchů a ještě slyším dost intenzivní „šepot“, ale to je asi pouze meluzína a jiná zimní strašidla. S relací končím kolem půl druhé a stále sněží, vítr se pomalu uklidňuje. Snad tam zítra přes ten nový sníh dojedeme...
Komentáře
Chtěla bych říct nejen za sebe, ale jistě za všechny rodiče známých tváří z devítek, že toto nám i našim dětem bude opravdu chybět.
Naše dítko jede na hory až na konci ledna v druhé partě. Ale když jsem tuto stránku objevila, musím smeknout před jedinečným psaním pana ředitele! To je paráda! Moc děkuji a těším se na další příspěvky :-)
Máte můj velký obdiv!
Ať se tam máte moc hezky
Ještě velké poděkování všem za péči o naše skvělé děti.